Film „Bratři“ zobrazil Mašíny jako gangstery!

4. 1. 2025

Zařadit film „Bratři“ do vysílání v nejsledovanějším čase na ČT1, a to ve sváteční den 1. 1. 2025, nepovažuji za dobrý počin. Z pohledu diváka je vcelku lhostejné, zda se tento hloupý nápad zrodil v hlavě nepříliš chytrého ředitele ČT J. Součka, nebo v „makovici“ některého z jeho „fialových“ poskoků. Jediné, co jsem na tomto filmu ocenil, bylo to, že tam nikdo neexhiboval ve fialovém kabátě, ve fialových šatech nebo s fialovou kravatou či motýlkem. Film se totiž začal natáčet již v roce 2023, tedy mnohem dříve, než ČT propadla „fialové“ módě.

V tomto směru tedy dopadl film v podstatě dobře, bez větších „karambolů“. Natáčel se stranou politického ruchu, byť Fialova „partička“ se právě v roce 2023 angažovala ve věci skupiny bratří Mašínů víc, než bylo zdrávo. Daleko horší to však je po stránce uměleckého ztvárnění kontroverzního tématu. Co se týká hereckého obsazení a výkonů jednotlivých postav, tam je výsledek rozporuplný. Zatímco volba hlavních protagonistů, Jana Nedbala (= Ctirad Mašín) a Oskara Hese (= Josef Mašín ml.), se zdařila, u ostatních herců a hereček tomu tak již nebylo. Ani T. Dyková-Vilhelmová (= Zdena Mašínová st.), ani V. Neužil (= Ctibor Novák) se nepodobali skutečným historickým postavám. Dobře nedopadla ani postava Z. Roušara, za něhož se Z. Mašínová st. hodlala provdat. (O skutečné úloze tohoto bývalého diplomata, který po r. 1948 působil jako konzul v bývalém Belgickém Kongu, existují pochybnosti od samého začátku, kdy se poprvé objevil u Mašínů.)

karikatura-narody-sveta-hiz-nechteji-opakovani-hruz-valky.jpg

Film o odbojové skupině bratří Mašínů nám nabídl nikoli pokus o „barevný“ obrázek složité doby, té nejhorší etapy „studené války“, v níž hrozilo vypuknutí skutečného celosvětového konfliktu s použitím jaderných zbraní, nýbrž jen nepřehlednou spleť více či méně důležitých scén ze života rodiny bývalého válečného hrdiny ‒ brig. gen. J. Mašína st. (1896-1942). Přitom ve filmu není téměř nic vysvětleno. Divák je vtažen do děje, aniž tuší, proč se právě ta konkrétní scéna odehrává v Poděbradech, kdežto jiná naopak na opačném konci republiky – v Jeseníku. Jednotlivé scény na sebe nenavazují, a tudíž je obtížné zorientovat se v tom, jak se příběh členů této rodiny vyvíjel. Některé scény a reálie v nich obsažené jsou neúplné nebo záměrně zkreslené. Z dějových útržků se téměř nic nedozvídáme ani o vztazích mezi jednotlivými postavami.

Vzhledem k tomu, že jsem se v minulosti jako historik problematikou skupiny Mašínů zabýval, je pro mne filmové zpracování tohoto příběhu velkým zklamáním. To, co nám tvůrci filmu nabídli, je neprostupná „houština“, v níž se ztrácí to podstatné, kvůli čemu mělo vůbec smysl takový film natočit: totiž zachytit složitou dobu a na osudech jedné rodiny ozřejmit atmosféru stalinského teroru, který u nás po r. 1948 vládl. Ve filmu je mnoho věcí zatajeno, zamlženo či neobjasněno, nebo zobrazeno tak, aby byli potomci gen. Mašína vykresleni jako zabijáci. Přitom šlo o spontánně jednající mladíky, kteří chtěli pouze plnit „odkaz“ svého otce, ale trpěli stejnými nedostatky jako jejich vrstevníci: měli málo životních zkušeností, téměř se neorientovali v měnícím se světě zahraniční politiky, ale uvěřili pravdě o „svobodném světě“ na západ od českých hranic. Stejně tak motivace jejich činů není dostatečně vysvětlena.

