Svobodné noviny na internetu

Po volbách lhát netřeba: lidovci již dávno ztratili legitimitu!

Jak známo, politická schizofrenie a selektivní ztráta paměti trápí KDU-ČSL mnoho let, ba desetiletí. Přesto to není „diagnóza“, jež by se týkala pouze této strany. S týmiž problémy se můžeme setkat i u dalších, „zavedených“, politických subjektů, které se v posledních letech pokoušejí přežít svou politickou „smrt“.

Po ČSSD a KSČM je totiž KDU-ČSL další z tradičních politických stran, kterou zastihla smrt tak nečekaně a uprostřed volebního klání, že si toho „náčelnictvo“ této prohnilé partaje neráčilo ani všimnout. Tak dlouho a usilovně pracovala vybraná část funkcionářů KDU-ČSL na „záchraně“ své strany, až se smrt dostavila bez ohlášení a bez jakéhokoliv předchozího varování. I to se občas v dějinách stává. Zvláště tam, kde je vedení strany natolik natvrdlé, že zcela ignoruje politickou realitu.

Předseda této strany, M. Jurečka, a jeho našeptávači, kteří mu tak hloupě a nekompetentně radí, se totiž rozhodli, že budou ignorovat varování před blížící se marginalizací a s ní souvisejícím zánikem této strany, až to nejhorší doopravdy nastalo. Nestačí totiž zavřít oči před blížícími se problémy. Na místě je učinit pravý opak: problémům předcházet a umět se jim postavit čelem, nikoli zadkem, jak to učinil M. Jurečka a další „chytrolíni“ ze stranického vedení lidovců.

U lidovců stále působí efekt poblouznění z výsledků parlamentních voleb.  Vedení KDU-ČSL se i po roce od voleb mylně domnívá, že trik se společnou kandidátkou koalice SPOLU jim zajistí snadné živobytí až do konce volební ho období. Tato skutečnost jim sice před rokem vynesla neuvěřitelných 23 mandátů, ale ani to nedokázalo zastavit trvalý pokles zájmu voličů o tuto stranu. Těch 23 mandátů bylo výsledkem podvodu a podrazu na koaličních partnerech, kdy voliči využili „kroužkování“ kandidátů KDU-ČSL na úkor těch ostatních. ODS udělala tragickou politickou chybu, že z toho nevyvodila důsledky. Poškodila tím sama sebe.

Podíváme-li se na situaci kolem komunálních voleb, skoro nikde nepanuje nadšení z toho, že by zástupci ODS nebo TOP 09 měli pokračovat společně s lidovci. Nikdo o ně nestojí, a proto většinou kandidovali samostatně. S podvodníky a podrazáky se nikdo rozumný spojovat nebude. Nejlépe to vidíme na bezradnosti M. Vaňkové, která ze strachu před lidovci raději zvolila možnost „široké“ koalice. Lidovci tam sice budou také, ale jen jako okrajová strana. Náměstek primátorky P. Hladík se nejen nestal brněnským primátorem, ale nezajistí své straně ani možnost dalšího úspěšného parazitování na komunální politice v Brně.

Již před loňskými volbami měli lidovci méně než 5 procent preferencí. Jejich pád pod pětiprocentní hranici, potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny (PS), začal mnohem dříve, a to již rok před těmito volbami. Proto politici KDU-ČSL tak ochotně přivítali nápad se společnou kandidátkou Fialovy zamýšlené „trojkoalice“ (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) pro niž se vžilo označení SPOLU. Celou tuto kamufláž s předsedy těchto stran dobrovolně hrály agentury pro výzkum volebních preferencí.

Toto politické divadýlko skončilo bezprostředně po volbách: již první šetření ohledně volebních preferencí ukázalo, že KDU-ČSL je pod pěti procenty. Od té doby opakovaně tuto skutečnost potvrzují další a další agentury. Podle zatím posledního šetření agentury MEDIAN má KDU-ČSL pouhých 2,5 % preferencí. Lidovce dokonce předstihla i Šlachtova „Přísaha“. Na stejné úrovni jako KDU-ČSL jsou rovněž další mimoparlamentní strany: Přísaha má 3%, KSČM 2,5 %, Trikolóra 2 % a Zelení 2 %. Z těchto stran dopadla nejlépe ČSSD, která v září 2022 získala 4,5 %.

