Marie Koldinská udělala z Historie.cs „agitku“ (2. část)
(Pokračování)
Tento článek je dokončením 1. části textu zvaného: Marie Koldinská udělala z Historie.cs „agitku“ (ZDE).
Opravdu jsou bývalí členové KSČ největšími bojovníky proti komunismu?
Zatím Poslední reprízovaný díl pořadu „Historie.cs“ se týkal situace disidentů na Ostravsku za minulého režimu. (Měl název „Razovitý Listopad 1989“. Premiéra byla odvysílána dne 23. 11. 2024 (po 21.00 hod.) a repríza ve dnech po Vánocích 2024. Dne 28. 12. 2024 byly vysílány 2 reprízy a 29. 12. 2024 jedna repríza. Všechny uvedené díly moderovala M. Koldinská. Byla to nejspíš „odměna“ ze strany vedení ČT za ten mega průšvih, který tato nešťastnice způsobila.
Zdá se, že J. Souček ani P. Mrzena si neuvědomují, že je to skandál, který bychom mohli docela klidně označit za malou českou „aféru Watergate“. Oba tito pánové by měli okamžitě rezignovat. Tak se to obvykle dělá v demokratických státech na západ od našich hranic. Naši televizní šéfové se zachovali jako ti z Východu nebo z Balkánu. Neboli: smrádek, ale teploučko. Žijeme přece ve „švejkovských“ Čechách.
Vzhledem k tomu, že jsem na Ostravsku v letech tzv. normalizace prožil dlouhých osm let (1975-1983), nestačil jsem se divit tomu, jaké „nové“ skutečnosti se o ostravských disidentech dozvídám. Ještě před zhlédnutím tohoto dílu pořadu „Historie.cs“ jsem byl přesvědčen o tom, že v tomto regionu žil a působil pouze jediný všeobecně známý disident ‒ spisovatel Jaromír Šavrda, jenž strávil několik let ve vězení.
Pořad byl natáčen v prostorách jedné z ostravských kaváren na dnešním Masarykově náměstí. (Před rokem 1989 neslo název: nám. Lidových milicí a místo mariánského sloupu tam stála socha milicionáře.) Moderátorka M. Koldinská si pozvala tři hosty: novináře Jana Krále, historičku Ninu Pavelčíkovou z Ostravské univerzity a fousatého ekologického aktivistu, jehož jméno jsem si nestačil zaznamenat. Oba pánové se angažovali proti režimu až v posledních letech jeho existence (1988-1989), kdy už bylo všude okolo cítit postupné uvolňování v souvislosti s nástupem M. Gorbačova v SSSR.
V časech, kdy jsem v Ostravě žil a pracoval, po nich nebylo ani vidu, ani slechu. To, co tam povídala bývalá členka KSČ N. Pavelčíková, označuji za „nové pověsti české“. Jejich vypravěči spoléhají na to, že si už nikdo na nic nepamatuje, což není samozřejmě pravda. Ještě nás žije dost, komu paměť stále ještě slouží, aby dokázali rozeznat pravdu od lži. Historička Pavelčíková tam vystupovala jako typická „lidová vypravěčka“. Kdybych to neslyšel na vlastní uši, nikdy bych neuvěřil tomu, co všechno jsou někteří lidé schopni vybájit o sobě i o dalších lidech.
Jméno N. Pavelčíkové dobře znám již z doby, kdy jsem ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) žil se svými rodiči a sestrou a kdy jsem studoval na zdejší střední škole – SVVŠ na Lesní čtvrti. Tato historička je tehdy jmenovala za svobodna: Nina Prokešová. V polovině 60. let 20. století pracovala v tehdejším Oblastním muzeu jihovýchodní Moravy v Gottwaldově. Pak se přestěhovala do Opavy, kde působila ve Slezském ústavu ČSAV. V r. 1970 se zde provdala za archeologa PhDr. Jiřího Pavelčíka (1934-2020), který působil v opavské expozituře Archeologického ústavu ČSAV. (V období tzv. normalizace se stal vedoucím pobočky tohoto brněnského ústavu.) Rovněž Pavelčíkův otec, RNDr. Jan Pavelčík, byl profesně spojen se zlínským muzeem, kde v letech 1953-1956 působil jak archeolog. Po založení Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě (1956) se stal jeho ředitelem. Více o něm v článku: Po Nohavicovi zakázali i Čajkovského, 2. část (SN č. 6/2022, vloženo 9. 6. 2022, ZDE).
