Svobodné noviny na internetu

Motto: „Babiše neporazí politici, nýbrž čas, který pracuje proti němu.“ (Anonymní čtenář z internetu)

O čem svědčí výsledky voleb z 5. a 6. 10. 2018?

Soudě podle podtitulku tohoto hodnotícího článku k výsledkům komunálních a prvního kola senátních voleb, máme za sebou politické klání, které mnoho naznačuje, ale téměř nic neřeší. Zásadní otázka totiž zní: Ovlivní tyto volby další fungování Babišovy vlády? Všichni politici se tváří opatrně a prohlašují, že nikoli. Já tvrdím pravý opak: ovlivní, musí ovlivnit.

To, co se teď právem očekává, je odchod ČSSD z vládní koalice a důkladná „inventura“ uvnitř této strany. KSČM si svou nerozvážnou podporou Babišovy vlády vykopala vlastní hrob. Nikdo jí s tím nepomáhal. Stačila na to vlastnímu silami. Špatně skrývaný vnitrostranický boj mezi „pragmatiky“ (spíše bezzásadovými oportunisty okolo V. Filipa) a „stalinisty“ v čele s J. Skálou přivedl tuto stranu k nejhorším volebním výsledkům v polistopadové éře. Po debaklu v parlamentních volbách přichází porážka ještě výraznější.

ČSSD a KSČM dozajista vypadnou z Poslanecké sněmovny, ale nějakou dobu budou ještě „vegetovat“ na komunální úrovni. Konec těchto stran se nicméně blíží. Jediným řešení pro již nepoužitelné stranické „značky“ bude vznik nové levicové strany. K tomu dojde až po „pohřbu“ obou zmíněných stran.

Ve volbách propadla bohužel i strana Zelených. Jedinou autentickou levicí tak u nás momentálně zůstává pouze Česká pirátská strana, která zatím hledá své místo na politickém slunci. Jde o hledání jak programové, ideové, tak i personální. Struktura této strany, vyrůstající zdola, umožní tomuto subjektu, aby se mohl dále rozvíjet, a to na rozdíl od ANO 2011 a SDP, jež jsou pouhým marketingovým produktem s omezenou expirační dobou.

Postupný odklon naivních voličů brzy pošle obě tato uskupení na smetiště dějin. Obstojí jen ti, kdo mají co nabídnout. K udržení na politické scéně nestačí plané sliby ani strašení neexistujícími migranty. To může vydržet jen pár měsíců. Čeští voliči nejsou hloupí a podobné triky rychle prohlédnou. Proto se SPD málem nedostala přes pětiprocentní hranici a ANO 2011 prudce padá dolů: brzy bude pod deseti procenty. S tím už se žádné volby vyhrát nedají – ani ty evropské, neřkuli předčasné parlamentní, k nimž dříve či později dojde, protože stávající stav je trvale neudržitelný.

Babiš to jistě tuší a změna jeho rétoriky naznačuje, že se připravuje na ústup, případně na návrat na Slovensko či na odchod do jiné země. Slovenský oligarcha již pochopil, že v „Lepším Česku“ mu na věčné časy pšenka ani řepka nepokvete ‒ z českých i evropských dotací. Možná budeme záhy překvapeni. Deziluze kariéristů z politické divize Agrofertu bude narůstat a tato bublina brzy splaskne – jako mnohé před ní. Kdo si dnes vzpomene na Věci veřejné či na původní politický projekt T. Okamury (= Úsvit přímé demokracie), který skončil vytunelováním stranické pokladny? Konce politických podvodníků bývají vždycky stejné.

●●●

Volby jsou „svátkem demokracie“

Ví to každý zkušený politik. V den voleb je alespoň na pár hodin občan-volič tou nejdůležitější osobou, které se musí špatný politik bát jako čert kříže. Pouze volič totiž rozhodne o tom, kdo bude či nebude dočasným vykonavatelem jeho vůle. Kdo dostane pověření ke správě věcí veřejných.

Volby jsou „svátkem demokracie“. Tuto prostou pravdu nezapomněl při vhazování svého hlasovacího lístku konstatovat, vlastně jen připomenout, prezident republiky M. Zeman. Tentokrát před něho nevyskočila nahá ukrajinská aktivistka a manželka Ivana mohla být klidná. Také ochranka se starala o prezidentovu bezpečnost lépe než v lednu 2018.

Ano, s M. Zemanem je v tomto případě možno naprosto a bez výhrad souhlasit. Dokonce i s tím, že by volby měly být povinné. Předpokladem ovšem je, aby naši voliči věděli, koho volí a proč ho volí. Lidé s IQ houpacího koně toho však schopni nejsou. V jejich případě je menší zlo, když k volbám vůbec nechodí.

●●●

Specifikum podzimních voleb 2018

Kdo zažil celou polistopadovou éru od začátku až do těchto dnů, má na co vzpomínat. Na všechny ty „mobilizace“, akce „Všichni proti ODS“, přes mega billboard s V. Klausem na místě Stalinova pomníku na Letné až po vítězný boj ČSSD proti poplatkům ve zdravotnictví – tzv. julínkovnému. (Jednou z hlavních tváří tohoto tažení byl v r. 2008 D. Rath, k němuž se dnes ČSSD „hrdě“ nehlásí, i když by mu měla za své tehdejší vítězství ruce líbat.) V politice vděčnost a spravedlnost nečekejte! Nemuseli byste se nikdy dočkat.

Letošní volby, senátní a komunální, jsou přece jen jiné. Neobešly se bez menších aférek a vzájemného napadání protikandidátů, ale zcela novým prvkem je „oprsklost“ některých kandidátů.

Zřejmě povzbuzeni angažmá trestně stíhaného oligarchy ze Slovenska v čele české vlády (je to paradox jako z absurdního dramatu od V. Havla) se také oni rozhodli, že zkusí štěstí. Jedná se totiž o účast ve volbách ze strany osob s velmi problematickou minulostí – tzv. obchodníky s chudobou. Jsou to pánové, z nichž vyzařuje sebevědomí takové intenzity, že jeho sálání by mohlo nahradit slunce.

Uvedu jen dvě jména těch, kteří si vydělali miliony (či miliardy) tímto nemorálním způsobem: Babišem nastrčený „náhradní“ primátor Prahy namísto totálně „provařené“ A. Krnáčové, či Zemanův hradní kancléř V. Mynář. Nejnověji se k této dvojici zařadili také vítězové komunálních voleb v Brně. Nová primátorka Markéta Vaňková je prý zapletena do vymáhání jízdného po „černých“ pasažérech hromadné městské dopravy. (Nechybí tu napojení na dva brněnské „mafiány“: advokáta P. Blažka a jednoho z tvůrců Klausovy amnestie z r. 2012 – právníka Z. Koudelky.)

