Svobodné noviny na internetu

Motto: „Lež je jako les. Čím dál do lesa, tím obtížněji dostat se z něho.“ (Lidová moudrost)

Není všechno zlato, co se třpytí…

Dne 5. 1. 1968 byl do čela KSČ zvolen Slovák Alexander Dubček (1921-1992), s nímž byly tehdy spojovány velké naděje pro jeho lákavou koncepci „socialismu s lidskou tváří“. Původně dogmatický stranický byrokrat se tak neprávem stal symbolem jakési pofiderní politické reformy vládnoucí strany. Reformy nereformovatelného systému „stalinského socialismu“, který byl československým komunistům vnucen po Únoru 1948 z Moskvy. A oni pak neměli nic lepšího na práci, než aby tuto obludnost začali bezhlavě a zcela nekriticky aplikovat v podmínkách průmyslově vyspělého státu s vysoce kvalifikovanou pracovní silou. Nakonec naděje „reformátorů“ okolo A. Dubčeka skončily pod pásy sovětských tanků. Ani po 55 letech od těchto událostí jsme se z tohoto šoku nevzpamatovali.

Dne 5. 1. 2023 nám ideově sterilní a „zapouzdřená“ ČT24 opět, již po sté, nabídla rozhovor svého redaktora (M. Jonáše) s „politologem“ z Univerzity J. E. Purkyně (kdo ví, co by tento věhlasný vědec řekl na to, že vysoká škola, která se ohání jeho jménem, zaměstnává taková individua?) v Ústí nad Labem – PhDr. Danielem KROUPOU. Tento nadmíru domýšlivý starý pán, jenž zřejmě sám sebe považuje za hlavní pilíř čs. disentu před rokem 1989, nám, obyčejnému plebsu, opět předával svá politická „moudra“: tentokrát coby dobrovolný advokát celkově problematického (= lidsky, politicky i odborně) politika P. Hladíka (KDU-ČSL).

Jmenovaný příslušník „Mladých lidovců“ z Brna, jenž se neúspěšně pokoušel stát se primátorem jihomoravské metropole, tentokrát zatoužil být ministrem životního prostředí. Přitom tatáž funkce mu byla již jednou nabídnuta, a to po parlamentních volbách z října 2021. Tehdy to odmítl s odůvodněním, že má pět dětí, a proto chce zůstat v Brně se svou rodinou. Místo něho nakonec funkci přijala senátorka a bývalá starostka obce Ratíškovice na Hodonínsku A. Hubáčková, která však své ministerské angažmá nezvládla a způsobila si tím zdravotní komplikace, kvůli nimž skončila v nemocnici. Od té doby uvolněnou funkci zastává „na vedlejšák“ M. Jurečka. Ani on to nezvládá, a proto se ocitl pod palbou kritiky.

Tato fakta neuvádím proto, abych dokumentoval, jak tragicky na tom dnešní KDU-ČSL je, hlavně po stránce personální, ale kvůli onomu politickému komentátorovi, jenž je schopen blábolit na libovolné téma jenom proto, aby se mohl ukazovat v televizi. Tuto obsesi lze nicméně léčit: stačí na to mediální „půst“ a zdravý rozum. Ten, jak se zdá, tomuto nedoceněnému disidentovi nejspíš někam ulétl. „Politolog“ D. Kroupa není ovšem jediný politický žvanil, kterého můžeme pravidelně vidět na televizní obrazovce. (Vyskytuje se výhradně v ČT. Jinde o něj nemají zájem. Možná si uvědomují, o jak „toxickou“ personu se jedná.)

Nebýt toho, že se tento samozvaný „politolog“, jenž ve skutečnosti vystudoval obor „filozofie“, nikoli dnes tak módní politologii, asi bych to jeho trapné televizní žvanění nechal být a přepnul to na jiný program. Ať se dědula vykecá, když mu to dělá dobře. Pro jiné jeho vrstevníky je v tomto věku daleko důležitější pravidelná stolice. V případě D. Kroupy to nejspíš bude pravidelné žvanění v ČT, které nikoho jiného kromě pár stovek uctívačů „svatého“ Václava Havla a Fialových podržtašek nezajímá. Jsou to jen zbytečné, bezcenné kecy, bez nichž se všichni docela dobře obejdeme.

