Svobodné noviny na internetu

Laďa Větvička je pozoruhodným fenoménem naší doby. Svým jadrným jazykem dokáže vtipně glosovat i to, co se slušně napsat nedá. I mnozí rozumně uvažující novináři se při sledování toho „cirkusu“, v jehož čele stojí náš světoznámý „profesůrek z Brna“, kterého nám závidí nejen v Bruselu, ale i v USA, o Indii a Nigérii ani nemluvě, prožívají neskutečná muka, mají-li popsat naše aktuální dění.

S tím Laďa žádné problémy nemá. Píše tak, jak mu zobák narosť, a ještě k tomu přidá vlastnoručně zhotovené fotografie. To je pak úplně jiná „novinařina“, než jakou znají prorežimní pisálkové ze „Seznamu Zprávy“ nebo z „Novinek.cz“. Na „elitní“ Českou televizi ovšem ani tento známý a úspěšný bloger nemá. „Všeználkové“, jako jsou M. Kubal či M. Řezníček, to všechno bravurně zvládají „levou zadní“ a ještě se u toho stačí podrbat za uchem. Holt – kdo umí, ten umí! Že ano, soudruhu řediteli Součku?

Ale abych to zbytečně neokecával. To podstatné, co bych rád čtenářům SN sdělil, je toto: Jak se můžete přesvědčit z fotografie, zhotovené blogerem L. Větvičkou, během nedávné „debaty bez cenzury“ v Karviné s ministrem vnitra Vítem Rakušanem, jemuž občané přezdívají všelijak (např. Vítek Prevítek, což patří k těm slušnějším označením), byl sál, kde se „besedovalo“, plný neuniformovaných příslušníků Policie ČR (a zřejmě i agentů BIS). Laďa je na zveřejněné fotografii označil červenou fixou ve tvaru elipsy, aby to bylo zřejmé. Jeden z těch „namakaných“ chlápků dokonce fotografoval svým mobilem přítomné obecenstvo.

Nám, starším občanům, kteří jsme již něco zažili, např. výslechy v Bartolomějské ulici v Praze 1, kde sídlila StB, je všechno jasné. Rakušan by si totiž nedovolil vstoupit do této „jámy lvové“ bez ochranky a tajných policistů. Ti se činili, seč mohli. Vítek toto dobře připravené „divadýlko“ pro naivní občany a údajné „dezoláty“ (není jasné, zda tam byli skuteční debatéři z řad místního obyvatelstva, nebo dobře sestavený „kompars“) přežil. „Kámoši“ ze spřátelených, prorežimních médií se následně postarali o to, aby do sdělovacích prostředků pronikly i některé nadávky od údajných „dezolátů“ a hospodských sprosťáků.

To Rakušan potřeboval, aby se mohl před veřejností blýsknout tím, jaký je neohrožený „borec“. Ještě by to chtělo, aby někdo napsal nový román s názvem „Příběh opravdového člověka ‒ Vítka z Kolína“. Oklamat to mohlo pouze jedince s IQ nižším než 80. Těm ostatním to muselo být jasné od samého začátku.

[Mohl by se toho ujmout Rakušanův nejnovější obhájce ze Šafrova deníku „Forum24“: poněkud popletený, postarší psycholog, který si již delší dobu hraje na novináře – J. X. Doležal. A kdyby to nezvádl on, mohla by tento „úkol“ převzít J. Hovorková. Ta už má dobrou průpravu. Před časem vydala rozhovor se senátorkou M. Němcovou. Já jsem ji tenkrát označil za „nového F. Nečáska naší literatury“.  Pro mladší čtenáře uvádím, že se jednalo o životopisce K. Gottwalda. Také Johana si zaslouží, aby neustále „profesně“ rostla – až k úplným výšinám.]

Laďa Větvička je nejen skvělý bloger, jenž dokáže „kousnout“ ty, kteří ho nemají rádi kvůli jeho upřímnosti. Je rovněž vynikajícím dokumentaristou. Na zveřejněné fotografii totiž zachytil něco, co jsme se z odvysílaných záběrů ČT neměli šanci dozvědět. Na předmětném snímku vlevo dole (to není narážka na podcast V. Dolejšího a jeho kolegyně ze „Seznamu Zprávy“) je zachycen jistý politik z ODS. Dalo by se říci bez nadsázky: je to politické „in flagranti“ jako vyšité! Začínající pleš, knír a brýle tohoto politika jsou nezaměnitelné.

