Svobodné noviny na internetu

Pozor na „falešná“ jubilea a jejich organizátory!

Máme u nás jednu velmi dobrou a léty vyzkoušenou tradici: Obce a města si čas od času připomenou jubileum svého založení nebo aspoň nejstarší zmínky v písemných pramenech. [Aktuálně se k těmto obcím přiřadilo město Vizovice, které si připomnělo 760. výročí zmínky v tzv. zakládací listině kláštera Smilheimu z roku 1261.]   A protože jako vystudovaný historik a archeolog z vlastní zkušenosti dobře vím, jak nesnadné bývá prokázat skutečné stáří příslušného lidského sídla, o to víc oceňuji, že si zodpovědní komunální politici najdou vedle své běžné agendy čas také na to, aby připravili a důstojně oslavili jubileum „své“ obce.

Slovo „zodpovědní“ jsem nezvolil náhodou. Mezi našimi zástupci měst a obcí jsou bohužel i takoví, kteří by rádi jubileum své obce nějak „zobchodovali“, nejlépe přidělením dotací, na něž nemají nárok. Je to něco navíc, co dostanou od státu, ale o co se nijak nezasloužili. Ocitli jsme se u nás v situaci, kdy obce nevybudují bez dotací ani pár metrů chodníků, natož něco významnějšího, co by zvelebilo příslušnou vesnici a co by mohlo sloužit občanům. Dotace se staly „rakovinou“, která rozežírá naši ekonomiku i celou společnost v řadě dalších oblastí života. Je načase s dotacemi skončit a vrátit se k normálním vztahům – bez „přilepšování“ a „uplácení“ z kapes nás všech.

Přiznám se, že k napsání tohoto článku jsem přistoupil po několikaměsíčních odkladech. Jednak jsem chtěl, aby vzdálenost mezi výročím Malenovic a Zlína nebyla příliš velká, jednak mě dosud „straší“ ta číslice „700“, která se v posledních třech letech často vyskytuje v mých článcích v souvislosti se 700. výročím údajné nejstarší písemné zmínky o obci Strání na Uherskobrodsku. O trestně-právní stránce drzého a troufalého činu zdejších komunálních politiků musím zachovávat mlčení do doby, než bude ukončeno vyšetřování těchto podvodných (falešných) oslav. O lidském rozměru této skandální události však nebudu a nesmím mlčet, protože je mojí povinností varovat před opakováním něčeho tak odporného a zavrženíhodného.

Ale protože žijeme v době úpadku úplně všeho a jsme svědky každodenního pošlapávání jakýchkoliv hodnot, nemělo by nás překvapit ani to, když ve svém okolí na lháře a podvodníky, kteří se neštítí ničeho, sami narazíme. O to pikantnější to pak bývá, když tyto osoby natrefí na historika, jenž má danou problematiku „v malíčku“, ale tyto osoby jsou přesto schopny dotyčnému tvrdit do očí, že to mají „ověřeno od tří odborníků“. Když se pak ukáže, že to byla jen obyčejná lež k ohlupování nic netušících obyvatel obce, je z toho zákonitě důvod k podání trestního oznámení na tyto hloupé, nevzdělané a nezodpovědné místní politiky. Jinak to ani dopadnout nemůže.

Jako kluk pamatuji dobu, kdy se říkávalo: „Jsem horník, kdo je víc?“ Dnes bychom to mohli parafrázovat takto: „Jsem komunální politik (starosta, místostarosta), kdo je víc?“ Od toho se pak odvíjí všechno ostatní. U těch horníků to bývalo jejich „fanfarónství“ a nezřízené pijatyky. U „všemocných“ starostů jejich bezdůvodné přesvědčení, že si mohou dovolit všechno, co je napadne. Samozřejmě do doby, než je někdo klepne přes prsty a než se ocitnou za mřížemi. Za neutěšený stav naší společnosti si můžeme jako občané sami. Nemáme to na koho svádět – jedině na sebe.

