Svobodné noviny na internetu

Motto: „Rakušan: Očistíme úřady od lidí, kteří sloužili holdingu.“ (Seznam Zprávy, 14. 10. 2021, 14:43)

Učitel němčiny plní pokyny „loutkovodičů“ na jedničku!

Dalo se to očekávat. Nesměle to totiž zaznívalo již celý rok před volbami. Obzvláště aktivní v tomto směru byli politici obtížně definovatelného uskupení STAN. To o sobě tvrdí, že je „hnutím“ (je na tom stejně jako ANO 2011 a SPD), ačkoliv se ve skutečnosti jedná jen o malou část starostů z oněch více než 6 tisíc měst a obcí u nás.

Již několikrát jsem o tom psal: STAN není žádným „hnutím“, nýbrž je regionální politickou stranou, sestávající vesměs z bývalých, tedy neúspěšných, starostů. Kdyby byli úspěšní, lidé by si je tam nechali a nemuseli by se tlačit do Poslanecké sněmovny ani nikam jinam. To je celá pravda o tomto prapodivném, dnes již všeobecně uznaném, „podzaráckém“, uskupení, které vráží kudlu do zad svému koaličnímu partnerovi – „Pirátům“. To jsme tady zatím ještě neměli. Zdá se, že je to ten nový „level“ naší současné politiky, na který jsme si ještě nestačili zvyknout.

Rakušan (jak si může myslet, že by s tímto příjmením mohl uspět v české politice?) se během posledních měsíců vyjevil jako odpudivé a nevyzpytatelné politické monstrum, které přetvořilo do té doby nevýznamnou straničku STAN, jíž hrozilo vypadnutí z PS, v paraziticko-kanibalské uskupení, které bude brzy ohrožovat i samotného P. Fialu a jeho ODS.

O „vymetání“ lidí z okruhu Babišova „Agrofertu“ se rovněž hovoří již dlouho. Autorem této myšlenky ovšem není V. Rakušan, nýbrž I. Bartoš. A aby bylo úplně jasno, nikoli „polojasno“: o agrofertizaci naší politiky jsem začal před několika lety psát já v SN, nikoli I. Bartoš. Ten si to ode mě pouze bez dovolení „vypůjčil“. (Na drzé „vykrádání“ myšlenek ze svých článků jsem si za tři desítky let publicistické činnosti již zvykl.) Já jsem ovšem na rozdíl od Bartoše také psal současně o „slovakizaci“ naší politiky. Jak se zdá, to se „Pirátům“ do jejich politických plánů již nehodilo, protože zřejmě mají ve svých řadách spoustu („přivandrovalých“) Slováků.

Pravda je nicméně taková, že agrofertizace = slovakizace. Je to obdobný proces, jako když v období tzv. normalizace „natahal“ soudruh G. Husák do českých zemí tisíce Slováků, kteří mu pak z vděčnosti za zajištění vyšší životní úrovně sloužili tam, kde je postavil. (Tak prý hodlá dnes sloužit absolvent plzeňské Sorbonny M. Benda svému stranickému šéfovi – P. Fialovi. Rozdíl mezi Husákem a Fialou je docela prostý: Husák byl osobnost, kdežto Fiala je pouhá necharizmatická neosobnost. To uvádím jako „nepřítel socialismu“, který tohoto slovenského soudruha neměl rád.)

─────

Členové „akčních výborů“, hlaste se u soudružky M. Pekarové!

V souvislosti s „Piráty“ a jejich koaličními partnery ze STAN se již řadu měsíců hovoří o tom, že se chovají jako naši svazáci z doby těsně po Únoru 1948. Ti stáli v předních řadách průkopníků „světlých komunistických zítřků“, kteří chtěli nemilosrdně „rozkulačovat“ náš venkov, rozorávat meze, likvidovat remízky a mokřady, jakož i přibližovat životní úroveň venkova a měst. Zlatá éra poúnorových inkvizitorů a kádrováků naštěstí netrvala dlouho. Začala se „zadrhávat“ již krátce po procesu s R. Slánským (1952) a poté, kdy nás opustil „veliký strojvůdce lokomotivy dějin“ ‒ J. V. Stalin (1953).

Píšu-li o tragických letech po Únoru 1948, nesmím zapomenout ani na „malé Staliny“ v zemích tzv. lidové demokracie včetně těch československých: nejen na notorického alkoholika a syfilitika K. Gottwalda, ale i na spolupracovníky Gestapa a SD A. Zápotockého, A. Novotného, V. Širokého, A. Čepičku, stejně jako na agenty NKVD V. Kopeckého, M. Švermovou, B. Reicina, K. Švába, K. Vaše, B. Köhlera a další nohsledy Moskvy. U těch všech bylo od samého začátku jasné, za koho „kopou“. My jsme na tom dnes podstatně hůř: nevíme, kdo je kdo!

