Svobodné noviny na internetu

Pamatuji doby, kdy se vedoucím katedry na kterékoli vysoké škole nemohl stát nikdo, kdo nebyl držitelem titulu „univerzitní profesor“. S nástupem tzv. normalizace se podmínky jmenování začaly z politických důvodů (= kvůli nedostatku „kádrů“) zmírňovat a nároky snižovat. Tak se stalo, že v čele některých fakult známých univerzit či samostatných vysokých škol se začali objevovat „docenti“. Dnes jsme ještě dál: Dne 26. 1. 2022 jmenoval prezident republiky M. Zeman nové rektory vysokých škol. Mezi přítomnými uchazeči o jmenování jsem zaregistroval dva nositele titulu „docent“ a dokonce jednoho, který je pouhým „MgA.“

Nebudu spekulovat o tom, proč M. Zeman, člověk velmi vzdělaný a zkušený, na tuto „hru“ přistoupil. Má totiž své letité spory s některými „docenty“, kteří se chtěli stát „profesory“, ale on jim v tom zabránil. Některé z těchto sporů nejsou uzavřeny dodnes. Zkrátka: Zeman si nechce přidělávat další problémy, aby tím nepobídl své kritiky k opakování „divadýlka“ se zbavením způsobilosti pro výkon prezidentské funkce. To již teď sice nehrozí, ale mohlo by to zavdávat další záminky k provokacím nejrůznějšího druhu. Tchajwanci a další nespokojenci, kteří by se rádi stali Zemanovými nástupci na Pražském hradě, jsou ve střehu a všechno sledují. Hlavně však svoje soukromé zájmy.

Prezident M. Zeman, jak si povšimli někteří prorežimní novináři, kteří „kopou“ na jedné straně do M. Zemana a na straně druhé patří ke „kanonýrům“ Fialova mančaftu, byl dnes (26. 1. 2022) v mimořádně dobré formě: hlava mu stále ještě dobře funguje, a proto dovede rozdávat „výchovné pohlavky“ velmi elegantně na všechny strany.  Novináři si všimli toho, že nepodal ruku novému rektorovi Janáčkovy akademie múzických umění. Školy, na níž svého času studovali D. Havlová-Veškrnová, L. Šafránková, ale i P. Zedníček nebo M. Donutil. I z tohoto pohledu představovalo dnešní jmenování nových (či staronových) rektorů velkou degradaci této školy a plivnutí na práci několika generací zasloužilých moravských herců.

Na rozdíl od redaktorů mainstreamových médií jsem si všiml úplně jiných skutečností: nejsem totiž tak nevzdělaný, nepozorný a tupý jako oni. Z úst M. Zemana tam zazněla například výtka k celkovému umístění našich vysokých škol ve srovnání s jinými školami ve světě. Ta výtka byla adresována hlavně nové rektorce Univerzity Karlovy (UK) M. Králíčkové, která tuto funkci převzala po prof. MUDr. T. Zimovi. V Zemanově projevu padlo dvakrát jméno univerzity v Oregonu (USA): poprvé při srovnání s UK, podruhé v souvislosti s Fulbrightovou nadací – obojí ve vztahu k poslanci STAN J. Farskému. (Více vysvětlovat netřeba.) Zeman se rovněž nezapomněl zmínit o známých plzeňských právech – jako odstrašujícím příkladu našich vysokých škol. (K absolventům patří poslanec M. Benda z ODS.)

Jak jsem se již zmínil, u dvou jmenovaných rektorů jsem zaznamenal fakt, že se jednalo o pouhé „docenty“. To samo o sobě je obrovská degradace našeho vysokoškolského vzdělání. Přitom je úplně jedno, v čele jaké vysoké školy dotyčný rektor stojí. Já bych tam svého potomka studovat nedal!

Při Zemanově „fackování“ osob, které se tohoto slavnostního ceremoniálu zúčastnily, bylo zajímavé sledovat reakce přítomného ministra školství P. Gazdíka. V této souvislosti nemohu nevzpomenout jedné scénky, kterou jsem mohl před jmenováním tohoto vesnického „podučitele“ ministrem sledovat v ČT poté, kdy Gazdík absolvoval „grilování“ v Lánech: byl celý brunátný a přerývaně hovořil do mikrofonu. Přítomní novináři na něj nechápavě zírali, protože nevěděli, co se mu stalo. Zřejmě dostal od Zemana takovou „grilovačku“, že se z ní nebyl schopen vzpamatovat. Tak rozčileného jsem ho ještě nikdy neviděl. Zdá se, že mu M. Zeman připomněl také to, že nezná český pravopis. Bylo by s podivem, kdyby na Hradě o tomto veřejném tajemství nic nevěděli. Zemanovy „facky“, adresované Gazdíkovi, se týkaly jak Farského, tak i dalšího člověka ze STAN – již jmenovaného rektora JAMU z Brna.