Zmíněná brněnská koalice je tvořena těmito stranami (po „vyšachování“ P. Vokřála z ANO 2011): ODS, KDU-ČSL, ČSSD a Piráty. (Podle nejnovějších informací se část členů České pirátské strany vyslovila ve vnitrostranickém referendu proti této koalici.)

Všichni tito obchodníci s chudobou, napojení na nelidský systém exekucí, který v civilizovaných zemích nemá obdoby, zřejmě spoléhají na to, že voliči jsou blbí a že jim nic z toho nedojde, protože nebudou míst dostatek informací o kandidujících osobách. Stojí za to rovněž připomenout, že zákon o exekucích prosadila vláda M. Zemana (1998-2002).

V Praze naštěstí P. Stuchlík neuspěl a nezachránily ho ani „nahospodařené“ miliardy a další miliony korun, vyhozené oknem při tzv. sousedských večeřích. Při nich byli za kousek žvance lákáni další voliči ANO 2011. Dopadlo to nakonec jinak: Lidé se najedli, ale pak to hodili úplně jiné straně, nebo k volbám vůbec nepřišli. Řeknete si: to jsou vyčůraní Pražáci. Ano, jsou. A je to dobře, protože Babiš se Stuchlíkem „ostrouhali“. Dobře jim tak!

Situace v malých obcích bývá diametrálně odlišná od velkých měst. Především se jedná o velký konzervativismus venkovských voličů. Dříve volili komunisty, pak se „přeorientovali“ na ODS, ČSSD nebo KDU-ČSL. Kdo se v tom má vyznat, že ano?

V Osvětimanech na Uherskohradišťsku, odkud pochází V. Mynář, se zřejmě zastavil čas. Jak se kdysi říkalo v předpovědích počasí v rozhlase: setrvalý stav. Prezidentův kancléř (bez bezpečnostní prověrky), a to navzdory tomu, že již do své rodné obce téměř nejezdí, zde opět uspěl. Že by místní voliči byli tak „natvrdlí“ a nevnímali všechny ty aféry jejich rodáka, Kdoví?

●●●

ANO 2011 za „zenitem“, na sestupné trajektorii

V historii se můžeme setkat se dvěma protichůdnými tendencemi: tou první je akcelerace (zrychlování) vývoje, tou druhou naopak retardace (zpožďování, zaostávání). Jde to ruku v ruce, nezávisle na sobě.

Zatímco ve velkých městech v českých a moravských krajích ANO 2011 vesměs s velkým náskokem zvítězilo nad ostatními, ve dvou největších městech však svého primátora mít nebude: v Praze a v Brně. V Praze skončili Babišovi lidé dokonce až na pátém místě. A v Brně je „vyšachovala“ ODS, která dokázala potencionálním koaličním partnerům nabídnout lepší podmínky. (Na to „dojel“ ve skutečnosti Vokřál.) Na „anonisty“ tak zbývají jen „drobty“. Dokonce i v Mariánských Lázních opakovaně vyhráli Piráti. (ANO 2011 prý chce iniciovat přepočítání hlasů. Tvrdí, že byli poškozeni a že se počítalo špatně.)

Nutno konstatovat, že v 11 velkých městech Babišova „Lepšího Česka“ vyhrálo ANO 2011. Jsou to tato krajská města: Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Jihlava, Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Ústí nad Labem a Zlín.

Za pozornost stojí hlavně Ostrava, která ve své polistopadové historii zažila vzestupy a pády dvou hlavních stran: nejprve ODS a pak ČSSD. Pachuť z jejich podivného vládnutí je tam patrná dodnes. Proto se primátorem města stal opět T. Macura. Je to možná slušný člověk, ale na velkou politiku nemá ani postavu, ani zkušenosti. Za něj ve skutečnosti volby vyhrál A. Babiš, „na kterého má Tomáš telefon“.

●●●

Paradoxy komunálních voleb 2018

Zdá se, že komunální volby (5.-6. 10. 2018) přinesly některé nečekané výsledky i docela velká překvapení. Zatímco v Praze, na kterou se upírala pozornost všech (včetně Babiše), skončilo ANO 2011 až na 5. místě, v dosavadních baštách na Moravě, v Brně a v Ostravě, obhájilo vítězství. Nutno dodat, že Ostrava už pamatuje ve svých dějinách leccos. Podobně kdysi vítězila KSČ (před r. 1989), po r. 1989 ODS a pak ČSSD. Dnes pro změnu ANO 2011. Kdo bude zítra? Nechme se překvapit. Za další čtyři roky to bude dozajista jinak.

To, že právě v Ostravě získalo hnutí/strana ANO 2011 přes třicet procent hlasů, patří ke skutečným překvapením těchto voleb. Dosavadní primátor T. Macura totiž ničím nezaujal (kromě toho, že je členem tohoto uskupení) ani v Ostravě nic zásadně důležitého nevyřešil, což v tomto městě ví snad každý. Vítězství této neosobnosti, tohoto „kuňkálka“, která neumí ani pořádně mluvit (podobně jako Babiš), je srovnatelné s tím, co zažívala Praha v 90. letech 20. století, kdy zde suverénně vítězila ODS. (Říkávalo se tehdy v legraci, že by tu uspěla i Klausova tenisová raketa, kdyby náhodou kandidovala.) Macurovi voliči zřejmě nevidí a neslyší, jinak by ho nemohli zvolit.

Osobně proti Macurovi nic nemám. Pouze to, že takové neosobnosti do politiky nepatří. Zdá se, že ostravští voliči ANO 2011 mají místo mozku koblihu, kterou předtím dostali zadarmo od Babiše. Opakovaný trik zabral v Ostravě i podruhé. Ne všude jsou na tom obyvatelé tak špatně jako v Ostravě. Deziluze z polistopadového vývoje tu vykonala své. Podobně kdysi zvítězil Hitler u lumpenproletariátu. Pauperizované Ostravsko se tomuto stavu velmi přiblížilo.

Podobná situace je v Brně, kde byla přece jen docela vážným soupeřem ODS. Zatímco předseda této strany P. Fiala je Brňák a ke svému městu se hrdě hlásí, je P. Vokřál, soudě podle jeho „nebrněnského“ příjmení, nějaká podivná „náplava“, kterou osud přivál do Brna. Vyhrát v takové konkurenci, jako byl z popelnice vylézající představitel ČSSD O. Pospíšil, asi nebyl žádný problém.

