Svobodné noviny na internetu

Snižování nároků na maturity nelze připustit!

23. 1. 2022

Již celý měsíc, poté, co se ujala moci Fialova vláda diletantů a pologramotů, slyšíme neustále nejrůznější mediální výkřiky o připravovaných změnách dosavadní podoby maturitních zkoušek. Na toto téma jsem se jako bývalý středoškolský učitel s 35letou pedagogickou praxí vyjadřoval opakovaně (viz odkazy za tímto článkem). Na základě osobních zkušeností (jako učitel českého jazyka) musím všechny předkládané návrhy z principu odmítnout – jako chybné a poškozující naše školství.

Zdá se, že někteří „sociální inženýři“, kteří slouží jiným zájmům než těm českým, nechápou jednu podstatnou skutečnost: My totiž nebudujeme školství na zelené louce, ale pokračujeme v tradici, kterou v zemích, patřících k Habsburské monarchii, komensky-j.a..jpg založila císařovna Marie Terezie školskou reformou z r. 1774. Máme tedy nejen na co navazovat, ale i povinnost ctít odkaz a odvedenou práci našich předků: ten dále rozvíjet, nikoli jej pokřivovat podle toho, jak se to momentálním mocným hodí.

Důvod je prostý: podle již změkčených podmínek pro maturity by mnohý z dnešních politiků měl problém vůbec odmaturovat. A půjdu ještě dál: Proto si tito chorobně domýšliví lidé, kteří sami sebe považují (bůhví proč?) za jakousi „elitu“ národa, kterou ve skutečnosti nejsou (je to spíše „odpad“ společnosti), svého času zřídili plzeňská práva, aby „turbostudenti“ z řad politiků a jejich „kámoši“ měli kde získat vysokoškolský diplom. Netvařme se, že o tom nevíme! Samozřejmě: velice dobře to víme!

Za těch pár týdnů „ministrování“ (spíše to vypadá na řádění jedné nekompetentní osoby, která se omylem dostala do politiky) P. Gazdíka, vesnického učitele s minimální pedagogickou praxí, který nikdy na střední škole nepůsobil, a tudíž o provozu tohoto typu škol nemůže nic z vlastní zkušenosti vědět, slyšíme skoro denně nějaký „nový“ návrh na to, jak hodlá měnit už tak minimalizovaný obsah učiva, který mají maturanti zvládnout. Je to logické: Lidé Gazdíkova typu, k nimž patří další podporovatelka omezování rozsahu zvládnutého učiva, M. Pekarová-Adamová, totiž na každém kroku „zakopávají“ o český pravopis.

To je situace doslova komická: ministři a další vysocí činitelé Fialova „slepence“ neumí pořádně česky, ale navzdory tomu by rádi rozhodovali o úrovni českého školství. To by nevymyslel ani autor absurdních dramat V. Havel! Třebaže exprezidenta kritizuji skoro za vše, co vykonal, tady se ho musím zastat: Havel s pravopisem a stylistikou nikdy žádné problémy neměl. Kdyby žil, asi by se hodně divil tomu, kdo že se to tlačí ke korytům, třebaže na to intelektuálně nemá! K paradoxům naší doby patří také to, že právě tyto osoby chtějí „hájit“ Havlův odkaz, dokonce na evropské úrovni! Nepochybuji o tom, že by je V. Havel poslal tam, kam i císař pán chodíval pěšky.

Nedávno jsem se vysmál Gazdíkovu návrhu na přesun státní části maturitní zkoušky do druhého ročníku: proč ne rovnou na začátek celého studia? Vždyť je to úplně jedno! Ale protože P. Gazdík o systému středoškolského studia neví buď vůbec nic, nebo o něm má jen mlhavé představy, je třeba mu zopakovat to, co ví každý středoškolský učitel (dříve se říkalo: profesor“; tak jsem to ještě v r. 1980 měl uvedeno v občanském průkazu), který někdy vedl své studenty k maturitě: maturitní zkouška je „výstupem“ několikaletého studijního úsilí. To, že toto studium a jeho zúročení připadá až na poslední ročník tohoto studia, není žádná náhoda, ale je to zákonité a naprosto logické. Zkrátka: nemůže tomu být jinak.

Nový ministr školství P. Gazdík (STAN) v jednom z nedávno zveřejněných rozhovorů označil maturitní zkoušku za „bič na studenty“. I tak to lze říci, ale je to příliš zjednodušující označení. Podle představ těch, kteří tomu příliš nerozumí, ale rádi by o těchto věcech rozhodovali, by bylo lepší, kdybychom maturity úplně zrušili, protože studenty „stresují“. V tom případě dopadneme jako na amerických školách. (Nikoli soukromých, které tam fungují pro „elity“, nýbrž veřejných, z nichž vycházejí žáci, kteří skoro nic neznají.)

