Svobodné noviny na internetu

Šumavské kostelíky XIV.

16. 10. 2019

Jak bylo již dříve přislíbeno, v dalším pokračování při putování šumavskými hvozdy se před návratem k domovu v jihočeské metropoli, znovu zastavujeme v okolí Velhartic.

Hory Matky Boží

Jsou informace, na které se nezapomíná. Jednou z nich je vzpomínka do dobu padesátých let, kdy se u nás říkalo, že „někde“ v Kašperských horách se zjevila Panna Maria dělníkům, kteří ráno cestovali do práce… Teprve v Železné Rudě jsem se na venkovní mapě začal podrobněji rozhlížet po lokalitě, kde se právě nacházíme… Zcela určitě to nebyla pouhá náhoda. Od Velhartic byla totiž cesta vzhledem k objížďkám trochu víc než komplikovaná. Sotva jsme zastavili na návsi ve stínu blahodárně stínícího stromu naproti místnímu kostelíku, ozvalo se polední vyzvánění… A my potkali anděla… Zvěstoval nám mnoho informací, i to, že od fary vede křížová cesta k nedaleké kapli. Dejme tomu ale náležitý pořádek.

První zmínka o obci pochází z roku 1511. Roku 1520 se zde otevřely doly na zlato a později na stříbro. Za krále Ludvíka Jagellonského byla obec roku 1522 povýšena na královské horní město, též nazývané Montes Mariani. Doly ale postupně zanikají, v 17. století je snaha o jejich obnovu, ale v 18. století je těžba ukončena. Poslední pokus o obnovu byl v roce 1828. Na počátku minulého století je obec uváděna jako město s 660 obyvateli. Dnes jich zde žije asi stovka. V dřívější době se někdy užíval hanlivě název „Zlámané Hory“; známá zde byla ruční výroba obuvi. Německý název: Bergstadt.

● Místní muzeum – Hned naproti kostelíku s historií o zdejší těžbě, nedaleko naučná stezka.

● Kostelík Jména Panny Marie – Podle církevního katalogu původní stavba z roku 1367 jako filiální kostel farnosti Petrovice, od r. 1762 administratura paroecialis realis, od r. 1857 farní. Barokní stavba je z r. 1637, roku 1737 přestavěna loď kostela a postavena věž, matriky vedeny od r. 1759.

● Kaple Proměnění Páně – Čtrnáct zastavení křížové cesty, nepravidelně rozmístěné v dosti náročném lesním porostu, vede ke kapli pocházející z roku 1842. Původně zde šlo o významnou svatyni s pramenem a řadou energetických bodů v nezvykle vysoké poloze (Ing. Pavel Kozák). Vlevo od kaple je studánka, o které autor uvádí, že už zdaleka není pitná… Dovolíme si oponovat. Čirá, osvěžující, posilující prožívanou vírou. Sám autor uvádí: Postojíme-li zde chvíli, obklopí nás poznenáhlu vyzařování celé křížové cesty a není pochyb, že je tu přítomno něco, co nepřišlo s křesťanstvím, ale co tu setrvává věky. Silový bod je uprostřed kaple, energie místa je vysoká, snad tu došlo i k zázračným uzdravením… Dodnes je voda považována za léčivou, slouží k pití a omývání. Věřme, že kdo tu byl, má touhu znovu se sem vrátit.

Kolinec

Původně zde bývala jen osada v majetku české královny, ve 14. století povýšena na městys. Plebanie datována rokem 1391, matriky vedeny od r. 1644. Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola, ve zdivu románský z počátku 13. století, presbytář raně gotický. Roku 1755 kostel opravován s prodloužením a sklenutím presbytáře, r. 1854 přistavěna věž.

První písemná zmínka pochází z roku 1290, dnes zde žije asi 1400 obyvatel, v roce 2006 vrácen status městyse. Z historie vzpomínána sklářská rodina Klenovských. Při procházce zde najdeme empírový zámek, synagogu s židovským hřbitovem, pomník obětem světových válek… Jako poutníkům je pro nás dostačující malé odpolední občerstvení.

Sušice

Ach ano, kdo by neznal světoznámé SOLO Sušice! Ale dávno tomu, už tady dlouho není. Legendy, které nikdy nelžou, dokládají, jak bylo „likvidováno“. Plné kamiony odvážely vše, co se dalo. A proč bychom ty hříchy pozemské zamlčovali, vždyť dopadly na hlavy věřících i nevěřících. Ještěže nám ta největší sirka na světě (měří 3,5 m) alespoň v muzeu zůstala.