Abychom to skutečně věděli, musely by všechny naše strany a hnutí provést „lustraci“ svých členů a zejména funkcionářů. Dokud nebudeme vědět, kdo byl před rokem 1989 členem KSČ, příslušníkem StB nebo Lidových milicí, pohybujeme se stále jen v postkomunistické „bažině“, do níž se hlouběji a hlouběji propadáme. Boj proti „starým pořádkům“ musí nutně vyvolávat úsměvy poučenější části veřejnosti: vždyť nejvíce bývalých komunistů vstoupilo po r. 1989 právě do nově zakládaných „pravicových“ stran, jako byla ODS či ODA.

                                                                     ─────

Bože, chraň nás před mocichtivými jedinci, kteří se „utrhli z řetězu“!

Jestliže „bruselský svazák“ V. Rakušan vyzývá k „deagrofertizaci“ České republiky poté, kdy byl ve volbách „poražen“ (málo přesvědčivě) slovenský imigrant A. Babiš, měli bychom se mít všichni na pozoru. Nové „kádrování“ třicet let po „revoluci“ z roku 1989 je krajně podezřelé. Každé takové „kádrování“ bývalo v minulosti součástí „zametání stop“ po kontroverzní minulosti vládnoucích osob. Rakušan a lidé z jeho okolí mohou tohoto humbuku využít k „zametení“ stop po vlastní problematické minulosti.

Pozor na to! Mnoho podobných případů známe právě z doby po Únoru 1948. Komunistické špičky se totiž v těch časech zbavovaly právě tímto způsobem jak nadbytečných, již nepotřebných členů své strany, tak i nepohodlných svědků spolupráce s Gestapem a SD, ale i s NKVD.

Nenechme se ohlupovat halasně vyhlašovanými slogany nových, pobabišovských, „inkvizitorů“ a „kádrováků“! Jak jsme na tom v naší politice, o tom bychom se daleko více dozvěděli, kdyby jednotlivé politické strany našly odvahu a začaly prověřovat diplomové a jiné závěrečné práce svých funkcionářů a nově zvolených poslanců. Asi bychom byli hodně překvapeni tím, kolik z nich se zapletlo do „plagiátorství“. Neplatí to jen o „věčném poslanci“ M. Bendovi (ODS), jenž je natolik nesoudný, že dřepí v PS již třicet let, ale i o mnohých dalších „úctyhodných“ politicích, kteří se nestyděli podvádět a opisovat.

[Svou uvědomělou úderku svazáckých „inkvizitorů“ mají i v České televizi. Mezi nejaktivnější tam patří: M. Řezníček, M. Kubal, J. Železný a S. Witowská. Také oni by si zasloužili Svatováclavskou orlici nebo aspoň medaili od soudruha J. Stoltenberga.]

Volá-li kdosi po zahájení nového kola „kádrování“, ať začne tam! Bude dost práce pro všechny, kdož chtějí upřímně a bez postranních úmyslů „očišťovat“ naši společnost od „plevele“ a „hnoje“. Náš polistopadový Augiášův chlév čeká na ty, kteří jsou připraveni ho začít uklízet. Budeme k tomu potřebovat hodně pracovitých rukou, ale také dostatek koleček, valníků, vidlí a železných košťat, aby ta „očista“ byla doopravdy důkladná. V našich politických stranách se nahromadilo tolik „hnoje“, že na to nebudou stačit ani desítky valníků.

Přesto: dejme se do práce! Rakušan by mohl dělat vedoucího této party „čističů“. A protože to tam bude hodně smrdět, měl by si vzít s sebou rozprašovač s voňavkou, aby se v tom smradu neudusil. Až tu očistu dokončí, navrhuji, abychom mu postavili na Letné (tam, kde kdysi stával soudruh Stalin) pomník v nadživotní velikosti. Ještě předtím, než ho začnou naši umělci „sochat“, bude muset jít k holiči a nechat se pořádně ostříhat a oholit. Knír si může nechat. Soudruh Stalin ho měl taky – a jak mu to prý slušelo. (To tvrdily některé uvědomělé soudružky, které mu důvěrně říkaly: „náš Pepa“.)

Takže: Rakušane, zklidni hormon a dej se do práce! Když nebudeš moc zlobit, budeš vyznamenán Svatováclavskou orlicí. Pár kousků prý ještě mají v trezoru ve svém sekretariátu soukmenovci B. Posselta.

14. 10. 2021

‒ RJ ‒

P. S.

O V. Rakušanovi se čtenáři dozvědí více v článcích, na něž uvádím odkaz:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2021/proc----eurosvazak----v.-rakusan-nemuze-uspet-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2021/kdo-jsou-cesti----pratele----aspen-institutu-.html