Dovolím si doplnit to, co nám moderátorka M. Koldinská zamlčela: Dnes 85letá Nina Pavelčíková se narodila dne 1. 9. 1939 
ve Zlíně jako Nina Prokešová. Vyrůstala v rodině veterináře ve Veselí nad Moravou. Její matka byla židovského původu, a proto se v době Protektorátu stala obětí holocaustu. Mělo to nepochybně vliv na to, že N. Prokešová již na počátku 60. let 20. století vstoupila do KSČ. V té době absolvovala dvouletou Vyšší pedagogickou školu v Opavě (pro přípravu učitelů na 2. a 3. stupni ZŠ): zvolila si obor dějepis-ruština. Pak působila jako učitelka v Lipově a ve Velké nad Veličkou. Protože své vzdělání nepovažovala za dostačující, rozhodla se pro dálkové studium na FF Univerzity J. E. Purkyně v Brně, dnešní Masarykovy univerzity. I tady si zvolila obor: dějepis-ruština. Toto studium ukončila v r. 1965 diplomovou prací na téma: „Protifašistický boj na Gottwaldovsku“ (178 stran).
Jak již bylo uvedeno, v té době byla již zaměstnána jako muzejní historička v Gottwaldově (Zlíně) a od r. 1966 začala působit ve Slezském ústavu v Opavě. A protože opavští komunisté se v době tzv. Pražského jara 1968 hodně angažovali v podpoře Dubčekovy myšlenky „socialismu s lidskou tváří“, po srpnové okupaci se i z N. Prokešové (mezitím se provdala za archeologa J. Pavelčíka) stala jedna z obětí stranických čistek. Během prověrek v r. 1970 byla vyloučena z KSČ a musela opustit původní profesi. Její provinění bylo zřejmě mnohem větší než u ostatních kolegů, kteří v tomto ústavu zůstali po celou dobu tzv. normalizace. (Některé z nich jsem osobně znal, a proto to vím.) Současně s tím nesměla N. Pavelčíková ani publikovat. Ponížení ze strany režimu bylo zmírněno tím, že v té době byla na mateřské dovolené: stala se matkou dvou dětí. Přesto až do pádu komunistického režimu nesměla vykonávat původní profesi: pracovala jako referentka v Sigmě Opava a ve stavebním bytovém družstvu.
Postavení občana druhé kategorie pro N. Pavelčíkovou skončilo až po „sametové revoluci“ 1989. Byla stranicky rehabilitována a mohla se vrátit k původnímu zaměstnání ve Slezském ústavu ČSAV v Opavě. Od r. 1995 začala přednášet na Ostravské univerzitě, která vznikla z původní Pedagogické fakulty v Ostravě. V r. 2024 byla N. Pavelčíková za své „pronásledování“ navržena na státní vyznamenání „Za zásluhy“; nakonec jí nebylo uděleno. (Zřejmě i rozvědčík z Hradu přišel na to, že vyznamenávat bývalé komunisty jenom proto, že byli komunisty, nedává jaksi smysl.)
Aby bylo jasno, zejména těm mladším čtenářům, kteří o naší nedávné minulosti téměř nic nevědí: Podobných „obětí“ komunistického režimu jsou u nás tisíce. Neznám jediný případ takto perzekvované osoby, která by kvůli tomu požadovala za toto své „utrpení“ (v KSČ) státní vyznamenání. Neexistuje žádný důvod, proč by bývalí komunisté měli dostávat nějaké ocenění za to, že byli členy zločinecké organizace, jež pohřbila u nás po r. 1948 svobodu a demokracii a déle než 40 let pošlapávala lidská práva těch občanů, kteří s touto ideologií nesouhlasili.
Je toho mnoho, co se mi na vystupování N. Pavelčíkové ve zmíněném pořadu, který moderovala M. Koldinská, nelíbilo. Netušil jsem ovšem, že právě v době, kdy se tento pořad natáčel v Ostravě, byla tato historička navržena na státní vyznamenání. Tím se mnohé vysvětluje. Co mě ovšem na této paní mrzí nejvíc, je to, že se vůbec nezmínila o svém, dnes již nežijícím manželovi – archeologu PhDr. Jiřím Pavelčíkovi (†25. 4. 2020). Psal jsem o něm v jednom ze svých článků: Landecká Venuše byla vyřezána z krevele (viz odkaz za tímto textem). Zatímco N. Pavelčíková byla v r. 1970 z KSČ vyloučena, její manžel prověrkami prošel a mohl vykonávat funkci vedoucího expozitury AÚ ČSAV v Opavě až do změny režimu. Současně přednášel i na tehdejší Pedagogické fakultě v Ostravě. Moje pracovní kontakty s ním byly po celou tuto dobu korektní, byť i já jsem měl nálepku „nepřítele socialismu“.
