Svobodné noviny na internetu

Motto: „Nejslavnější epochy našich dějin jsou ty, v nichž jsme bojovali o demokracii.“  (E. Beneš)

V sobotu 21. 10. 2017 skončily v ČR volby do Poslanecké sněmovny. Za pár týdnů je možná budou občané hodnotit jako ty nejzbytečnější na světě. Proč? Dopadly sice tak, jak se očekávalo, avšak přinesly povolební pat. S vítězem žádná z osmi zbývajících stran a hnutí, jež se do Sněmovny probojovaly, nechce spolupracovat ani s ním jít do koalice. Jednak kvůli programovým odlišnostem, jednak pro negativní zkušenost s „predátorem“ Babišem, který své partnery vysaje a pak odhodí.

V divoké přírodě, ve světě zvířat, je takové chování běžné – podle zákona, že přežije jen ten silnější. Ve světě lidí a politiky, podle pravidel, na něž jsme si za téměř tři desítky let polistopadové svobody a demokracie zvykli, je něco takého nepřijatelné. Proto ty rozpaky potencionálních politických partnerů. Není to chování cudné nevěsty, jíž nadbíhá příští ženich. Je to pud politické sebezáchovy po tragických zkušenostech s Babišem.

Za této situace se zdá být téměř nemožné, aby s tímto „vítězem“ šel někdo rozumný do koalice a později s ním vytvořil většinovou vládu. Nabízí se jediné, smysluplné, dočasné řešení: menšinová vláda ANO 2011 (s důvěrou, nebo bez ní).

Příštích několik měsíců se bude čekat, co bude dál. Buď se najde někdo, nějaký „zrádce“ uvnitř tradičních stran, které Babiš tak rád před volbami kritizoval, nebo „anonisté“ dostanou rozum a Babiše „hodí přes palubu“. Upřímně: jinou možnost ani nemají, chtějí-li složit životaschopnou, většinovou vládu. Je to ovšem jen a jen jejich interní věc.

Pokud poslanci ANO 2011 rozum nedostanou a povolební jednání k ničemu nepovedou, čekají nás v řádu měsíců, nejpozději do roka, nové, předčasné volby. Na ty by se měly všechny strany poté, kdy zkonsolidovaly své řady a obměnily svá vedení, dobře připravit. Vždyť štěstí, jak známo, přeje jen těm připraveným!

Popisek: Babišovy „ovce“ nezklamaly a svou koblihu si zasloužily.

●●●

Nebezpečné historické paralely

Pro každého, kdo sledoval vývoj na naší politické scéně v posledních měsících, nejsou výsledky parlamentních voleb žádným překvapením. S Babišovým vítězstvím se počítalo a všichni se na něj mohli připravit. Jediné, co mohlo udivit, je dramatický propad levicových stran (ČSSD, KSČM, Zelení) a úspěch některých tzv. antisystémových uskupení (Piráti, SPD).

Z hlediska tradičního chování voličských skupin je přímo burcujícím faktem, že miliardáře Babiše volili příjmově nejslabší občané: senioři, dělníci, nezaměstnaní a bezdomovci (ti se s tím dokonce svěřovali sdělovacím prostředkům).

Pokud by si někdo myslel, že se všichni zbláznili, je to jen částečná pravda. I tady můžeme najít historickou paralelu. Vždyť v době Velké hospodářské krize (1929-33) podpořili nástup A. Hitlera a jeho NSDAP do čela Německa (30. 1. 1933) právě příslušníci německého „lumpenproletariátu“. Rovněž tady tvořili velkou část Hitlerova elektorátu dělníci a nezaměstnaní.

Netvrdím proto, že Babiš je „českým Hitlerem“, kterého zvolil dnešní, český „lumpenproletariát“, i když se to tak může jevit. Stejně tak nesouhlasím se zjednodušeným přirovnáním Babiše k americkému prezidentu Trumpovi.

Babiš není Trump, ale vykutálený slovenský podnikatel a falešný politický hráč. Vývoj netřeba dramatizovat a vyvozovat z něho dalekosáhlé závěry. Babiš se pouze „veze“ na vlně celoevropského i celosvětového populismu, jehož nejviditelnější figurou je právě americký prezident D. Trump.

Populismus na jedné straně a pozvolný příklon k autokratičtější formě vlády vidíme všude kolem nás. Babiš je sice politicky nevypočitatelný ekonomický a politický „predátor“ a jeho komunistická i estébácká minulost je varovným signálem, přesto se v jeho případě nemusí přímo jednat o jasné směřování na Východ. Nebylo by to ostatně ani v jeho ekonomickém zájmu.

Orientace na putinovské Rusko, z níž je Babiš svými kritiky podezírán, je „slepá ulička“, z níž nevede cesta ven. Varovným příkladem je dnes izolované Bělorusko v čele s autoritářem A. Lukašenkem. Dočasné ekonomické výhody, vyplývající ze spojenectví s Ruskem, končí, avšak mezinárodní izolace této země je tím spolehlivě zajištěna. Nadlouho. Lukašenko již pochopil, že tím nic nezískal.

Podobné by to bylo i v případě východoevropských satelitů bývalého SSSR, pokud by se tamější politici rozhodli přimknout blíže k Rusku. Dnešní putinovské Rusko není někdejší carské, pravoslavné Rusko, ono obrozenské „dubisko“, pod jehož ochranu se utíkali politicky naivní panslavisté 19. století. Dělají-li to dnes některé skupiny našich občanů a politiků (Zeman, Vyvadil aj.), jedná se vysloveně o kolaboraci s cizí, nedemokratickou mocností, která se pokouší vytrhnout náš stát ze svazku NATO.

Popisek: Na této fotografii je známá „Věž smrti“ ve Vykmanově na Jáchymovsku. Tady političtí vězni komunistického režimu těžili a zpracovávali uran, který pak K. Gottwald a jeho nástupci posílali do SSSR na výrobu atomových bomb. Až bude z pověření soudruha Putina Babišův Agrofert dohlížet nad těžbou lithia v Krušných horách, může se situace s uranem zopakovat – včetně těch novodobých otroků, kteří ho tam budou těžit. A nedá se ani vyloučit, že Babišovi soudruzi dozorci využijí i tuto stavbu ke stejnému účelu.

─────

Když už jsme u těch historických paralel, dodejme, že podobností je daleko víc. Naše dnešní situace, jak jsem již uvedl v některých svých předchozích článcích, nejvíce připomíná poměry v ČSR v letech 1945-1948. Vítězství KSČ ve volbách v květnu 1946 bylo tehdy skutečně drtivé (v českých zemích 40,17 %, na Slovensku 30,37 %) a nadlouho určilo politické zakotvení poválečné ČSR. Významným momentem ovšem byla celková atmosféra u nás i ve světě po skončení 2. světové války – ve prospěch SSSR a „generalissima Míru“ J. V. Stalina, jednoho z vítězů nad A. Hitlerem.

Babišovo volební vítězství v parlamentních volbách 2017 není tak drtivé a už vůbec ne přesvědčivé, jak tomu bylo v roce 1946 u československých komunistů. Velkou část podporovatelů ANO 2011 tvoří totiž skupina frustrovaných voličů, naivně hledajících v tomto slovenském miliardáři svého „spasitele“ (podobně jako u dělníků a nezaměstnaných v USA, kteří volili D. Trumpa).

Slovenský imigrant A. Babiš, který není rodilý Čech a mentalitě českých občanů příliš nerozumí, svým angažmá v politice hájí výhradně své ekonomické, potažmo politické zájmy. A dost možná i „zadání“ některé ze zahraničních zpravodajských služeb. Je to sice spekulace, kterou nikdo z tajných služeb nemůže a ani nesmí potvrdit, ale voliči by o tom měli vědět a vzít to v úvahu.

