Pirátům hrozí odliv voličů!
Je po volbách. Některé politické strany a hnutí uspěly, jiné sčítají ztráty a lámou si hlavu nad tím, proč dopadly tak bídně, i když ve volební kampani „utopily“ neúměrné množství peněz. Dobře fungující strana dokáže udělat kampaň za pár tisícovek. Nefunkční politické „molochy“ do ní naopak nastrkají desítky milionů – a výsledek se rovná téměř nule. Nebudu nikoho jmenovat, ale je vcelku jasné, o koho jde.
Ať už výsledek volebního klání dopadl jakkoliv, důležité je, aby dotyčné strany (a hnutí) dokázaly ze svého úspěchu, ale i z prohry, vyvodit ty správné závěry. Až dosud si totiž některé z těchto stran příliš hlavu nelámaly s tím, co bude za půl roku nebo za rok. Jedině KSČM a ČSSD konečně pochopily (na rozdíl od málo vnímavého vedení KDU-ČSL), že varování před blížícím se koncem je zcela reálné. (Já sám jsem to těmto dvěma stranám předpovídal již před dvěma lety, kdy náčelníci obou partají ještě spokojeně tancovali na palubě Titaniku.)
Dnes jak V. Filip, tak i J. Hamáček pochopili, že toto varování bylo oprávněné, kdežto jejich „uhlířská“ víra v další léta nerušené existence (bez viditelné „politické“ práce) se ukázala být „fatou morganou“. Když je někdo raněn „slepotou“, není mu pomoci. Obě kdysi levicové strany, jež se účastí na vládnutí proměnily ve strany „papalášské“, se totiž dopustily jedné fatální politické chyby: vyměnily svou víru v „lepší příští“ z peněz daňových poplatníků za někdejší víru levičáků po r. 1948 ve „světlé zítřky“ – ty komunistické a svazácké.
Žádná z politických stran nemá v současnosti zaručenou existenci na politickém „nebi“ na věčné časy. Postupně přestal fungovat i po léta zavedený mechanismus, který zajišťoval politickou moc zavedených stran coby jakési „perpetuum mobile“. Dnes jsme „historicky“ někde úplně jinde. Tradiční levice je po „smrti“ a nová se teprve rodí. (Nemyslím tím různé, nedávno vzniklé „trpaslíky“ na pomyslné levici, nýbrž jedinou reálnou základnu, z níž se moderní levice pro 21. století teprve v příštích měsících a letech zformuje, totiž Českou pirátskou stranu.)
●●●
Pirátům se zatočila hlava z jejich úspěchu? Po něm přichází pád…
Česká pirátská strana (zkráceně: Piráti) je neoficiálním „vítězem“ těchto voleb. Po Babišově straně/hnutí ANO 2011 (178 mandátů) má druhý nejlepší výsledek (91 mandátů). Tuto skutečnost ocenil jak prezident republiky M. Zeman, který stále pozorně sleduje, co se děje na naší politické scéně, tak i premiér A. Babiš. Ten zase hovoří o tomto uskupení jako o hlavní „opoziční“ straně. I to je pravda: ODS se svými sedmi procenty celkových zisků (53 mandátů) je až třetí – s výrazným odstupem.
Pak následuje STAN (včetně regionální „mutace“ na Liberecku) se 40 mandáty a KDU-ČSL s 33 mandáty. Ani to není žádná sláva, vezmeme-li v úvahu, že jak STAN, tak i KDU-ČSL jsou politické formace spíše regionální, nikoli celostátní. Dočasné zakotvení STAN v Poslanecké sněmovně a v Senátu by nás nemělo zmást. Je to politická anomálie, která v příštích volbách postupně zmizí.
Piráti si svůj úspěch „odpracovali“: jejich narůstající čísla volebních zisků nejsou virtuální realitou, ale holým faktem, který se jejich politickým soupeřům nemusí líbit. Piráti „rostou“ postupně a přirozeně – na rozdíl od uměle „stvořených“ zisků ODS, STAN či KDU-ČSL. Při čtyřicetiprocentní volební účasti se tento domnělý „úspěch“ záhy rozplyne jako pára nad hrncem.
V parlamentních volbách, které mívají účast 60 a více procent, to bude zisk zhruba poloviční. Ze včerejšího vítěze v krajských volbách se tak snadno stane poražený s pěti či sedmi procenty hlasů. Při případném spojování do koalic nebude platit rovnice 5 % + 5 % + 5 % = 15 %, ale může to být jen 5-7 procent. Šéfové těchto stran by si to měli dobře uvědomit a neslibovat voličům „vzdušné zámky“. Těch jsme zažili za posledních třicet let víc než dost.