A teď několik „kousavých“ poznámek: O tom, že N. Pavelčíková (dříve Prokešová) pocházela z velmi uvědomělé rodiny, svědčí již její „komunistické“ křestní jméno: Nina. Uvědomělá zřejmě zůstala i v příštích letech: na Vyšší pedagogické škole v Opavě (v 50. letech 20. století tam působil i její pozdější kolega z Ostravské univerzity – historik M. Myška, rovněž bývalý komunista) i na FF UJEP (= Masarykova univerzita v Brně) studovala obor „dějepis-ruština“. Ruštinu v těch časech studovali výhradně komunisté nebo děti z komunistických rodin. Ve své „zpovědi“ pro Paměť národa se N. Pavelčíková zmiňuje o úmyslu soudruhů z OV KSČ v Opavě pověřit ji „přechodem KSČ do ilegality“ – po vojenské intervenci z 21. 8. 1968. Po tomto „odvážném“ činu se nelze divit, že N. Pavelčíková byla z KSČ „vyloučena“, kdežto většina „méně zasloužilých“ soudruhů pouze „vyškrtnuta“.
A teď ještě pár poznámek k tomu, co v pořadu o ostravských disidentech nezaznělo vůbec. Tak předně: disident J. Šavrda (1933-1988) patřil v 50. letech 20. století ke „skalním“ stalinistům. Teprve později se z něho stal dubčekovský „reformista“. Jeho překlady děl Solženicyna doopravdy za protikomunistickou činnost považovat nelze. Vážným nedostatkem je fakt, že v pořadu nezazněla ani další jména odpůrců komunistického režimu, např. vydavatele samizdatového periodika „Res publica“ Vladimíra Hajného (*1939) ze Šumperka. Ten vydával svůj časopis formou strojopisných kopií (po r. 1989 je předal i redakci SN) od r. 1973 (s přestávkami) až do r. 1998. Nebál se v něm kritizovat místní stranické funkcionáře např. za to, že v Šumperku a v Záhřehu na Moravě stály ještě v 80. letech 20. století na veřejných prostranstvích sochy J. V. Stalina.
Při zmínce o Jaromíru Glacovi jsme se od moderátorky ani od jejích hostů nedozvěděli, že se jednalo o agenta StB. (Je to známo již od vydání Cibulkových seznamů spolupracovníků StB v r. 1992.) V pořadu nezaznělo ani jméno prokazatelně systematicky pronásledovaného disidenta a signatáře Charty 77 – Vladimíra Hučína z Přerova (*1952). Překvapuje mě i to, že oba pánové, které si do debaty M. Koldinská pozvala, se nezmínili o prvním polistopadovém policejním řediteli v Ostravě – Jiřím Sprušilovi (1938-2004). Neslyšeli jsme ani o Čechokanaďanovi Milovi Komínkovi (1926-2010), vydavateli exilového měsíčníku „Svědomí“. Komínek se po r. 1989 vrátil do vlasti a až do smrti žil ve Frýdku-Místku.
Zkrátka: M. Koldinská a její „besedníci“ si to poněkud zjednodušili. Bohužel – neslyšeli jsme ani jména tehdejších komunistických funkcionářů z Ostravska: Oldřicha Černíka (= předseda vlády z roku 1968), Josefa Kempného, Miroslava Mamuly, Drahomíra Koldera nebo Jana Fojtíka. Nikdo z nich jim to již vyčítat nebude: poslední ze jmenovaných zemřel v loňském roce, ale naše „opožděná“ justice ho ještě donedávna trestně stíhala kvůli střelbě pohraničníků do osob, které utíkaly přes hranice na Západ. Inu, neinformovanost vládne všude okolo nás.
─────
Historička M. Koldinská spáchala profesní sebevraždu
Mám-li hodnotit to, „jakou stopu“ zanechala M. Koldinská v pořadu „Historie.cs“, je to věru smutná záležitost. O to smutnější, že z původně solidní a odborně zdatné historičky, která měla před sebou slibnou kariéru, to tato žena dotáhla tak daleko, že se stala objektem zájmu bulvárních médií. Je to totéž, jako by se z uznávaného lékaře stal „šarlatán“.