Výše uvedená konstatování neznamenají, že bych chtěl jakkoli zpochybňovat Babišovy podnikatelské schopnosti a umenšovat jeho případné zásluhy. (I ty v Sobotkově vládě, kde tři a půl roku působil.) Nejlepším důkazem je fakt, že za tuto dobu se zvýšila hodnota Babišova majetku o čtyřicet miliard korun. Kdo to chce vidět, ten to vidí. A kdo chce věřit pohádkám o dobrotivém miliardáři a „mecenáši“, ať jim věří. Bude hořce zklamán, ale až po volbách. Poté, kdy se mu otevřou oči…

Popisek: To je jiný soudruh ze Slovenska. Jmenoval se G. Husák a byl velkým přítelem Sovětského svazu a soudruha Brežněva. „Bačoval“ u nás až do roku 1989 a zanechal nám tu po sobě tisíce bývalých slovenských komunistů, podobných jako je soudruh Bureš. Ten pionýrský šátek mu ale sluší, není-liž pravda?

─────

Aby srovnání se situací v poválečném Československu bylo úplné, připomeňme, že zcela jiný byl a je mezinárodně politický kontext. Dnešní Rusko je sice stále ještě významná velmoc, disponující jadernými zbraněmi, avšak zůstává v částečné izolaci. Má svých problémů dost a objevují se i jeho noví nepřátelé. Nynější stav bych přirovnal k postavení středověkého Ruska v době před expanzí Mongolské říše ve 13. století. Rusko se možnou obětí stane teprve v příštích letech a desetiletích. Doba jeho velmocenského, světodějného, významu již definitivně minula. Noví „predátoři“ čekají a budou nepochybně úspěšní.

Dnešním nepřítelem Ruska nejsou ani tak snadno vypočitatelní soupeři ze Západu, ale spíše ti nevypočitatelní – z Jihu a z Východu. Rusko je v trvalé defenzívě a chce si jen zajistit západní hranici, aby lépe čelilo aktuálním hrozbám z jiných zeměpisných stran. Nějaká ČR a Babiš jsou z této perspektivy zcela marginální záležitostí. Rusku mohou sice proputinovští kolaboranti imponovat, aby si Putin mohl načechrávat své peří, ale to je asi tak všechno.

V tomto smyslu je Zemanova „vstřícnost“ vůči Putinovi pouhou imitací podlézavého chování E. Beneše k J. V. Stalinovi. Dnešní Putin není Stalin a Zeman není Beneš, třebaže oba tito pánové si zakládali a zakládají na tom, že v Rusku hovoří rusky – bez tlumočníka. Je to spíše výpověď o jejich nalomeném charakteru než o státnických schopnostech. Beneš byl podprůměrný diplomat, který si hrál na státníka, kdežto Zeman je pouhý provinční politik nevalné úrovně a naprostá nula z hlediska mezinárodní politiky.

Popisek: To je známý „polibek smrti“ dvou soudruhů, kteří bez sebe nemohli žít. Kdyby padl jeden, padl by i druhý. Ten polibek stvrzoval dohodu o okupaci naší země na dlouhých jedenadvacet let.

●●●

Dejme Babišovi šanci, aby se historicky znemožnil!

Kontroverzní slovenský oligarcha A. Babiš „utrpěl“ vítězství, které nikoho netěší. I on jen obtížně skrývá (řeč těla ho však prozrazuje) za maskou bezstarostnosti a pohodovosti, že to nedopadlo tak, jak si přál. A nejen to. Bude hůř. Nejenže nesestaví funkční koalici, ale ani jeho případná menšinová vláda, která by byla nejlepším řešením povolební situace, velkou šanci nemá. Přesto: za pokus to stojí.

Můj bezprostřední dojem z výsledků voleb byl mnohem skeptičtější, než vyplývá z těchto řádků, jež píši s malým, ale potřebným časovým odstupem. Volby nic nevyřešily a lepší by to nebylo, ani kdyby se konaly v krátké době volby nové – předčasné.

Babiš i nově zvolená Poslanecká sněmovna potřebují čas k tomu, aby složitou situaci „zpracovali“. Bude dobré, když vítěz, třebaže je to Slovák a ten by v čele českého státu z principu být neměl, dostane šanci, byť by to byl pokus neúspěšný. Nejpozději do dvou let, ale spíše již do roka, se dají očekávat volby nové.

Máme před sebou delší období nestability, během něhož si řada politických stran bude „lízat rány“, dělat „inventuru“ ve svých řadách a připravovat se, lépe než dosud, na nové volby. Jinou perspektivu před sebou nemáme. Vývoj bude složitý a nové vlády se můžeme dočkat až po mnoha měsících vyjednávání. Nebude to dříve než po volbě prezidenta republiky.

●●●

„Vítěz“, který prohrál…

Abych nalil čistého vína těm, kdož volebnímu vítězi Babišovi hlasitě tleskají, musím poněkud mírnit jejich optimismus. Babišovo vítězství, jakkoli očekávané, je v podstatě z nouze ctnost. Při šedesátiprocentní volební účasti byl de facto zvolen necelými 20 procenty občanů ČR, což je „hubený“ výsledek. Jeho legitimita je tudíž velmi malá, ba zanedbatelná. S tím se dlouhodobě v politice uspět nedá.

Podaří-li se M. Zemanovi Babiše prosadit do pozice premiéra, déle než dva roky se ve funkci neudrží. Mezitím se totiž budou řešit jeho trestní kauzy a další skandály, jež jsou na obzoru, a odliv voličské podpory bude pokračovat. Po skončení čtyřletého mandátu, pokud by ho dokončil, což si neumím představit, bude Babiš tak zkompromitovaný, že ho již nikdo volit nebude. Za jiné politické konstelace (prezidentem by nebyl M. Zeman) skončí Babiš v řádu týdnů po prezidentské volbě a půjde rovnou do vězení.

Jmenování této problematické osoby do funkce premiéra představuje obrovské riziko (včetně toho bezpečnostního) jak pro fungování státu, tak i pro pověst ČR ve světě. Žádný rozumně uvažující prezident (nikoli pošetilý a nemocný stařec) by něco takového neudělal. My takového prezidenta dnes nemáme, ale možná již brzy budeme mít.

●●●

„Hnutí“ ANO 2011 s nulovým potenciálem?

Ano, v této chvíli tomu tak je. S tímto problematickým hnutím/stranou, trpícím demokratickým deficitem a s trestně stíhanými osobami ve vedení, zatím nikdo spolupracovat na vládní úrovni nechce. Nelze se tomu divit.

Otázkou zůstává, jak dlouho se podaří malým stranám odolávat lákavé nabídce na vládní křesla. Babiš totiž sám vládnout nedokáže a ani to nebude umět. Potřebuje ve vládě zkušené politiky, kteří se vyznají v technologii moci a v exekutivní administrativě. Babiš pochopil, i když to neříká nahlas, že řízení firmy doopravdy není totéž jako řízení vlády.

Přesto ve svých veřejných prohlášeních šéf ANO 2011 stále do omrzení omílá jako gramofonová deska své floskule a jen mlží. Bez pomocné ruky lidí, které už z exekutivní práce zná, vládnout nedokáže. Proto vedle konzultací ohledně složení orgánů Poslanecké sněmovny a o případné koaliční vládě pozorně sleduje dění ve stranách „poražených“ soupeřů, příštích koaličních partnerů.

Největší zájem A. Babiše se upírá k ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Vždyť i jeho středočeská hejtmanka J. Jermanová-Pokorná v těchto dnech vyjednává novou krajskou koalici se sociálními demokraty. Coby bývalá členka ODS se jistě při této „šachové partii“ cítí jako ryba ve vodě. Musí si jen dávat dobrý pozor, aby ji nějaká větší „ryba“ nespolkla. Nepřátel má dost a ti se jí rádi zbaví.

Není žádným tajemstvím, že po volebním debaklu jsou „tradiční“ politické strany, vůči nimž se Babiš v předvolební kampani vehementně vymezoval a o jejichž spolupráci ve vládě dnes tak překvapivě stojí, probíhá skrytý vnitrostranický boj o přerozdělení „koryt“. Do čela ODS se již delší dobu tlačí V. Klaus ml. a do vedení KDU-ČSL se chystá i Babišův „spojenec“ – J. Čunek.

S těmito novými předsedy si Babiš vládní spolupráci jistě představit dovede. Poněkud jiné to bude u voličů a u členské základny těchto stran. Boj o funkce předsedů bude lítý, ale dost možná i skrytý a „podpásový“, a jeho výsledek není jistý. Co se dá v této chvíli předpovědět, je pouze to, že V. Klaus ml., věrná kopie svého neoblíbeného otce, se pokusí o svržení dosavadního předsedy ODS – P. Fialy.

