Svobodné noviny na internetu

Dějiny nekráčí jen po bulvárech, ale i po klikatých cestičkách…

Poměry v naší nejsilnější vládní straně, ODS, již delší dobu připomínají stav, jaký vládl v KSČ krátce před „sametovou revolucí“ 1989. A premiéra P. Fialu lze bez nadsázky přirovnat k poslednímu generálnímu tajemníkovi totalitně vládnoucí KSČ – M. Jakešovi. Fialovy mediální výstupy (včetně zoufalých pokusů o „lidovost“ na internetových platformách) se dostaly na stejnou mentální úroveň, jakou se kdysi vyznačovalo improvizované vystoupení M. Jakeše na Červeném Hrádku v létě 1989.

A aby toho nebylo málo, ani straničtí souputníci P. Fialy nezahálejí. Nejnověji formou tzv. přílepku nechali své poslance odhlasovat dodatek k trestnímu zákoníku o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. (Představa těchto „fialových“ zákonodárců je taková: Kdo bude tvrdit, že Ukrajina válku prohrává, půjde do „báně“. Co na tom, že tato země skutečně prohraje a že dohodou mocností dojde ke ztrátě jejího území až po řeku Dněpr?) V tom spěchu si to tito „myslitelé“ pořádně nepromysleli a stvořili paskvil, který bude možné následně použít proti nim samotným. Podobnost s tzv. obuškovým zákonem z roku 1969 proti údajným rozvracečům socialismu je patrná na první pohled. Asi u toho moc nepřemýšleli, nýbrž pouze opsali to, co již před nimi napsali jiní.

Motivace chování stranických potentátů z husákovské KSČ z roku 1989 byla zřejmá. Jak většina funkcionářů, tak i mnoho řadových členů této strany vědělo nebo aspoň tušilo, že se musí něco zásadního odehrát, aby jejich strana, do té doby neomezeně vládnoucí, zůstala u moci, třebaže v té době vůbec neexistovala odborně připravená garnitura, jež by tuto stranu ve vedení státu nahradila. I po nástupu M. Gorbačova do čela KSSS dělala KSČ všechno možné i nemožné, aby aspoň ve veřejnosti vyvolávala iluzi o tom, že si je vědoma nutných změn, které by se podobaly sovětské „perestrojce“ a glasnosti“. Tato dvě slova byla v té době stejně frekventovaná a mohli jsme je slyšet od rána do večera, jako byla fráze o „socialismu s lidskou tváří“ v roce 1968.

Avšak ani toto „lakování narůžovo“ nestačilo. Celková neschopnost a neochota sáhnout k radikálnímu řešení „zamrzlých“ poměrů v KSČ neumožňovaly, aby tato křehká „květinka“ stačila vyrůst a vykvést. I tentokrát se stalo to, co již mnohokrát v dějinách: vývoj byl rychlejší než líné zadky komunistických papalášů. Do hry o politické změny se nakonec musely vložit zpravodajské služby: naše i zahraniční. Neakceschopnost vládnoucí strany, jakož i nepřipravenost opozice (v čele s Chartou 77) fakticky neumožňovaly, aby ke změnám došlo. Komunistický režim za čtyři desítky let doslova „zrezivěl“. Jeho „demontáž“ by vyvolala obrovskou „havárii“ s nedozírnými následky. Svět okolo nás nicméně čekat nechtěl…

Výsledek již známe z učebnic dějepisu: Změna rigidního neostalinistického režimu, pro nějž používáme označení tzv. normalizace, byla odstartována původně neplánovaným a StB narychlo zorganizovaným incidentem, který do dějin vstoupil pod označením „masakr na Národní třídě v Praze dne 17. 11. 1989“. Toto pojmenování je samozřejmě přehnané, přestřelené. Při masakru obvykle umírají desítky či stovky lidí. U nás byli účastníci studentského průvodu z Albertova pouze zmláceni nervózními komunistickými policajty. Dokonce i ten „mrtvý student“ Martin Šmíd, z něhož se posléze vyklubal důstojník StB Ludvík Zifčák z Bruntálu na severní Moravě, jinak falešný student z Vysoké školy báňské v Ostravě, byl „narafičený“, aby události dostaly ten správný „spád“.