O předčasných oslavách 700. výročí obce Strání, které si zdejší „mocipáni“ z obecního úřadu (za spolupráce lidoveckého poslance O. Benešíka, který měl i po tomto skandálu tu drzost, že se znovu nechal zvolit do dolní komory parlamentu) zorganizovali v roce 2018, ačkoli ty skutečné, historickými prameny doložené, připadají až na rok 2053, jsem toho napsal již dost. Proto odkazuji na své starší články k tomuto tématu. Nelze se proto divit tomu, že obec Strání od té doby představuje odstrašující příklad toho, jak se podobné oslavy dělat nemají a nesmí. Nebetyčnou ostudu si tato obec ponese až do konce světa.

─────

Psát o rodné obci je velká čest a pocta

Jistě nejsem sám, komu se poštěstilo dočkat se vzácného okamžiku, kdy jeho rodná obec oslaví „kulaté“ jubileum. Může si smrtelník přát něco víc? Ano, přiznám se, že považuji za mimořádně vzácnou a milou povinnost, že mohu čtenáře SN a zejména spoluobčany ze Zlínského kraje, odkud pocházím a kam se po celý život vracím, upozornit na dvě jubilea z oblasti historického místopisu. Tím prvním je 700. výročí nejstarší písemné zmínky o městečku Malenovicích, které připadá na letošní rok – 2021. A hned začátkem roku následujícího, 2022, si budeme připomínat obdobné jubileum: 700 let od první písemné zmínky oslaví krajské město Zlín.

Uvádím-li, že tyto dvě obce „oslaví“ své jubileum, nemám jistotu, zda současná politická reprezentace bude mít o něco takového vůbec zájem. Zlínský primátor I. Korec (ANO 2011) sice hodlá opravovat zlínský zámek, ale zda při tom bude pamatovat i na blížící se 700. výročí města Zlína, to vůbec netuším. A troufám si říci, že to netuší ani občané tohoto centra Zlínského kraje. Bohužel – nic jsem se o tom z veřejných zdrojů nedozvěděl.

U „technokratů“, kterým se zalíbilo v politice, třebaže by jim to víc slušelo v nějaké projekční kanceláři nebo přímo na stavbě v terénu, si to netroufám vůbec odhadovat. Iluze si však v tomto směru nedělám. Vždyť minulá zlínská „garnitura“ v čele s lékařem M. Adámkem (STAN) ze Vsetína byla natolik „patriotická“, že v roce 2017 úplně „zapomněla“ na dvojí jubileum zlínského rodáka, historika prof. Dr. K. Stloukala (1887-1957), jehož rod patřil ke zlínským starousedlíkům a obýval dům (s hostincem) nedaleko zlínské radnice. I na to se v politických hrátkách z posledních let jaksi zapomnělo, protože politici myslí hlavně na svá koryta a upřednostňují nikoli obecné blaho, nýbrž jen vlastní prospěch.

700. výročí Malenovic se nabízí jako vhodná příležitost pro zlínského hejtmana R. Holiše (ANO 2011), aby napravil nepříznivý dojem, který okolo Malenovic vznikl v důsledku nerealizovaného projektu nové krajské nemocnice, který se pokoušel „protlačit“ ve volbách poražený hejtman J. Čunek (KDU-ČSL). Jeho nástupce v této funkci, R. Holiš, se zatím k oslavě tohoto výročí nehlásí. Možná o něm ani neví. O tomto politikovi jsem nedávno na stránkách SN psal – ne však v pochvalném duchu. Potřebujeme aktivní politiky, nikoli pštrosy, kteří před každým problémem strčí hlavu do písku. Obávám se, že ani nově zvolení zástupci „ANO 2011“ ze Zlínského kraje (R. Vondráček, R. Holiš, M. Novák, R. Stržínek) nejsou zárukou jakéhokoli zlepšení.