Dostat se na šikmou plochu a vrávorat po ní až do chvíle, kdy dotyčná osoba poprvé poruší zákon (a už se „veze“), to se může stát komukoliv, kdo ztratí nad sebou kontrolu nebo kdo se příliš spoléhá na to, že ho mocní „kámoši“ z maléru „vysekají“. Když se něco podobného přihodí ženě, je to celkově horší, protože společnost na toto chování není v případě žen zvyklá. My však nežijeme v žádné ideální společnosti, kde by měly ženy nějaká privilegia, nebo kde by platila „změkčená“ pravidla právě pro ně. Proto je i v případě M. Koldinské tolik pokrytectví.
Nepochopitelně se zachovala i Česká televize. Namísto sebereflexe neměla na práci nic jiného, než aby v době vánočního volna místo omluvy televizním divákům za tu ostudu, kterou M. Koldinská způsobila, nasadila reprízu několika dílů pořadu „Historie.cs“, v nichž dotyčná vystupovala v roli moderátorky. Vedle několika pořadů, odvysílaných v průběhu loňského roku (2024) byl dne 4. 1. 2025 (po 21.00 hod.) reprízován i jeden díl z roku 2023 (tehdy to měl „pod palcem“ dramaturg J. Vondráček a redakci zpravodajství ještě šéfoval Z. Šámal) s názvem: „Sedmdesát let Č(S)T“.
Pořad byl věnován historii televizního vysílání od r. 1953. Zazněly v něm různé informace a k vidění bylo i několik záběrů s bývalým normalizačním ředitelem J. Zelenkou. Mediální odborník M. Kruml (v době tzv. normalizace působil jako redaktor týdeníku „Mladý svět“, jenž sdružoval uvědomělé svazáky z řad novinářů) tam chválil I. Mathé. (I já uznávám, že patřil v 90. letech 20. století k těm lepším ředitelům.) Padlo zde i jméno „osmašedesátníka“ J. Kantůrka. O prvních dvou ředitelích z doby bezprostředně po Listopadu 199, M. Pavlovi a J. Fairaizlovi, se pouze mlčelo. (Oba byli agenty StB.)
Ticho se rozhostilo i okolo spolupracovníků StB, kteří působili přímo v redakcích zpravodajství a sportu. (Jejich seznam jsem připojil na závěr článku: „Volha“ – další televizní pohádka o tzv. normalizaci (viz odkaz za tímto textem.) Článek je věnován příběhu o jednom „estébákovi“. Na něm ovšem informace zevnitř normalizačního molochu ČST nestály. K čemu je nám vzpomínkový pořad, v němž se neříká pravda? Pokud si budeme jen stále jen lhát, nikam se jako společnost neposuneme.
Naštěstí tam nezaznělo jméno hlasatelky Kamily Moučkové (1928-2020), jejíž smrt tehdy ČT uctila způsobem, že i soudruh K. Gottwald by je za to pochválil. Podobné to bylo i se jménem ředitele ČST z roku 1968 – Jiřího Pelikána (1923-1999). V příslušném díle pořadu „Historie.cs“ se činil jakýsi historik z ČT, který sepsal knihu k tomuto výročí. Jeho výklad dějin ČST byl ovšem velice torzovitý, neúplný a idealizující stav před rokem 1989. O zasahování do obsahu vysílání ze strany kanceláře soudruha Miroslava Müllera z ÚV KSČ věděl přece tehdy každý – dokonce i já jako řadový občan a „nepřítel socialismu“.
V případě tohoto pořadu se jasně potvrdilo, že jak zmíněný historik, kterého si ČT platí, aby se tím zabýval, tak i moderátorka M. Koldinská mají o historii před rokem 1989 jen velmi neúplné a zkreslené informace. U Koldinské to platí obzvláště: kdyby o tom něco věděla, musela by poznat, že Foltýn je jako vystřižený z padesátých let. A ona se s ním dokonce zaplete tak skandálním způsobem! Nad tím zůstává rozum stát!
─────
Aféra vypukla těsně před Vánocemi 2024…
Pro ty čtenáře, kterým uniká podstata průšvihu, do něhož se M. Koldinská spolu s plk. O. Foltýnem dostala, se pokusím shrnout podstatu toho, čeho se tato moderátorka dopustila.
Rovněž v případě M. Koldinské má platnost české přísloví, které praví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ I tady to trvalo skoro dva roky. Tehdy se poprvé v pořadu „Historie.cs“, který M. Koldinská moderovala, objevil jako jeden z pozvaných hostů údajný odborník na bezpečnostní problematiku – plk. O. Foltýn. Tenkrát byl ještě ve vojenské uniformě. (Jak známo, některým ženám se líbí muži v uniformě.) Pak se Foltýn stal šéfem Vojenské policie; z této funkce ho ministryně J. Černochová odvolala kvůli maléru jakéhosi podřízeného. Následně se Foltýn přemístil k prezidentu republiky P. Pavlovi. A z jeho kanceláře byl po několika týdnech „katapultován“ k plnění ještě důležitějších úkolů: stal se šéfem „strategické komunikace“ Fialovy vlády.