Jaká byla skutečná pravda, to je s odstupem těch 35 let od našeho posledního historického mezníku, po němž následoval dosud trvající pokus o obnovu svobody a demokracie, většině našich spoluobčanů šumafuk. Kdo by dumal nad tím, jak se to tehdy na Národní třídě odehrálo a kdo všechno byl do této „historické změny“ namočen?

O „zásluhách“ kohokoliv bych v souvislosti s 17. 11. 1989 vůbec nehovořil. Všude okolo nás již pád „starého režimu“ proběhl. Jen Češi a Slováci vyčkávali tak dlouho, až je předběhli i Bulhaři. Zůstali jsme předposlední: za námi bylo už jen Rumunsko. Na rozdíl od horkokrevných Rumunů, do jejichž genů se zapsala půl tisíciletí trvající nadvláda Osmanských Turků nad Balkánem a kteří pod taktovkou tajné politické policie, napojené přímo na centrálu KGB v Lubjance, neváhali svého prezidenta a jeho manželku postavit před vojenský tribunál a následně je nechat zastřelit popravčí četou, se Češi a Slováci zmohli jen na „revoluci bez jediného výstřelu“. Ve skutečnosti se o žádnou revoluci nejednalo. Bylo to docela obyčejné předání moci, o němž se vyjednávalo v zákulisí (za účasti zpravodajských služeb) od počátku 80. let 20. století.

Do té doby neomezená moc KSČ padla v ČSSR poté, kdy bylo našim vedoucím představitelům z Moskvy, ale i z Milovic, kde sídlil štáb okupační Sovětské armády (k jejím důstojníkům tehdy patřil i otec dnešního starosty Kyjeva, V. Klička, který i s rodinou pobýval v Mimoni na Českolipsku), jasně sděleno, že je nebude nikdo držet u moci a že jakýkoli pokus o násilné řešení vůči obyvatelstvu bude těmito jednotkami zmařen. Komunisté věděli, jak na tom jsou, pouze to „zkoušeli“, aby si pobyt u koryt mohli o pár dní prodloužit. (Podobně se dnes chová i Fialova koalice. Přesně podle hesla: každý den dobrý!)

Jakešovi v kritických dnech na konci listopadu 1989 nepomohlo ani to, že se s Gorbačovem znal již od 50. let 20. století, kdy spolu s A. Dubčekem studoval na moskevské Vysoké škole stranické. Stejně zbytečná se ukázala být i cesta agenta KGB L. Adamce, posledního předlistopadového federálního premiéra, do Moskvy. Gorbačov oba tyto pravověrné, Moskvě vždy oddané, komunisty obětoval bez mrknutí oka. Vysoká geopolitická hra, jejíž součástí bylo „stažení komunismu z oběhu“, dostala přednost před ideovými sympatiemi někdejších spojenců ze zemí „tábora míru a socialismu“.

Zkrátka: Když čas „přezraje“ a když se začnou kácet modly stávajícího režimu, nepomůže už obvykle vůbec nic. Na všechno, co mohlo být podniknuto, ale nebylo, je již v této chvíli pozdě. Proto je nejlepší jít z cesty a nepřekážet dalšímu vývoji. Tak vypadá správný, dějinami osvědčený, státnický postoj. Z našich komunistických vládců se právě takto zachoval pouze jediný ‒ bývalý generální tajemník strany a prezident republiky G. Husák. Opozice mohla využít jedinečné příležitosti ke svržení režimu, když Husák na jaře 1989 prodělal infarkt, ale neučinila tak. Zmohla se jen na organizování podpůrných akcí za osvobození vězněného V. Havla a na podpisovou kampaň „Několik vět“. Na převzetí moci nebyli tehdy lidé z Charty 77 ještě připraveni. Proto museli po 17. 11. 1989 hodně a mnoho měsíců improvizovat, než se naučili vládnout. (Tak trochu to připomíná celkovou nepřipravenost Fialovy koalice na převzetí vlády v zemi po volbách z října 2021.)