Připomenout spoluobčanům dvě jubilea z regionálních dějin považuji za příjemnou povinnost. Mrzí mě však to, že kromě výročí obcí a měst se věnuje minimální pozornost jubileím neméně významným. V roce 2018 bylo zcela opomenuto 600. výročí dobytí kláštera Smilheimu ve Vizovicích zradikalizovanou venkovskou chudinou v čele s knězem Tomášem z Vizovic a šlechticem Bedřichem ze Strážnice. Rovněž další ze „zapomenutých“ výročí letošního roku (2021) se týká doby husitské: Před 600 lety, v r. 1421, byl nedaleko Nedakonic na Uherskohradišťsku vybudován tzv. moravský Tábor. Z tohoto opevněného centra zdejších husitů byly podnikány ozbrojené výpravy proti nenáviděným baštám katolicismu v blízkém okolí, např. proti klášteru na Velehradě nebo královskému městu (Uherskému) Hradišti.

Co se týká jubilujících měst, Malenovic a Zlína, s oběma je spjat kus mého osobního života: v Malenovicích jsem se narodil a prožil zde první část svého dětství. Ve Zlíně, kam se moji rodiče v r. 1957 přestěhovali, aby vyřešili svůj bytový problém, jsem pak prožil zbytek svého dětství a chlapectví – až do maturity a odchodu na vysokou školu do Prahy. Od té doby se do rodného kraje vracívám na kratší či delší dobu, ne však natrvalo. To mi umožňuje vidět „z dálky“ a s potřebným „nadhledem“ problémy, jež místní obyvatelé často ani nezaregistrují. A jak stárnu, o to víc si vážím všech chvil, které mohu v kraji svých předků prožít. Inu, kdo by se rád nevracel ke svým kořenům?

─────

Nejstarší osídlení v povodí řeky Dřevnice

Také území podél řeky Dřevnice, jejíž jméno je poprvé zaznamenáno v písemných pramenech k r. 1207, spadá již do období pravěku. O prvních nálezech z tohoto regionu nás informuje „nestor moravské archeologie“ I. L. Červinka ve svém základním díle „Morava za pravěku“ (Brno 1902): z území Zlínska uvádí nálezy z Tlumačova, Napajedel, Rudimova a Spytihněvi. Za více než sto let nahodilých nálezů, ale i odborně vedených výzkumů se obraz této oblasti v nejstarších dobách značně proměnil.

V žádném případě se nejednalo o neobydlené, nehostinné území, jak se dříve historici domnívali. Stopy dávných lidských sídel byly zjištěny již z doby mladšího paleolitu (Louky u Malenovic, tzv. vlárský paleolit). Náhodné nálezy paleolitické industrie i nejrůznějších mlatů, sekerek či kopytovitých klínů dokládají osídlení tohoto regionu již v nejstarších obdobích pravěku. Z nejrůznějších míst Zlínského kraje pochází množství římských, ale i keltských mincí.

Nevýhodou zatím zůstává to, že kromě několika prozkoumaných žárových pohřebišť z mladší doby bronzové a z období halštatu nebyl dosud podniknut žádný důkladnější výzkum pravěkých či staroslovanských hradišť: stávající poznatky se omezují pouze na náhodně získané jednotlivé artefakty. Přitom se nabízí celá řada lokalit vhodných k systematickému výzkumu, avšak dosud nikdo nenašel odvahu se do toho pustit. Vyžádalo by si to spoustu času a peněz.

Dávno neplatí představa, že podhorský, kopcovitý terén Zlínska nebyl vhodný pro osídlení a že trvalá sídla zde vznikla až v době středověké kolonizace. Opak je pravdou. Tento region byl osídlen, byť se jednalo spíše o sídelní ostrůvky v zalesněném terénu, již v nejdávnějších obdobích pravěku. Přitom největší hustota osídlení zde byla v době bronzové a ve starší době železné (halštatu), kdy došlo dokonce k relativnímu přelidnění.