Vítězství ANO 2011 ve větších městech (kromě Prahy a Liberce) svědčí o tom, že se nacházíme v etapě, kdy se po velkém vítězství ANO 2011 v parlamentních volbách (říjen 2017) dostalo do vývojové fáze „sestupu“: vliv tohoto uskupení se bude jen dál „ředit“, postupně zmenšovat, až nakonec zcela „vyšumí“. Podobným způsobem předtím zažívaly „slávu“ i „pád“ ODS a ČSSD. Umírají nejen lidé, ale i politické strany. A některé dokonce vstávají z mrtvých, nebo si to aspoň nalhávají, aby se jejich funkcionáři nemuseli před dějinami stydět za své neuvěřitelné politické břídilství.

Dnešní „úspěchy“ ANO 2011 jsou výsledkem působení setrvačnosti, po níž se pravidelně dostavuje pád do bezvýznamnosti. Fyzikální zákony fungují i u politických stran naprosto spolehlivě.

●●●

„Skokani“ komunálních voleb 2018

Tím bezesporu nejúspěšnějším kandidátem ANO 2011 se stal v Ostravě dosavadní primátor tohoto města „těžké chlapské práce“ ‒ bývalý bankovní úředník Ing. Tomáš MACURA. Ostrava se stala v tomto směru naprostou výjimkou. Je třeba říci, že v porovnání se svými předchůdci, hřmotným a nepřehlédnutelným E. Tošenovským (ODS) či výrazným, i když uhlazenějším „technickým úředníkem“ P. Kajnarem (ČSSD), kterého „socani“ sami „zařízli“, čímž si podřízli pod sebou větev, zůstává „kuňkající“ a nepříliš vysoký T. Macura jako velice nevýrazná politická postava, která se do své pozice dostala spíše nedopatřením. Na jeho obranu je třeba uvést, že si ho lidi sami zvolili, že ho koaliční partneři respektují, a tudíž že se prosadil. Ještě před deseti lety by se v tomto složitém regionu neměl šanci postavit do čela města. I to svědčí o celkovém úpadku tohoto regionu těžké manuální práce, kde chlapi na jalové řeči politiků nikdy moc nedali. Vždyť i ta figura primátora je symbol. Macura dokonce našel odvahu a občas zkritizoval jak Babiše, tak i politiku ANO 2011. Ostrava je nicméně příliš daleko, takže trocha kritiky Babišovi spíš prospívá. Potřebuje, aby v tomto regionu byl klid na práci, které je tu málo.

─────

Bratři ČIŽINŠTÍ (starší Pavel a mladší Jan) jsou novou nadějí Prahy po rozvratu, který v hlavním městě způsobila neschopná, drzá a nekomunikativní Slovenka – A. Krnáčová. (Další slovenský „zázrak“, který se nekonal.) Když se dívám na televizní záběry z povolebních vyjednávání, působí Jan Čižinský (vedle sebevědomého Z. Hřiba a namyšleného europoslance J. Pospíšila, který nikdy žádnou velkou díru do světa neudělal, skoro jako zakřiknutý žáček-poškoláček. Bude to asi tím, že dovede být skromný. On ‒ zasloužilý a oblíbený učitel. Není tomu ovšem tak. Má za sebou léta, odpracovaná v čele radnice Prahy 7, někdejší dělnické čtvrti se zanedbaným bytovým fondem z období komunistického „nerozvoje“ hlavního města. Jan Čižinský mi připomíná jiného Jana – Želivského, onoho radikálního husitského kněze, který vedl dne 30. 7. 1419 pražskou chudinu k Novoměstské radnici, odkud rozhněvaný lid vyházel z oken nehodné konšely. Také on si bude muset dávat pozor, aby ho „vlčáci“ v čele radnic jednotlivých městských částí nevlákali dovnitř svých radnic a nenechali ho tajně popravit. Janův bratr, Pavel Čižinský, uspěl ve volbách v Praze 1 (Jan v Praze 7). Je dobře, že se tak stalo, protože dosavadní starosta O. Lomecký (TOP 09) už potřeboval vyměnit za někoho mladšího a schopnějšího. (Nikoli všeho schopného; takových máme v politice mraky.)

●●●

ČSSD se v Praze nedostala ani do zastupitelstva

Má to vůbec smysl komentovat? Když jsem dávno před volbami „prorokoval“, že ČSSD dostane v Praze maximálně 2 procenta, výsledek komunálních voleb to víceméně potvrdil. Tato strana zůstala někde okolo 3 procent (v celorepublikovém průměru měla asi 5 procent).

Dobře „socanům“ tak! To mají za ty neustálé hádky a podivnou, trapně upachtěnou dohodu s Babišem o koaličním „vládnutí“ (či spíše oligarchově samovládě). K lepšímu výsledku nepomohly ani všechny sliby, co bude zadarmo. Ukázalo se, že sebevědomá prohlášení stranického lídra J. Landovského, syna herce P. Landovského, jsou jen mlácením prázdné slámy. Byly to zcela nereálné sliby. Stejně by z toho nemohli nic splnit. Už to vidíme teď: Babiš sliboval horem dolem. Nyní zjistil, že na to nebudou peníze. On – bývalý ministr financí! Obyčejný diletant!

Znovu se potvrdilo, že kamarádit se s politickým predátorem Babišem se nevyplácí. Ten totiž totálně „vyluxoval“ voliče jak „socanům“, tak i „komoušům“. Předsedové obou stran z toho budou muset vyvodit politické důsledky. A když to neudělají (zatím tomu nic nenasvědčuje, protože se mylně domnívají, že svou politickou „smrt“ přežijí), stejně po mimořádném sjezdu skončí. Jinak to dopadnout nemůže. A pak skončí celá strana – vlastně obě dvě.

Dokonce již Zemanův „emisar“ M. Hašek pochopil, že s ČSSD je konec a že se odehraje to, nač jsem upozorňoval již před půldruhým rokem – cesta na politický hřbitov. Také velký kritik současného vedení ČSSD, Š. Kotrba, o jehož incidentu na 40. sjezdu ČSSD v Hradci Králové naše sdělovací prostředky obsáhle informovaly, v podstatě jen zopakoval to, co jsem napsal v článku „Ignorovat poučení z dějin se nevyplácí“ (SN č. 6/2018, vloženo 20. 6. 2018, ZDE), že totiž ČSSD je mrtvou stranou, jejíž resuscitace není možná. V podobném duchu jsme se v SN vyjadřovali také v dalším článku: „Jak dál v ČSSD? Rozpustit a vypustit“ (SN č. 7/2018, vloženo 13. 7. 2018, ZDE). Byla to „prorocká“ slova.