Naše školství – také díky dnes tolik kritizované, ale osvědčené tradici z dob „starého“ Rakouska – vždy mělo a stále ještě má solidní úroveň. Není proto žádný důvod na tomto stavu cokoli měnit. Ani necitlivé zásahy do školství v dobách komunistického režimu našim školám neublížily tolik, jak se to podařilo různým „reformátorům“ v období po roce 1989. To, co se děje nyní, je vrchol arogance a mocenské zvůle, nad nimiž zůstává rozum stát.

Osobně se divím bývalému ministru R. Plagovi, kterého jsem vždycky chválil a jeho zvládnutí „covidu-19“ považoval za velmi zdařilé, že u těchto devastačních „experimentů“ asistuje – jako Gazdíkův „poskok“. Snad ani netuší, že tím páchá svou politickou a profesní sebevraždu v přímém přenosu. Možná se z té jeho plešaté hlavy mezitím vypařil mozek – podobně jako z té Válkovy. Kdoví?

Četl jsem dnes (21. 1. 2022) na internetu informaci o tom, že prý studenti středních škol nezvládají distanční výuku, a proto žádají (podobně jako vloni) státem garantované úlevy v přípravě na maturitní zkoušku. Tento jejich požadavek je nutno kategoricky odmítnout. Pokud studenti na toto studium nestačí (z jakýchkoliv jiných důvodů než zdravotních), ať v tomto studiu nepokračují a jdou se živit nějakou smysluplnou prací.

Máme u nás až přehnaný počet studentů všech typů středních a vyšších škol (vedle veřejných vysokých škol také všelijakých obskurních vysokoškolských „učilišť“, která nesplňují odpovídající kritéria na kvalitu studia). Náš stát se nezhroutí, pokud pár desítek těchto studentů ubyde. Ani svět se kvůli tomu nezboří: může to naopak přispět ke zvýšení kvality středoškolského studia!

Ano, doopravdy nepotřebujeme tisíce absolventů zbytečných, neužitečných a často až nesmyslných studijních oborů, kteří nenajdou slibované uplatnění ve své profesi a následně jsou nuceni vykonávat libovolnou, nekvalifikovanou práci. Tu by ostatně mohli dělat i bez této školy. Jsou to doslova vyhozené peníze ze státního rozpočtu, které by se daly použít užitečněji a smysluplněji. Chce to jen přemýšlet hlavou, nikoli jinou částí těla.

Přestaňme „vyrábět“ absolventy škol (různých typů) jako „Baťa cvičky“! Zaměřme se naopak na jejich kvalitu! Na to, aby něco znali a dokázali tyto vědomosti aplikovat v praxi, v proměnlivém světě, který nás, ale hlavně tu mladou generaci, čeká. Bez solidního vzdělání si s tím neporadíme. My, starší, to už nějak dožijeme, ale ti mladí, se v tom jednou „utopí“.

Kvalita vzdělání, jak jsem měl možnost to desítky let sledovat jako učitel, ale nyní i jako aktivní senior, který nesedí doma v papučích u televizoru, ale vnímá svět okolo sebe, se neustále snižuje – bez ohledu na vládnoucí režim. U nás ten „pád“ začal již na po stranických prověrkách v KSČ v letech 1969/70, kdy do všech typů škol začali přicházet nekvalifikovaní lidé s tou jedinou správnou stranickou legitimací.

Tento nebezpečný trend se nezastavil ani po změně režimu, nesprávně označované jako „sametová revoluce“ 1989, ale pokračuje kontinuálně dál, ba dokonce „akceleruje“. Výsledkem je celkové „zhloupnutí“ společnosti. Nejlépe to vidíme na našich nevzdělaných a pologramotných politicích (včetně těch z Fialovy vlády), kteří se nacpali do nadstandardně placených funkcí, aby prý „hájili svobodu a demokracii“. Jak směšná výmluva! Hájí jen svou plnou peněženku.

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že při všech plánovaných změnách v našem školství, které sotva snesou přirovnání k „reformě“, musí jít hlavně o kvalitu vzdělanostní, ale i osobnostní: jak studentů, tak i jejich učitelů. Přesto bychom neměli zapomínat na jednu skutečnost, o níž se u nás málo hovoří a píše. Neexistuje rovnítko mezi počtem absolvovaných škol a vědomostmi dotyčné osoby. Např. J. Neruda studoval na dvou vysokých školách, ale ani jednu nedokončil. Přesto jeho znalosti byly takové, že by strčil do kapsy nejednoho z dnešních držitelů vysokoškolských titulků (před jménem i za ním).