[Tuto skutečnost mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. V uplynulém desetiletí se mi podařilo zjistit zhruba deset pravěkých sídlištních lokalit (doba bronzová, halštat) v katastru obce Strání na Uherskobrodsku. V tomto případě se jedná o nárazníkové, pohraniční pásmo, které bylo v průběhu středověku opakovaně vypleněno nepřátelskými vpády ze sousedních Uher. Relativně nejklidnější bylo až 14. století, kdy i v této oblasti byla založena řada kolonizačních vesnic.]

Chceme-li se více dozvědět o tom, kdy vznikla pravidelná síť vesnických sídel v povodí řeky Dřevnice a při jejím soutoku s řekou Moravou, vedle sporadických archeologických nálezů nám v tom nejvydatněji pomáhá toponomastika, vědecká disciplína zabývající se studiem místních a pomístních jmen. Právě na zmíněném území od soutoku Dřevnice v Moravou až k podhůří Vizovické vrchoviny najdeme velkou koncentraci obcí, jejichž jméno je zakončeno příponou „-ice“ (Oldřichovice, Mysločovice, Sazovice, Tečovice, Otrokovice, Kvítkovice, Malenovice, Pohořelice, Bohuslavice, Prosenice, Kračenovice, Dalenovice, Svojšice, Lužkovice, Želechovice, Zádveřice, Slušovice, Hrobice, Vizovice). Na základě těchto místních jmen můžeme usuzovat, že úzký koridor podél řeky Dřevnice byl osídlen nepřetržitě nejpozději od doby hradištní.

Na vesnická sídliště předkolonizačního stáří pak navazují vesnice, vysazené ve 13. a 14. století v rámci středověké kolonizace. Avšak ani v tomto případě se nejednalo jen o osídlovací aktivity na „zelené louce“, nýbrž šlo částečně o vesnická sídla obnovená po předchozím zpustošení z doby mongolsko-kumánského vpádu (1241-1253). Například na dosídlení území Slavičínska, kde kolonizaci po r. 1256 prováděl biskupský leník Helembert de Turri, se jednalo o znovuvysazování vesnic na území, jež bylo prokazatelně (na základě dosavadních archeologických nálezů) osídleno již v době středohradištní a mladohradištní (Slavičín, Nevšová, Lipová, Divnice, Hrádek).

Pokud jde o území při středním a dolním toku řeky Dřevnice, osídlení ze staroslovanského období je zde možno doložit jak v katastru města Zlína, tak i obce Louky nebo Malenovice. V r. 1973 byl prozkoumán objekt ze střední doby hradištní v Chrastěšově u Vizovic – v nadmořské výšce okolo 300 metrů. V obci Rudimov na Slavičínsku, která leží dokonce ve výšce 370 m. n. m., existuje velké množství archeologických lokalit: nejen hradiště Gradca, odkud pocházejí nálezy z doby velkomoravské, ale i ze starších období pravěku.

Teoreticky se tedy dá předpokládat, že celé území podél řeky Dřevnice bylo osídleno již v době hradištní. Sporadické nálezy z tohoto období to víceméně potvrzují, i když ani tady nebyl prováděn žádný systematický archeologický výzkum – podobný tomu z oblasti Starého Města u Uh. Hradiště. Přitom nemůžeme opomenout ani mohylová pohřebiště, typická pro starší dobu hradištní, kterých bylo na Zlínsku zjištěno několik: „Tresný“ ve Žlutavách, „Starý háj“ v Lipové u Slavičína nebo „Obora“ u Luhačovic. (Na posledně jmenované lokalitě prováděl výzkum v letech 1921-22 I. L. Červinka: prozkoumal 40 mohyl z celkového počtu 54.) Při svém archeologickém průzkumu Valašskokloboucka zjistil již na konci 19. století další staroslovanské mohyly v poloze „Volavá“ u Vlachovic tehdejší učitel z Rudimova J. Kučera.

─────

Z výše uvedeného vyplývá, že velká část obcí na Zlínsku (= území okresu Zlín) je předkolonizačního stáří. To platí samozřejmě jak o Malenovicích, tak i o Zlíně. Rovněž na území od Zlína až po Otrokovice je nutno počítat s tím, že zde stálo nějaké významnější středisko, byť se nemuselo jednat o hradiště, ale spíše o neopevněné centrum obchodu a řemesel pro tento mikroregion.