Nenechme se mýlit tím, že tu a tam se zástupci ČSSD dostali do městských i obecních koalic. Nic to neznamená. Pouze to, že tato strana bude ještě nějakou dobu „vegetovat“ mimo Poslaneckou sněmovnu, kam už se příště nedostane, na úrovni regionální a komunální. Do celostátní politiky již nezasáhne.

Proto můžeme sledovat onu křečovitou snahu J. Hamáčka a dalších funkcionářů ČSSD, aby se strana „sjednotila“. Není co sjednocovat: pouze srovnat krok v pohřebním průvodu směrem na politický hřbitov. To je budoucnost, která ČSSD čeká a jíž se nevyhne. Před takovým koncem lze dočasně zavřít oči. Realita se tím však nijak nezmění. Pravdě natrvalo uniknout nelze.         

●●●

„Hnědnoucí“ ČSSD si sama vykopala hrob

Čím? Jednak opuštěním tradičních ideových témat sociálních demokratů, jednak nesmyslným nadbíháním pravicovému extremistovi (= neonacistovi) M. Zemanovi. A všechno to „korunoval“ velký přítel „Nočních vlků“, kterému se jeho politické hodnoty pořádně v té jeho boxem „vymlácené“ hlavě zpřeházely natolik, že v tom má „hokej“ – J. Foldyna.

Ten ze šoku z volebních výsledků chtěl nejprve rezignovat na své funkce v ČSSD, a když ho za to M. Zeman zkritizoval jako „zbabělce“, zase si to pohotově rozmyslel. Tak přece nejedná zodpovědný politik, ale chaot, který do politiky nepatří. Nejnověji vyzval Foldynu k odchodu ze strany (nejlépe do SPD) také J. Hamáček. Bohužel – přišlo to pozdě. Odejít by měli oba dva.

Smutný, přesmutný je pohled na „zachránce“ ČSSD. Jsou to jen trapní kašpaři ve službách M. Zemana, který ČSSD soustavně škodí. Nechápou, že není co zachraňovat, protože ČSSD je také jejich přičiněním politicky mrtvou stranou.

Je zřejmé, že debakl v komunálních a senátních volbách nemůže zůstat bez náležité změny jak ve složení vlády, tak i rozložení sil v parlamentu, o složení stranického vedení ani nemluvě.

Hamáčkovo vedení ČSSD, které vstupem této strany do Babišovy vlády spáchalo politickou sebevraždu, musí odstoupit a nové vedení ukončit koalici s ANO 2011 a KSČM. Pokud to neudělá, dojde k bratrovražednému boji, v němž celá strana zahyne – nejen její vedení. Hamáček se Zimolou budou nakonec před vchodem do Lidového domu „upáleni“.

●●●

V ČSSD se schyluje k bratrovražednému boji

Zatím je to v rovině čistě verbální. Jeden osočuje druhého, aby se našel ten pravý viník toho všeho. Zapomíná se na to, že viníků je mnoho a vlastně skoro všichni. Hlavně minulá vedení ČSSD, která nebyla schopna provést analýzu svých volebních proher a zásadních politických chyb, k nimž od roku 2013 došlo. Nejen Sobotka a spol., ale také Hamáček, Zimola, všichni ti „zachránci“ v čele s M. Haškem či z politického „záhrobí“ povolaným K. Šplíchalem až po hlavního viníka současných rozepří mezi „socany“ – M. Zemanem, který se stále nedokáže smířit s tím, že už této straně nešéfuje, i když by možná rád.

Jako ukázku zcela odlišných názorů uvnitř ČSSD nabízím tři stanoviska. O výsledcích voleb se vyjádřil plzeňský hejtman J. Bernard, kterého považuji za velice schopného a seriózního politika této strany, takto: „No, řekněme si to narovinu. Byl to debakl a pořádný. Nemá cenu si nic nalhávat. Přitom postup léčby nebyl tak náročný. Držet se základních mantinelů: svoboda, demokracie, solidarita a prosperita. Namísto toho jsme se zejména intenzivně opalovali. Tu jsme z toho rudli, proháněli se s motorkářským gangem z divokého východu, nechávali jsme se obdivovat východními trolly na Facebooku a tancovali hradní častušku, občas někdo zhnědnul a s vervou se pustil do cikánů a jiných nepřizpůsobivých individuí, obdivoval se autoritářským vůdcům a dštil síru na tu prokletou Evropskou unii. Prostě, aby se v tom čert vyznal, natožpak chudák volič.“  

Dodávat k tomu není co. Je tam všechno podstatné, co dnešní ČSSD charakterizuje. Jen chybí schopnost pravdivé sebereflexe a odhodlání s tím pádem na „dno“ (kolikáté už?) něco efektivně udělat. Nestačí jen žvanit a doufat v lepší budoucnost, kde budou pečení holubi sami létat do úst. Potřebné jsou hlavně činy! K těm se ze současných funkcionářů této strany zatím nikdo nechystá. Chtělo by to nějaké brigádníky z jiných stran.

Na léta neřešené problémy ČSSD a na zjevný rozpor s tím, co znamená pojem „sociální demokracie“ v západní Evropě, upozornil také bývalý europoslanec a někdejší tiskový mluvčí Zemanovy vlády Libor Rouček: „Píší mi sociální demokraté, proč se prý nevyjadřuji k výsledkům ČSSD? Vyjádřil jsem se jasně již před rokem a ve vnitrostranickém referendu. Řekl jsem, že pokud chce mít ČSSD šanci na záchranu, restart a obnovu, musí odejít po historickém volebním debaklu do opozice. Musí také tvrdě, nekompromisně a veřejně řešit své 4K: kariérismus, koryta, klientelismus a korupci. Neudělala ani jedno, ani druhé. Naopak, svým neustálým a trapným podlézáním Andreji Babišovi se v očích veřejnosti ještě více zdiskreditovala, rezignovala na svoji čest, důstojnost a základní historické hodnoty. Výsledek, celkem očekávaně a pochopitelně, se včera dostavil.“  Dodávat není co. Pouze vedení strany to nechápe. Po tolika prohrách se na Titaniku stále ještě tancuje…

A do třetice názor analytika Štěpána Kotrby na údajné „odražení se ode dna“, o němž mluvil J. Hamáček: „Nepochopil jsi nic. Jdi do prdele. Čím dřív, tím líp. Seber si Pocheho a táhni!“  Také v tomto případě není třeba nic dodávat. Zdá se, že jasno nemají ani funkcionáři ČSSD, kteří Hamáčka v čele strany po tom všem potvrdili. Tady už jsou jakákoli slova marná. Čeká se na úplný konec, který se brzy dostaví. Přírodní zákony jsou nad všechna usnesení ústředních výborů – na celém světě, Českou republiku nevyjímaje.