Že je něco takového nemorální, netřeba zdůrazňovat. Klausova rodinka, jak dobře víme, si s morálkou nikdy starosti nedělala. Politický „kmotr“ nejrůznějších „tunelářů“ a „privatizátorů“, kteří v 90. letech 20. století rozkradli majetek této republiky v hodnotě tří bilionů korun, má zjevně hroší kůži.

Dojde-li k instalování V. Klause ml. do čela ODS a k následnému vstupu této strany do vlády s A. Babišem, bude to znamenat pro ODS její konec. Nikdo této straně už neuvěří a nikdo ji nebude volit. Bude to její „politická“ smrt.

Obdobná je situace uvnitř KDU-ČSL, věčně lavírující strany, která si od dob J. Luxe hraje na „jazýček vah“ v rámci různých koaličních projektů. (Tento „jazýček“ je ve skutečnosti jen eufemismus pro politickou obojakost a bezpáteřnost.)

Hejtman J. Čunek má sice dobrou pozici ve Zlínském kraji, ale na celorepublikové úrovni je tomu jinak. Čunek je i nadále veřejností vnímán jako krajně problematická, kontroverzní a nepřijatelná osoba, zejména kvůli jeho protiromské politice. Ostatně – Čunkovo nadbíhání Babišovi může být jen součástí taktiky, jak se ještě nějakou dobu udržet v horních patrech politiky, odkud byl po svých skandálech „vypuzen“. Pro Babiše by se jeho osoba nejspíš časem stala velkou přítěží. Nejen Babiš, ale i Čunek patří do vězení.

Dlužno dodat, že statečně mu v nadbíhání Babišovi po celé minulé funkční období „sekundovali“ dva neméně problematičtí ministři Sobotkovy vlády: D. Herman a M. Jurečka. Čím Babiš tyto dva pány drží v šachu nebo čím je dokonce vydírá (jistě i na ně má své „estébácké“ složky), není zatím jasné. Dá se očekávat, že se to brzy dozvíme, protože v Čechách se nic neutají a všechno se vykecá.

Co se týká dosavadního předsedy KDU-ČSL P. Bělobrádka, ten nejspíš již za pár dní v čele strany skončí. Do PS se naštěstí s odřenýma ušima dostal, a to na rozdíl od D. Hermana, který „zaplatil“ za své přátelství k sudeťákům.

Zkrátka: každému podle jeho zásluh a podle jeho práce. Hermanovi příznivci jistě synovci J. Bradyho nějaké další teplé místečko, kde nebude muset nic dělat, najdou. Možná že si ho Babiš vezme do vlády. Kultuře sice nerozuměl, ale uměl o ní hezky řečnit. Jako ostatně o všem, co kdy dělal…

●●●

Pozor na „poučení z dějin“!

Jako historik, který se dlouhodobě zabývá našimi dějinami po roce 1945, nemohu opomenout jednu důležitou paralelu se současným vývojem. Pracovně by se tato kapitola dala nazvat: Babišova „pátá kolona“ v tzv. tradičních politických stranách.

Situace po těchto volbách odpovídá přesně tomu, co se dělo ve vedení Čs. strany socialistické (před r. 1948 Čs. strana národně socialistická, ČSS) a Čs. straně lidové (ČSL) v letech 1945-1948. Předseda KSČ K. Gottwald měl v těchto stranách „své“ lidi a s jejich pomocí z nich učinil poslušné vazaly vládnoucí KSČ – v rámci Národní fronty. (Poznámka pro mladší čtenáře: NF = uskupení levicových stran pod vedením KSČ.) Co udělá Babiš, to je zatím ve hvězdách.

Touto problematikou, zejména kolaborací ČSL a ČSS s vládnoucí KSČ, se budu zabývat v samostatném článku. Pro tuto stať postačí, když budu konstatovat, že Gottwaldovu „pátou kolonu“ představovali v letech 1945-48 (po r. 1948 se z nich stali vedoucí funkcionáři těchto stran): v ČSS Emanuel Šlechta (neplést s rodinou ministryně K. Šlechtové!) a Alois Neuman; v ČSL to byli Alois Petr a Josef Plojhar.

[Situace v sociální demokracii byla podobná. Prokomunistický kolaborant Z. Fierlinger, agent NKVD a za války velvyslanec v Moskvě, přivedl levicovou část strany do KSČ (slučovací sjezd v červnu 1948). Zbytek členské základny, tzv. pravičáci, byl zahnán do ilegality nebo skončil v komunistických kriminálech. Vůdce „pravičáků“ B. Laušman byl po emigraci do Rakouska nejprve unesen StB zpátky do ČSR, postaven před soud a nakonec ve vězení otráven.]

Také výše jmenovaní funkcionáři ČSS a ČSL, kteří za války prošli nacistickými koncentračními tábory, byli za svou prokomunistickou kolaboraci odměněni vysokými funkcemi a ministerskými posty: právník Neuman byl ministrem spravedlnosti, páter Plojhar ministrem zdravotnictví (tento katolický kněz tomu jistě rozuměl „jako koza hvězdám“) a technik Šlechta ministrem stavebnictví. I tehdy probíhal „boj o koryta“, v jehož důsledku E. Šlechta v r. 1960 spáchal spolu s manželkou sebevraždu. (Nelze vyloučit, že ho k tomu dohnalo špatné svědomí.)

Popisek: Prezident E. Beneš, údajný agent NKVD, s nově jmenovaným komunistickým premiérem K. Gottwaldem (1948); exkomunista M. Zeman a jeho politický spojenec, normalizační člen KSČ a agent StB ‒ A. Babiš (2017).

─────

Tato fakta uvádím jako zajímavé dokreslení naší dnešní politické situace. Dějiny se prý neopakují. Nejsem si tím zcela jist.

V této souvislosti si dovolím jednu poznámku: Zdá se, že NKVD (KGB, FSB) při úkolování svých českých agentů používá po desítky let pořád stejný „scénář“. Chtělo by to, soudruzi, aspoň nějakou inovaci! Divím se, že tuto evidentní věc nevidí pracovníci známého Chovancova úřadu „proti hybridním hrozbám“. (Asi nebude náhoda, že „šéfová“ tohoto útvaru na MV má ruské jméno.) Nebo že by to viděli, ale mají za úkol hlídat, aby se to tentokrát zaručeně podařilo? Kdoví? Podobně jako jejich předchůdci z NKVD, když hlídali hladký průběh „Února 1948“? Těžko říci. Za pár měsíců budeme vědět víc.

Na rozdíl od I. Pilného, tohoto přičinlivého slouhy stranického šéfa Babiše, to vidím poněkud jinak. Pilný (Ivanové většinou pocházejí z „dobrých“ komunistických rodin) totiž jen vypustil trochu mediální mlhy, aby odvrátil pozornost od A. Babiše. Svou žádostí o prošetření údajné hybridní hrozby kolem tzv. zajišťovacích příkazů finanční správy jen chrání svého šéfa. Zapomíná, že nejsme všichni stejní hlupáci jako „ovce“, jež daly svůj hlas v parlamentních volbách Babišovu nedemokratickému uskupení ANO 2011.

Že tuto mnou zmíněnou záležitost nezaregistroval absolvent plzeňských práv M. Chovanec, to mě věru nepřekvapuje. Má teď jistě plné ruce práce s tím, aby zachránil svůj vlastní zadek, když Slávkovi Sobotkovi tak špatně „kryl záda“, k čemuž se svatosvatě zavázal na posledním stranickém sjezdu. Aspoň víme, na čem jsme a na koho se příště nemáme spoléhat. Jeho intelektuální nedostatečnost je zřejmá. Nedá se s tím nic dělat. Zůstane mu to až do smrti.