Husák vyšel z politické krize na podzim 1989, kdy se hroutily režimy v zemích východního bloku jako kostky domina, až nakonec padla i Berlínská zeď, nejen jako skutečný státník, ale i jako faktický vítěz. Musel sice z politiky odejít, ale nikdo si netroufl, byť náznakem, hovořit o tom, že by měl být potrestán za předchozí komunistické zlo. A nejen to: podařilo se mu využít opatrnického postoje nastupující moci k tomu, aby ještě ze zákulisí poněkud zamíchal figurkami, s nimiž se měla hrát nová šachová partie. Přesvědčil reprezentanty Občanského fóra o tom, že lepším prezidentem bude V. Havel místo světově známého reformního komunisty A. Dubčeka.

[Tento „muž Pražského jara 1968“ se pečlivě připravoval na celosvětovou politickou rehabilitaci reformního komunismu po pádu neostalinistického režimu G. Husáka a M. Jakeše. Proto výsledek prezidentské volby musel být pro něho pořádnou „fackou“. S Dubčekem se ve světové politice přesto počítalo. Ostatně – svědčí o tom udělení čestného doktorátu na nejstarší evropské univerzitě v Bologni v r. 1988. Rovněž Charta 77 s ním spolupracovala, byť s výhradami. Reformní komunismus nikdo po Listopadu 1989 obnovovat nehodlal, nicméně čekatelů na nová „koryta“ bylo právě z řad „osmašedesátníků“ nejvíc. (Mezi Havlovými poradci tvořili převahu.) I Gorbačov záhy pochopil, že vývoj směřuje nikoli k „oprášení“ konceptu „socialismu s lidskou tváří“, nýbrž ke globalismu. Ten se mezitím za oněch více než třicet let „přežil“. Zkrátka: dějiny pádí dál. K ničemu, co bylo mezitím opuštěno, se již nevracejí.]

Co do způsobilosti zastávat tyto vrcholné funkce byli na tom oba tito politici víceméně stejně. Svou roli zde sehrály i obyčejné Husákovy antipatie vůči Dubčekovi a také dosavadní zvyklost, že v nejvyšší funkci nemohli být dva Češi nebo dva Slováci, ale recipročně pouze jeden Čech a jeden Slovák. Jiný, všemi mastmi mazaný Slovák, M. Čalfa, se pak postaral o to, aby Federální shromáždění nejprve schválilo do svého čela A. Dubčeka. Týž komunistický parlament o den později, 29. 12. 1989, zvolil za prezidenta republiky V. Havla.

─────

Modří ptáci, vzpamatujte se a zbavte se toho neschopného „profesůrka“!

Proč o tom všem píšu? Inspiroval mě k tomu „tweet“, jenž byl zveřejněn na síti X (dříve Twitter) k 1. 1. 2025 ústředním sekretariátem ODS. Část tohoto sdělení jsem dal do titulku tohoto článku. Celý text „novoročního pozdravu“ zní takto: „Přichází nový rok. Přichází rok rozhodnutí. Nedopusťme, abychom se vrátili zpět. Máme na víc.“ (PL, 3. 1. 2025, 13:05)

Netrvalo dlouho a na tento přihlouplý „tweet“ začali reagovat čtenáři. Například ten, který se podepsal jako „Zlý Hugo“, napsal toto: „Voliči nepřipustí, abyste nás dál vraceli zpět.“ A připojil následující přehled v číslech (viz přiložený obrázek). Číslům rozumí téměř každý: tak neschopnou vládu nemají ve střední Evropě nikde. Fialova vláda je vůbec nejhorší. Vývoj reálných mezd během jejího působení klesl k hodnotě ‒ 4,3 %, zatímco mzdy v Polsku a Maďarsku se blíží +10 procentům. O jakém návratu zpět to činovníci z ODS blábolí? Zdá se, že jsou odtržení od reality stejně jako ten jejich roztržitý „profesůrek“ z Brna!

Čtenář „Willy von Guruth“ se netají mnohem kritičtějším stanoviskem. Píše: „No, ale my už jsme se s vaším vedením dostali zpět. Někde k roku 1950. Foltýn atd. Takže ne. Můj hlas jste dostali naposledy. Teď dostanou šanci jiní.“ (PL, 3. 1. 2025, 13:05) ‒  A čtenář „Josef Beránek“ to ještě více upřesnil: „Zpět jsme se vrátili s vámi. Zvýšili jste daně, dopustili jste nehorázné zvýšení energií pro domácnosti.“ To je „matematika“, které rozumí každá hospodyňka. Nepotřebuje k tomu ani maturitu, natož hromadu titulů před jménem i za jménem, jakými se honosí již zmíněný žvanil od „modrých ptáků“ z Brna.