●●●

Oranžový „nářez“ na jihu Čech

Velkou porážku pro „socany“ v Jihočeském kraji představuje fakt, že se ČSSD v baště J. Zimoly, krajském městě Českých Budějovicích, vůbec nedostala do zastupitelstva. Je to velký neúspěch tohoto bývalého jihočeského hejtmana, třebaže on sám získal solidní výsledek v obci, kde kandidoval. To však nic neznamená, protože je lídrem celého kraje, kde ČSSD neuspěla.

Právě na příkladu jižních Čech se ukazuje, že ČSSD je stranou mnoha „trafikantů“ a dalších osob, napojených na tuto stranu a její finance. Zdá se, že pro příště již nebudou „korýtka“ ani „krmítka“. „Trafikanti“ ČSSD se budou muset začít život poctivou prací – jako běžní občané. Zlaté časy nic nedělání skončily.

Kámoš „Mýla Ovar“ jistě Zimolu za tento výsledek nepochválí, ale bude se moci aspoň vyplakat na jeho rameni. Jejich přátelství nepochybně vydrží i poté, kdy Zeman skončí na Hradě a přestěhuje se do toho svého bungalovu. Už aby to bylo!

●●●

Volební „propadák“ Tomáše „Plastelíny“ Petříčka

Tomáš Petříček, nominant ČSSD na funkci nového ministra zahraničí, je na první pohled hodný chlapec, i když trochu odrostlejší. Maminka ho jistě dobře vychovala (na rozdíl od matky M. Zemana) a vštípila mu ty správné vlastnosti, s nimiž se dá projít nejrůznějšími nástrahami života.

Jen se obávám, že v tomto našem rozbouřeném světě a politicky rozhádaném „Lepším Česku“ by se mohl tento „hodný“ a nenápadný ministr stát snadnou kořistí nejrůznějších predátorů, kteří si troufnou akorát na takové dobráky, jako je on, ale mají panickou hrůzu z M. Kalouska a dalších „vlčáků“ v naší vrcholné politice.

Kupříkladu náš pan prezident, který Petříčka už dopředu vychválil, aniž ho kdy viděl, však teď mezi řečí pronesl cosi o „plastelíně“. Asi proto, že je tak tvárná. Zeman by se měl přestat dívat na to gay video s Jakubem Jandou. Pak plácá samé nesmysly a omylem se mu stane, že „zabrousí“ i na dětské porno. Ovčáček by ho měl více kontrolovat. Zač dostává svůj nadstandardní plat?

T. Petříček dostal ve svém obvodu (Praha 7), kde kandidoval, pouhých 320 hlasů. Zvolen nebyl.

●●●

Senátor P. Vícha by vyhrál i bez ČSSD

O dlouholetém starostovi Bohumína a senátoru P. Víchovi (ČSSD) nepíši poprvé. Vždy to bylo v pozitivním duchu, protože ho považuji za příkladného sociálního demokrata, který se vzorně stará o své město. Podobně lze hodnotit také jiného jeho kolegu ze Senátu – H. Paveru (TOP 9). Poctivá práce se stále vyplácí, protože jedině ona přináší výsledky – také v politice.

P. Vícha je onou výjimkou, jež potvrzuje pravidlo. Vítězí v době, kdy ČSSD zažívá své nejsmutnější období polistopadové historie. Stát v čele města, ležícího v tak komplikovaném regionu, kam patří i město Bohumín, není jednoduché. Na rozdíl od „trafikantů“ a stranických „šíbrů“ typu J. Hamáčka či J. Landovského P. Vícha ví, co občany v jeho městě trápí a co oni od svých politiků očekávají.

„Korytáři“ z Lidového domu se naučili jedinému: žrát z koryta a při tom chrochtat a mlaskat. Voliči by měli vzít klacky a od těch koryt je odehnat.

●●●

Úspěch „neúspěšných“ prezidentských kandidátů

Vzpomínáte si na to, jak se mohli proruští aktivisté z Babišových novin přetrhnout, aby nikdy nezapomněli připojit ke jménu J. Drahoše, P. Fischera a M. Hilšera dovětek o „neúspěšných“ kandidátech na prezidentský úřad?

Paradoxně se zdá, že tato nežádoucí „popularita“ všem třem senátním kandidátům pomohla k jejich vítězství. Prof. J. Drahoš se dostal do Senátu ČR již v prvním kole a získal 52,68 % hlasů. Do druhého kola se probojovali oba jeho kolegové z prezidentské volby: P. Fischer získal 47,98 % a M. Hilšer 44,45 % hlasů. Oba také ve druhé kole zvítězili.

Jak trapně nyní působí při zpětném pohledu naparování E. Sykové (v dresu ANO 2011, předtím nominantky za ČSSD) či L. Jakla za Okamurovo SPD! Inu, stále ještě platí přísloví: Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.

●●●

Jakl od „Kikiny“ v dresu Okamurovy SPD?

Značné pnutí v ODS se během letošního léta projevovalo jak podivnými výroky V. Klause ml., tak i některých členů bývalé Klausovy hradní party, kteří začali pokukovat po Okamurově SPD.  Popravdě: už dávno měli podat přihlášku do této strany, když se tak bijí v prsa, že jen a jen oni bojují proti migrantům. Bohužel – jsou to jen donkichotské souboje s větrnými mlýny a s politickou realitou nemají nic společného. Pouze několik politických zoufalců se potřebovalo zviditelnit, aby si lidé nemysleli, že už jsou po smrti.

Po bývalém Zemanově ministru zdravotnictví, psychiatru I. Davidovi, se jako další kandidát SDP ozval bývalý šéf odboru Kanceláře prezidenta V. Klause st. – L. Jakl. Tento někdejší hudebník vystupuje dlouhá léta i na veřejnosti s „ohonem“ místo slušně upravených vlasů. (Podobným „exotem“ je F. R. Čech, kamarád stejně vulgárního M. Zemana.)

Dnes se L. Jakl, tento podivný bojovník proti neexistující migraci, hlásí do politiky coby kandidát SPD v Praze 6 – do Senátu ČR. V jedné z předvolebních debat se dokonce ptal J. Pospíšila na to, zda je homosexuál. Pokládá-li tuto otázku jeden z nejbližších spolupracovníků „Kikiny“, pak je to buď projev absolutní tuposti tazatele, nebo jasná politická provokace. Možná obojí.