Popisek: Máme se i my pod vládou slovenského komunisty a agenta StB Babiše (Bureše) obávat nových komunistických koncentráků, jako je tento? Jmenoval se Vojna, leží u Příbrami a o jeho rekonstrukci a zpřístupnění pro veřejnost se zasloužil sociálně demokratický ministr kultury ve vládě M. Zemana – P. Dostál. Byl to sice taky bývalý komunista jako Zeman, ale na některé věci se díval rozumněji než jeho šéf. Zeman byl a zůstal celoživotním komunistou-bolševikem. Přesně podle hesla: „Komunista zůstane komunistou, i kdyby trakaře padaly.“ ‒ Zatím tu máme Babišovy „otroky“ v jeho drůbežárnách a dalších fabrikách, kde jsou lidé vykořisťováni stejně krutě jako dělníci v Dickensově Anglii v 19. století…

●●●

Míč je teď na straně ANO 2011

Zemanův „zkušební“ premiér A. Babiš se již několik dní marně pokouší přemluvit ostatní politické „hráče“, aby s ním vstoupili do koalice. Je to jako s nebezpečným, jedovatým hadem: kdo by se od něho chtěl nechat dobrovolně uštknout?

Proto se nelze divit, že Babiš dostává od všech košem  ‒ jako ženich, kterého žádná nevěsta nechce. To raději zůstane na ocet, než aby šla do nerovného svazku s někým takovým.

Babiš má smůlu ještě v jedné věci, která je dosud v živé paměti. Jedná se o tragickou zkušenost jeho koaličních partnerů z právě končící vlády (ČSSD, KDU-ČSL). Tyto strany se kvůli konkubinátu s Babišem málem nedostaly do Sněmovny. A nejen to: straničtí šéfové za to zaplatí daň nejvyšší: přijdou o své funkce. „Popraveni“ budou i další předsedové stran, kteří dosáhli špatných volebních výsledků, i když se s Babišem tak osudově nezapletli, jen s ním určitou dobu koketovali.

S tímto stigmatem Babiš jen těžko získá koaliční partnery a už vůbec ne příští vládní kolegy. Musí si na to nechat zajít chuť. Zda se s tím vyrovná, či nikoli, je pouze jeho věc. Na vývoji událostí přání jednoho byznysmena s nezvládnutým egem to žádný vliv mít nebude. Zeměkoule se nezačne točit obráceně jenom proto, že si to Babiš přeje.

Řešení je jediné: buď nabídne méně zkompromitovanou osobu (i to bude problém, protože tato strana, nesprávně označovaná za „hnutí“, žádné skutečné osobnosti ani zkušené politiky nemá), nebo musí riskovat tři ústavou předepsané pokusy o sestavení vlády. Teprve pak by přišly na řadu předčasné volby – nejpozději do roka, ale dost možná již na jaře příštího roku. Po třech neúspěšných pokusech už nikdo ANO 2011 volit nebude.

Z toho se dá usoudit, že jediné rozumné řešení je toto: najít lepšího kandidáta na funkci příštího premiéra, než je A. Babiš, a to z řad ANO 2011.

Mohl bych doporučit ještě jedno řešení: Kdyby se Babiš vlastnoručně zastřelil, aby o tom nebyly žádné pochybnosti, jednání by se tím „odblokovala“ a regulérní vláda v čele s ANO 2011 by mohla být na světě již na jaře příštího roku.

●●●

Povolební stranická „zemětřesení“

Volby skončily pro některé strany katastrofou. Dopadly hůř, než si kdo ze stranických šéfů plánoval. Poslaneckých křesel ubude, ba i těch „trafik“ v dozorčích radách polostátních firem a jinde. Když je málo funkcí a koryt, bude i málo penízků. Rozmlsaní straničtí bossové a „bafuňáři“ i na ně navázaní „vyžírkové“ se budou muset spokojit s málem. Nebo začít pracovat, budou-li to umět.

Na pořadu dne jsou analýzy volebních výsledků, hledání příčin volební porážky a „popravy“ stranických šéfů. Jisté je, že velká část z nich přijde o hlavu: některým asi kat vyřízne jazyk a usekne pravou ruku (levákům tu levou). Proč? Proto, že svým voličům lhali a podepisovali různé „tajné“ dokumenty, u kterých se domnívali, že se o nich veřejnost nikdy nedozví (kauza Lithium aj.).

Naposledy nechal tímto krutým způsobem potrestat císař Ferdinand II. Habsburský slovenského lékaře J. Jesenského-Jessenia (1566-1621). Ten byl spolu s dalšími 26 vůdci stavovského, protihabsburského povstání dne 21. 6. 1621 popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Mezi popravenými byl i cestovatel, diplomat a politik – V. Budovec z Budova (1551-1621) Tomu v očích císaře nejvíc přitížilo, že jménem českých stavů vyjednával podporu s úhlavní nepřítelem katolických Habsburků – s Turky. Aby jim lépe porozuměl, studoval i Korán a napsal o něm pojednání „Anti-Alkorán“ (1614). 

Tehdejší politicky a nábožensky rozjitřená atmosféra byla natolik dramatická, že dokonce i náš známý „učitel národů“, J. A. Komenský, sympatizoval s Turky a chtěl se s nimi vojensky spojit proti Habsburkům. Komenský naštěstí žil v emigraci a ruka vítězných Habsburků na něho nedosáhla. V opačném případě by skončil na popravišti, podobně jako jeho přítel, žijící v emigraci na Slovensku, M. Drabík (1588-1671). Ten byl v r. 1671 upálen na hlavním náměstí v Prešpurku (Bratislavě). Komenský naštěstí zemřel daleko od Vídně i od rodné Moravy, a to v Amsterodamu (15. 11. 1670). Jak by se tato fakta dnes líbila promuslimským sympatizantům v některých stranách? A co by na to říkal náš „islamobijec“ T. Okamura? Tváří v tvář složitým povolebním vyjednáváním máme úplně jiné starosti. Výše uvedená fakta dokládají, že jsme vždycky měli tak trochu „složitou“ situaci. Tehdy i dnes – díky slovenskému imigrantovi A. Babišovi.

●●●

Sobotka musí být stranicky „popraven“

Hlavní, ve volbách poražená partaj, ČSSD, je stranou, která je již dlouhou dobu zasažena „rakovinou“ korupce a klientelismu. Nemoc je již v konečném stádiu, a proto se jako nejlepší řešení nabízí eutanázie. Příštího roku (2018), kdy si strana připomene 140. výročí svého založení, by se prý už nemusela dožít. Členové i někteří funkcionáři z regionů navrhují, že by bylo nejlépe připravit se na důstojný pohřeb. Tak se to u smrtelně nemocných zpravidla dělá a tak je to i správné. Popravdě řečeno: „socani“ si o to koledovali tak dlouho, až se to stalo. Dobře jim tak.

V těchto dnech zaznívá po celé republice volání: „Popravit! Popravit!“ Rozhořčeným spolustraníkům, kteří volební porážku nedokázali vydýchat, bude patrně nutno vyhovět. Raději. Straničtí bossové proto budou muset někoho z těch, kteří se drží svých funkcí jako ho*no košile, předhodit davům, aby nedošlo k defenestraci celého osazenstva Lidového domu v Hybernské ulici.

Upřímně: žádná škoda by jich nebyla. Jsou to beztak jen samí „vyžírkové“ a „nefachčenkové“, kteří zavinili takový propad strany, jaký tu od začátku 90. let 20. století ještě nebyl. A vlastně za celou historii této strany. Je to podobné jako u komunistů, kteří pod 10 procent nikdy „nespadli“.

V roce 1992, kdy obnovenou ČSSD vedl do voleb předseda strany, Čechoameričan J. Horák, získala tato strana historicky nejnižší volební výsledek – 6,53 % hlasů. V letošních volbách (7,27 %) je to jen o málo lepší a znamená to druhý nejhorší výsledek v polistopadové historii strany.

Již jenom tento fakt by měl vést k okamžité rezignaci celého vedení ČSSD: nejprve na celostátní úrovni v „Liďáku“ a pak i v krajích a okresech.

Po tomto „zemětřesení“ se bude někdejší dělnická strana, jejíž dnešní vedení své členy i voliče hanebně dlouhá léta podvádělo a nedělalo pro ně nic, vzpamatovávat v opozici mnoho měsíců, ale spíše řadu příštích let. Není jisté, že se vzpamatuje a že (i kvůli finančním problémům) přežije. Spíše to vypadá na onen zmíněný „funus“.