Česká pirátská strana je stranou relativně novou a mladou. Její výhodou je, že dokáže oslovit zejména mladou generaci, ale volí ji i někteří občané ze střední a starší generace. Jsou to zejména ti, kteří přemýšlejí o budoucnosti a jimž je zřejmé, že takto náš politický systém dlouhodobě fungovat nemůže a nebude. Ostatně – varovné signály o tom, že polistopadová demokracie „havlovského“ typu se dostala do neřešitelné krize již okolo roku 2010, tady máme po celou uplynulou dekádu. Pouze politici s tím nic nedělají. Někteří doufají, že přežijí vlastní „smrt“, jiní se snaží účelově přiživovat na politickém zmatku, který tuto krizi provází.
Piráti ovšem trpí tím, co lze označit výrazem „dětské nemoci z moci“. Stává se to pravidelně všem stranám: ušetřen různých otřesů (včetně těch personálních) není nikdo. Zvláště to platí pro mladé, málo zkušené a ideově nedostatečně vyprofilované a zakotvené Piráty. Třebaže se poslanci této strany letos, v mimořádně složitém a náročném období pandemie „koronaviru“, projevili jako velmi pracovití (na rozdíl od lenochů z jiných stran, včetně těch vládních), zdá se, že si to právě v krajských volbách zčásti pokazili. Netvrdím, že úplně ve všech krajích, ale v některých ano. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že jistým, nově zvoleným zastupitelům se z té jejich „slávy“ zatočila hlava a začali dělat politické chyby, které v konečném důsledku mohou ublížit celé straně.
Na krajské úrovni politiky lze jistě uzavírat jiné povolební koalice – než na úrovni celostátní. Není však možné jít do koalice s každým. Nelze v PS na jedné straně odmítat spolupráci s ANO 2011 a plamenně hovořit proti A. Babišovi, avšak na straně druhé se „paktovat“ s „malými Babiši“ a na regionální úrovni s nimi uzavírat koaliční smlouvy. V případě ANO 2011 by to bylo i pochopitelné, protože ANO 2011 a Piráti se deklarují jako „protestní“ politická uskupení proti „kmotrům“ z tradičních stran. Pak je ovšem nepochopitelné, že právě s politiky, jimž se tito „kmotři“ dívají přes rameno (z ODS, KDU-ČSL, ANO 2011), zástupci Pirátů vyjednávají a podepisují memoranda o spolupráci. Postrádá-li politika etický rozměr, je to přímá cesta do pekel!
Osobně považuji za naprosto kardinální chybu ochotu některých politiků Pirátů spojit se v jedné koalici se stranou, jež má na svědomí celý ten marasmus, do něhož se i po r. 2013 propadáme hlouběji a hlouběji, třebaže tehdy A. Babiš po svém volebním úspěchu sliboval boj proti korupci a „kmotrům“ z tradičních politických stran. Konkrétně mám na mysli až nepochopitelnou „vstřícnost“ zástupce Pirátů Lukáše Dubce v Jihomoravském kraji, který se připojil k dalšímu „brněnskému puči“ v čele se starostou obce Velatice J. Grolichem (KDU-ČSL). Tato „truc koalice“ nemá valnou šanci na úspěch: dávám jí čas maximálně do Vánoc. Pak se bude muset vyjednávat o koalici skutečně regulérní, na základě volebních výsledků.
Brňákům zřejmě nestačilo poučení z dosavadního složitého vývoje při sestavování místních koalic. Je to doopravdy specifikum Brna, které by se nikde jinde nemohlo uskutečnit. Brno si těmito svými „ostudami“ dělá špatnou politickou reklamu. Daleko horší to pak bude z pohledu historického: toto město i celý region jižní Moravy se stane „černou kaňkou“ v dějinách polistopadové ČR.
Není rovněž náhodou, že krajské koalice, namířené účelově proti vítěznému ANO 2011, tvoří v některých krajích spolu s ODS další „provařené“ strany, jež se v „divokých letech devadesátých“, v dobách privatizace a údajné ekonomické transformace, jež se mezitím změnily v masové rozkrádání státního majetku, na těchto dodnes nepotrestaných nepravostech podílely: KDU-ČSL a odpadlíci od lidovců – TOP 09.
Na ODA se již za těch třicet let málem zapomnělo, i když právě tato strana měla na starosti tzv. privatizaci. Nehlásí se k tomu ani „politolog“ D. Kroupa, který byl svého času předsedou této již neexistující strany. Další její čelný představitel, V. Dlouhý, se vyskytuje v politice dodnes. Všichni se tváří, že je vše v nejlepším pořádku a nikdo za nic nemůže.
●●●
NE „teplým místečkům“ pro stranické šíbry!
Aby bylo jasno: Ti, o nichž píšu, jsou politici poražení ve volbách z r. 2013. Jejich pozvolný, nenápadný návrat na krajskou úroveň politiky (a později na tu celostátní) není ničím jiným než „kontrarevolucí poražených“. M. Zeman je označil za „koalici neúspěšných“. Domnívám se, že moje charakteristika je i z historického hlediska správnější a přesnější. Doufejme, že se nepodaří návrat těchto politických dinosaurů do PS. Pokud by to voliči připustili, čekají nás „nové Lipany“. Kromě rozkradené republiky tady budeme mít beznadějně zadlužený stát bez budoucnosti.
Ti politici, kteří se dnes tetelí blahem, jak to tomu Babišovi „nandali“, by si měli uvědomit, že svým podivným politikařením připravují neradostnou budoucnost svým dětem a vnoučatům. Proto bych se nedivil tomu, kdyby tito jejich potomci pak chodili „kadit“ na hrob těchto nezodpovědných rodičů a prarodičů. Nemusím snad připomínat, že většina těchto osob se rekrutuje z generace „Husákových dětí“, jež představuje ten nejhorší politický a lidský „odpad“, jaký u nás máme.
Pirátům reálně hrozí, že díky povolebním tahanicím o koalice prohospodaří důvěru svých voličů a ti je následně již volit nebudou. Pozor na to, soudruzi s pirátskou vlajkou! Podobných „mistrů světa“, jako jste dnes vy, tady v minulosti bylo víc. Dnes po nich ani pes neštěkne. Předseda I. Bartoš by se měl zase postavit na pevnou zem, vzít rozum do hrsti a přestat si hrát na příštího premiéra.
V naší zemi vždy platilo, že žádný strom neroste do nebe. Zástupci Pirátů v nejvyšších patrech politiky by si proto měli uvědomit, že po vzestupech přicházejí pády. Některé mohou být hodně ošklivé – s trvalými následky. Ten jejich může přijít velice brzy, pokud nezmění své současné, nevyzpytatelné chování. Ztratit důvěru lze snadno. Získat ji zpátky trvá dlouhé roky. V politice neplatí to, co ve škole: žádný reparát se v ní složit nedá.
●●●
Sociologové a politologové, dejte se do práce!
Jak je všeobecně známo, máme u nás desítky vystudovaných a v různých zbytečných institucích pracujících politologů (jako příklad může sloužit „politolog na baterky“ P. Fiala, předseda ODS a „příští premiér“), tak i stovky politologů-amatérů, kteří se rádi vyjadřují ke všemu, ale ve skutečnosti nerozumí ničemu. Tam, kde plně postačí zdravý rozum, hrají si tito dobře placení mudrlanti na „vědátory“. Bohužel – kromě hloupého, bezobsažného žvanění nejsou většinou schopni ani té nejprostší analýzy právě skončených voleb. Předvedli nám to v uplynulých dnech celé zástupy těchto „politologů“. Nedozvěděli jsme se nic nového, než to, co jsme předtím sami věděli.
Jak potvrzují zkušenosti těch starších spoluobčanů, kteří nějaké ty volby již zažili, v politice platí velice jednoduché pravidlo: Politik, který pracoval po celé funkční období svého mandátu dobře, má šanci (nikoli záruku), že bude znovu zvolen. A naopak. Všechno ostatní, co se v naší politice odehrává okolo toho, jsou jen více či méně úspěšné pokusy stávajících, ale i minulých politiků, kteří bývají v dobách personální nouze nasazováni na kandidátky („exhumováni“), toto pravidlo obejít, prodloužit si svůj pobyt v dobře placených funkcích a „přechytračit“ voliče.
Projevuje se tu ovšem ještě jeden moment: obrovské zpožďování mezi činy politiků a „trestem“, kterým je za to voliči „odmění“. Stále častěji jsme svědky toho, že někteří politici se snaží „přežít svou smrt“. Proto dochází ke spojování nejrůznějších, dávno odepsaných „kmotrů“ a „lobbistů“, všelijakých zákulisních hráčů proti těm, kteří momentálně drží moc. A samozřejmě: všudypřítomná je touha po nejrůznějších „prebendách“, kumulace funkcí a z toho plynoucích peněz a dalších benefitů.
Také tyto volby přinesly řadu zajímavých poznatků a nových, dosud netušených skutečností. Tím základním poznatkem, či spíše varováním je toto: Ti, kteří byli poraženi, se zpátky derou k moci – bez ohledu na prostředky a metody, kterých jsou ochotni a schopni použít. Pozor na ně! Právě oni představují to největší ohrožení naší budoucnosti. Škoda jen, že nemáme pranýře a hladomorny, kam po zásluze patří. Zbývá nám jediné: dávat si pozor, aby se tito jedinci nevrátili zpátky k moci!
Na to, co nás čeká a nemine, by nám měli dát spolehlivou odpověď již zmínění sociologové a politologové (nikoli ti „na baterky). Měli by urychleně připravit analýzu právě proběhlých voleb a prognózu těch příštích. Uchrání nás od toho, abychom se jednoho dne neprobudili v úplně jiné zemi, než ve které jsme se narodili.
5. 10. 2020
‒ RJ ‒
(Psáno v den nedožitých 84. narozenin exprezidenta V. Havla. „Ferdinand Vaněk“ by se jistě divil, kam jsme se za devět let od jeho smrti propadli – také díky „Husákovým dětem“.)
