Svobodné noviny na internetu

Šumavské kostelíky XI. ‒ František Růžička

16. 10. 2018

Frymburk

Cesta přívozem po hladině jezera z Frýdavy do Frymburku nám připadala jako plavba po Galilejském jezeře. Ještě, že byla tak klidná, nebe téměř bez mráčku a nic nenasvědčovalo blížící se bouřce. Po naprosto hladkém přistání jen krátce navštěvujeme kostel sv. Bartoloměje, jehož historie a popis byl již prezentován dříve, v V. díle Šumavských kostelíků.

Již dopředu jsme byli připraveni, že nelze opomenout další pamětihodnost této lokality. Je-li to možné, vybalte svůj růženec a vydejte se s námi k nebeským výšinám. Nedaleko města se tyčí kopec Marta s výškovou kótou 865 m.

● Kaple Panny Marie Bolestné (Vysoká Muka)

Tato stará kaple, která původně stála na kopci Marta, byla rozebrána a zdejší sochy byly po opravě převezeny do vesnické kaple v Kovářově. Stavební plán nové kaple na Marterbergu (Hohen Marter) zhotovil frymburský mistr Ondřej Wagner a 8. července r. 1897 byla započata její stavba. Na podzim r. 1898 byla kaple dokončena a slavnostně vysvěcena. V letech 1947- 1950 se zde každoročně konalo jedno procesí. Kaple byla v běhu dalšího historicky nepříznivého času stále více poškozována a později prakticky demolována… Až v roce 1992 byla kaple nejen zachráněna, ale i restaurována. Dnes je uváděna jako Kaple sv. Anny.

Ke kapli na vrchol kopce míří nejen technické zařízení nově vybudovaného sportovního areálu, ale především vůbec neavizovaná ani od parkoviště před luxusním hotelem Leyla neznačená Křížová cesta.

Teprve od pracovníka na nedalekém místním hřbitově se nám dostalo podrobnějšího itineráře.

● Křížová cesta byla původně vybudována v roce 1894, v době proticírkevního tažení v dobách rozvinutého socialismu téměř zapomenuta a také náležitě poškozena. V době polistopadové byla znovu obnovena a vysvěcena v srpnu r. 2000. Původní jsou zastavení II-XIII. Zcela nové je zastavení I a XIV, kříže a malované obrazy.

„Kdo chce za mnou přijít, zapři se, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24)

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a dobrořečíme ti – neboť skrze svůj kříž jsi vykoupil svět.

Horní Planá

Tomuto městečku s původním názvem Planá pod Vítkovou Horou a děkanskému kostelu sv. Markéty bylo rovněž věnováno místo v díle V. I zde jsme ale objevili další významnou památku, kterou jsme si před nastávající poutí (sv. Markéty) nemohli nechat ujít. Slunce dosud neztratilo na síle, ale po malém kofeinovém a zmrzlinovém občerstvení vydejme do ticha parkového lesa na kopci Dobrá Voda (výšková kóta 862 m), který se hodně zprudka zvedá hned za děkanským kostelem. Kromě našeho cíle zde najdete i oboru s lesní zvěří, památník básníka a spisovatele Adalberta Stiftera, skupinu 9 památných lip malolistých, chráněný památkový strom Lípa Dobrá Voda, ve své výjimečnosti má obvod 430 cm a výšku 27 metrů.

● Kostel Panny Marie Bolestné

Ono je to s těmi názvy někdy dosti složité, tento kostel je někdy uváděn jako kaple a není k němu volně dostupná dokumentace. Pozdně barokní kostelík z let 1777-79 má původní označení Panny Marie Sedmibolestné. Jen nedaleko od něj se nachází studánka s léčivou vodou v zastřešené a zamčené dřevěné kapličce, ke které se váže legenda o uzdravování. Pro běžné příchozí (jezdí se s kanystry i autem) je k dispozici studna, kde lze vodu volně načerpat.

● V blízkosti probíhá naučná stezka Adalberta Stiftera, a pokud nejste ještě dostatečně unaveni, lze pokračovat s výstupem až na Houbový vrch s výškovou kótou 914 m… Vzhledem k časové náročnosti se nám již nepodařilo stihnout večerní bohoslužbu ve Světlíku.

Přední a Zadní Zvonková

Po náležitém zmapování neznámého terénu směrem k jezernímu přístavišti, vydatnější večeři, večerní procházce vnitřním městem, posilujícímu spánku a dřívější snídaně (vše v penzionu OLIVER k naprosté spokojenosti) znovu najíždíme na prám, kterým se dostaneme na pravý břeh, donedávna zcela zapovězený.

● Přední Zvonková

Původní obec mívala tři části – Zvonkovou (Glöckelberg), Josefův Důl (Josefsthal) a Huťský Dvůr (Hüttenhof). Podle archivního seznamu obcí z roku 1913 zde žilo ve 212 domech celkem 1610 obyvatel. Příhraniční poloha se v době změněných politických okolností stala zdejšímu obyvatelstvu osudnou. Přední Zvonková sice administrativně přežila, ale jejími obyvateli se stali pouze příslušníci Pohraniční stráže.

● Zadní Zvonková

Tato část byla po odsunu německého obyvatelstva srovnána se zemí, území se stalo zakázaným hraničním pásmem. Stát zůstaly pouze tři budovy – kostel, fara a domek, později adaptovaný na penzion.

● Kostel sv. Jana Nepomuckého pochází z let 1788-94. Po požáru v roce 1876 byl novogoticky upraven. V padesátých letech minulého století odsouzen k zániku. V době před koncem komunistického režimu z něj zbývalo pouze torzo bez střechy s pobořenou věží i obvodovými zdmi. Chrámovou lodí a vytlučenými okny prorůstaly stromy… Díky péči německých původních obyvatel či jejich potomků a dalších příznivců se celý komplex dočkal nákladné opravy. Nově obnoven a upraven byl také přilehlý hřbitov. Byla opravena i blízká fara, do níž bylo umístěno muzeum věnované pražskému německy píšícímu spisovateli a básníkovi Johannesi Urzidiovi, který tam rád jezdíval. Tato expozice již byla uzavřena. Přesto značné množství dobových fotografií na nástěnných tabulích u vchodu do kostela dává přehled o životě dnes již zaniklé obce. Součástí jsou i fotografie dřívějších obyvatel, dnes již většinou zemřelých.

● Engelmar Unzeitig (1911-1945) patřil mezi nejvýraznější osobnosti. Přišel sem jako farář v roce 1940 a otevřeně se stavěl proti nacismu. Kvůli svým výrokům byl zatčen gestapem, později se dostal do koncentračního tábora Dachau, kde přežil čtyři roky. V roce 1944 se v táboře rozšířil tyfus a pater se sám přihlásil, zda může nemocným pomáhat. Po nějaké době se nakazil a krátce před osvobozením v roce 1945 zemřel. Jeho popel se podařilo propašovat do Würzburgu… Některými spoluvězni byl nazýván jako Anděl z Dachau. V roce 1991 byl zahájen jeho kanonizační proces, druhá fáze započata ve Vatikánu v roce 1999. V prosinci 2009 papež Benedikt XVI. potvrdil jeho hrdinské ctnosti, které papež František uznal a 25. září 2016 byl blahořečen.

● Jako další významná osoba je vzpomínán rolník a politik Johann Kaim (1798-1875), který se zde narodil i zemřel, během revolučního roku 1848 byl poslancem Říšského sněmu.

(Pokračování)

František Růžička, České Budějovice