Nechápu proto taktizování Sobotkova vedení ČSSD. Je to stejné, jak nám to bývalý předseda strany a expremiér v jedné osobě předváděl svým pokusem o udržování své vlády „na přístrojích“, po dobu od rezignace z čela strany až do říjnových voleb. Všechno nasvědčuje tomu, že Sobotka potřeboval mít svou „resuscitovanou“ vládu jako zástěrku pro dojednání kšeftu s lithiem.

Divil bych se, kdyby tomu bylo jinak. Sobotkova brunátná pleš při projednávání Kauzy Lithium v PS ho usvědčila ze lži. Dnes bohužel v této podivné „strategii“ „socanský“ triumvirát (Sobotka, Chovanec, Zaorálek) jen pokračuje. Proč to dělá, vědí jen tito pánové. Vedou tím svou stranu do jisté záhuby.

Jediný, kdo si „odpracoval“ volební kampaň a kdo si zaslouží ocenění a shovívavost, je Zao Ce-tung, jak lidé přezdívají L. Zaorálkovi. Ten má na volebním debaklu nejmenší díl viny. Dělal, co mohl, aby volební výsledek „táhl“ nahoru. „Lithium“ však potopilo stranu až na úplné dno.

ČSSD mohla dopadnout ještě hůř: vypadnout z parlamentu. Naštěstí se tak nestalo, ale příště to tak už dozajista bude. Proto by Sobotka a Chovanec měli ve vedení strany okamžitě skončit. Snad se nějak uživí. Možná i rukama, ale o tom dost pochybuji.

Co se týká B. Sobotky, strana by ho měla, navzdory tomu, že obhájil poslanecký mandát, ze svých řad vyloučit, a to jako výstrahu před tím, jak se politik chovat nemá.

Možná ho čeká trestní stíhání a vězení, prokáže-li se, že měl něco společného jak s kauzou OKD, tak i s kauzou Lithium. Babišovy výkřiky o tom, že je Sobotka křivák, nebudou zřejmě asi tak neopodstatněné. Pravdu ukáže až čas.

Nejlépe by bylo, kdyby Sobotkovi stranický kat usekl hlavu, narazil ji na kůl a ten vystavil před vchodem do Lidového domu, kde by si ji všichni zvědavci mohli prohlédnout. Vedle ní by mohli „socani“ vystavit další plešatou hlavu – soudruha V. I. Lenina, který míval kdysi v „Liďáku“ své muzeum.

Plešaté hlavy obou těchto borců jistě zvýší popularitu strany a mohly by příznivě ovlivnit veřejné mínění, které ČSSD nyní nepřeje. A do třetice by tam mohli přidat i další olysalou hlavu: Sobotkova šéfporadce V. Špidly. Ten svému šéfovi radil tak hloupě, že všechno prohrál. Byla by to ta nejlepší sebereflexe, jakou dnes tato strana potřebuje.

Sobotkova věrná kamarádka, soudružka Marxová-Engelsová, která teď bude bez práce, protože do PS se nedostala, by mohla před vchodem do Lidového domu zametat a odhánět holuby, aby na vystavené hlavy nekáleli. Až s nástupem zimy přiletí havrani, bude „poprava“ stranických vůdců dokonána.

Na jaře příštího roku, v předvečer 140. výročí založení strany, by se vystavené lebky, mezitím oklované od ptáků, mohly pietně uložit do sarkofágu a umístit do stranického mauzolea, To tam vybudovali po r. 1953 komunisté, aby měli kam uložit náhradního, mumifikovaného Lenina, kterého ukazovali návštěvníkům muzea.

Příští šéfové ČSSD, bude-li strana ještě existovat, budou aspoň vědět, co je čeká, kdyby svou stranickou práci „odflákli“ tak, jak to udělal B. Sobotka.

─────

V povolebním chaosu se začínají i v ČSSD přeskupovat síly a objevovat noví „spasitelé“. Podobně jako po pádu S. Grosse. Nový J. Paroubek však na obzoru není. Jedině, že by svého expředsedu dnešní poražení „vůdcové“ ČSSD znovu přijali do strany a omluvili se mu za své předchozí chování. ‒ Dobrá by byla volba bývalého brněnského primátora R. Onderky coby nového stranického lídra. V žádném případě však nelze souhlasit s tím, aby se do čela strany dostala tak zkompromitovaná osoba, jako je dosavadní předseda PS J. Hamáček. Chápu, že ho budou chtít někam „upíchnout“, když tuto funkci obsadí buď ANO 2011, nebo ODS. Stejně tak je to s „trafikou“ pro B. Sobotku. Ten nemá vůbec nárok na cokoliv. Měl by být ze strany vyloučen jako její „hrobař“. ‒ Vysvětlovat sáhodlouze, proč Hamáček nemůže stát v čele ČSSD, není složité: patřil k nejužšímu stranickému vedení, které zavinilo volební prohru, a navíc představuje nejviditelnější figuru „prozemanovského“ křídla ve straně. Někdo ho možná považuje za „konsenzuálního“ politika, hledače kompromisů, pro mne je však především promoskevským a pročínským aktivistou ve službách M. Zemana. Takový člověk z důvodů čistě bezpečnostních musí zůstat v izolaci. Hamáček si možná dělal zálusk na místo příštího ministra obrany, ale ani v tomto případě nemá nárok. Je bezpečnostní hrozbou pro stranu i pro tento stát – podobně jako M. Zeman. Nejlépe by bylo, kdyby byl vyloučen ze strany rovněž.

Nebudu „socanům“ radit, co mají, nebo nemají dělat. Oni si to stejně udělají podle svého. Odkážu jen na svůj starší článek, v němž jsem předpověděl jak volební porážku ČSSD, tak i všechno, co dnes tato strana musí řešit, včetně těch „koryt“, o která přišla. (ZDE) Dobře jim tak!

●●●

Soutěž o politické „rekvizity“ vrcholí…

Aby bylo jasno, co mám na mysli. Nejen v ČSSD, ale i v KDU-ČSL již nějakou dobu před volbami probíhala a pokračuje „soutěž“ o nechvalně proslulé „symboly“ politické kolaborace a prostituce s vládní mocí. V případě ČSSD je to známá „Soutěž o plášť po Z. Fierlingerovi“, o němž byla řeč v předchozích kapitolách této statě. Podobná je situace u lidovců, kde probíhá intenzivně „Soutěž o kolárek po páteru J. Plojharovi“.

Oba tyto „symboly“ prokomunistické kolaborace dostaly v pozměněné konfiguraci na naší vnitropolitické scéně nový, dynamický „rozměr“. Dnes se již nekolaboruje s komunisty, nýbrž s jejich polistopadovými pohrobky, kteří si nedávno založili vlastní politickou stranu, nazvanou „ANO 2011“.

Já tomuto nedemokratickému uskupení pracovně říkám jinak: „KSČ 2“. Jsou to „transformovaní“ předlistopadoví komunisté a estébáci, kteří „chytili nový vítr“ a pochopili, že „postaru se žít nedá“. Jejich politickou kreativitu nejlépe vyjadřuje svými názorovými veletoči stranický šéf – A. Babiš.

Jak výše popsané nadbíhání Babišovi dopadne, na to si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Zatím ve volbách poražené strany řeší jiný, naléhavější úkol: změny ve stranickém vedení. Z plánovaného „tajného“ spojenectví možná nebude nic, protože tito šéfové mezitím zmizí v propadlišti dějin. V opačném případě, kdyby se do čela ODS „protlačil“ V. Klaus ml. (i on má teď jiné starosti, protože se prý podruhé rozvádí) a do čela KDU-ČSL J. Čunek, máme se na co těšit. V každém případě bude legrace.

A ČSSD? To už je dnes „mrtvá“ strana, neschopná obnovy. Velký stranický „funus“ bude brzy. Jáma na hřbitově je prý už vykopána a potřebné věnce již objednány. Zbývá zajistit příslušného duchovního, který bude u pohřbu přítomen: buď to bude nějaký křesťanský kněz (katolický, evangelický nebo pravoslavný), muslimský imám, nebo židovský rabín. Možností je mnoho, protože stranická základna byla široká.

●●●

„Právník na baterky“ novým předsedou PS?

Při vyjednávání o složení Poslanecké sněmovny, jak se zdá, jde Babišovi a jeho soukmenovcům o to, aby v jejím čele stál člen ANO 2011.

