Svobodné noviny na internetu

Chaotik A. Babiš zahnal soupeře do defenzívy

Politické „chřipky“ a „virózy“ jsou po desítky let součástí politického života: u nás i ve světě. Někdy mívají reálný základ, jindy jsou zcela vymyšlené, aby zamaskovaly „debakl“, který dotyčný politik utrpěl. To se aktuálně přihodilo gen. P. Pavlovi, kterého většina našich médií a agentur pro výzkum volebních výsledků dlouho dopředu „pasovaly“ do role příštího prezidenta republiky. Naštěstí jím ještě není a dost možná ani nebude. O výsledku rozhodnou voliči tento týden v pátek a v sobotu. Možná se ještě budeme divit…

V neděli dne 22. 1. 2023 v hlavním večerním vysílacím čase nám „veřejnoprávní“ Česká televize (ČT1) nabídla tzv. prezidentský duel mezi dvěma hlavními rivaly: kandidátem Fialova koaličního „slepence“, gen. Petrem Pavlem, a kandidátem opozičního uskupení ANO 2011 – expremiérem a předsedou této strany Andrejem Babišem. To, co oba tyto kandidáty spojuje, je znalost francouzštiny. Daleko víc je však toho, co je odlišuje, ba co z nich činí antipody ve smyslu zastávaných „hodnot“ a politických postojů.

Ještě v neděli odpoledne mainstreamová média vytrubovala do celého světa, že A. Babiš do budovy Národního muzea (NM), kde se měl „duel“ odehrávat, a to pod taktovkou provládního „podkuřovače“ a známého televizního „všeználka“ Martina Řezníčka, vůbec nepřijde. Babišovi odpůrci všude rozhlašovali, že tam nepůjde, protože se bojí. O to větší pak bylo překvapení, když nakonec, zcela nečekaně, do budovy NM dorazil v doprovodu své manželky a nejbližších spolupracovníků.

Tato skutečnost gen. P. Pavla i moderátora M. Řezníčka doslova „vykolejila“: svůj špatně maskovaný „klid“ nenašli až do konce této televizní debaty. Z původně dohodnuté „režie“ zbyly jen trosky. Ukázalo se, že pečlivě naučené fráze, které gen. Pavlovi kdosi z jeho týmu napsal (a on se je naučil zpaměti jako básničku), byly ve skutečnosti úplně k ničemu. V celé té debatě totiž svou strojeností působily jako pověstná sláma, která příslušné osobě čouhá z bot. Ještě se sluší dodat, že moderátor M. Řezníček měl zbrusu nový účes a make-up na obličeji. Třebaže dělal, co mohl, nedokázal P. Pavla uchránit před spontánními slovními reakcemi A. Babiše.

Ten si jako obvykle nebral servítky a říkal věci tak, jak je vidí on sám. „Domeček z karet“, který si P. Pavel s M. Řezníčkem předtím pečlivě postavili, vzal po několika minutách za své. Průběh debaty potvrdil, že A. Babiš zřejmě vůbec neměl k dispozici otázky, na něž se bude moderátor ptát. Proto také byly jeho odpovědi spontánní a předem nepřipravené. Zkrátka: naprostá improvizace. To mělo přirozeně za následek, že se projevily očekávané nedostatky tohoto řečníka: malá slovní zásoba, všelijaké neobratnosti ve vyjadřování, jakož i nedostatečné promýšlení témat, o nichž chtěl řečník hovořit. Když pak v závěru debaty přišla řeč na Ukrajinu a případnou účast našich vojáků v těchto bojích, držel se Babiš striktně své „mantry“: válku nechci a naše vojáky nikam posílat nebudu.

Je proto logické, že Babišovi odpůrci okamžitě jeho neobratné vyjádření „překroutili“, dezinterpretovali. Tak se to u našich „presstitutů“ každodenně dělá, a to podle hesla: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“

─────

Všichni lžou, jenom P. Pavel říká pravdu?

Kdo sledoval pozorně celou debatu prezidentských kandidátů, tomu nemohlo uniknout soustavné lhaní, zamlčování faktů z osobní minulosti před rokem 1989 ani ideologické fráze z dílny Bruselu, jimiž „poradci“ a „marketéři“ P. Pavla vybavili. Leč nebylo mu to nic platné. Holt – vojáci nikdy nepatřili k těm nejchytřejším lidem u nás. Kdo byl na vojně (mladá generace s tím žádnou zkušenost nemá, a proto věří „zelenému mozku“ všechno, co jim řekne, i když to není pravda), tomu netřeba vysvětlovat, co je P. Pavel zač. Máme pro to jen samá neslušná slova.

Vystoupení P. Pavla v „prezidentském duelu“ byl nepřetržitý proud lží, dezinformací, účelových vyjádření a všelijakých klišé. Nechybělo samozřejmě ani oblíbené „nálepkování“ těch, které pan generál nemá rád. Jsou to hlavně lidé s vlastním názorem, který se diametrálně liší od slovníku bruselských „elit“. Jedno přesto gen. Pavlovi upřít nelze: Dokáže lhát, aniž hne brvou. Musel to jistě trénovat mnoho týdnů. Lhal, až se hory zelenaly. Hlavně o roce 1968 a o svém vlastnoručně napsaném životopise, ve kterém vyjadřoval souhlas se sovětskou okupací ČSSR. To se ani při nejlepší vůli „vyzmizíkovat“ nepodařilo.