Našli se i takoví čtenáři, kteří to té „Fialově tlupě“ objasnili tak, že k tomu ani nepotřebují tlumočníka. Čtenář, jenž se podepsal jako „Ahmed the Dead Terrorist“, uvádí toto: „Máte pravdu, už se nemůžeme dočkat, až zmizíte ze Strakovky. Krok zpět by byl: dovolit vám ještě jednou čtyři roky.“ ‒ „Nas*aný pravičák“ to pak uzavírá těmito slovy: „Nebojte! Zpět k Fialovi se nevrátíme!“ (PL, 3. 1. 2025, 13:05)

Již tento přehled čtenářských ohlasů ukazuje, že občanům je jasno. Zmatek v tom evidentně mají jedině papaláši z ODS: ve Strakovce i na ústředním sekretariátu. Až ODS ve volbách skončí pod 5 procenty, rozjasní se rázem ve všech hlavách „modrých ptáků“. I těch, kteří až dosud tvrdě spali a nevnímali svět okolo sebe. Jak známo, ptáci mají malý mozek. Aby všechna ta fakta „pobrali“, potřebovali by mít hlavu jako škopek. Ani Fiala na tom zřejmě nebude o moc líp, když vytrubuje do světa takové nesmysly, jak se mu to podařilo ve zmíněném tweetu z 1. 1. 2025. Jistě ten blábol musel schválit, jinak by nemohl být zveřejněn jako oficiální stanovisko vedení strany. Nechápu proto, jak se jedinec s tak nízkým IQ mohl stát rektorem Masarykovy univerzity. To jsme doopravdy klesli hodně hluboko!

Pokusím-li se „rozšifrovat“ to, co mudrlanti ze sekretariátu ODS hodlali sdělit svým „poddaným“, vychází mi z toho následující: Rok 2025 považují tito funkcionáři, stejně jako jejich popletený předseda, za jakýsi „rok rozhodnutí“. Přitom není jasné, kdo a o čem se má rozhodovat. Ten, kdo skutečně rozhodne, budou voliči v parlamentních volbách na podzim letošního roku. Některé jejich názory jsme publikovali v předchozích řádcích. Ti už jsou nepochybně rozhodnuti, že ODS ani koalici SPOLU volit nebudou.

Z celého sdělení v novoročním tweetu ODS je nejdůležitější tato věta: „Nedopusťme, abychom se vrátili zpět!“  Vyjadřuje oprávněné obavy, že by k tomu mohlo dojít. Autor (autoři) má (mají) ovšem na mysli to, aby se zpátky k moci nevrátil expremiér A. Babiš, proti němuž vedou permanentní volební kampaň již mnoho let. (Myšlenková sterilita neustále recyklované kampaně musí každého pozorovatele uhodit do očí!) Přesto se ukazuje, že Babišův návrat je docela realistickým výhledem do příštích měsíců. Zavinili jste si to sami tím, že jste dopustili tak obrovský pokles životní úrovně obyvatelstva. Za to si zasloužíte jediné: vyhnat ze Strakovky a poslat rovnou k lopatě. I když – nejsem si jist tím, že by s ní někteří z ministrů uměli pracovat. Ti největší „matláci“ z této pofiderní vlády by měli skončit aspoň na deset let ve vězení.

„Zásluhou“ Fialova kabinetu jsme se nejen nevrátili na úroveň hrubého domácího produktu a životní úrovně z doby před „covidem-19“, nýbrž pokles úplně všeho pokračuje plynule dál až do těchto dnů. S tak žalostnými ekonomickými výsledky nemůže jednoduše žádná vládnoucí strana pokračovat v politické soutěži stran a hnutí, natož si „nárokovat“ další čtyři roky vládnutí, jak to naivně požaduje ve svých srdceryvných videích premiér P. Fiala. To je naprosto šílený nápad, který se mohl zrodit jedině v hlavě vážně duševně nemocného člověka.