Nasvědčuje tomu nález hrobu „velmože“ v poloze „Slatiny“ (Kamenné dílce) v Loukách u Zlína. K tomuto zajímavému objevu došlo již v r. 1949. Prozkoumaný hrob sice neobsahoval kosterní ostatky zemřelého, avšak hrobový inventář potvrzuje, že se jednalo o muže, který byl pohřben se železným mečem, sekerou (tzv. moravskou bradaticí) a hliněnou nádobou. Že by se jednalo o pověstmi doloženého „rytíře Miloše“, čili jakéhosi správce zdejšího mikroregionu poblíž velkomoravského ústředí ve Starém Městě u Uh. Hradiště? Vyloučit to rozhodně nemůžeme.

Dosavadní archeologické výzkumy (jedná se spíše o nahodilé záchranné akce v souvislosti se stavební činností) přinesly jen nepatrný zlomek toho, co lze v celé této oblasti očekávat. Již nyní je totiž zřejmé, že nejstarší listina z r. 1141, která dokumentuje hustotu tehdejšího osídlení z doby předkolonizační, výslovně zmiňuje pouze ta vesnická sídla, která patřila k majetku olomouckého biskupství (založeno 1063). O skutečném rozsahu tehdejšího osídlení se z ní nedozvídáme téměř nic. Přesto není pochyb o tom, že desítky dalších vesnic v této době již existovaly.

Ve zmíněné listině biskupa Jindřicha Zdíka (†1150) z roku 1141 (ve starší literatuře je uváděn letopočet 1131) jsou z území na pravém břehu řeky Dřevnice a při jejím ústí do Moravy jmenovány tyto vesnice, jež patřily arcijáhenskému kostelu v Přerově: Tlumačov, Otrokovice a Tečovice. K majetku kostela ve Spytihněvi u Napajedel patřily z území Zlínska (= oblasti na jih od hlavního hřebene Vizovické vrchoviny) tyto vesnice: Vasily (zanikly u Rudimova na Slavičínsku), Velký Ořechov, Opatovice (zanikly mezi Luhačovicemi a Pozlovicemi), Sobnov (zanikl mezi Petrůvkou a Kladnou-Žilínem) a Mladotice (splynuly se Slavičínem).

[Podrobnější informace k tomuto tématu naleznou čtenáři v článku „Jubileum nejstarších obcí na Zlínsku a Uherskohradišťsku. 875. výročí zmínky v listině Jindřicha Zdíka z r. 1141“ (viz rubriku „SN v PDF ke stažení“, ZDE). Situaci na počátku procesu středověké kolonizace ve 2. polovině 13. století zachycuje následující článek: „Osídlení na Zlínsku a Uherskohradišťsku ve světle tzv. zakládací listiny kláštera Smilheimu ve Vizovicích z roku 1261“ (viz rubriku „SN v PDF ke stažení“, ZDE).]

─────

Nejstarší písemná zmínka o Malenovicích

Zatímco obce Tlumačov, Otrokovice a Tečovice jsou jmenovány již v listině z r. 1141, předkolonizační vesnice Malenovice nikoliv. Ta je poprvé v pramenech uváděna až k r. 1321, a to v souvislosti s klášterem Smilheimem ve Vizovicích.

Při této příležitosti je třeba konstatovat, že tento mužský cisterciácký klášter založil okolo r. 1260 významný šlechtic té doby a blízký spolupracovník českého krále Přemysla Otakara II. – Smil z Obřan a ze Střílek. Novému cisterciáckému klášteru dal jméno: „Rosa Mariae“. Jak klášter, tak i jeho statky byly o půl století později (1314) vypleněny vojsky uherského magnáta Matúše Čáka Trenčianského (†1321). Situace byla tehdy zřejmě natolik špatná, že dalším osudem tohoto kláštera se zabývala samotná královna-vdova Alžběta (Eliška) Rejčka: v r. 1325 navrhla jeho přenesení na výhodnější a lépe chráněné místo – do Vizovic. Zdá se, že k tomu skutečně v následujících měsících došlo. Nová klášterní budova byla postavena v místech, kde byl později vybudován barokní vizovický zámek z 18. století.