─────

„Lež má krátké nohy, daleko neujde“

Vytrvalé snaze České televize (ČT) představovat D. Kroupu jako „politologa“ rozumím, ale dost dobře ji nechápu. Patrně se chce zavděčit komusi z okruhu P. Fialy, jenž má s tímto pánem společné to, že i on je „politologem“, ačkoli vystudoval dějepis a češtinu. Jedná se o podobný „příběh“ jako s nedávno zesnulou „socioložkou“ J. Šiklovou. To byla další kamarádka „demokratů“ z ČT. Ta zase vystudovala „marxisticko-leninskou filozofii“. V těch „temných“ padesátých letech 20. století se ani nic jiného studovat nedalo, protože „kybernetika“ a „sociologie“ byly označeny za „buržoazní pavědy“.

Na nelogickém a zoufalém počínání pracovníků ČT mě přesto zaráží jedna věc: Ve svém „spravedlivém“ boji proti údajným dezinformacím totiž tato televize zcela zapomněla na hlavní zásadu všech solidních novinářů: nelhat a naopak si ověřovat všechna fakta dříve, než jsou vypuštěna do éteru. (Každý novinářský blábol se začne automaticky chovat jako džin, neprozřetelně vypuštěný z láhve.) To se v ČT již dlouhou dobu neděje. Po začátku války na Ukrajině se to dále zhoršuje. Proto se z ČT stala hlásná trouba dezinformací a jednostranně šířené propagandy.

Kdyby tomu bylo jinak, nikoho by ani nenapadlo, aby o filozofu D. Kroupovi v titulcích na dolní liště televizní obrazovky tvrdili, že je „politologem“, i když tomu tak není. (V nedávno reprízovaném pořadu „Sbohem, Československo“ z roku 2012 je D. Kroupa uváděn správně ‒ jako „filozof“. Netuším, co se od té doby změnilo!) Stačí si prostudovat jeho životopis, který je běžně přístupný na internetu. To by ovšem nesměli být pracovníci ČT nebo ti, kteří tomu „cirkusu“ na Kavčích horách šéfují, líní a každé své tvrzení by si měli řádně ověřit! ČT se tak ovšem nechová a chovat nehodlá.

Jak se zdá, nikomu z vedení této „veřejnoprávní“ instituce, která je financována z peněz koncesionářů, tedy i z mých 135 Kč měsíčně, to nevadí. Že to nevadí exkomunistovi P. Dvořákovi, to docela chápu. Této tragikomické postavičce, která vstoupila do KSČ v září 1989, tedy dva měsíce před „sametovou revolucí 1989, to ani vadit nesmí, protože ve své funkci setrvává jen z milosti probruselských lhářů a propagandistů, kteří již mnoho let ovládají redakci zpravodajství. Zkrátka: zprivatizovali si ji, aby sloužila jenom jim a jejich „kámošům“. Řešit se to dá jediným způsobem: celý ten „cirkus“ vyházet z budovy ČT a poslat tyto „zemské škůdce“ na Úřady práce. Ať se jdou živit zase něčím jiným!

Přes zmíněné provokační akce ze strany ČT nelze této televizi na druhé straně upřít jistou, hodně omezenou snahu zůstat i nadále zdrojem objektivních a potřebných informací pro veřejnost. Svědčí o tom některé aktuálně zařazené vzdělávací pořady, např. „Drahé Česko“, či informace, jež podává divákům oblíbený moderátor D. Stach. Na zcela opačném pólu se však ocitli „škůdci“ dnešní ČT, typičtí šiřitelé goebbelsovské propagandy, svazáci z generace „Husákových dětí“: M. Řezníček, M. Kubal, J. Železný, D. Takáč a J. Václavek. Ti by měli být z ČT vyhozeni mezi prvními. Skončit by měli také M. Wollner a N. Fridrichová, kteří se již začali udávat navzájem. Až tak daleko to došlo s tou „demokracií“ v ČT. Takovou ostudu jsme tady ještě neměli. Z ČT se stala smradlavá žumpa.

Teprve po provedení těchto nezbytných personálních čistek se z ČT stane skutečně veřejnoprávní instituce. Doufejme, že se toho dočkáme dříve, než vypukne Třetí světová válka. K tomu nám dopomáhej Bůh!

5. 1. 2023

‒ RJ –