Zdá se, že právě tento poslanec, shodou okolností předseda bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, již „chytil nový vítr“. Nejspíš v předstihu před ostatními se rozhodl zařadit do čela průvodu „průkopníků“ nového směřování v rámci koalice SPOLU. Už nikoli ODS jako vedoucí strana této koalice v čele se stále trapnějším a ostudnějším P. Fialou, nýbrž STAN, vedený naším „statečným“ Vítkem. Tím, který to „peklo“ v Karviné přežil, aby smazal všechny své předchozí „prů*ery“, jež stačil za dva roky napáchat. Tak se to dělá, vážení přátelé! Vezměte si z tohoto poslance-průkopníka příklad!

Pokud jste podle záběru z profilu nepoznali, o koho jde, prozradím vám, že dotyčný muž na fotografii, pořízené L. Větvičkou, je poslanec Pavel Žáček (ODS). Všechno nasvědčuje tomu, že do Karviné jel s jistým pověřením. (Jen není zřejmé, od koho.) Zkrátka: jel tam „inkognito“, aby o tom nikdo nevěděl. Hlavně ne veřejnost.

Zřejmě už i tento politik „strany na sestupu“ (ODS) pochopil, že nemá smysl nadále předstírat, že je „historikem“, protože kdekdo z politiků, ale i občanů této země dobře ví, že tomu tak není. Místo toho, potichu a bez pozornosti médií, přijal novou roli: jednoho z posluchačů v onom sále v Karviné. Jen pozorný čtenář má šanci poznat, že se tam jaksi mezi ty karvinské chlapy, kteří uvykli celoživotní tvrdé a rizikové práci, nehodí. Nebýt Větvičkovy fotografie, vůbec bychom se to nedozvěděli. Laďo, díky za skvělou novinářskou práci! Hned je nám všechno nad slunce jasné.

Strana a vláda, jak si to pamatujeme z doby před rokem 1989, byla sice opět dobře připravena, akorát pár „detailů“ se nepodařilo „vychytat“. Příště to už bude zaručeně v „cajku“. To ti, Vítku, slavnostně slibujeme! Doufáme, že prémie budou! Tvoji spolupracovníci z „kachlíkárky“.

Pořád, i v „nové době“, platí stará známá moudrost: Nejlepší příběhy píše sám život!

27. 1. 2024

‒ RJ ‒

─────

P. S.

„Tož vítej u nás ve Fryštátě, milý Vítku!“

aneb Malé historické okénko pro pana „ministra vnitřku“

Slovní obrat „ministr vnitřku“ jsem si vypůjčil od L. Větvičky. Je to výstižné a plně to dokládá, v jak tragikomické době žijeme. Člověk by se rád smál, ale hned mu zmrzne úsměv na tváři. Stačí se podívat na to, co nám od Božího rána až do půlnoci „servírují“ propagandisté z České televize. To pak všechna sranda končí…

Škoda, že se té návštěvy V. Rakušana nedožil ostravský komik, oblíbený estrádní umělec a skvělý vypravěč anekdot – Josef Kobr. Ten by se z toho „umlátil smíchy“. Speciálně z „tý Karviný“. Vůbec se nedivím tomu, že to místní obyvatele tak vyvedlo z míry. Právě tento zdánlivě „hovorový“ výraz mě inspiroval k tomu, abych se pokusil vysvětlit panu ministrovi specifika dnešního Ostravska. Kdysi jsem tam působil jako historik, archeolog a učitel. Zabýval jsem se i středověkými dějinami tohoto regionu. Považuji proto za užitečné uvést některá méně známá fakta:

Ostravsko patřilo již od středověku k národnostně smíšeným regionům: kromě etnických Čechů tady vedle sebe po staletí žili v míru (jako sousedé) rovněž Poláci, Němci i Židé. Navíc toto území leželo na rozhraní tří státních útvarů: Markrabství moravského (Olomouckého biskupství), Opavského vévodství a Těšínského knížectví. Velká část tohoto pohraničního regionu byla až do 13. století pokryta lesem (spíše pralesem). Pouze sem tam se vyskytovaly „ostrůvky“ starého sídelního území (nejvíce na Opavsku).