Jakl, jak se dalo očekávat, v senátních volbách totálně „pohořel“ – podobně jako SPD v celé republice. Uspěl naopak ostouzený a neprávem kritizovaný P. Fischer. Od té doby se L. Jakl neozývá. Snad již pochopil, že se doživotně znemožnil.

●●●

Ani „kluk jako cumel“ okamurovcům štěstí nepřinesl…

Ten, kdo cestoval těsně před komunálními volbami po dálnici D1, mohl zaregistrovat pozoruhodný úkaz. Jediná politická strana, a to Okamurova SPD, oblepila celou trasu podél dálnice předvolebními billboardy s celostátními náměty.

Vedení této strany buď komunální témata nezná (a nemá), a tudíž se musí uchylovat k vyčpělým námětům z parlamentních voleb, nebo se mylně domnívá, že s „recyklovaným“ programem uspěje. Jenže: opakovaný trik již nezabral. Ukázalo se totiž, že s neúspěchem se setkalo i nové rozdávání koblih: už ne Babišem, ale Stuchlíkem. Byly to jen vyhozené peníze.

Špatně připravené předvolební kampani SPD odpovídaly i dosažené výsledky, které se blíží pětiprocentní hranici. Okamurovy protiimigrační výkřiky tentokrát přestaly na voliče působit. Když je něčeho moc, lidi „vypnou přijímač“ a nic nevnímají. Potvrdilo se, že takové chování je kontraproduktivní.

Úspěch této straně (SPD) nepřineslo ani pár kandidátů do Senátu či do komunálních voleb. SPD dokonce neváhala „nasadit“ i velice mladé lidi – bez životních zkušeností. Pochvalu by si zasloužili ti kandidáti, kteří to riskovali, protože očekávat úspěch by bylo iluzorní.

Jedním z mladých kandidátů, které Okamurova SPD „předhodila“ voličům, byl devatenáctiletý Jakub Zieba z Plzně. Z předvolebního materiálu jsme se o něm dozvěděli, že má již maturitu a začíná studovat na vysoké škole. Škodolibým čtenářům musím připomenout, že v tomto městě jsou i jiné vysoké školy – nejen proslulá „právnická“ fakulta, na níž studovala nejedna celebrita či nejeden politik (J. Ruml, J. Pospíšil, S. Gross, M. Benda, M. Chovanec atd.).

Z volebního plakátu, na němž je J. Zieba vyfotografován se slušivým účesem „na pěšinku“ a s milým úsměvem, se můžeme dozvědět také to, že náš kandidát po volbách „zaparkuje“. To já taky. Pokaždé, když někam přijedu autem. Jakub tím nejspíš chtěl říci, že bude mít konečně řidičák. To je jistě důležité, ale jako průprava na post primátora tak důležitého města, jako je průmyslová Plzeň, je to trochu málo.

Důležité je ovšem úplně jiné sdělení: Jakubovým velkým idolem je předseda SPD T. Okamura. Myslím si, že tento hoch je na politiku příliš mladý a nezkušený. Třebaže jsem mu upřímně přál, aby měl úspěch a mohl se stát primátorem Plzně, voliči to neocenili. Kdyby byl v jiné straně, mnohé dívky i zralé ženy by mu svůj hlas daly. Tak jako ho dávají mnohem ošklivějšímu A. Babišovi.

A co se týká toho obdivu vůči T. Okamurovi, ani to by Jakub neměl přehánět. Snadno by pak mohl přijít do řečí. Podobně jako před staletími vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, o jehož sexuální orientaci šířili jeho nepřátelé nehezké řeči. Jistě: byly to jen spekulace.

À propos: Katolická Plzeň, odkud původně přišel do Tábora kněz Václav Koranda st., dala Žižkovi i jeho nástupci Prokopu Holému pořádně zabrat. Navzdory opakovanému obléhání toto město husité nikdy pokořili. Tož aspoň jedna dobrá zpráva, když už se Jakubovi nepodařilo post primátora dobýt. (SPD v této městské části nezískala ani jeden mandát.)

Jak již bylo uvedeno: Jakub Zieba (soudě podle příjmení, jeho předkové asi také „přicestovali“ do Plzně odjinud) pár voličských hlasů přece jen dostal: v obvodu Plzeň 1 to bylo 605 hlasů (3,94 %) a ve volbách do magistrátu Plzně dokonce 2370 hlasů (2,18 %). Když to srovnáme s jinými známými politiky, nebylo to až tak zlé. Příště to jistě dopadne lépe.

●●●

Proč ten Čunek stále setrvává v KDU-ČSL?

Volby pravidelně přinášejí i některá těžko vysvětlitelná překvapení. V souboji o křesla senátorů zvítězili s přehledem již v prvním kole pouze dva kandidáti: Jiří Drahoš a Jiří Čunek, který svůj mandát obhajoval na Vsetínsku. (Tam se teď pohybuje ten medvěd ze Slovenska.)

Nebudu spekulovat o tom, kdo a proč volí Čunka, který je ostudou všech lidovců a jenž do takto vysokých funkcí (včetně hejtmana) nepatří. Je politikem nanejvýš okresní úrovně. To, že se dostal dokonce do Senátu, považuji za projev neuvědomělosti či spíše morální nevyspělosti (hlavně však intelektuální) jeho voličů. Valašsko bylo vždy zaostalé a na tom se nic nezměnilo do dnešní doby – navzdory industrializaci tohoto regionu.

Senátor a hejtman Zlínského kraje J. Čunek je politický solitér, s nímž si neví rady ani vedení KDU-ČSL. Jediné, v čem s ním mohu souhlasit, jsou jeho výhrady vůči P. Bělobrádkovi či M. Jurečkovi: ani jeden z nich nemá dost zkušeností, aby mohl tuto tradiční stranu vést.

Čunkovi po úspěšných volbách narostlo sebevědomí do té míry, že začal prohlašovat, že ho vlastně členství v této straně „svazuje“. Určitě by zvítězil i bez KDU-ČSL. Vzhledem k tomu, že v posledních letech docela „zhnědnul“, je na místě otázka: Proč ještě setrvává v KDU-ČSL a nezamíří raději do Okamurovy SPD?

Čunek se také nijak netají tím, že „kope“ sám za sebe a rád by spoluvládl s Babišem. V tom ho ovšem členství v KDU-ČSL doopravdy svazuje. Bělobrádkovo vedení místo toho, aby se „toxického“ Čunka zbavilo jako nežádoucí přítěže, naopak chtělo těžit z jeho předpokládaného úspěchu v senátních volbách. A nejen to: nechávalo si ho jako „želízko v ohni“ pro případ, že by se podařilo dojednat případnou koaliční spolupráci s Babišem. (Navzdory tomu, že tvrdí pravý opak. Je to všechno pouhá politická hra.)

