Svobodné noviny na internetu

Bývaly doby, kdy jsem považoval P. Šafra za solidního, dokonce „pravicového“, novináře. To už dávno neplatí. Poté, kdy se části českých médií zmocnil slovenský oligarcha A. Babiš, byl P. Šafr mezi těmi, kdo včas a bez váhání opustili tato „toxická“ médií a založili si svůj vlastní internetový deník. Tomu svému dal dostal název: „Forum24“.

Za těch několik let se však z tohoto deníku stala nikoli tribuna nezávislé žurnalistiky, nýbrž ta nejvykřičenější „hlásná trouba“ ve službách ultralevičácké pastraničky, zvané TOP 09. Jako by nestačilo, že podle jejích not „tancují“ již dlouho presstituti z České televize (ČT). Nenasytnost novodobých J. Goebbelsů, kteří se rekrutují právě z této „knížecí“ strany, je až neuvěřitelná.

Občané musí být z té „topácké“ urputnosti již pořádně otrávení. Dříve byl v televizi neustále jen M. Kalousek. Teď ho nahradila namyšlená eurosvazačka M. Pekarová-Adamová, která občas publikuje své nepříliš kvalitní texty i ve „Foru24“.  Ať se ty dvě ženské už konečně dohodnou, která z nich bude této partaji šéfovat! Lidi jsou z toho doopravdy zmatení.

Občas si lze ve „Foru24“ přečíst zajímavý článek, avšak jinak se tam mlátí jen prázdná sláma protibabišovské a protizemanovské propagandy. Je to podobné jako s tou propagandou „koronavirovou“ v ČT.

Zdá se, že slečna J. Hovorková již vykročila ve šlépějích soudruha F. Nečáska, zkušeného životopisce našeho prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Její „veledílo“ o „pravicové“ středoškolačce M. Němcové nemá chybu. (Chyby pravopisné jsem zatím nekontroloval.) Brzy bude na stejné úrovni jako náš první předseda Svazu čs. spisovatelů J. Drda, autor známého díla pro naši mládež ‒ „Dětství soudruha Stalina“.

Jediné, za co mohu P. Šafra pochválit, je to, že dal publikační prostor J. X. Doležalovi, který byl po vzoru z Února 1948 „vyakčněn“ z kmenové redakce časopisu „Reflex“. Asi bychom v našich médiích nenašli tak známý „inventář“, jaký představuje JXD. Přirovnal bych to k J. Suchému a „Semaforu“.

Za co ovšem P. Šafra rozhodně pochválit nemohu, je malá péče o jazykovou úroveň publikovaných textů. Nebudu jmenovat konkrétní novináře z jeho redakce, v jejichž článcích jsem našel spoustu pravopisných chyb. Nechci je zbytečně ztrapňovat. Oni sami musí nejlépe vědět, kde je jejich bota tlačí.

Připomínám, že se jedná o chyby, které unikly pozornosti korektora (mají-li ho tam vůbec), ale také šéfredaktora, jenž za všechno zodpovídá. Tuto část své práce P. Šafr evidentně nezvládá. Možná je mu to šumafuk. Měl by se přesto nad tímto problémem zamyslet a něco s tím udělat. Je to totiž především jeho vizitka.

V poslední době se vyskytuje v tomto deníku jedna chyba u všech autorů. Jako novinář, který publikuje celou dobu od r. 1990 dodnes, vím, že to asi nebude náhoda. Spíš to vypadá, že tu „chybu“ tam dělá někdo záměrně. Možná proto, aby provokoval. Kdoví? Nebo taky proto, že je nebetyčně hloupý, ale naivně se domnívá, že opak je pravdou.

Tutéž chybu jsem zaregistroval v článcích J. Bicana, J. X. Doležala, J. Hovorkové, D. Horáka a dnes (31. 1. 2021) i Š. Maláta. A o jakou chybu se jedná? Je to označení „Poslanecká sněmovna“. Výše uvedení novináři totiž nevědí, že ve slově „poslanecká“ se musí v tomto slovním spojení psát velké „P“, protože se jedná o vlastní jméno, o pojmenování jedinečné instituce.

Šéfredaktor P. Šafr by to svým redaktorům měl vysvětlit. A bude-li mít zájem, mohu se ujmout jejich doučování z českého pravopisu já sám. Udělám to ochotně a rád, jako bývalý češtinář v penzi, bez nároku na honorář. Jako službu této zemi a tomuto národu.

31. 1. 2021

‒ RJ ‒