Mezitím problém ohledně spolupráce M. Koldinské s Českou televizí a současně i se „Stratkomem“ nabobtnal do té míry, že se z něho stala obrovská aféra, která potvrdila existenci úzké provázanosti mocenských struktur státu s „veřejnoprávní“ Českou televizí. Dva týdny před Vánocemi 2024 na tento problém upozornil internetový deník „Parlamentní listy“ v článku s titulkem: Na demisi vlády. Foltýnovy prsty v ČT obletěly Česko (PL, 12. 12. 2024, 13:43).
Na celý problém poukázala novinářka Angelika Bazalová. Podle jejího tvrzení moderátorka pořadu „Historie.cs“ Marie Koldinská prý externě spolupracuje s odborem strategické komunikace Úřadu vlády ČR, v němž působí (= šéfuje mu) plk. 
Otakar Foltýn. Bazalová dále tvrdí, že tento bývalý šéf Vojenské policie v minulosti vystupoval několikrát v pořadu s M. Koldinskou. To mohu potvrdit, jelikož jsem dotyčné díly pořadu „Historie.cs“ viděl, dokonce i ten s Foltýnovým bratrem Martinem, jinak údajným „specialistou na dějiny hrdelního a útrpného práva“; s ním prý Koldinská nějakou dobu žila.
Konkrétně mělo jít o pořad s názvem UNPROFOR 30 let poté: jednalo se čistě o propagandistický díl. Byl odvysílán v říjnu 2022 a opakovaně se v něm vzpomínalo i na „hrdinství“ P. Pavla. V jiném díle s názvem Průmysl lží a polopravd vystupoval známý „bojovník proti dezinformacím“ – sémantický F. Vrabel. Jiný díl, moderovaný M. Koldinskou, nesl tento název: 25 let v NATO: od holubic k jestřábům. Mezi pozvanými hosty tehdy byli: J. Šedivý a M. Žantovský.
Když byl z pořadu „Historie.cs“ stažen neschopný a manipulativní moderátor P. Čech, došlo k posílení role M. Koldinské. Tím, že její moderování „nevyvažoval“ nějaký muž a zároveň odborník na novější dějiny, narostla této historičce „křídla“. Brzy se z ní stala „odbornice na všechno“ (doslova). Projevilo se to téměř okamžitě. Například v tom, že výběr témat a hostů se zcela vymykal dosavadní praxi za celou dobu od r. 2007, kdy byl odvysílán první díl. (Moderátor V. Kučera měl vždy reprezentativní výběr hostů, skutečných odborníků na danou problematiku. Koldinská si s tím hlavu nelámala.)
Zatímco dříve byli mezi pozvanými hosty vždy známí a respektovaní historici a archiváři, Koldinská tyto zvyklosti zavrhla a začala si tam zvát nejrůznější „odborníky“ a pseudohistoriky; v případě vojenských témat dávala prostor „military“ nadšencům nebo osobám v uniformě. (Je to podobné, jako kdyby si do pořadu o archeologii pozvala všelijaké amatérské hledače pokladů. Ti sice mohou být důležitými pomocníky ve spolupráci s profesionálními archeology, ale na jejich závěrech nelze postavit vzdělávací pořad ČT.)
Jedním z těchto mužů, jehož kouzlu zřejmě jako žena podlehla, byl i plk. O. Foltýn a jeho bratr, odsouzený v minulosti za trestný čin. Koldinská si v té době dělala prokazatelně, co chtěla, protože nad sebou neměla žádnou skutečnou kontrolu. Ti dramaturgové a kreativní producenti, kteří byli uvedeni v závěrečných titulcích k jednotlivým dílům pořadu, tam figurovali pouze formálně. Uvedené díly tohoto pořadu byly natáčeny ještě v době, kdy „hlavním“ moderátorem byl P. Čech.