─────

Falešný P. Bělobrádek vsadil na úspěch své kandidatury do Senátu ČR, ale pokazil si to spoluprací s beznadějně „profláknutým“ přítelem B. Posselta – D. Hermanem. Když je někdo domýšlivý trouba bez potřebné sebereflexe, nemůže počítat s tím, že by ho voliči podpořili. Proč by to dělal? K tomu sebevědomé předvolební řeči nestačí. Nejlepší výpovědí o morálních „kvalitách“ P. Bělobrádka je fakt, že před loňskými parlamentními volbami vydal knihu – o sobě. (Asi se chtěl vyrovnat Babišovi s tou jeho „vizí Česka v roce 2035“, kterou napsalo 200 autorů.)

Naproti tomu M. Kalousek přišel s úplně jiným typem knihy, která by lidovcům více „seděla“: o nacistické perzekuci římskokatolické církve. Tyto skutečnosti nějak v tom předvolebním mumraji s kauzou „Lithium“, zanikly. Škoda. Proto to alespoň připomínám nyní, aby se na to nezapomnělo. Také ve světě politiků platí, že víc je „politikářů“ a „lidiček“ ‒ než skutečných politiků. K těm Bělobrádkovo vedení KDU-ČSL rozhodně nepatří.

●●●

Proč Babiš v Praze prohrál?

Najít odpověď na tuto otázku, nevyžaduje, abychom se kvůli tomu obraceli na sociology či politology. Nebude to tak těžké a zvládne to i průměrně inteligentní občan, jehož IQ není tak nízké jako u Babiše a jeho spolku politických zoufalců (= Svědkové Babišovi).

Čtenář LN, které patří Babišovi, má jasno. Je to prý proto, že „v Praze je prostě méně retardovaných gerontů než jinde po republice“. Čím zaostalejší region (hlavně pohraniční oblasti, jako severní Čechy, Ostravsko), tím je to horší. Podobně je to s tou „baštou“ stoupenců vulgárního prezidenta M. Zemana. Opět platí: čím větší „díra“, tím víc hlasů pro Zemana. Žijí tam lidé, kterým ke spokojenosti stačí pár deka „točeňáku“ s chlebem a několik piv, díky nimž se dostanou do limbu, takže pak už je jim všechno jedno. ‒ A jiný čtenář týchž novin soudí toto: „Kampaň hnutí ANO »nakopneme Prahu« byl pořádný kopanec do vlastního zadku. To se marketingovým mágům skutečně nepovedlo.“

Za prohru v Praze viní dosavadní primátorka A. Krnáčová na poslední chvíli nasazeného P. Stuchlíka. Tento „králík z klobouku“ ani nenadchl, ani nepřesvědčil o tom, že úspěšný manažer musí být zároveň i dobrým primátorem. Páté místo pro ANO 2011 je veliká prohra. O vyhozených 130 milionech Kč za kampaň ani nemluvě.

Co užitečných věcí by se dalo za tyto peníze pořídit! Pro syrské sirotky by to stačilo možná na několik let jejich spokojeného života v Babišově „Lepším Česku“. A ještě by zbylo dost peněz na vánoční dárky pro všechny děti z dětských domovů na území hlavního města. Příště to bude chtít přemýšlet hlavou, nikoli jinou částí těla. (Nebudu prozrazovat, o jakou se jedná. Inteligentní čtenář jistě bude vědět, kterou jsem měl na mysli.)

●●●

ČSSD a KSČM se řítí volným pádem do propasti

Obě tyto strany krátce po neúspěšných komunálních a senátních volbách se rozhodly provést jakousi „sebereflexi“. Ve skutečnosti se předsedové těchto stran, J. Hamáček i V. Filip, rozhodli, že využijí jednání nejvyššího stranického orgánu k tomu, aby si upevnili svou pozici. K tomu, aby se „zabetonovali“ ve svých pozicích proti případným kritikům.

Že je to kontraproduktivní a že to nic nevyřeší, to nejspíš oba předsedy nezajímá. Potřebují ještě pár měsíců přežít: ČSSD do jarního sjezdu, kdežto KSČM „na věčné časy“. Filipovo vedení KSČM totiž zablokovalo možnost svolání mimořádného sjezdu strany. Byl by to pro Filipa a spol. sjezd poslední.

Ačkoli se zdálo, že tyto dvě strany chtějí nalézt řešení z prohlubující se krize, ukazuje se, že vedení těchto stran jde pouze o přežití. Budoucnost jim svěřených uskupení ve skutečnosti nikoho nezajímá.

Navzdory tomu, že ČSSD má platformu „Zachraňme ČSSD!“, o opravdovou záchranu nikomu nejde. Jedná se jen o koryta a o prodloužení pobytu v lukrativních funkcích. Hamáčka po jarním sjezdu již žádná budoucnost nečeká. Bude muset začít pracovat, protože jeho zadlužená strana skončí v propadlišti dějin. Podobný konec čeká i KSČM. Nikdo tyto strany již volit nebude.

Úvahy o dalších volbách jsou proto jen „kouřovou clonou“ pro uchlácholení členské základny. Každému soudnému člověku musí být jasné, že tyto strany končí. Již v této chvíli jsou obě strany (ČSSD, KSČM) mrtvé a jejich zachraňování by bylo jen ztrátou času.

Je třeba počkat na vznik nové levicové strany, která oba tyto politické subjekty nahradí tak, aby bývalí členové ČSSD a KSČM nedostali možnost se vecpat do této nové strany a infikovat ji svými letitými neduhy. Potřebujeme mladou, svěží levici, nikoli „recyklované“ politické vykopávky typu Filipa či Hamáčka.

●●●

Babiše prý docení až historie, „prorokuje“ jeho neúspěšný kandidát Stuchlík

To, co oznamuje tento mezititulek, pronesl lídr pražské kandidátky pro komunální volby 2018 ‒  P. Stuchlík v rozhovoru pro web „Aktuálně.cz“ (21. 10. 2018, 20:00).

Když se mladík v pubertě nešťastně zamiluje do hezké slečny, která má větší ambice, než patřit nezralému kloučkovi, a ona ho zklame a dá přednost staršímu pracháči s plnou prkenicí a fárem za několik milionů, lze tento konec mladé lásky snadno vysvětlit naivitou a nezkušenost mládí. Patří to jaksi k sobě a nikoho to nepřekvapí.