Na druhé straně je zřejmé, že po tom, co tato skupina provedla (včetně několika vražd), nezbude jejím členům jiné řešení, než aby se pokusili o útěk na Západ. I tady byly „karty“ rozdány předem: buď se jim ten útěk podaří, nebo budou chyceni a popraveni – pro výstrahu ostatním. Ve skutečnosti se jednalo o málo promyšlené dobrodružství, které pro tři členy této skupiny dopadlo dobře, avšak pro ty ostatní, které se totalitní moci podařilo dopadnout, mnohem hůř. Komunistický režim v ČSR se za útěk oné úspěšné trojice (obou Mašínů a M. Paumera) pomstil hromadným zatýkáním, soudním procesem s hrdelními rozsudky, jakož i popravou tří členů této skupiny (Novák, Švéda, Janata, 2. 5. 1955). Exemplárně měla být potrestána také matka obou Mašínů – Z. Mašínová st., která zemřela ve vězení v Praze na Pankráci v červnu 1956.

Tvůrci filmu „Bratři“ se mohli vyhnout zbytečně brutálním scénám, např. přepadení stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou (zastřelení policisty O. Kašíka), podříznutí J. Honzátka ze služebny SNB v Čelákovicích nebo zastřelení pokladníka J. Rošického z podniku Kovolis. Ve filmu bylo zopakováno pouze to, co již většina z nás dobře zná z normalizačního seriálu „Třicet případů majora Zemana“. Konkrétně se jednalo o díl s názvem „Strach“, který je účelově situován do roku 1951.

Podíváme-li se na strukturu celého příběhu rodiny Mašínovy, jako zcela samoúčelná se zde jeví hned úvodní scéna, zachycující mučení gen. J. Mašína st. gestapáky poté, kdy byl v květnu 1941 zatčen – jako člen odbojové skupiny „Tři králové“. Totéž platí o jeho popravě na Kobyliské střelnici dne 30. 6. 1942. S tím vším pak souvisí i další scénka s nálezem Mašínova motáku, určeného manželce a dětem, který byl po válce nalezen v jedné z cel věznice na Pankráci řemeslníky – natěrači. Onen moták je jediným dokumentem, který byl v celém filmu ukázán na kameru. Jednalo se o tzv. Mašínovu závěť, kterou se jeho manželka a děti měly po válce ve svém životě řídit.

masinova-zdena-st..jpg Podobně nedostatečně je vysvětlena scénka, při níž se Z. Mašínová st. po popravě M. Horákové vydává na sekretariát KSČ, aby tam odevzdala svou stranickou legitimaci, a to jako důkaz nesouhlasu s popravou této političky. Nic se nedozvíme ani o tom, že Mašínová se s Horákovou osobně znala již z doby svého věznění Gestapem v Malé pevnosti u Terezína, ani o tom, kdy, jak a proč do KSČ vstoupila. Pro většinu lidí je to dodnes naprosto neznámá informace. Tvůrci filmu používají osvědčenou metodu: něco se nakousne, ale nedopoví se to. Jen ať se v tom nevědomí diváci plácají…

Tady musím autory filmu korigovat: Mašínová ukončila své členství v KSČ bezprostředně po zatčení M. Horákové na podzim 1949, nikoli až po její popravě (†27. 6. 1950), o které se měla dozvědět z vysílání rozhlasu. Celá tato scéna ve filmu je nepravdivá. Podobných nepřesností nebo vyslovených lží je tam víc. Buď se ze strany tvůrců filmu jednalo o obyčejnou neznalost historických faktů (nikdo z nás neví úplně všechno, že ano?), nebo naopak o úmyslnou mystifikaci.

K největším chybám patří nedostatečné zasazení příběhu o útěku Mašínů na Západ do historicko-politického kontextu té doby. Mašínové utíkali z komunistického Československa v relativně příznivé době, kdy byla moc KSČ otřesena jednak „zemětřesením“, jež způsobil monstrproces s R. Slánským (1952), jednak nenahraditelnou ztrátou pro pravověrné stalinisty v důsledku smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda (1953). V té době se ani samotní komunisté, včetně velitelů uranových lágrů na Jáchymovsku, netajili svými obavami o osud KSČ a jich samotných. Po smrti Gottwalda se vězněný C. Mašín dostal na svobodu na základě amnestie v souvislosti se zvolením A. Zápotockého do funkce prezidenta republiky.

A nezůstalo jen u toho. V sousedním východním Německu (= NDR), které bylo okupováno Rudou armádou, došlo ve dnech 16.-17. 6. 1953 k protikomunistickým nepokojům, které vedly až k rabování a útokům na „lidovou policii“. Tu, která pak na podzim 1953 byla nasazena spolu s oddíly Rudé armády, aby pátrala po uprchlících ze skupiny bratří Mašínů. I tím si lze vysvětlit onu „vlažnost“, jež Mašínům umožnila, aby tak dlouho unikali dopadení a zatčení.