V diskusi o současných maturitách se zapomíná i na to, že vždy existovala rozdílná kvalita poskytovaného vzdělání. Dnes to nejlépe vidíme na některých soukromých „vysokých“ školách, které zůstávají na úrovni škol středních. V tom pokračuje neblahá tradice ještě z doby tzv. normalizace. Známý vtip o VŠE, jako o nejtěžší střední škole, vůbec nebyl vtipem, ale tvrdou realitou té doby.

Měli bychom si rovněž uvědomit, že vždy existovaly také markantní rozdíly v přístupu ke studentům. Nemám teď na mysli vyslovené podbízení se některých ředitelů rodičům svých studentů a také učitelů ve vztahu k žákům/studentům. (Někteří si s nimi tykají a možná chodí spolu i na pivo. Pár takových případů pamatuji z doby své aktivní učitelské dráhy.)

Měli bychom si být vědomi toho, že ze škol by se neměla vytratit „lidskost“. Ta je vedle „spravedlnosti“ ve známkování tou nejdůležitější devizou. Právě to je věc, která dnes trápí studenty vysokých škol. Mnohé z těchto nářků slyším často od lidí ve svém okolí: také moje dcera se s tím svého času těžko srovnávala. Neosobní, „studený“ vztah mezi vysokoškolskými učiteli a studenty (zprostředkovaný přes počítač, např. objednávání se na zkoušku) zůstává velkým problémem našeho školství. Vztah učitele a žáka, to je ve školství vůbec to nejdůležitější: na něm stojí veškerá práce a „poslání“ učitelské profese. Vytratí-li se z něho lidskost a vzájemné pochopení, stane se z procesu vzdělávání pouze technická, rutinní záležitost.

Rád bych ještě připomněl, že na citlivém, osobním přístupu škol k žákům a studentům závisí celková úroveň naší společnosti – dnes i v budoucnu. Je dobré si to uvědomit a podle toho se chovat. A když už jsem u těch příkladů z minulosti (nejedná se jen o nedostudovaného J. Nerudu, z něhož se stal vynikající spisovatel a novinář), nemohu nevzpomenout na jiný případ. Jak známo, spisovateli židovského původu K. Poláčkovi z Rychnova nad Kněžnou, se nedařilo ve studiu na tamějším gymnáziu. Odešel proto do Prahy, na tehdy vyhlášené gymnázium v Soukenické ulici na Novém Městě pražském, kde nakonec odmaturoval. Vždyť ani jiný spisovatel, autor známých historických románů, A. Jirásek, neměl na vysvědčení jen samé jedničky!

S ohledem na všechny tyto skutečnosti přeji P. Gazdíkovi, aby slova o úspěšnosti mohl někdo konstatovat v souvislosti s jeho působením v našem školství také v jeho případě. Já to určitě nebudu, protože u mne by tento nedovzdělanec a pologramot neodmaturoval ani na desátý pokus.

Proto nedovolme, aby nejrůznější vesničtí diletanti „prznili“ naše školství jenom proto, že jim to jejich nezodpovědní voliči dovolili tím, že je zvolili a oni se následně dostali do vysokých funkcí! Tato chyba dopadne nejen na jejich hlavy, ale hlavně postihne jejich děti a vnoučata. V politice nelze dělat ukvapená rozhodnutí, aniž bychom mysleli na budoucí generace!

Proto je třeba odmítnout jak populismus Babišovy vlády, tak i pokusy P. Gazdíka a dalších mocichtivých jedinců snižovat úroveň vzdělávání na našich školách jenom proto, že jim to přikazují stranické sekretariáty a jejich „loutkovodiči“. Pokud to připustíme, dostaneme se brzy, nejpozději během jedné generace, na úroveň zaostalých rozvojových zemí. Tam už se v řadě oblastí našeho života dávno nacházíme.

A co na to náš „učitel národů“, J. A. Komenský, který se narodil v Nivnici u Uherského Brodu, pár kilometrů od Gazdíkovy rodné obce – Suché Lozi? Nejspíš by hořce zaplakal. A přidal by se k němu i „náš tatíček“ T. G. Masaryk, k němuž se mnozí z dnešních politických pokrytců tak rádi hlásí, aniž by o něm a o jeho názorech něco věděli.