Důvod je prostý: Babiš chce ovládnout celý stát a mít ho pod kontrolou. Nejen vládu, ale i Poslaneckou sněmovnu, jež má za úkol vládu kontrolovat, jakož i justici – prostřednictvím svého, „babišovského“, ministra spravedlnosti. Něco takového je z hlediska fungování demokratického státu naprosto nepřijatelné a znamenalo by to nastolení vlády jedné strany, kterou jsme tady měli před rokem 1989.

Takový stát, ovládaný novou „státostranou“, by znamenal konec demokracie a začátek nové totality – fašistické diktatury. Jaké by to mělo důsledky pro naše politické směřování a začlenění do EU a NATO, je nabíledni. Proto tento koncept uspořádání poměrů v našem státě nelze v žádném případě akceptovat.

Je iluzorní domnívat se, že jakákoli skutečně demokratická a proevropsky orientovaná politická strana by mohla souhlasit s osobou R. Vondráčka (ANO 2011), dosavadního místopředsedy PS, v čele dolní komory parlamentu. Zatím se proti jeho nominaci jasně vyjádřila jen TOP 09 a ODS, která nabízí své dva kandidáty: P. Fialu nebo M. Němcovou, jež tuto funkci v minulosti úspěšně vykonávala. Je třeba nicméně vyčkat na stanovisko dalších stran a hnutí.

Ukazuje se, že dohoda bude obtížná, ne-li nemožná. Pokud ANO 2011 neustoupí, k žádné dohodě nejspíš nedojde a PS ustavena nebude. Tento stav může trvat neomezeně dlouhou dobu, dokud Babiš a spol. nedostanou rozum.

Divím se, že o těchto věcech „právník“ R. Vondráček nepoučil svého stranického šéfa, protože Babiš evidentně neví, jak funguje demokratický stát. Určitě jinak, než byl zvyklý z Agrofertu. A takový člověk by chtěl být premiérem? Na pustém tichomořském ostrově by to možná šlo, ale uprostřed civilizované Evropy sotva.

Údajný advokát R. Vondráček z Kroměříže (odtud pocházel i známý komunistický zločinec A. Čepička, který byl v době soudního procesu a následné popravy M. Horákové ministrem spravedlnosti) na mne vždy působil jako venkovský prosťáček, který neumí ani do pěti napočítat.

O odborné způsobilosti a kompetentnosti tohoto pána či soudruha si žádné iluze nedělám. Poznal jsem za svůj život všelijaké vystudované právníky – skutečné fachmany, ale i obyčejné břídily. Navrhovaný předseda PS prokázal svou hlubokou neznalost zákonů v přímém televizním přenosu během zasedání PS, na němž se rozhodovalo o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. Zdá se, že tento „kandidát“ toho ví o zákonech ještě míň než já – právní laik.

To není zrovna dobrá vizitka pro člověka, který by se měl stát jedním ze čtyř nejvýznamnějších ústavních činitelů země.

Naskýtá se otázka, zda by neměl vrátit svůj vysokoškolský diplom z PF Masarykovy univerzity. Zároveň to totiž vrhá velice špatné světlo na tuto vysokou školu. Osobně bych Vondráčkovi poradil, aby se vykašlal na politiku i na advokacii (koho může se svými „vědomostmi“ obhajovat?) a šel se raději živit něčím jiným, třeba jako zelinář. Absolvent plzeňských práv M. Chovanec mu jistě poradí, jak se to dělá…

Podobných diletantů, jako je R. Vondráček, má ANO 2011v zásobě víc. Mělo ve svých řadách i jakéhosi rektora brněnské univerzity s motýlkem – J. Zlatušku. Toto podivné, nedemokratické hnutí/strana se totiž chová jako „mucholapka“: nabaluje na sebe jen všelijaké nýmandy, lehkoživky, nefachčenky, politické konjunkturalisty a morální prostituty. Kam patří R. Vondráček, to si musí ujasnit on sám.

Je otázkou času, kdy se toto hnutí/strana rozpadne jako domeček z karet.

Když se tak dívám na to, co se v těchto dnech u nás odehrává, řekl bych, že je to otázka velice krátkého času. Až „útěk“ z ANO 2011 začne, hrozí nebezpečí, že by mohlo být mnoho lidí ušlapáno. Tak, jak se to pravidelně stává během poutí muslimů do Mekky. Někdo z „anonistů“ by to měl hlídat. Byla by to ideální práce pro soudružku rozvědčici R. Kleslovou, která je taky členkou tohoto politického uskupení. „Univerzální“ Faltýnek nemůže přece dělat všechno…

Popisek: Známé české přísloví říká: „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.“

Brzy to bude přesně naopak, než na tomto obrázku. Nějakou dobu to ale potrvá…

●●●

Premiér, který nezná etiketu

Vítěz voleb A. Babiš je jedním z mála současných politiků (nikoli českých, protože je to Slovák), kteří si dávají mimořádně pozor na to, aby byl jeho obraz u veřejnosti vnímán veskrze pozitivně. Na svá vystoupení se v mezích svých omezených možností připravuje, možná i poctivě. I když mluvit moc neumí a už se to asi do smrti nenaučí, snaží se vypadat dobře a „pohodově“ (dnešním newspeakem řečeno: „cool“). Tím samozřejmě „boduje“ u voličů, protože o popularitu mu jde především. Jiné už to je s jeho názory, které mění ze dne na den – jako spodní prádlo nebo ponožky. S kravatami už je to horší…

Důležité sdělení pro jeho voliče v příštích, předčasných volbách: Babiš a jeho „hnutí“ ANO 2011 trpí jak „deficitem demokracie“, tak i neznalostí etikety. Ostatně: hulvátství a buranství se v naší politice v posledních letech neobyčejně daří. Stačí se podívat na Pražský hrad a na ty „exoty“, kteří se tam pohybují nebo už jen sedí či leží…

Přesto jsou věci, které si Babiš nedokázal uhlídat. V posledních měsících, kdy je v centru pozornosti médií, ho všude doprovází jeho tisková mluvčí – L. Kubovičová. Tato mladá žena (slečna či paní) neumí, stejně jako Babiš, mluvit, ale pouze „kuňkat“. Mohla by dělat „rosničku“ v televizní relaci o počasí. Zkrátka: na funkci tiskové mluvčí to nestačí. Babišovi, zdá se, to nevadí. Je to jeho věc.

Tato mladá žena je neméně sebevědomá jako její šéf. Jen nejspíš nemá ty miliardy jako on. Není jasné, proč a na co je tak namyšlená, protože v soutěži Miss ČR by stěží uspěla. Má ještě jeden velký, nepřehlédnutelný nedostatek: neumí se oblékat a asi ani nemá do čeho. Naposledy jsem ji v televizi zahlédl v něčem, co vypadalo jako pytel.

Doufejme, že její obětavý šéf ji bude platit lépe než své zaměstnance v drůbežárnách. Měla by si vzít příklad z některých moderátorek ČT, například D. Písařovicové. (À propos: to by byla tisková mluvčí! Není ale jisté, zda by Babišovu nabídku přijala. Monika by určitě žárlila.)

Slečna/paní Kubovičová na mne působí dojmem velice prostoduché osoby. V době Babišovy svatby na Čapím hnízdě (jako každá normální ženská musela Monice Babišové tu parádu závidět) totiž „vyslepičila“ zvědavým novinářům, kteří do všeho strkají nos, že její šéf neumí pracovat s počítačem, že na to má své lidi.

Za normálních okolností, kdyby se nejednalo o politika, nikdo by se tím nezabýval. Moji rodiče to taky neuměli a žili spokojeně až do smrti. Nicméně u člověka, který chce dělat premiéra, je to vážný problém. Skoro neřešitelný. Asi takový, jako kdybychom v době elektrokol jezdili na kostitřasu.

Proto se divím, že po tom všem ji Babiš za toto faux pas na hodinu nevyhodil z práce. Já bych to udělal: bez nároku na odstupné.

Dám příštímu, dočasnému správci „Česka“ dobrou radu. Ani za to nebudu požadovat žádné peníze: Ať si objedná několik hodin přednášek o etiketě u L. Špačka, bývalého mluvčího prezidenta V. Havla. Ten mu jistě poradí nejen to, jak se má oblékat (někdy to vypadá jako „retro“ z 80. let 20. století) on i jeho tisková mluvčí, ale i to, jak má veřejně vystupovat, jaká gesta má či nemá používat. Dokud Babiš nezvládne „řeč těla“, jako politik uspět nemůže.