„Plkání“ P. Pavla na témata, na nichž byl předem domluven s moderátorem ČT, jsem sice vyslechl celé, avšak žádný dojem to na mě neudělalo. Byla to běžná rutina, s níž se můžeme setkat u každé politické „loutky“. Naproti tomu v improvizovaných odpovědích, které byly důsledkem nepředvídaných reakcí ze strany A. Babiše (v  živém vysílání se s tím nedá nic dělat a musí se s tím počítat), se P. Pavel vůbec „nechytal“ a jen stále dokola omílal své naučené fráze. Jeho celková bezradnost byla do očí bijící.

Generál P. Pavel lhal a „mlžil“ všude tam, kde neměl k dispozici předem naučené odpovědi. Snažil se sice zachovávat stoický klid, avšak pozorného diváka tím oklamat nedokázal. Z celkové nervozity a vnitřního neklidu ho nakonec usvědčilo neustálé mrkání očí. Jak se říká: oči spolehlivě prozradí, co se v nitru dotyčného jedince doopravdy odehrává. Jsou to průzory do duše každého člověka. Celková duševní prázdnota (nebo spíše mrzáctví?) P. Pavla se vyjevila při jeho odpovědi na otázku, co bude dělat, jestliže ve volbě neuspěje. Jen spousta prázdných slov. Opět jsme slyšeli pouze naučené fráze, kterým se sotva dá věřit.

─────

Babiš rychleji mluví, než myslí…

Babišova převaha nad jeho politickým konkurentem byla očividná. Nebudu proto hodnotit jeho špatné vyjadřovací schopnosti, o nichž každý ví. S tím bude muset žít až do smrti. To, co o výsledku prezidentské debaty nakonec rozhodlo, byla spíše Babišova pohotovost a schopnost okamžité reakce na vzniklou situaci. Zkrátka: Babiš „rozbil“ dopředu domluvenou debatu a navíc se mu podařilo nastolit témata, s nimiž se původně vůbec nepočítalo. Samozřejmě – velmi tím riskoval, že kvůli své neobratnosti „ujede“ a dostane se na „tenký led“.

To se mu nakonec skutečně podařilo, byť nechtěně. Jeho málo promyšlená úvaha o „nezapojení“ českých vojáků do případné spojenecké operace NATO následně poskytla „munici“ jeho protivníkům. (Po skončení debaty svůj „úlet“ uvedl na pravou míru na sociálních sítích.) Paradoxně na to zareagovali spíše Pavlovi podporovatelé – než P. Pavel sám. Výsledkem nečekaného průběhu této debaty bylo to, že P. Pavel následně „onemocněl“ virózou a v důsledku toho se již nezúčastnil ani ohlášeného koncertu v „Lucerně“. Ti, kteří mu tam připravili triumfální uvítání (coby příštímu prezidentu republiky), museli být oprávněně zklamáni. Zdá se, že z politické „virózy“ se nakonec vyklubala ta skutečná. Původně ohlášený program na pondělí dne 23. 1. 2023 musel P. Pavel ze zdravotních důvodů zrušit.

„Prezidentský duel“ ze dne 22. 1. 2023 se stal nejen velkým „fiaskem“ dopředu ohlašovaného vítěze voleb, P. Pavla, ale zároveň i velkým neúspěchem drzého a arogantního moderátora M. Řezníčka, na něhož si stěžovalo mnoho diváků již kvůli jeho neobjektivnímu vedení debaty před prvním kolem prezidentské volby. Ta se rovněž konala v budově Národního muzea v Praze.

Dám vedení ČT dobrou radu: Drzým a vzpurným jedincům typu M. Řezníčka lze spolehlivě napravit hlavu tím, že budou posláni jako zpravodajové na Ukrajinu. Řezníček tam ještě nebyl a moc by mu to prospělo. S sebou by si jako „parťáka“ mohl vzít jiného válkychtivého „borce“, J. Železného, jehož dědeček (původním jménem: Eisenkraft) bojoval na území SSSR v jednotce gen. L. Svobody.

Gen. P. Pavel je stejně nedůvěryhodný, nažehlený „panák“ ‒ jako premiér P. Fiala. Čili: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Právě skončená televizní debata ukázala, že gen. P. Pavel není vhodným adeptem na funkci prezidenta republiky. Do tohoto úřadu by měla nastoupit skutečná osobnost, nikoli jen probruselská „loutka“, slepě vykonávající pokyny svých „loutkovodičů“. Lepší už by byl Spejbl s Hurvínkem. Mohli by si to rozdělit: jeden ve Strakovce, druhý na Hradě.

Pavlův „debakl“ v televizním duelu by měl vést k potřebné sebereflexi: Ať se omluví za tu troufalost a co nejrychleji zmizí. Když nebude dělat velký rozruch, nikdo si toho ani nevšimne. V Čechách se naštěstí brzy zapomíná. A to je dobře.

23. 1. 2023

‒ RJ ‒