Svobodné noviny na internetu

Dočetl jsem se dnes na některých zpravodajských webech (Lidovky.cz, 8. 10. 2019, 11:24) o tom, že náměstek ředitele Národního muzea (NM) v Praze a jeden z vyučujících historie na FF UK, Doc. PhDr. Michal Stehlík, nabídl doučování předsedovi SPD T. Okamurovi z dějepisu. Co k tomu říci?

Osob, které by potřebovaly doučování, je v naší politice víc než dost. Začít by se mělo u českého premiéra ze Slovenska, a to nejen v jazyce českém, ale i v dějepise. Tím, kdo by měl být doučován, však rozhodně není předseda SPD, protože ten má znalosti z historie docela obstojné. Znám jiné „borce“ kteří by to doučování potřebovali jako „prase drbání“, jelikož z historie naší i světové vědí „velký kulový“.

Doučování bych především doporučil předsedovi ČSSD J. Hamáčkovi. Jeho školitel by se měl speciálně zaměřit zejména na vztah mezi sociální demokracií a KSČ. „Opáčko“ by si zasloužila také role sociálních demokratů po roce 1945. Zapomenout by se nemělo ani na jména Z. Fierlingera či B. Laušmana. A samozřejmě na tzv. slučovací sjezd z r. 1948.

Pokud to doučování J. Hamáček zvládne, jistě se dobere poznání o tom, že dnešní ČSSD po tom všem, co v od r. 2017 stačila v politice předvést, je již stranou dávno mrtvou. Její případná „exhumace“ by byla jen ztrátou času a peněz. Jediný problém, který teď budou socani řešit, je to, kam se všemi těmi „korytáři“ a „trafikanty“, kteří se jim rozmnožili jako kůrovec. Až bude Hamáček odcházet z „Liďáku“, neměl by zapomenout ještě na jednu důležitou věc: poslední musí zhasnout.

Zdá se, že historik M. Stehlík je málo pracovně vytížený muž, když má čas ještě někoho doučovat. Namísto toho mu dám dobrou radu – jako starší kolega, který se rovněž zabývá dějinami po r. 1945, zvláště tzv. protikomunistickým odbojem. Chtělo by to ponořit se hlouběji do studia dobových pramenů. Pak možná změní i svůj názor na úlohu StB v kauze, v níž v r. 1951 figuroval jako oběť pronásledování ze strany KSČ také jeho dědeček – Ludvík Stehlík z obce Babice u Moravských Budějovic. (Dostal tenkrát u soudu 21 let vězení.)

Ve zmíněné jihomoravské vesnici došlo na začátku července 1951 k tragédii, při níž byli zastřeleni tři funkcionáři KSČ, kteří byli zároveň členy Místního národního výboru. Tento případ byl vyšetřovateli StB uzavřen v rekordním čase, aby bylo možno co nejrychleji odklidit nepohodlné svědky, kteří by mohli tvrdit, že šlo o řízenou provokaci ze strany StB. Narychlo uspořádaný soudní proces skončil vynesením sedmi hrdelních trestů. V hlavním a následném procesu byli odsouzeni k trestu smrti na šibenici také tři římskokatoličtí kněží – Václav Drbola, František Pařil a Jan Bula. Rychlost, s níž tehdejší justice kauzu uzavřela, byla i na svou dobu podezřelá a překvapivá.

Chápu, že kolega M. Stehlík mohl být při svém hodnocení „případu Babice“ ovlivněn atmosférou v rodině a také tím, co se v jeho okolí o těchto událostech říkalo. Na vesnici se takové věci „přemílají“ dlouhá léta, ba desetiletí. A stává se i to, že někdy i po delším čase si lidé vzpomenou na něco, co může vnést poněkud jiné světlo do těchto dávných událostí. (Případem Babice jsem se na stránkách SN, tištěných i internetových, zabýval celkem třikrát. Tyto články si lze vyhledat v archivu SN. Historik M. Stehlík o těchto událostech nedávno vydal knihu „Babické vraždy 1951“.)

A teď ještě pár slov k reakci T. Okamury na Stehlíkovu nabídku doučování z dějepisu. Nutno dodat, že v tom našem dokonalém zmatku okolo některých pojmů z historie i politologie by si „doučování“ zasloužilo mnohem více osob, nikoli však T. Okamura. Dovolím si proto ocitovat jeho reakci: „Historii by si naopak měli nastudovat lidovci, aby přestali jezdit na sjezdy sudetoněmeckého landsmanšaftu, který prokazatelně založili kovaní nacisté, kteří chtěli zlikvidovat český národ.“

K uvedenému citátu mám jedinou výhradu – jako češtinář: místo vztažného zájmena „který“ bych ve druhém případě použil jako ekvivalent zájmeno „jenž“, aby se to neopakovalo dvakrát v jednom souvětí. Jinak je toto sdělení po věcné stránce v naprostém pořádku a není k tomuto co dodat.

Ostatně – o kolaborantském chování P. Bělobrádka a D. Hermana (za smířlivého přihlížení nového předsedy strany M. Výborného) jsem již na stránkách SN psal vícekrát. Připadá mi to jako házení hrachu na stěnu nebo perel sviním. Pro lidovce to představuje obrovskou ostudu – vedle nekonečné řady ostud a selhání dalších.

Reakce neúspěšného kandidáta lidovců ve volbách do Senátu, M. Stehlíka, mne proto nepřekvapuje. Chce se této straně zavděčit, ale je to marné. KDU-ČSL to má již „spočítané“ a její kandidáti „kamkoliv“ se tam již nedostanou. Důvod je prostý: lidovce dnes již nikdo nevolí. Jednak proto, že je tato strana již delší dobu nevolitelná, jednak z toho důvodu, že sdružuje ve svých řadách politický „odpad“ (lépe by bylo použít slovo „hnůj“), který musí spolehlivě odradit každého, kdo by jen na sekundu podlehl pokušení, že by to této straně mohl „hodit“.

Takže: Michale Stehlíku, poohlédněte se po nějaké jiné partaji, kde Vás budou chtít! Možná by Vám poradil ředitel NM Michal Lukeš, který nepohrdne návštěvou ruské ambasády ani posluhováním proruskému prezidentu M. Zemanovi. Co takhle zkusit štěstí u slovenského oligarchy A. Babiše nebo u V. Klause ml.? Tam se jistě nějaké volné místečko na kandidátce ještě najde! Je třeba si nicméně ohlídat, aby to bylo místo volitelné, nikoli až na konci kandidátky. Přeji Vám hodně štěstí na „turistickém“ výletu po českých stranách a hnutích!

8. 10. 2019

PhDr. Rostislav Janošík