O jak závažnou věc se jedná, vyšlo najevo teprve poté, kdy se celou záležitost (díky šíření informací na sociálních sítích) nepodařilo „ututlat“ a kdy hrozilo, že okolo toho vypukne obrovský skandál. I za této situace se vedení ČT chovalo tak, jako by se ho to vůbec netýkalo. Ředitel J. Souček i šéf sekce zpravodajství ČT P. Mrzena se nakonec odhodlali záležitost zveřejnit. (Nejspíš jim to přerostlo přes hlavu a nevěděli, jak z toho ven.) Důvod byl prostý: dostali zřejmě „echo“, že se o tom bude jednat na zasedání Rady ČT. Proto se oba rozhodli případ M. Koldinské „odsoudit“.
Přitom není známo, zda všichni zúčastnění aktéři byli za tento skandál, který vážně poškodil už tak špatnou pověst ČT, potrestáni. Vzhledem k celkové laxnosti a neschopnosti současného vedení ČT se o tom dá pochybovat. Vyhozeni měli být především J. Souček a celý jeho „tým“, který nedokáže efektivně televizi řídit. To, co zatím předvádějí, je prachobyčejný chaos. Ať se jsou živit něčím jiným, co jim půjde líp! Přímou odpovědnost za tyto zmatky nese i šéf zpravodajství M. Kubal, který je rovněž uveden v závěrečných titulcích příslušných dílů pořadu „Historie.cs“. Vedle M. Koldinské a Č. Fraňka měl být i M. Kubal mezi prvnímu vyhozenými z ČT, aby se něco tak skandálního již nemohlo opakovat.
Rada ČT se skutečně případem „Koldinská-Foltýn“ zabývala na svém zasedání ve středu dne 11. 12. 2024. Ředitel J. Souček, který si do té doby hrál na „mrtvého brouka“, teatrálně prohlásil, že toto jednání M. Koldinské samo o sobě porušuje již existující Kodex, ale i Zákon o ČT, je neakceptovatelné. Najednou! Jak nakonec vyplynulo z tohoto jednání Rady ČT, o celém tomto pozadí dramaturg Č. Franěk dobře věděl, ale tajil to před svými nadřízenými: P. Mrzenou i J. Součkem. Zřejmě se jednalo o běžnou praxi, jak jinak. Oba dotyční tvrdili, že o ničem nevěděli. Kdo chce, ať jim to věří! Já k těmto důvěřivcům patřit nebudu.
Na předmětném zasedání Rady ČT bylo prý konstatováno, že Koldinská moderovala i jiné pořady, v nichž hostoval i O. Foltýn: Na frontách informační války, Zahraniční mise České republiky nebo Novináři mezi aktivismem a kolaborací. Tento aktivismus se v prvé řadě týká právě M. Koldinské. Zdá se, že na sebe v záchvatu vlastní důležitosti jaksi zapomněla. (PL, 12. 12. 2024, 13:43)
─────
Stanovisko mediálního odborníka Štěpána Kotrby
Součástí výše zmíněného článku v „Parlamentních listech“ je i stanovisko analytika a publicisty Štěpána Kotrby. V něm se uvádí toto: „Pořad Historie.cs je dlouhodobě skvrnou na službě veřejnosti. Pro svou nevyváženost, zaujatost, jednostrannost a neobjektivitu, se kterou prezentuje dobu minulou. Tu poslední etapu 1948-1989 pouze jako důsledek 40letého zločinného působení KSČ a zapomíná, že v tomto „období temna“ žily statisíce pamětníků, z nichž mnoho zvrací po zhlédnutí takto manipulujících tvrzení. Československá historie černobílá nikdy nebyla. Mnohé na ní bylo zavrženíhodné, zejména v období po válce a v době kultu osobnosti, mnohé bylo naopak inspirativní a pozitivní i v době Bruselu a šedesátých let. Mnohé bylo inspirativní i v době takzvané normalizace.
Pořad manipuluje československou historií a vytváří falešný obraz. To, že spoluautorka Marie Koldinská pracuje pro Úřad vlády, konkrétně pro Foltýnův odbor strategické komunikace a oba Foltýny si zve do pořadu, aniž přizná svůj i jejich střet zájmů, je už jen třešničkou na dortu. Dramaturg Čestmír Franěk je na vyhazov na hodinu pro porušení § 2 zákona o České televizi, Koldinská také pro střet zájmů.“ (PL, 12. 12. 2024, 13:43)
─────
Kauza M. Koldinské dospěla ke svému konci
Právě dnes (8. 1. 2025), kdy dokončuji tento obsáhlý článek o tématu, jemuž jsem se v minulosti opakovaně věnoval, zveřejnil server „Novinky.cz“ zprávu ČTK o tom, že ředitel ČT J. Souček pozastavil výrobu dalších pořadů s M. Koldinskou. Tato zpráva ovšem nic nehovoří o tom, zda pořad „Historie.cs“ končí jako takový, nebo zda jej bude moderovat někdo jiný. Občas v něm totiž kromě M. Koldinské a B. Půtové vystupoval i J. Šesták.