Častá námitka, kterou slýcháme, je ta, že Babiš pokaždé, když „ztratí nervy“, sklouzne do starých stereotypů: začne druhé lidi obviňovat, urážet a zesměšňovat. Ani s tím uspět nemůže. Pouze si tím postaví všechny proti sobě. Teď se mu to vymstilo, protože s ním nikdo nechce jít do koalice.

Úspěšný politik potřebuje mít „pozitivní tvář“. Nesmí občany strašit, urážet ani šikanovat. (Obávám se, že nic z toho Babiš opět nesplňuje.) Není-li toho schopen, musí z politiky odejít, protože se v ní trvale neudrží.

I tady totiž platí: „Starého psa novým kouskům nenaučíš.“ A upřímně: Babiš už starý je (63 let) a patří do důchodu. I toho politického…

●●●

Slovák nemůže být českým premiérem!

Slovenský oligarcha A. Babiš se stále chová jako chlapec z mateřské školky, který si vzal do hlavy, že bude kapitánem na zámořské lodi. Nemá sice vodu rád a neví ani nic o tom, jak se loď řídí, aby se nepotopila, ale na své funkci trvá. Jeho politický „kompars“ mu tento nesmysl nejen není schopen vymluvit, ale raději mu tleská v naději, že až se hoch zítra ráno probudí, bude chtít zase něco jiného. Tak trochu to připomíná tragikomickou situaci Kim Čong-una v KLDR.

S člověkem, který říká každý den něco jiného, neustále lže a už si nepamatuje, o čem lhal před hodinou, se můžeme dočkat čehokoliv, jen ne toho dobrého.

Z dějin to dobře známe. Ani A. Hitler si nenechal rozmluvit nesmysly, kterým tvrdohlavě věřil. O Hitlerovi a Stalinovi navíc víme, že byli duševně nemocní. Hitler byl dokonce závislý na narkotikách, jimiž tlumil bolest. Tišící léky konzumoval i oblíbený americký prezident J. F. Kennedy. Je prokázáno, že jeho nemoc ovlivňovala i politická rozhodnutí. Ano, ti všichni byli také jenom lidé…

Proč to uvádím a jak to souvisí s našimi posledními volbami? Jako varování před tím, že by se do vedení našeho státu mohla dostat nevhodná osoba, která nadělá víc škody než užitku. Byla by to větší škoda, než jakou mají v posledních měsících na svědomí přemnožená divoká prasata u nás. Také my máme v naší politice podobná „prasata“.

Nejen premiér, ale i prezident republiky musí mít nezpochybnitelný kredit, bezpečnostní prověrku nejvyššího stupně a vyhovující zdravotní stav. A samozřejmě i osobnostní předpoklady, jež nebudou vyvolávat okolo jeho osoby žádné pochybnosti. Zda něčím takovým pánové/soudruzi Babiš (Bureš) a Zeman disponují, tím si nejsem jist. Spíše však nikoli. Proto oba představují bezpečnostní riziko pro tento stát.

Jsem přesvědčen (nikoli jen já) o tom, že až po řadě neúspěšných jednání Babiš pochopí, že šanci na sestavení vlády nemá, odejde do ústraní a raději si nachystá zubní kartáček a další propriety, aby byl připraven k nástupu do vězení. Podobně, jak se to teď stalo bývalému lobbistovi premiéra M. Topolánka – M. Dalíkovi.

Babišova dosavadní aktivita po volbách je jen falešná hra o čas v naději, že se stane zázrak a že se soukolí spravedlnosti zadrhne jen proto, aby on zůstal bez trestu. To ve fungujícím, demokratickém státě připustit nelze.

Taková představa je nerealistická a odpovídá uvažování onoho chlapečka z mateřské školky, o němž byla řeč v úvodu této části tohoto článku. Babišův „Titanik“ (= ANO 2011) se brzy potopí a on s ním. Možná se ani nedostane do záchranného člunu a čeká ho nehezké umírání v ledové vodě.

Sledoval jsem v televizi všechna ta vystoupení lídrů politických stran, kteří se dušovali, že oni s trestně stíhaným Babišem (Burešem) a Faltýnkem odmítají spolupracovat. A nemohl jsem si nevšimnout ani brunátného a upoceného „příštího“ premiéra, který se snaží veřejnosti namluvit, že příště pod jeho vedením „bude líp“, tentokrát už doopravdy. A nejen to. Slibuje, že do Vánoc sestaví vládu a všem ukáže, jak se to má „ve firmě“ dělat.

Jsem trochu skeptický. Životní zkušenosti mi napovídají, že tomu tak nebude. Slibovanou vládu nesestaví. Možná ji „uklohní“ s pomocí zlého a nerudného starce z Pražského hradu, ale dlouho se z ní radovat nebude. I když to dnes slibuje, dobře ví, že je to jinak. Nemá pro to ani dostatečnou legitimitu, ani schopnosti a zkušenosti.

Budu tak trochu škodolibý: Jestliže si Babiš tak věří, neuškodí, když se trochu podusí ve vlastní šťávě. Bude to užitečné: aspoň trochu „vyměkne“. Dojde-li k tomu, máme i my, občané-voliči, šanci na vyřešení povolebního patu.

Buď Babiš ustoupí do pozadí a místo sebe nabídne někoho přijatelnějšího, nějakou nezkompromitovanou tvář, nebo dojde k zablokování povolebních vyjednávání a žádná dohoda nebude. A samozřejmě nebude ani toužebně očekávaná vláda, kterou by si tak rád nadělil na Vánoce pod stromeček.

Copak je politicky únosné, aby Čechům vládl Slovák? Opravdu to nikomu z politiků nedochází? Nechce se mi věřit, že se Češi za posledních 28 let „propadli“ do takového bahna. Byl by to morální pád až na samé dno!

Až to Babiš (Bureš) pochopí, vrátí se ke svým milovaným slepicím do Vodňan a tam jim bude „vládnout“. A dost možná se z něho stane podobný „agronom“, jako kdysi býval N. S. Chruščov, známý milovník kukuřice a rozlehlých lánů, jež vznikly rozoráváním celin. (O tom napsal poučnou knihu jiný významný sovětský soudruh a náš „osvoboditel“ – L. I. Brežněv. Připomínám to zejména naší nejmladší generaci, která se už o těchto komunistických blábolech ve škole neučila.)

Vždyť i Babiš, chlubící se triumfálním vítězstvím ve volbách, má rád zemědělskou půdu. Hlavně tu, na níž roste žluťoučká řepka olejka. Je to zajímá rostlina: podobně jako Babiš nadělá víc škody než užitku. Má na svědomí odvodňování půdy a trvalé zamoření spodních vod pesticidy. Brzy budeme muset kvůli tomu začít dovážet pitnou vodu ze zahraničí. Tak moc se nám pěstování této plodiny nevyplatilo. Bylo výhodné pouze pro Babišovy kšefty, ale nikoli pro budoucí generace Čechů, kteří tady chtějí žít. (V této souvislosti připomínám cynické heslo z Babišovy volební kampaně z roku 2013: „Aby tu naše děti chtěly žít…“.)

Zdá se, že z Babišova premiérování v „Česku“ zatím nic nebude. Mohl by to zkusit někdy příště. Nejlépe v příštím životě.

●●●

Neradostné „poselství“ voleb 2017

V důsledku těchto voleb se stáváme svědky rozpadu dosavadního systému politických stran a jejich možného kolapsu. Dochází k zásadním změnám, k „překreslení“ politické mapy polistopadového režimu u nás. Není jasné, zda je to zároveň i konec této dějinné epochy. Pevně věřím, podobně jako kdysi po Bílé hoře J. A. Komenský, že tak zle ještě není. Všechno bude nicméně záležet především na chování a jednání každého zodpovědného občana tohoto státu.