Ony „manévry“ ozbrojených složek, které jsou ve filmu zachyceny, mimoděk prozrazují, že Němci to „hledání“ nebrali až tak vážně. Kdyby uprchlíky chtěli doopravdy najít, určitě by to dokázali. Německá preciznost a důkladnost je všeobecně známá, jak nám dokazovali jako okupanti v letech 1939-45. Civilní obyvatelstvo Mašínům nijak neškodilo: měli kde přespat a dostali i najíst. Východní Němci byli ve stejném postavení jako uprchlíci z ČSR. Pro Rudou armádu to byli stejní nepřátelé. Kdyby chtěli Mašíny udat, nic by jim v tom nebránilo.

Dalším vážným nedostatkem filmu „Bratři“ jsou nevyjasněné vztahy okolo mjr. Ctibora Nováka, staršího bratra matky bratří Mašínů – Z. Mašínové st. Z filmu jsme se ani náznakem nic nedozvěděli o Novákově odbojové činnosti za války či o jeho věznění ze strany nacistů. Stejné mlčení panuje i okolo Novákova poválečného působení, kdy dělal velitele sběrných táborů těch Němců, kteří byli určeni k odsunu z pohraničí (na Jesenicku). Novák se tam tehdy dokonce oženil se sudetskou Němkou a osvojil si jejího nemanželského syna. Pro StB začal Novák existovat teprve v r. 1951, kdy byl spolu s Mašíny zatčen při pokusu o útěk za hranice. Kdo by čekal, že člen KSČ od r. 1945, který požíval tak velké důvěry držitelů moci, skončí jako „nepřítel socialismu“?

Nezmínil jsem se o velmi nenápadné postavě: nejmladší dceři Z. Mašínové st. – Zdeně mladší. Ve filmu je zachycena jako velmi mladé děvče se zdravotním postižením. Často se tam o ní hovoří jako o „Nenušce“ (= domácká podoba jména Zdena). Ve skutečnosti byla jen o rok mladší než Josef Mašín ml. Narodila se v r. 1933.

[Pro ty čtenáře, kteří rovněž nepochopili, proč je ve filmu tolik zamlčených faktů, nabízím podrobnější informace na toto téma, a to v článcích, na něž uvádím odkazy na konci tohoto textu.]

Film režiséra Tomáše Mašína (jedná se o vzdáleného příbuzného této rodiny) s názvem „Bratři“ má celkovou stopáž 131 minut. Téměř hodinu zabere filmový „útěk“ Mašínovy skupiny přes sovětskou okupační zónu Německa do Západního Berlína. I pro jinak trpělivého diváka se to zdá být příliš dlouho. Ostatně – scény, natáčené za sychravého podzimního počasí nebo v pološeru či úplné tmě, působí depresivně. Řekl bych, že to režisér nezvládl. Příště by si na podobné „detaily“ měl dávat větší pozor.

Z mnoha důvodů proto považuji film o tomto výjimečném námětu za nepříliš zdařilý. Bohužel – ani pár dobrých hereckých výkonů (Nedbal, Hes) to nedokázalo zachránit. Příběh je torzovitý a postrádá především potřebný historicko-politický kontext. Tvůrci si to měli nejdříve pořádně nastudovat a teprve pak začít něco natáčet. To, co vytvořili, je „polotovar“. Inu, práce kvapná – málo platná. Příště to snad bude lepší.

2. 1. 2025

PhDr. Rostislav Janošík, historik a šéfredaktor „SN na internetu“

─────

Seznam vyobrazení:

1. Dobová karikatura z počátku 50. let 20. století: „Národy světa již nechtějí opakování hrůz války“.

2. Tři členové Mašínovy skupiny, kteří byli popraveni dne 2. 5. 1955 (zleva): Ctibor Novák, Václav Švéda a Zbyněk Janata.

3. Zdena Mašínová st. (1907-1956). Matka Ctirada, Josefa ml. a Zdeny ml.

4. Ctirad Mašín na policejní fotografii z roku 1951.

─────

P. S.

Film „Bratři“ se začal natáčet v létě 2023. V té době bylo slavnostně otevřeno ‒ za účasti premiéra P. Fialy – Muzeum tří odbojů v Lošanech na Kolínsku. V této obci měl rod Mašínů svůj statek již od počátku novověku. Třebaže jsem film pozorně sledoval, jméno Lošan tam ani jednou nezaznělo. Proč asi?

‒ RJ ‒