Z již zveřejněných reakcí čtenářů je zřejmé, že s pokračováním vlády ODS nikdo nepočítá. Po fiasku, které za poslední tři roky tato vláda předvedla, ani nemůže! Pouze blázen by se nechal napálit dvakrát za sebou stejnými lháři a podvodníky! ODS totiž svým novoročním „poselstvím“ dává jasně najevo, že považuje většinu občanů této země za nemyslící hlupáky. Jen aby se tito namyšlení a od reálného života odtržení představitelé vládnoucí „pseudoelity“ nemýlili! Lid měl vždy víc rozumu než všichni vládci světa! To platilo a stále platí ‒ od nepaměti.

─────

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“

Až bude po volbách, bude mít „Fialový Péťa“ dostatek času, aby mohl popřemýšlet o tom, kde udělal on i jeho „loutkovodiči“ všechny ty osudové chyby, které zavinily jeho politický pád a následnou cestu do propadliště dějin. Ve skutečnosti se jedná o obrovský, ošklivý a páchnoucí chřtán, v němž nakonec skončí všichni špatní lidé. A v těchto nevábných končinách se náš neúspěšný politik P. Fiala setká s dalšími „světovými“ politiky a „pronikavými mysliteli“, kteří to rovněž mysleli dobře, jak jsou o tom dodnes přesvědčeni. I oni měli podobnou smůlu: „Na co sáhli, to pos*ali.“

Na rozdíl od těchto nešťastníků totiž Fialovi hrozí ještě něco mnohem horšího. Zařídili mu to ve svém „právním bezvědomí“ a nebetyčné hlouposti někteří jeho spolustraníci. Ti nechali těsně před Vánocemi 2024 odhlasovat tzv. přílepek, obsahující podivný paragraf, kterým má být doplněn trestní zákoník. Jedná se o paragraf č. 318a. Ten se stal součástí „přílepku“ k zákonu zvanému „Lex Ukrajina“. Název tohoto paragrafu zní: „neoprávněná činnost pro cizí moc“. I mnozí právníci se shodují v tom, že je natolik „gumový“, že se pod něj dá schovat cokoliv. V konečném důsledku by mohl postihnout i dnešní držitele moci, kteří některým cizím státům nadbíhají a slouží do té míry, že by to mohlo být kvalifikováno jako „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Zkrátka: život občas píše ty nejúsměvnější příběhy. A toto by mohl být jeden z nich.

[Při důsledném uplatnění zmíněného paragrafu by se mohlo stát, že by se v jedné cele ocitl někdo z politiků koalice i jeho zatvrzelý odpůrce z řad kritiků Fialovy vlády. Pozor na, soudruzi! Dělali to tak již komunisté: Do jedné cely v Leopoldově prý umístili člena slovenské klerofašistické vlády Š. Macha spolu s komunistou G. Husákem. Nakonec se ti dva – podle svědectví spoluvězňů ‒ sblížili natolik, že spolu pravidelně hráli šachy.]

Na základě výše uvedeného ustanovení, které dělá dojem, jako by ho někdo opsal podle paragrafu č. 98 (Podvracení republiky) z komunistického trestního zákoníku, by mohl P. Fiala strávit zbytek života ve vězení. A možná nejen on, ale i celá ta jeho „skvadra“ ze Strakovky. Včetně Slováka J. Síkely, který mezitím „utekl“ do Bruselu, aby nebyl tak na očích. I on se totiž, jak vyplývá z příslušných dokumentů, podílel na onom podivném rozhodnutí o zablokování politicky nepohodlných webů ze dne 25. 2. 2022. Až to jednou bude projednávat soud, budou se všichni dnešní voliči koalice divit, kolik současných politiků se do této „prasárny“ namočilo (Fiala, Rakušan, Černochová, Síkela, Langšádlová, Bartošek, Žáček, Němcová, Kartous aj.).