Tím jediným rektorem, který má pouze titul „Mgr.“ (jako většina ministrů Fialovy vlády), je bývalý ředitel Městského divadla ve Zlíně (dříve Divadla pracujících v Gottwaldově) – MgA. Petr Michálek (STAN). O jméně tohoto nevýznamného herce a „dramatika“ jsem se dozvěděl až díky jeho politickému angažmá. (Coby divadelníka jsem dotyčného do té doby neznal, třebaže se divadlem a jeho historií dlouhodobě zabývám.) Jak naši pohotoví novináři nezapomněli připomenout, tento divadelník je autorem dehonestačního kabaretního pásma, která se nazývá „Ovčáček čtveráček“. Jedná se o jasnou narážku na prezidentova tiskového mluvčího J. Ovčáčka. Na tomto „formátu“ či „žánru“ by nebylo nic až tak divného a neobvyklého, kdyby se nejednalo právě o tohoto autora. (Celé toto divadýlko okolo P. Gazdíka sledovali s pobavením dva lidé, kteří rovněž pocházejí ze Zlínského kraje – jako nový pan ministr: hradní kancléř V. Mynář a prezidentův „protokolář“ V. Kruliš.)

Jelikož ze Zlína pocházím a celoročně sledují, co se tam i v celém Zlínském kraji děje, dobře si pamatuji všechny věci, které se týkají politických aktivit tohoto divadelníka. Aby nedošlo k omylu: Ze Zlína pocházela celá řada dobrých herců, kteří tam získali své „ostruhy“ ještě za minulého režimu. Za všechny budu jmenovat nedávno zesnulého S. Třísku, známého herce z Troškovy filmové trilogie „Slunce, seno…“. Michálek rozhodně takovou „hvězdou“ není. V posledních několika letech se usilovně tlačil do politiky pod značkou „STAN“: kandidoval neúspěšně jak do Senátu, tak i do krajského zastupitelstva ve Zlíně. Nakonec se ho podařilo „prostrkat“ do čela JAMU, kde údajně vyhrál „konkurs“. (Jak je to s konkurzy tohoto typu, dobře víme!)

Vzpomenu ještě jedné záležitosti, která souvisí s Michálkovým politickým angažmá. V době, kdy se snažil dostat do Senátu, probíhala ze strany STAN ve Zlínském kraji nechutná, dehonestační kampaň vůči dosavadnímu senátorovi za Zlínský kraj – Ing. T. Goláňovi. Za touto odpudivou kampaní na sociálních sítích, která měla Goláně vyřadit ze hry, aby se novým senátorem mohl stát právě P. Michálek, stál dnešní ministr školství P. Gazdík, vesnický učitel ze Suché Lozi na Uherskobrodsku, který zakopává o český pravopis na každém kroku. (T. Goláň navzdory tomu všemu svou funkci v Senátu obhájil.)

Proto bylo pikantní sledovat, jak M. Zeman velice kultivovaně dává jednu „facku“ za druhou právě politickému intrikánovi P. Gazdíkovi. Novináři to zřejmě vůbec nezaregistrovali, protože jsou nevšímaví a nic o politickém zákulisí nevědí. Že to byly „facky“ dobře mířené, potvrdil strnulý postoj P. Gazdíka. Byl „našponovaný“ tak, že jsem čekal, kdy „bouchne“, ale naštěstí to se zaťatými pěstmi vydržel. V každém případě dostal za vyučenou tak, že si to bude pamatovat až do konce života. Počítám s tím, že to bude vypravovat ještě svým vnoučatům

Neodpustím si ještě jednu poznámku – jako historik zabývající se celý život dějinami Zlína a Zlínského kraje. Jmenování P. Michálka novým rektorem JAMU mně připomnělo jiného herce někdejšího Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově (= Zlíně). Byl to otec známého pražského herce, který hraje i v televizním detektivním seriálu „Specialisté“, Davida Prachaře – Ilji Prachaře, rodáka z blízkých Malenovic, kde jsem se narodil i já. Prachař senior patřil k velmi uvědomělým hercům po Únoru 1948. Již v r. 1950 „zazářil“ jako autor tehdy politicky velmi poplatné hry (něco na způsob Michálkova „kabaretu“ s názvem „Ovčáček čtveráček“). Jmenovala se „Hádajú sa o rozumné“ a její premiéra se uskutečnila dne 22. 4. 1950. Právě za tuto hru obdrželi titul „laureát státní ceny K. Gottwalda“: režisér J. Dalík, autor hry I. Prachař a herec J. Holý.

Dnes bychom takové politicky poplatné dílo označili za „angažované umění“ – podobně jako to „veledílo“ od P. Michálka. Tolik na dokreslení toho, co nám naši povrchní a nenápadití novináři z „Fialovy úderky“ zapomněli sdělit. Nedalo mi to a udělal jsem to raději za ně – v zájmu informační „vyváženosti“. Té „angažovanosti“ a až nemístného aktivismu bylo už víc než dost.

Co dodat? Snad jen toto: Úroveň našich vysokých škol je rok od roku nižší a nižší. Dnešní ceremoniál na Pražském hradě to nade vši pochybnost potvrdil.

26. 1. 2022

‒ RJ ‒