Co z toho všeho plyne? Pouze to, že KDU-ČSL již dávno ztratila legitimitu být součástí vítězné koalice i Fialovy vlády, kde obsadila tři ministerské posty. Jedná se o pozici dlouhodobě neudržitelnou. Pokud P. Fiala v nejbližší době sám nepodá demisi, měl by se přinejmenším zbavit všech čtyř politických „přívěsků“, které vloni na podzim vytáhl na svých zádech do PS. Bude-li si i nadále hrát na „slušňáka“ a „dobráka“, dříve nebo později na to „dojede“. V politice vděčnost nečekejme! Byla by to velká iluze, která má jen časově omezenou platnost.

●●●

Lidovecký evergreen: důchody prominentů snížíme…

Jen co vešlo ve známost, jak je to s nejnovějšími volebními preferencemi, přišel předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí M. Jurečka se staronovým nápadem. Jak prý Fialova vláda slíbila, bude se v rámci projednávání novely zákona a důchodovém zabezpečení projednávat i návrh na snížení důchodů pro prominenty minulého, komunistického režimu. Platit by to mělo od roku 2024 a každý z dotyčných 3 tisíc představitelů komunistického režimu by měl přijít o 300 Kč za každý rok, kdy sloužil tomuto zločinnému a zavrženíhodnému režimu.

O tomto prapodivném návrhu, jehož realizace zaměstná mnoho zbytečných úředníků, ale přinese jen nepatrnou úsporu peněz, jsem psal bezprostředně poté, kdy s tímto hloupým a nepromyšleným návrhem M. Jurečka ještě před volbami přišel. Má to jednu vadu na kráse. Pan předseda KDU-ČSL totiž zapomněl na úlohu své strany, tehdejší ČSL, jež v letech 1948-1989 posluhovala komunistům v Národní frontě.

Znamená to, že tyto restrikce se musí dotknout i těch funkcionářů, kteří patřili k těmto strukturám komunistické moci, tedy i vysokých činitelů ČSL a ČSS. Lidovci patřili k obzvláště přičinlivým kolaborantům komunistického režimu. Někteří z nich se chovali hůř než komunisté. Vím to z vlastní zkušenosti. Jak napsal jeden čtenář na internetu: „Mnozí lidovci byli větší svině než komouši.“ Zkrátka: když spravedlnost, tak pro všechny – a podle skutečných „zásluh“!

[Problematikou snížení důchodů pro prominenty komunistického režimu jsem se zabýval v článku: „Pasáček vepřů“ si naběhl na vidle (SN č. 8/2021, vloženo 17. 8. 2021, ZDE). Upozorňuji na tu část, kde se píše o úloze ODS při prosazování požadavku na placení „výsluh“ pro bývalé „estébáky“. Zde měl nehynoucí „zásluhy“ známý „sarajevský atentátník“ – Jan Ruml (dříve ODS, pak Unie svobody).]

─────

Protože dobře znám pokrytecké chování funkcionářů lidovců a dobře si pamatuji i na jejich úlisného „pánbíčkáře“ J. Luxe, jenž byl členem ČSL dávno před rokem 1989, nepochybuji o tom, že přespříliš aktivní M. Jurečka, který sám ochotně zapomíná na spolupráci své strany s KSČ (1948-1989), jedná nepochybně v osobním zájmu, možná i z pomstychtivosti. Během listování dobovým tiskem jsem totiž před časem narazil v deníku „Stráž lidu“, který vydával krajský výbor KSČ v Olomouci, na jistého „kulaka Jurečku“.

Nabízím proto čtenářům SN těch pár řádků, starých bezmála 70 let, k přečtení. Není totiž nadto, když víme, s kým máme tu čest. V letech 1952-1953 doprovázelo ideologické tažení komunistů proti tzv. vesnickým boháčům (ve stranické hantýrce se jim říkalo: kulaci) proces budování JZD, zejména na úrodné Hané.

Ve zmíněném deníku KV KSČ „Stráž lidu“ ze dne 9. 6. 1953 narazíme na str. 3 na článek s titulkem: Jak kulak Jurečka z Penčic ztratil po měnové reformě. Zda je to nějaký příbuzný dnešního předsedy KDU-ČSL, netuším, ale vyloučit to nelze. V historii totiž žádné náhody nebývají. Mnohokrát jsem se o tom sám přesvědčil. Ve Wikipedii jsem zjistil, že Penčice leží 7 kilometrů od Přerova a jsou dnes součástí tohoto statutárního města. V roce 2001 zde žilo 316 obyvatel. Polovina vesnice téhož jména („Pencicih dimidia villa“) je uváděna jako majetek olomouckého kostela ve známé listině biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141, a tudíž patří k nejstarším obcím na Moravě.