Kdo někdy viděl historický film režiséra O. Vávry „Kladivo na čarodějnice“, který na příběhu z konce 17. století o tzv. čarodějnických procesech na panství Velké Losiny na Šumpersku upozornil na podobnost těchto pozdně středověkých náboženských excesů s politickými soudními procesy komunistické éry, tomu je jasná i souvislost s tím, co se v posledních týdnech činnosti naší Poslanecké sněmovny před Vánocemi 2024 vlastně odehrálo. Naštěstí to již někteří politici pochopili a začali varovat před tím, aby onen již schválený „přílepek“, s nímž prý přišel politický zoufalec z „dozimetrického“ uskupení STAN, M. Exner, byl „shozen ze stolu“. I kdyby se tak neprodleně stalo, jména tvůrců i schvalovatelů této „zhovadilosti“ nebudou dozajista zapomenuta.

My, starší občané a pamětníci událostí roku 1968, si dobře pamatujeme, co po invazi vojsk Varšavské smlouvy z 21. 8. 1968 následovalo. Stejně tak jsme si vědomi toho, že Exnerovo „kladivo na kolaboranty“ se může velice snadno obrátit proti svým tvůrcům. Zkušenosti z našich složitých dějin nás nabádají k maximální obezřetnosti a opatrnosti. Jak známo, o svobodu lze přijít velice snadno a rychle. Návrat k původnímu stavu pak může trvat dlouhá léta, nebo k němu již vůbec nemusí dojít. Otevírat Pandořinu skříňku se proto nevyplácí! Pozor na to, soudruzi „modří ptáci“!

Zneužívání institutu tzv. přílepků k právě projednávaným zákonným normám nedávno kritizoval a z principu odmítl Ústavní soud ČR. Shodou okolností týž soud, který naopak nenašel nic „protizákonného“ na zablokování oněch webů dne 25. 2. 2022. Tím se tento soud definitivně „odkopal“ a měl by být rozpuštěn a zrušen. K čemu je nám Ústavní soud, který se neřídí Ústavou ČR?

Každý rozumný člověk musí nutně dospět v závěru, že zmíněné „přílepky“ jsou účelově zneužívány k „legislativnímu kutilství“, k pokoutnímu schvalování všelijakých narychlo „spíchnutých“ zákonů, jež se některým politikům hodí k prosazování jejich nedemokratických záměrů. O žádném zákonu ani dodatku k němu by se nemělo hlasovat, pokud předtím neprošel řádným schvalovacím řízením a projednáním v Legislativní radě vlády. To se, bohužel, opakovaně v těchto případech stalo (novela důchodového zákona i Lex Ukrajina).

Všechny tyto nesprávné postupy se mohou v konečném důsledku obrátit proti těm ustrašeným politikům, kteří nemají čisté svědomí a ze strachu před „revanšem“ svých politických oponentů navrhují v podstatě nedemokratické právní normy nebo všelijaké dodatky k již schváleným zákonům, aby se udrželi i nadále u moci. To už nemá s demokracií jako takovou nic společného. Jedná se výhradně o mocenskou zvůli politiků, kteří tím porušují svůj slib voličům.

Škoda, že v řadách poslanců PS je tak málo skutečných odborníků na právo, že něco takového mohlo být schváleno. Tito koaliční politici si tím sami vystavili nejhorší možné vysvědčení. Vinu na tomto stavu nesou ovšem i opoziční politici, kteří měli dělat všechno pro to, aby znemožnili schválení takového paskvilu. Jednou i oni budou voláni k odpovědnosti. Jedná se o zbabělce, kteří si zaslouží pouze naše opovržení.

4. 1. 2025

‒ RJ ‒

─────

Seznam vyobrazení:

1. Fiala v trenýrkách v ukrajinských barvách (karikatura).

2. „Ukrajinský“ premiér Fiala a Kličko, starosta Kyjeva.

3. Husák: „Ani ja som netáral také kokotiny!“ (Karikatura)

4. Tři ztracené roky s Fialou.

5. Fiala chce další čtyři roky (karikatura).

6. Paragraf.

7. Kladivo na čarodějnice (titul knihy).

8. Ukázka z filmu „Kladivo na čarodějnice“ od režiséra O. Vávry z r. 1969.

─────

Odkaz na článek o zablokovaných webech:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2024/us-nezjistil-protiustavnost-v----zablokovani-webu-----.html