Ať už to s tímto původně vzdělávacím a popularizačním pořadem o české (československé) historii dopadne jakkoliv, považuji za nutné uvést to, co ostatně vyplývá z předchozích řádků tohoto článku. Po smrti moderátora V. Kučery to s tímto pořadem „šlo z kopce“. Nejvíc se na tom „podepsal“ P. Čech, kterého vedení ČT (Č. Franěk, J. Vondráček, Z. Šámal, P. Dvořák) drželi v roli moderátora tak dlouho, až se mu podařilo pořad zcela zničit. Historička M. Koldinská, jíž po nástupu Fialovy vlády doslova „narostla křídla“ a která začala být „chytrá jako rádio“, onu celkovou zkázu pouze dokonala.
V každém případě je velká a nenahraditelná škoda toho, že kdysi hojně sledovaný a oblíbený pořad skončil takto hanebně. Je to samozřejmě i vinou současného vedení ČT, které o nebezpečném směřování vědělo, ale nedokázalo to zastavit. Popravdě – ani nemohlo, protože ve skutečnosti nedělalo a nedělá nic jiného, než že pouze jiným způsobem nadbíhá Fialově vládě, dokonce tak nechutně, že se z toho musí slušným lidem zvedat žaludek. Jedná se o mnou často kritizované „fialové šílenství“, které již půl roku v ČT vládne. Nic nenasvědčuje tomu, že by tato forma „vlezdoprdelismu“ měla v dohledné době skončit.
K vrcholným projevům patolízalství patřila účast tří členů vedení ČT přímo „na place“ během natáčení novoročního projevu prezidenta republiky P. Pavla. Usvědčující fotografii z této akce (Pavel hovořil na prvním hradním nádvoří pod stožárem, na němž vlála nikoli česká, nýbrž ukrajinská vlajka. ČT to přímo neukázala, ale jiné fotografie novinářů to potvrdily. Jedná se o obrovskou ostudu, která nebude Pavlovi nikdy zapomenuta), na níž jsou zachyceni se sluchátky na uších: P. Mrzena, F. Lutonský a M. Kubal. Tuto fotografii zveřejnila na sociálních sítích někdejší pracovnice ČT N. Fridrichová. Dotyční soudruzi/pánové zřejmě stojí i za „fialovou módou“ redaktorů a redaktorek zpravodajství ČT. Měli by být z ČT vyhozeni na hodinu a následně posláni k lopatě.
Jestliže v důsledku špatné řídicí práce televizních šéfů skončil pořad „Historie.cs“, měla by se tato událost stát důvodem k váženému zamyšlení každého televizního diváka nad prací této údajně „veřejnoprávní“ televize. ČT si zaslouží, aby byla zrušena jako celek. Žádná škoda této nekvalitní, nadstandardně přeplácené, propagandistické televize nebude. Namísto tohoto „haraburdí“ bude rozumnější zřídit televizi novou: s minimálními náklady a nezbytně nutným personálem. Čili: za málo peněz hodně muziky – místo „zaopatřovacího ústavu“ pro nejrůznější kamarády z „Pražské kavárny“.
Postkomunistický moloch, jenž ročně spolyká více než sedm miliard Kč, nepotřebujeme. Co však potřebuje doopravdy, je médium, které vysílá pravdivé, ověření a objektivní informace. Tato nová televize bude potřebovat i nového ředitele, jemuž nebude trvat měsíc, aby vyřešil banální aféru s jednou moderátorkou, které stoupla sláva do hlavy a jež se nepochopitelně zapletla s bratry Foltýnovými. Byl by to podřadný námět i pro „Červenou knihovnu“.
A protože stále ještě platí, že v ČT „levá ruka neví, co dělá ta pravá“, jsme svědky toho, že na jedné straně pořady s Koldinskou končí, kdežto ČT24 téměř souběžně s tím vysílá v době vánočního volna reprízy těch dílů „Historie.cs“, které Koldinská moderovala. To nevymyslíš! Jedná se totiž o ukázkový „Kocourkov“. Kdyby místo J. Součka šéfoval ČT kocour Mikeš, bylo by to zcela na místě. Jako svého náměstka/náměstkyni by si tam mohl vzít i našeho redakčního kamaráda ‒ klokana Vendelína nebo medvědici Mášu.