Jiná obec poblíž Přerova, Kokory, odkud Jurečkova rodina pochází, mají 1119 obyvatel. Vesnice leží deset kilometrů severozápadně od Přerova. Jak nedávno vyšlo najevo, lobboval dnešní ministr M. Jurečka za sokoly z Kokor. V téže obci je uváděn jako soukromý zemědělec 44letý Ing. Dominik Jurečka. Jmenovaný kandidoval v nedávných komunálních volbách do zastupitelstva této obce (získal 224 hlasů), a to za uskupení „Změna pro Kokory“ společně s KDU-ČSL. Jmenovaný ministr má staršího bratra Lukáše Jurečku, který mu dělal poradce v době, kdy byl ministrem zemědělství.

●●●

Lidovci odsuzují zrádce R. Slánského…

Blížící se 70. výročí procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským je vhodnou příležitostí k připomenutí prostého faktu: členové Československé strany lidové (ČSL), předchůdkyně dnešní KDU-ČSL, patřili k největším a nejodpudivějším kolaborantům v našich moderních dějinách. Zvláště pozoruhodná byla jejich spolupráce s vládnoucí KSČ po Únoru 1948, která trvala nepřetržitě po celou dobu tzv. komunistického režimu (1948-1989). Nejvýraznější postavou kolaborantské ČSL byl římskokatolický kněz a předseda ČSL ThDr. Josef Plojhar (1902-1981).

Již bezprostředně po skončení zmíněného soudního přelíčení (20.-27. 11. 1952) se jeho závěry zabýval Rostislav Petera, šéfredaktor celostátního deníku „Lidová demokracie“ v článku Usvědčující souvislosti. Tento pozdější předseda ČSL tehdy napsal tato slova: „Sledujeme-li ohlas procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v západním tisku a rozhlase, vidíme, že američtí imperialisté jsou zvlášť bolestivě dotčeni ztrátou sionistické skupiny centra. (…) Tedy titovští fašističtí pohlaváři dobře věděli, že Slánský nejen souhlasí s jejich zrádcovskou linií, ale že je i hlavou sionistických intrik. Slánský, který byl v přímém spojení s tehdejším izraelským ministrem zahraničí Ben B. Šeretem, přiznal, že sionisty Gemindra, Frejku, Šlinga, Löbla, Margolia, Hajdů, Londona, Fischla a další rozmístil na nejdůležitější úseky státního a hospodářského života a tito sionisté prosazovali další sionisty na významná místa. (…) Hlavním organisátorem sionistické podkopné činnosti a významným agentem izraelské služby byl bývalý náměstek ministra financí Otto Fischl, jejž možno označit jako nejtypičtějšího představitele sionismu ve spikleneckém centru.“ (Lidová demokracie, roč. VIII, 30. 11. 1952, č. 284, str. 1)

V den, kdy byl R. Slánský spolu s dalšími 10 odsouzenými „spiklenci“ oběšen na šibenici, 3. 12. 1952, zveřejnilo předsednictvo ČSL své stanovisko k právě skončenému soudnímu procesu. Dokument byl publikován pod názvem: Dopis ÚV ČSL presidentu republiky (s podtitulem: Předsednictvo Čs. strany lidové k procesu s protistátním spikleneckým centrem). V tomto stanovisku se uvádí:

„Po všestranném rozboru otřásajících zločinů, které v procesu s touto agenturou úhlavních nepřátel vyšly najevo a ke kterým se usvědčení spiklenci plně doznali, vyslovilo předsednictvo ÚV ČSL své nejhlubší zadostiučinění, že zrádci byli včas dopadeni a spravedlivě potrestáni. (…) Drahý pane presidente, jsme naplněni nesmírnou radostí a štěstím, že se nezdařil zločinný pokus spiklenecké bandy ohrozit Vaše zdraví a Váš život. Chceme Vás, pane presidente, znovu ubezpečit svou bezvýhradnou oddaností a láskou i věrným odhodláním říditi se všemi Vašim i směrnicemi při výstavbě socialismu i zajištění bezpečnosti a míru naší vlasti.“

Pod tímto dokumentem jsou podepsáni tito funkcionáři strany: J. Gemrot, poslanec NS, generální tajemník; E. Vojanec, poslanec NS, místopředseda; J. Leichman, poslanec NS, místopředseda; J. Plojhar, ministr zdravotnictví, předseda; A. Pospíšil, ministr dopravy; Dr. D. Polanský, místopředseda NS; J. Sláva, poslanec NS. (Lidová demokracie, roč. VIII, 3. 12. 1952, č. 286, str. 1)