Již dříve někteří vlastivědní badatelé naznačovali, že původně, krátce po založení, mohl klášter stát jižně od Vizovic – v katastru Újezda nebo Vysokého Pole na Valašskokloboucku. Na základě do té doby známých informací jsem se v letech 1975-76 pokusil o nalezení pravděpodobného původního místa tohoto kláštera. Při archeologickém průzkumu se mi nakonec podařilo lokalizovat tento klášter do polohy „Kosteliště“ v katastru obce Vysoké Pole. Dodnes mám před očima nezapomenutelný pohled z terasy, na níž byl tento církevní objekt postaven: všude okolo se pod touto náhorní plošinou nacházela malá políčka, šplhající až k tomuto nejvyššímu místu zdejší krajiny. Proto i název vesnice „Vysoké Pole“ odpovídal přesně tomuto dojmu, kterého musel nabýt každý pozorovatel.

[O tomto nečekaném nálezu byla odborná veřejnost informována díky krátkému článku v odborném časopise s názvem „Zbytky raně středověké církevní stavby ve Vysokém Poli“ (Přehled výzkumů AÚ ČSAV v Brně 1976, Brno 1978, str. 102-103). Vzhledem k politicky nepříznivé době tzv. normalizace se širší veřejnost o této akci neměla šanci vůbec nic dozvědět.]

Jak je zřejmé z textu tzv. zakládací listiny kláštera Smilheimu, která se hlásí k 21. 8. 1261, měly majetky této církevní fundace dvě přirozená hospodářská centra: jedno leželo v Újezdě, na jih od hlavního hřebene Vizovické vrchoviny (tzv. Klášťovský hřbet), a druhé se nacházelo ve Vizovicích. Je proto pravděpodobné, že původní majetky tohoto kláštera ležely spíše na jih od Vizovic, a to v Újezdě a v okolních vesnicích, které klášteru daroval šlechtický zakladatel Smil ze Střílek – včetně nově vysazených vesnic Smilonov a Haluzice. V Újezdě (= Vilperku), kde v té době již stál kostel (na místě původního staroslovanského hradiště; církevní stavba ve Vysokém Poli je staršího data) i tvrz, se konal každý čtvrtek týdenní trh.

A právě s „trhovou“ vsí Újezdem souvisí i ona nejstarší písemná zmínka o Malenovicích. Před 700 lety, v roce 1321, totiž šlechtic Jaroslav z Částkova (u Uh. Hradiště) daroval opatovi a konventu kláštera Smilheimu šest lánů v Újezdě se vším příslušenstvím: „… Sex Laneos meos in Villa dicta Ugest cum Omnibus pertinenciis…“ (CDM, díl VI, str. 133, č. 174). Za toto dobrodiní si tento dárce přál, aby byl pohřben v tomto klášteře. K prvním donátorům (kromě již zmíněného Smila ze Střílek) patřil i další z místních šlechticů, Petr ze Slopného („Petrus de Zlopna“), jenž v r. 1298 daroval tomuto klášteru polovinu vsi Slopné (CDM, díl V, str. 83-84, č. 83).

Již zmíněná listina Jaroslava z Částkova („Jaroslaus de Schasticow“) z r. 1321 je důležitá také z toho důvodu, že jako jeden ze svědků při jejím vydání přímo v samotném klášteře figuruje Mikuláš z Malenovic („Nicolaus de Malehnawicz“) spolu s dalšími představiteli drobné místní šlechty: Vlčkem z Dobrotic („Wlczko de Dobroticz“) a Vítkem ze Slušovic („Witko de Sluschowicz“).

18. 10. 2021

PhDr. Rostislav Janošík

(Pokračování)