Když se chová stejně naivně čtyřicátník, který by už měl mít rozum, je to na pováženou. Buď tu naivitu předstírá, aby byl zajímavý, nebo se tento jedinec zastavil ve vývoji a měli by se mu věnovat psychologové a psychiatři. Člověk může být naivní jen krátkou dobu, nikoli celý život. To už normální není. A věří-li někdo „naivně“ tomu, že Babiš přišel do Čech, aby dělal jenom samé dobré skutky, měl by urychleně navštívit psychiatrickou léčebnu v Bohnicích, případně tam již zůstat.

Kdo sleduje Babišovo tažení při jeho „dobývání Česka“, mohl již za těch pět let pochopit, že totálně neuspěl. Premiérem „Česka“ byl sice jmenován, a to kvůli svévoli prezidenta M. Zemana, ale opravdovou, občany uznanou hlavou státu se nikdy nestal. Uspěl pouze díky soustavné předvolební kampani, kterou vede. Reálné výsledky nemá a v době, kdy ekonomika „šlape“, není schopen hospodařit s přebytkovým nebo alespoň vyrovnaným rozpočtem.

Jako podnikatel, který chtěl řídit stát „coby firmu“, Babiš neuspěl. Kdyby takto hospodařil ve své firmě, přišel by na buben. Jeho podnikání je umožněno pouze díky čerpání našich a evropských dotací. Bez nich by dávno zkrachoval. Takže: jakýpak úspěšný podnikatel? Pouhý lhář, podvodník a „dojič“.

„Bankrotář“ Babiš si několik let hrál na „spasitele Česka“. Jeho vláda je přitom naprostý „propadák“. Škody, které této zemi způsobil, se snad po čase podaří napravit. Horší to bude s duší národa, která se bude z jeho „dobývání Česka“ vzpamatovávat dlouhá léta. A vůbec nejhorší to bude s jeho „sirotky“, až v politice skončí.

Občané, kteří časem pochopí, jak byli podvedeni a oklamáni, budou členy a nominanty za ANO 2011 lynčovat. Babiš možná uteče včas, oni však nikoli. Stanou se pak snadným terčem lidské zloby a nenávisti – kvůli nesplněným slibům jednoho politického dobrodruha.

K naivnímu přesvědčení P. Stuchlíka ohledně A. Babiše mohu (jako historik) autorovi toho výroku prozradit: Budoucnost Babiše nejen neocení, ale řekne o něm celou pravdu, která se „koblihářům“ nebude líbit. Museli by si přiznat, že nalítli podvodníkovi a falešnému politickému hráči. Kdo by o takovou pravdu stál?

●●●

„Drobná“ politická práce se stále vyplácí

Tuto zásadu z počátků politického života našich stran již od 2. pol. 19. století znala a uznávala většina politiků z doby před první světovou válkou i po vzniku ČSR, a to včetně T. G. Masaryka. Bez drobné politické práce na úrovni měst a obcí by nebylo úspěchů velkých politických stran – od sociální demokracie, přes Agrární stranu, Čs. stranu lidovou či národní socialisty až po KSČ.

Dnes již strany s masovou, milionovou, členskou základnou nemáme. Většina z nich čítá maximálně několik desítek tisíc členů (nejpočetnější jsou KSČM a ČSSD). Daleko důležitější než to je dnes, v naší uspěchané době, schopnost v krátkém čase zaktivizovat členskou základnu. Nejlépe jsou na tom Piráti, kteří o důležitých rozhodnutích hlasují v referendech na internetu. Je to moderní a velmi účinný způsob permanentního kontaktu vedení strany se všemi členy.

Na zcela opačném pólu se nacházejí „zbytky“ někdejších masových stran. Přímo tragická je těžkopádnost v rozhodování u KSČM a ČSSD. Všechno trvá moc dlouho, což někomu z politiků vyhovuje, aby se mohli udržet ještě nějaký čas u „koryt“. Momentálně si touto fází „zabetonování“ procházejí komunisté i „socani“. Nevěří tomu, že jim to nepomůže a že je „dějiny“ stejně smetou do propadliště. Od „zabetonování“ totiž vede cesta rovnou na politický „hřbitov“, což nám obě tyto strany předvádějí v přímém přenosu. Škoda, že se lídři těchto stran nepoučili u svých předchůdců ‒ předlistopadové KSČ.

Někde mezi oběma krajnostmi se nachází „obrozená“ ODS. Z výsledků komunálních voleb je patrná dobrá kondice této strany na nižších úrovních stranické struktury. Potvrzením toho jsou úspěšní starostové některých městských částí Prahy (např. J. Černochová v Praze 2) či v blízkém okolí hlavního města (M. Kupka v Líbeznicích u Prahy). Když to porovnáme s Babišovým „králíkem z klobouku“ (= P. Stuchlík), je to úplně jiný „příběh“.

Naše dějiny potvrzují, že když se dostávají úspěšní komunální politici do parlamentu či do vlády, je to vždy ku prospěchu jejich stran, ale i demokracie jako takové. Stačí připomenout osobnost starosty Hostivaře, A. Švehly, který byl nejen zdatným a oblíbeným předsedou Agrární strany, nýbrž i skvělým premiérem a blízkým spolupracovníkem TGM. Nepotřeboval k tomu ani vysokou školu. (E. Beneš měl dva doktoráty, a přesto oblíbený nebyl a jako politik dvakrát osudově selhal.)

●●●

Poučení z podzimních voleb 2018

Nevěřte tomu, že výsledky komunálních voleb nemohou „překreslit“ politickou mapu republiky! Samozřejmě – mohou. A mohou časem vést i k odstavení Babiše od moci, když toho naši údajně „demokratičtí“ politici téměř za celý rok od října 2017 nebyli schopni dosáhnout.

Kdyby se víc snažili a méně „politikařili“, už by tam Babiš dávno nebyl. Nicméně péče o vlastní ego je pro některé naše politiky vždy na prvním místě. Až pak přichází na řadu veřejný zájem – vůle občanů.

Kdyby naši politici nehráli své hry, seděl by Babiš již mnoho měsíců ve vězení. Je to výpověď především o jejich neschopnosti a neochotě měnit poměry v naší zemi k lepšímu – ve prospěch demokracie a pro upevnění právního státu.

Díky tomu, že se Pirátům podařilo oslovit v posledních parlamentních volbách, ale i v těch právě skončených, komunálních a senátních, alespoň část mladých voličů, kteří kvůli své pohodlnosti a neuvědomělosti dříve k volbám nechodili, začínají se pozvolna měnit „zamrzlé“ poměry na naší politické scéně.

Doufejme, že to bude pokračovat i nadále a že mladí opět neusnou na vavřínech. Bez nich by tato země žádnou budoucnost neměla.

23. 10. 2018

‒ RJ ‒