●●●

… a hlásí se ke „geniálnímu vůdci“ J. V. Stalinovi

Na málo známý veřejný projev tehdejšího předsedy ČSL J. Plojhara jsem čistě náhodou narazil při listování dobovými novinami a časopisy. Informaci o něm přinesl J. Žák v článku s názvem: 50 let ministra zdravotnictví Dr. h. c. Josefa Plojhara. Píše se v něm toto:

„… Na velké konferenci v Luhačovicích, na níž se sešli vlastenečtí kněží z celé republiky, aby manifestovali svůj odpor k vatikánským záškodnickým methodám, prohlásil ministr Plojhar: »Jestliže socialismus a jeho nejideálnější forma – komunismus – prohlašuje, aby každý národ bez rozdílu rasy, barvy [pleti], náboženství a kulturního stupně byl svobodným národem, aby neexistovaly národy, které vládnou, a národy, které otročí, pak je to nejen komunistické a socialistické, ale také křesťanské. Když pak socialismus staví dnes do popředí svého snažení zachování světového míru, jestliže první socialistický stát, Sovětský svaz se svým geniálním vůdcem Stalinem, se postavil do boje za světový mír, pak i my, křesťané na celém světě, i my, kněží, nemůžeme nic jiného dělat, než se postavit s naším praporem lásky a míru do jednoho šiku, do jedné fronty s komunismem a socialismem.«“  (Květy, roč. 2, 2. 3. 1952, č. 9, str. 7)

16. 10. 2022

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Lidovci dostali u voleb na p*del

Kdo sledoval průběh nedávných senátních a komunálních voleb, ten mohl nabýt mylného dojmu, že v nich vyhráli skoro všichni. Samozřejmě: nazíráno optikou stranických sekretariátů. Pravda ovšem bývá obvykle poněkud jiná, méně optimistická, jak nám to servírují prorežimní média. Ve skutečnosti to letos nebyla žádná sláva – navzdory soustavně šířené propagandě ze strany „presstitutů“ z České televize.

Ze všech fanfarónských prohlášení předsedů politických stran mě zaujal chvástavý tón M. Jurečky (KDU-ČSL). Ten tvrdil, že ve srovnání s jinými stranami dosáhla ta jeho partaj nejvyššího počtu zvolených zastupitelů měst a obcí. Zapomněl pouze dodat, že se jedná o čísla velmi relativní: jiná je „síla“ mandátu zastupitele vesnice s 500 obyvateli a úplně jiná ve velkém městě, jako je Praha, Brno nebo Ostrava.

Nedalo mi to, abych se neseznámil se skutečnými výsledky v některých městech a u některých lidoveckých kandidátů. A moje zjištění se rovnala malému šoku. Potvrdilo se, že nejvíc v médiích „vřískají“ a předvádějí se zcela neúspěšní kandidáti. Pro ilustraci uvedu jen několik příkladů, i když dost signifikantních. V komunálních volbách neuspěli ve „svých“ obcích tito politici KDU-ČSL: P. Bělobrádek (Náchod), T. Zdechovský (Hradec Králové) nebo M. Šojdrová (Kroměříž).

A nezůstalo jenom u toho. O post starostů připravili lidovce lidé od Babiše, např. v Uherském Brodě (dosavadní starosta F. Kubáník) nebo v lidovecké „baště“ Vsetíně (dosavadního starostu J. Růžičku zde „přeskákal“ J. Čunek). Vynechat nemohu ani neúspěch senátorky Š. Jelínkové (Kroměříž), která naopak uspěla jako zastupitelka Bystřice pod Hostýnem. Tuto senátorku po volbách nahradila „přespolní“ advokátka J. Zwyrtek-Hamplová, proti níž „mobilizoval“ voliče M. Jurečka. On sám ve své obci, Rokytnici u Přerova, raději nekandidoval. Ostatně – v komunálních volbách neuspěli ani další známí politici: O. Richterová (Praha 10) nebo A. Schillerová (Brno). I to o čemsi svědčí, že ano?

Naprosto novým jevem po těchto volbách je až nezvyklá ochota Babišova uskupení „ANO 2011“ uzavírat dohody s koalicí SPOLU i tam, kde to není nutné. Je to výrazem malé politické zkušenosti a celkové slabosti kandidátů tohoto uskupení. Má-li někdo na to, aby zvítězil, měl by mít sílu a odhodlání i na to, aby úspěšně vládl sám – bez koalice SPOLU. Ne-li, ať raději v politice skončí!

17. 10. 2022

‒ RJ ‒