Časem se může ukázat, že T. Okamura je větším „zlem“ než A. Babiš. I s touto zkušeností musí politici počítat a adekvátně na ni reagovat. Již nyní, ve chvíli, kdy dokončuji tento článek, začíná Čechojaponec T. Okamura, „skokan“ letošních voleb, svými politickými ambicemi ohrožovat mocenské zájmy jak A. Babiše, tak i prezidenta M. Zemana. To je vážná věc. Řekl bych, že velice vážná. Přirovnávají-li dnes někteří zahraniční novináři A. Babiše k americkému prezidentu D. Trumpovi, jsou tak trochu „mimo mísu“. „Českým“ Trumpem je jednoznačně T. Okamura.

[Jistě neprozradím žádné tajemství, když budu čistě laicky a na základě toho, co jsem zatím mohl sledovat v televizi, konstatovat, že T. Okamura je po stránce intelektuální i řečnické o dva levely výš než A. Babiš. Logicky se proto nabízí, že by právě on měl být novým českým premiérem. Navzdory tomu, že ani on není rodilý Čech. Ale budiž, protože Babiš je zase Slovák. Čili: fifty-fifty. Předpokládám, že se toto konstatování Babišovi ani jeho soukmenovcům líbit nebude, ale to je výhradně jejich věc. Ať si to ve svých „makovicích“ nějak přeberou. Snad přijdou na to, že Babiš není tím nejvhodnějším kandidátem na premiéra. Máme u nás lepší…]

Co bude dál, to si vůbec netroufám odhadovat. Čeká nás pravděpodobně delší období politické nestability a patrně i ekonomických potíží. Nelze vyloučit, že se dosavadní růst ekonomiky zastaví a v důsledku „hrátek“ některých politiků se „propadneme“ do recese.

Jak to skončí, je ve hvězdách. Snad nám Pán Bůh pomůže, aby bylo zlo poraženo a aby už konečně ta Havlova pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí. Zatím se jim to nepodařilo.

26. 10. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

●●●

P. S.

Jak z toho ven?

Přiznám se, že současnou vnitropolitickou situaci sleduji s velkým znepokojením, protože si uvědomuji, co všechno se může stát. Legrace skončila. Začíná se „hrát“ o naši budoucnost.

Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jaké řešení v současné situaci navrhuji, řekl bych mu toto: Povinností všech demokratických stran je zablokovat jednání Sněmovny během její zahajovací schůze, a to na neomezeně dlouhou dobu. Pokud prezident Zeman i přesto jmenuje A. Babiše premiérem, jehož menšinový kabinet pak bude vládnout bez důvěry parlamentu, je třeba soustředit veškeré úsilí na přípravu prezidentských voleb. V nich musí být dosaženo toho, aby se Zeman nestal znovu prezidentem. ‒ Není to nemožné. Zeman totiž po těchto nestandardních krocích, které jsou „na hraně“ ústavy, ztratí i zbytek svých sympatizantů a zvolen nebude. Spoléhá-li se na voliče A. Babiše, je to naivní úvaha. Nic takového se nestane. Právě Babišův elektorát je krajně nespolehlivý a představuje typické „tekuté písky“, jež se přelévají libovolně ze strany na stranu. Zeman jen prokazuje, že se v politice ničemu nenaučil a navíc ještě stařecky zhloupl. Dnes je to pouhá lidská a intelektuální troska, která dělá všude, kam vkročí nebo kam ji ochranka donese, jenom ostudu. Je to ještě větší katastrofa, než jakou svého času představoval prezident L. Svoboda. Jsme celému světu pro smích. Proto je nutno tuto hanbu ukončit. – V předvečer 28. výročí „sametové revoluce“ 1989 je stále zřejmější, že M. Zeman, přímo volený prezident ČR, se stal největší překážkou v našem směřování k demokracii a právnímu státu. Je to obrovský balvan, který nám tuto cestu vpřed zatarasil a nehodlá ji uvolnit. Nezbývá tedy nic jiného, než aby lidé sami, protože si ho zvolili jako „prezidenta všech občanů“, tento balvan odvalili. Nejlepší a nejefektivnější způsob bude, když všichni, kdož to myslí s touto zemí dobře, půjdou v lednu 2018 k prezidentským volbám a dají přednost jinému kandidátovi, než je současný prezident Zeman. Je lhostejno, kdo to bude. Každý bude lepší než on.

[První věc, kterou bude muset nový prezident udělat, je pořádný průvan, jímž se vyvětrá nesnesitelný smrad po Zemanově „politické mrtvole“ na Pražském hradě. Ten už zamořil nejen celé Hradčany, ale i přilehlou Malou Stranu. I „nebožtík“ J. Neruda musí chodit s kapesníkem u nosu, protože se kvůli tomu nemůže ani pořádně nadechnout. Mohl by o tom napsat jednu z dalších povídek do svých „Povídek malostranských“ nebo peprný fejeton do Národních listů. Nejsem si však jist tím, zda by mu nějaký zeman z Vysočiny stál za to, aby o něm psal.]

Nebude-li v prezidentských volbách, které nepochybně proběhnou ve dvou kolech, znovu zvolen prokremelský kolaborant a vlastizrádce M. Zeman, je naděje, že se situace ve Sněmovně rychle vyřeší. Do čela PS se dostane demokratický kandidát, nikoli Babišova loutka R. Vondráček, a náš zákonodárný sbor bude moci normálně pracovat, nikoli skomírat pod kurarelou neokomunistických kreatur. Nový prezident už dohlédne na to, abychom se navrátili od Babišovy „nové normalizace“ zpátky do mantinelů parlamentní demokracie.

V této souvislosti nelze opomenout vývoj v samotném Babišově hnutí/straně ANO 2011, kde je již dnes pořádné pnutí.  Rozhodující bude nové hlasování o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. Již na něm se dá očekávat rozdílné hlasování některých poslanců za ANO 2011. Dojde-li nakonec k vydání těchto dvou funkcionářů, lze v krátké době očekávat rozpad tohoto politického subjektu na dvě části.

Kdo se bude chtít vymanit z doživotní hanby a pohrdání ze strany všech slušných lidí, uteče od Babiše co nejdříve, aby se zachránil. Kdo tam zůstane, v budoucnu ho čeká veřejný lynč. Zažili jsme to u nás v roce 1945, kdy si lidé vyřizovali účty s nacistickými kolaboranty. Dnes je situace hodně podobná. V každém případě bych nechtěl být v kůži těch zoufalců, kteří se nechali nalákat do tohoto podvodného spolku, jenž slouží jen k tomu, aby kryl lumpárny svého šéfa a dělal mu „fíkový list“.

Až členové ANO 2011 hodí Babiše „přes palubu“, což je jen otázka velice krátkého času, může se tento politický podvodník a dobrodruh vrátit zpátky na Slovensko. Neskončí-li ve vězení u nás, dostane se tam nepochybně ve své původní vlasti. Spravedlnost ho nakonec přece jen dožene. Čeští politici pak budou mít dostatek času, aby zpytovali své svědomí. Za to, že Babiše vpustili do Čech a nechali ho tady „rejžovat“ jako na Klondiku, dostanou i oni zaslouženou „odměnu“. Také mnozí z nich půjdou brzy do vězení. Bude-li obnoven trest smrti, což v budoucnu vyloučit nelze, skončí někteří na šibenici. Některé zločiny jsou totiž nepromlčitelné.

Ale nepředbíhejme událostem! Teď jsme ještě na úplném začátku naší cesty k nápravě. Rozhodující kroky nás teprve čekají. Musíme se na ně dobře připravit a odvést kvalitní práci. Až bude všechno hotovo, teprve pak můžeme slavit. Budeme mít co.

Vždyť příští rok si připomínáme 100. výročí vzniku první Československé republiky. (Ta naše, dnešní, je již pátá v pořadí.) A další výročí se také hlásí ke slovu. Moraváci budou slavit 1000. výročí (milénium) od připojení Moravy k českému státu. A společně se Slováky si budeme kromě již zmíněného prvního jubilea připomínat ještě jedno, jež se týká národního ponížení Čechů i Slováků ze strany dnešního, postsovětského Ruska: 50. výročí sovětské okupace tehdejšího Československa.

Je důležité, abychom nezapomínali na tyto události, ať dobré, či zlé. Kvůli historické paměti, které se u nás v poslední době příliš nedařilo. Udělejme s tím něco!

‒ RJ ‒