21. 1. 2022

PhDr. Rostislav Janošík

────

P. S.

Zlomí „přetahovaná“ s Cermatem P. Gazdíkovi vaz? Dozajista!

Nekompetentní vesnický učitel ze zapadlé, pohraniční vesnice ve Zlínském kraji, P. Gazdík, který toho o fungování středních škol mnoho neví, se nejnověji hodlá pustit do provádění změn v podobě státních maturit. Chce je „digitalizovat“ a vyloučit jako nepotřebný mezičlánek „zbytečné tisknutí testů v Cermatu“ a jejich rozvoz do jednotlivých škol.

Nový ministr, jak se u něho stalo zvykem, nejen rychleji mluví, než myslí, ale zapomněl při tom svém „novátorství“ na to nejpodstatnější: na možnost „úniku“ těchto testů díky hackerům. Zdá se, že vůbec netuší, o jak velký problém se jedná. Ještě jako učitel v aktivní službě jsem se dozvídal z učitelské „branže“ historky o tom, kterak se různí vynalézaví studenti „nabourali“ do počítače jak ředitelů svých škol, tak i některých učitelů. To všechno „jenom“ kvůli tomu, aby měli dopředu aktuální verzi testu, který je čeká. A ti ještě „vynalézavější“ tento text rozeslali všem svým spolužákům, aby se na něj mohli také včas připravit.

Není to tak dávno, kdy tímto způsobem unikl text testů k přijímacím zkouškám na některé z našich vysokých škol. Konkrétně si vzpomínám na podobný případ na pražské právnické fakultě, kde z toho byla pořádná „polízanice“. Tam ale mají – díky D. Ferimu, děkanovi J. Kuklíkovi a šéfovi jedné z kateder M. Antošovi – jiné starosti. Tato fakulta již delší dobu jde od jedné ostudy k druhé. Čím to asi bude, co myslíte?

Když čtu nebo z televize slyším o dalších a dalších „pološílených“ nápadech P. Gazdíka, jen nevěřícně kroutím hlavou, co všechno o školství ještě neví. Zdá se, že se do jeho vesnice nic z těchto informací nedostalo. Zřejmě nějaká informační blokáda šiřitelů fake news. Jinak nedokážu pochopit, jak někdo tak nepoučený může řídit z pozice ministra naše školství. Vždyť je to úplný hazard!

Gazdík si ovšem neuvědomuje, že si svými útoky proti Cermatu, který má dosud velmi silnou pozici v systému našeho školství, jen škodí a podřezává si větev, na níž dosud sedí. Jeho ministerská židlička nebyla a není tak stabilní, jak si namlouvá. Měl by to vzít na vědomí a raději hodit „zpátečku“. Já mu doporučím něco úplně jiného: Ať se raději vrátí do Suché Lozi ke své rodině a dál učí v Bánově, aby získal nějaké ty pedagogické zkušenosti. Pak se může klidně vrátit do politiky nebo na ministerstvo, pokud tam ještě o něho bude někdo mít zájem. To však vidím jako hodně vzdálenou budoucnost, ale do důchodu by to stihnout mohl.

slansky-a-gottwald-v-r.-1950.jpg Připomenu tomuto chorobně domýšlivému vesnickému „strejci“ ještě jednu zkušenost: V srpnu 1951 s velkou slávou oslavil své 51. narozeniny tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Rudolf Slánský (Salzmann). Dokonce ústřední stranický deník „Rudé právo“ o něm napsal oslavný článek. Za pár měsíců bylo všechno jinak. Inu, světská sláva – polní tráva, jak se kdysi říkávalo. V listopadu 1951, dokonce v den 55. narozenin K. Gottwalda, byl R. Slánský ve svém bytě zatčen a uvězněn. (V dlouholeté internaci skončila i jeho manželka Josefa s dětmi.) Po vyšetřování (v režii sovětských bezpečnostních poradců) byl Slánský postaven před soud a dne 3. 12. 1952 popraven – spolu s dalšími 10 obžalovanými „spiklenci“ židovského původu. Jeho popel byl rozsypán (i s tím po ostatních popravených prominentních členech KSČ) na zledovatělé silnici kdesi za Prahou.

Stalo se tak právě před 69 lety, začátkem roku 1953, ještě před úmrtím dvou „velikánů“ komunistického a dělnického hnutí – Josifa Vissarionoviče Stalina (Džugašviliho) a K. Gottwalda. Je dobré to vědět. Pak se nemůže stát, že by byl člověk něčím překvapen.

23. 1. 2022

‒ RJ ‒

Seznam vyobrazení: