Svobodné noviny na internetu

Součást lázeňské léčby pro věřící pacienty představuje i pravidelná nebo jen občasná návštěva kostela. Tím je ve Františkových Lázních římskokatolický kostel Povýšení sv. Kříže, který v letošním roce oslavil významné výročí ‒ 200 let od svého založení. Kolem data posvěcení však není zcela jednotnost. Kroniky, pořizované s odstupem času, se různí v tom, zda šlo o měsíc červen nebo červenec… Ponechme tento spor odborníkům a přijměme současný názor, že se jednalo o neděli 16. července 1820. Nahlédněme ale trochu do historie.

Dějiny církve ve Františkových Lázních začaly stavbou kaple, která stála nedaleko kyselky, tedy Františkova pramene; byla zřízena v roce 1748 chebským magistrátem díky finanční sbírce. Kaple byla vysvěcena řezenským ordinariátem, předána faráři v Horních Lomanech a zasvěcena Janu Nepomuckému.

V roce 1793 byly u kyselky založeny Františkovy Lázně, kde se ubytovávalo stále více hostů, a proto vznikla potřeba konat pravidelné bohoslužby. Na to však původní malá kaple nestačila. Proto když v roce 1812 J. V. císař František I. poctil lázně svou návštěvou, vyslechl během audience prosby obyvatel. Císař proto slíbil vystavět kostel z nákladů náboženského fondu, neboť místní zdroje k tomu nebyly dostačující. K povolení došlo na základě dvorního dekretu v srpnu 1812.

Následně probíhala jednání, zda má být kostel opatřen vlastním duchovním, nebo zda bude obstaráván z Horních Loman. A také o tom, kdo převezme povinnost vyplácení mzdy. Nakonec byl ustanoven samostatný duchovní, i když chebský magistrát prohlásil, že nemůže pro něj nic jiného udělat, než mu poskytnout bydlení v Městském domě. K tomu se J. V. císař vyjádřil v tom smyslu, že si také duchovního ustanoví sám. A tak určil Řád křížovníků, aby místo obsadil. Ten ve své stanici u sv. Karla ve Vídni a v Karlových Varech vedl dobrou školu, kde vzdělával zdatné kazatele.

Jak se lze dočíst, ani tehdy to nebylo jednoduché. J. V. neschválilo příliš nákladný plán, ale byl dodán návrh, vydaný dvorní stavební radou… Prostor pro 400-500 lidí, bez sloupů, jednoduchá a přiměřená forma pro jeho určení. Náklady cca 33 467 zlatých. Platilo také opatření, aby bylo postaráno o co největší hospodárnost. Rovněž byla vydána další potřebná ustanovení v otázkách provozu, ubytování… Nenašel se však nikdo, kdo by při každým dnem rostoucích nákladech na materiál i práci vzal na sebe břímě stavby. Proto muselo padnout rozhodnutí: provést stavbu ve vlastní režii. Po intervenci chebského magistrátu bylo nalezeno místo pro stavbu a to zakoupeno. Část zaplatili na daních majitelé domů ve Františkových Lázních… V létě 1815 začalo hloubení základů, dovážka kamene a písku. Při kolíkování byla stavba shledána jako úzká, a proto byla rozšířena. Práci začalo 45 zedníků a odpovídající počet přidavačů. Během nuzných a hladových let 1816-1819 se ve stavbě pokračovalo. V roce 1820 byla stavba dokončena, ale s finančním vydáním, které původní rozpočet přesáhlo více než dvojnásobně.

Během stavby se jednalo také o zasvěcení. Zemské úřady rozvažovaly, že oltář musí být zcela jednoduchý a přijatelný pro všechny náboženské denominace. Tak se zrodil návrh, aby byl jako oltář vyhotoven pozlacený krucifix. (Ten je bezesporu nejsilnějším magickým bodem současného interiéru a musí opravdu věřícího přimět pozvednout oči k nebeským výšinám s trnovou korunou na hlavě Ukřižovaného a jít do kolen). Historické záznamy uvádějí, že jeho zhotovení i s kazatelnou vyšel na hříšnou sumu. Varhany vystavěl chebský varhanář Franz Müller. Kostel tedy stál dokončený ve velice prostém stylu. Bez říms, štukatur, bez zdobení a obrazů. Současná podoba vznikala postupně až v pozdější době.

První mše svatá byla sloužena farářem z Horních Loman právě 20. června 1820, protože generálem a velmistrem pro F. L. potvrzený kazatel P. Josef Kirschbaum sem přesídlil dle guberniálního dekretu až 6. července 1820. Od této skutečnosti je také dovozeno datum vysvěcení… V roce 1821 byla prodána původní kaple a zbourána. Oba zvony převzal pro nový kostel náboženský fond proti odškodnění. Jak se lze dočíst, ani tehdy to s tím rozhodováním a realizací nebylo zase až tak jednoduché. Hodiny putovaly nejprve do Chebu, později v roce 1827 do čela kolonády Františkova pramene. Oltář sv. Jana Nepomuckého byl přenesen do farního kostela v Horních Lomanech, kde se dosud nachází. Roku 1854 došlo k výzdobě presbytáře freskami malířem historických obrazů (Wilhelm Kandler z Prahy), kostelní loď byla vymalována místním malířem dekorací (Otto Seger). Františkovy Lázně byly povýšeny na samostatnou farnost podle dekretu c. k. ministerstva kultu a vyučování se souhlasem ministerstva financí v červnu 1868… Smlouva mezi městskou obcí Františkovy Lázně a Rytířským řádem křížovníků s červenou hvězdou v Praze byla potvrzena pražskou konzistoří v dubnu 1869; podle ní byl prvním farářem jmenován dosavadní kazatel P. Franz Huspeka. Přísahu u konzistoře složil v září 1869 a trvale přesídlil do Františkových Lázní a byl brzy na to veledůstojným okresním vikářem slavnostně instalován jako Protoparochus (prvofarář).

Na závěr dodejme, že slavnost Povýšení sv. Kříže je slavena vždy 14. září, kdy křesťané znovu získali Kříž, na němž byl ukřižován Ježíš. Den následující je připomínán jako svátek Panny Marie Bolestné.

František Růžička, České Budějovice

Kostel Povýšení sv. Kříže

Hlavní oltář