8. 1. 2025
‒ RJ ‒
─────
Seznam vyobrazení:
1. Fotografie účastníků pořadu „Razovitý Listopad 1989“; převzato z Facebooku.
2. Nina Pavelčíková, historička z FF Ostravské univerzity.
3. Plk. Otakar Foltýn ve vojenské uniformě.
4. Martin Foltýn v pořadu „Historie.cs“: první zleva, úplně vpravo M. Koldinská.
5. Ještě jedna fotografie M. Foltýna z jiného pořadu s M. Koldinskou..
─────
Odkaz na články o kauze M. Koldinské a pořadu „Historie.cs“:
https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/prorustani-soucka-s-foltynem
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-9-2019/---landecka-venuse----byla-vyrezana-z-krevele-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2023/---historie.cs-----stale-kvoka--stale-kvoka---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2019/vyroky-poslance-p.-zacka--ustr-a-kpv--1.-cast-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2018/mimoradna-schuze-ps-k-tzv.-cirkevnim-restitucim.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/po-nohavicovi-zakazali-i-cajkovskeho---2.-cast-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-v-pdf-ke-stazeni/zakony-o-vyrovnani-s-komunismem-----zrcadlo-dneska.html
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-ceska-televize-pozastavila-vyrobu-historicky-koldinske-kvuli-jeji-spolupraci-s-vladou-40503683
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2021/nejde-jen-o-k.-mouckovou-a-e.-zatopka---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2020/pry-dcera----komunistickeho-urednika----.html
─────
P. S.
Aféra „Koldinská-Foltýn“ zřejmě nebyla jediná. Už se to „sype“…
Jen co jsem dopsal tento článek, začal jsem mít obavy, že už to nebude aktuální, protože uběhlo několik týdnů od spáchání této „prasárny“. Ještě než bude tento článek zveřejněn, již teď je jasné, že M. Koldinská v tom „maléru“ není sama. Tak jako v jiných případech pokaždé „vstali noví bojovníci“ za nějakou spravedlivou věc, i tentokrát to vypadá tak, že součástí pokusu, jak zachránit P. Fialu před historickým výpraskem v parlamentních volbách letos na podzim, je i „spolupráce“ Foltýnova „výsadku“ na Úřadu vlády s dalšími institucemi a ke všemu svolnými jedinci. „Převlékačů kabátů“ a „politických prostitutů“ bylo v našich zemích vždycky dost – v každé době. Pouze historikům se o té „špíně“ nechce psát, a tak okolo toho panuje dodnes mlčení.
Přesto je dobře, že se mezi našimi novináři a poctivými médii najde někdo, kdo se nebojí nepohodlnou pravdu zveřejnit. Kdesi jsem se dnes dočetl o „vojenské juntě“, která prý potichu, „plíživě“, přebírá moc v našem státě. Má to jednu vadu na kráse: všude ve světě stojí v čele vojenských junt odhodlaní a bojovní generálové, nikoli zbabělci, kteří čekají, jak to na východ od nás dopadne a kdo nakonec tu válku vyhraje. To informovanější občané již tuší, pouze naši bruselští a washingtonští „papoušci“, kteří Trumpovi nestáli ani za to, aby je pozval na svou inauguraci, stále ještě mlží a věří v pravdivost svých protiruských „narativů“.
Právě jsem dočetl článek, který je pokračováním jiného textu, o němž jsem psal v předchozích řádcích této obsáhlé stati. Nese zajímavý název: Pro Seznam i pro Foltýna. Další spojka Strakovky do médií (PL, 18. 1. 2025, 10:19). Za tímto záslužným počinem „investigativní“ žurnalistiky stojí opět A. Bazalová, která před měsícem upozornila na to, že existují vazby M. Koldinské na O. Foltýna a Fialův Úřad vlády ČR.
I tentokrát se potvrzuje, že v politice žádné náhody nejsou. Předmětem zájmu je nyní často kritizovaný server „Seznam.cz“ a jeho majitel I. Lukačovič. Podle zjištění A. Bazalové je jedním ze zaměstnanců této firmy také Ivan Manolov (typické ruské jméno; pro kterou zpravodajskou službu asi pracuje?): od r. 2022 působí jako externí kreativec tohoto serveru. On sám potvrdil, že pro Foltýnův „Stratkom“ pracuje. Ve střetu zájmů je i redaktorka Zdravotnického deníku Ludmila Hamplová. Časem se jistě objeví další jména.
Více informací najdou čtenáři na tomto odkazu:
18. 1. 2025
‒ RJ ‒