● Město, ležící na řece Otavě, dnes s cca 11 tisíci obyvatel. Historie spadá až do 5. století s keltským osídlením. V roce 1273 město založil král Přemysl Otakar II. a svému rozvoji vděčí především poloze na Zlaté stezce. Historické centrum je památkovou zónou. V blízkém okolí se nachází vrch Svatobor s 32 m vysokou rozhlednou. Takže se rychle rozhlédneme, ale další informace o množství zajímavých památek ponecháme až na samostatnou stať. Dnes jsme se zastavili za zcela jiným poznáním.

● Děkanský kostel sv. Václava, mučedníka – První zmínka pochází z roku 1233 (?), roku 1283 byla založena plebanie, děkanství od r. 1622, matriky vedeny od r. 1702. Kostel původně gotický byl založen ve druhé čtvrtině 14. století vedle starší kaple, která byla pojata do stavby jako sakristie. V letech 1884-85 regotizován.

● Kostel Nanebevzetí Panny Marie – Gotický z konce 14. století, přestavěn po požáru r. 1591. Dnešní stavba je presbytář nedostavěného kostela. První zmínka z roku 1402, v jeho okolí vznikl hřbitov používaný až do roku 1924. Pozděj, po jeho zrušení, zde vznikl park, zůstaly zde některé staré náhrobky.

● Kostel sv. Felixe z Kantalicia – Jako součást kapucínského kláštera z r. 1654-5, existoval až do roku 1950. Průčelí upraveno v 19. Století. Po státním zásahu proti církvi a řádům objekt obsadila armáda. V roce 1993 byl vrácen kapucínům. Uvnitř areálu se nachází klášterní kaple a v kostele milostný obraz Panny Marie Bolestné, věnovaný po dostavbě kláštera. Dnes je na fasádě osazena pamětní deska na nezapomenutelného člověka – P. Františka FERDU. Žil v Sušici od r. 1976 až do své smrti r. 1991. V letech 1951-60 byl nespravedlivě vězněn. Byl nadán vzácným darem pomáhat lidem v nemoci, zasvětil svůj život tomuto poslání. Pochován je na místním hřbitově. Desku k jeho památce věnovalo město.

● Kostel sv. Andělů Strážných – Někdy uváděný jako „Kaple sv. Anděla Strážného“, nebo „Anděl Strážce“, mezi věřícími nazýván „Andělíček“, ke kterému vede od nábřeží křížová cesta na vrch Stráž.

Dílo čtrnácti zastavení vykovali v rámci maturitních prací studenti Střední školy v Oselcích, obor Uměleckořemeslné zpracování kovů.

Vrch Stráž (551 m. n. m) původně sloužil jako strážní a pozorovací bod, kde hlídky bděly nad malou osadou rýžovníků zlata. Ještě před 350 lety zde byl jen les a několik usedlostí. Jedna z pověstí vypráví o malém chlapci, kterému se zde při hře ovinul kolem nohy jedovatý had. Chlapec ve velikém strachu a úzkosti spatřil anděla, který se k němu sklonil a ochránil ho… Z vděčnosti zde byl kostelík po dvouleté stavbě slavnostně vysvěcen 3. srpna 1683 světícím biskupem pražského arcibiskupství, v době panování Leopolda I. V roce 1882 byl přestavěn pseudorománsky, obklopen ambity v roce 1735.

Přicházela sem mnohá procesí s prosbou o ochranu. Dnes je oblíbeným místem turistů, v sezóně se zde 1x v týdnu (čtvrtek od 18 hod.) konají pobožnosti. K věřícím zde promlouvají slova: „Děkujme za tuto krásnou korunu na malém šumavském vršku.“ Nás zde překvapila návštěva Městské policie, ale naštěstí nám poskytla potřebnou radu na další cestu.

● Kapličky a kaple – Menším štěstím již bylo sluníčko, klonící se k západu, nedostatek času, a tak na závěr naší procházky uveďme, že na mnoha místech jsme narazili na další zajímavé objekty ‒ kapličky stojící přímo u cesty.

● Kaple sv. Antonína (Dolní Předměstí), Panny Marie Lurdské (směr na Horní nebo Červené Dvorce), sv. Rocha (Horní Předměstí, s hřbitovem, kde se pohřbívalo v době morové epidemie 1679-81, jako funkční do 19. století). Dále Boží muka směrem k nádraží, kaplička U Kapličky, další ve směru na Hrádek a u Volšovské, Nad Lipou nebo u Palackého ul. No řekněte, nejí to radostné, když je nacházíte zase v opraveném stavu?

● Zcela na závěr uveďme ještě Starý židovský hřbitov a Nový židovský hřbitov, na které již nezbyl čas.

Synagoga byla zbořena v šedesátých letech minulého století.

Přiměřenou rychlostí míjíme stranou stojící hrad Rábí, ale nepřízni počasí s bouřkou a pořádným lijákem jsme stejně neujeli. Ale i tak děkujeme našemu průvodci – Andělu Strážci.

František Růžička, České Budějovice