Kolonizací tohoto dosud neosídleného regionu se začal od poloviny 13. století zabývat olomoucký biskup, pocházející ze severoněmeckého Holštýnska, Bruno ze Schauenburgu (1205-1281). Díky jemu došlo k osídlení rozsáhlého teritoria: od Olomoucka a většiny dnešního Moravskoslezského kraje (Bruntálsko, Osoblažsko, Krnovsko, Ostrava a okolí, Karvinsko, Frýdeckomístecko a Novojičínsko) až po Valašskomeziříčsko a část Zlínska. Biskupu Brunovi vděčí za své vysazení rovněž město Ostrava (1267).

Kolonizační projekty biskupa Bruna prováděli jeho leníci, kteří přiváděli na naše území německé osadníky. Potvrzují to jak přímo písemné prameny, tak i místní jména nově zakládaných vesnic nebo hradů. Toto konstatování platí jak pro Moravskoslezský, tak i pro Zlínský kraj, kde jsou Brunovy aktivity písemně doloženy. Proto se v Ostravě a jejím okolí („Velká Ostrava“), ale i na Karvinsku či Frýdeckomístecku setkáváme s německými názvy obcí. Ostatně – původní název Karviné zněl: Fryštát.

Město Karviná (původně Fryštát) leží na pravém břehu řeky Olše. S původním Fryštátem byla v r. 1948 spojena vesnice Karviná na levém břehu téže řeky. Toto spojené město dostalo název Karviná: od té doby se původní obec Karviná začala nazývat Doly. K takto vzniklému městskému celku se pak připojily další obce: Lázně Darkov a Staré Město. Později k nim přibyly ještě nově postavené čtvrti: Nové Město a Ráj.

Samotný Fryštát se poprvé v písemných pramenech připomíná v soupisu desátků vratislavského biskupství k r. 1305. Uhlí se zde začalo těžit již v r. 1787. S tím, jak se zvyšoval zájem o těžbu uhlí, rostl i počet obyvatel. Na konci období tzv. normalizace (1987) měla Karviná celkem 76 428 obyvatel. Nedaleké hornické město Havířov mělo v téže době 91 013 obyvatel. Krajské město Ostrava pak bylo čtvrtým největším městem v republice: žilo zde 325 431 osob.

Fryštát není jediným německým místním jménem v Ostravsko-karvinské průmyslové aglomeraci. Z 33 obcí, které byly v minulosti připojeny k tzv. Velké Ostravě, jich celkem sedm mělo původně německé jméno, jež bylo později počeštěno: Bartovice („Bertoltowitz“, 1305), Heřmanice („Hermannivilla“, 1305), Hrabůvka („Neuen Grab“, 1392), Koblov („Kobelau“, 1377), Kunčice nad Ostravicí („Cuncindorf“, 1305), Svinov („Schonebrunne“, 1265) a Zábřeh nad Odrou („Heynrichsdorf“, 1288).

Řada kolonizačních vesnic s původně německým názvem během středověku zanikla. Dnes již nelze zjistit jejich polohu. Na Místecku zanikly např. vesnice: Ebirmannsdorf (připomínána 1402), Halbransdorf (1389), Quittenow (1389), Swerwernsdorf (1388) Zwenser (1267) a Malý Zwenser (1389). Poblíž Darkovic na Hlučínsku pak zanikla ves Siegfriesdorf . Na Karvinsku v neznámé poloze zanikla vesnice Bertholdesdorf („Bertoldi villa“, 1305). V období vrcholného středověku pak zanikly i některé původně německé vesnice na Bohumínsku, např. Milotendorf (1288).

Ne všechny vesnice, které zpustly, byly odsouzeny k zániku. Potvrzuje to i případ Pustkovce (dnes součásti Ostravy): nejstarší zmínka pochází z r. 1377 („Puskowitz“); již v té době se jednalo o původně pustou, ale obnovenou vesnici. Pomístní jména „Pustky“ se vyskytují rovněž v katastru obcí Petrovice, Pudlov, Petřvald, Pitrov a Dolní Suchá. Proces středověkého pustnutí vesnic si vyžádal v tomto regionu zánik značného počtu vesnických sídlišť. V tom se Ostravsko nijak nelišilo od ostatních regionů Moravy.

Proč jsem se zaměřil právě na tyto německé názvy obcí? Je to jednoduché: pan ministr je totiž vystudovaný učitel němčiny. Proto by ho to mohlo zajímat. Příště, až zase pojede za „dezoláty“ na Ostravsko, má šanci, že s těmito znalostmi dopadne lépe než v Karviné.

28. 1. 2024

‒ RJ ‒