Svobodné noviny na internetu

Každému, kdo pozorně sleduje zmatenou situaci na naší vnitropolitické scéně, to musí být jasné od prvního okamžiku, kdy se straničtí lídři tzv. opozice rozhodli podvolit pokynu politického aktivisty M. Mináře z „Milionu chvilek pro demokracii“ a vytvořit opoziční, protibabišovský blok. Jeho úkolem se mělo stát odstavení A. Babiše od moci a převzetí otěží vlády. Z jednotného bloku nakonec sešlo, ale začaly se formovat bloky dva: „levicový“ (Piráti, STAN) a „pravicový“ (ODS, KDU-ČSL, TOP 09).

Opoziční politické „námluvy“ začátkem volebního roku 2021 postoupily tak daleko, že blok v čele s Piráty stihl dojednat své „manželství“ se STAN téměř do nejmenšího detailu. Problémem, který bude toto „sjednocené“ uskupení trvale doprovázet, je vysoká míra vnitrostranické demokracie (na naše poměry ojedinělá a nezvyklá) uvnitř České pirátské strany. Jedná se o princip, jenž stanoví, že všechna důležitá rozhodnutí jsou schvalována členskou základnou, a to hlasováním na internetu.

Daleko vlažnější a pomalejší je předvolební integrace druhého zamýšleného bloku: ODS,KDU-ČSL a TOP 09. Ta se odehrává „shora“, aniž se kdo ze stranického vedení dotázal svých členů, zda s tím souhlasí. Jedná se o velice omezenou vnitrostranickou „demokracii“, dá-li se vůbec o demokracii jako takové hovořit. (To i v KSČM a v ČSSD jsou na tom líp.) Všechny tři politické subjekty sice již podepsaly „memorandum“ o spolupráci, ale přesto je každému jasné, že to normálně nemůže fungovat: kvůli programové nekompatibilitě. Je jen otázkou času, kdy se ti tři straničtí „kohouti“ na jednom smetišti pustí do sebe.

Zevnitř těchto stran již mezitím stačilo uniknout na veřejnost zásadní sdělení: jedná se pouze o účelové spojení, jež skončí v den vyhlášení výsledků voleb. Pak se všechny tři strany rozejdou a každá z nich bude na vlastní „triko“ bojovat o své místo na slunci. Že by KDU-ČSL a TOP 09 mohly ustavit vlastní poslanecké kluby, je velkou iluzí. Kolem voleb na tomto tříkoaličním půdorysu je i tak mnoho nejasností: nejenže tato koalice nemusí překročit potřebných 15 %, ale jisté není ani „prostrkání“ několika kandidátů menších stran do PS, byť by figurovali na předních pozicích společné kandidátky. Již teď je zřejmé, že z obou plánovaných „koalic“ má mnohem menší šanci na úspěch právě ta Fialova.

I kdyby všechno dopadlo podle očekávání, je přesto málo pravděpodobné, že by oba tyto bloky mohly vytvořit jakousi novou, předchozím vládnutím nepoznamenanou, koalici parlamentní i vládní. (Klasická pravo-levá koalice u nás nikdy po roce 1989 nevznikla – s výjimkou účelově uzavřené „opoziční smlouvy“ mezi ODS a ČSSD.) Politici této nové koalice by se nepochybně rozhádali ještě dřív, než by stačili dojednat parametry této spolupráce. Základní podmínkou takto zkonstruované „široké koalice“ by muselo být zásadní, občany stmelující, ohrožení společnosti, ale především silné osobnosti, které by tento politický projekt zastřešovaly.

Podobné lidi nemá ve svém čele ani jedna z těchto „opozičních“ stran: všechno jsou to lidé 3. a 4. garnitury. Silným a respektovaným premiérem by proto nebyl ani I. Bartoš (Piráti), ani P. Fiala (ODS). Ze současných poslanců si lze v ministerských pozicích představit snad jedině J. Skopečka (ODS), M. Baxu (ODS), V. Rakušana (STAN) či O. Richterovou (Piráti). Z opozičních poslanců je jedinou osobností M. Kalousek (TOP 09), který již před časem prohlásil, že v podzimních parlamentních volbách kandidovat nechce. Daleko výraznější politické figury se naproti tomu „vyprofilovaly“ v posledních měsících (díky „koronavirové krizi“) na krajské úrovni: M. Kuba (ODS), P. Pecková (STAN) nebo I. Vondrák (ANO 2011).

Nestane-li se příštím premiérem „ostřílený“ a mediálně známý „dvojministr“ K. Havlíček (ANO 2011), pak by mohl být jeho plnohodnotnou náhradou mimořádně agilní jihočeský hejtman M. Kuba, jenž disponuje jak potřebnými zkušenostmi z řídící práce, tak i solidním vystupováním na veřejnosti. Všichni ostatní opoziční politici jsou jen „béčka“: jaloví žvanilové bez zkušeností, leč s velkou touhou po moci. (Z některých z nich to doslova „stříká“ na všechny strany.)

Dá se tedy vcelku snadno předpovědět, že výsledkem podzimních voleb bude pokračování dosavadního modelu koaličního vládnutí: vítězné ANO 2011 (s Babišem nebo bez něj) + úspěšnější z opozičních stran či hnutí („druhý na pásce“): STAN nebo ODS.

Ať už parlamentní volby v říjnu 2021 dopadnou jakkoliv, jedno je jisté již nyní. Ukazují na to ostatně i obavy, jimiž se představitelé obou předvolebních uskupení vůbec netají. Hrozí totiž, že Piráti budou díky preferenčním hlasům („kroužkování“) „přeskákáni“ kandidáty z řad slabšího koaličního partnera ‒ ze STAN. Něco podobného lze očekávat také u „Fialovy koalice“, kde by mohli nominanti za KDU-ČSL a TOP 09 „přeskákat“ silnější a početně více zastoupené kandidáty ODS. Ostatně – lidovci to již v minulosti udělali a neskončilo to dobře.

V praxi by se tak potvrdila pravdivost tohoto úsloví: „Za dobrotu na žebrotu.“ Nebo také: „Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.“ I tady jsou mezi oběma koalicemi rozdíly: zatímco členové Pirátů si toto nebezpečí uvědomují, v ODS to zatím z nepochopitelných důvodů podceňují. Až se tak stane, bude pozdě na lamentování.

Pro všechny strany a hnutí obou zamýšlených koalic by proto bylo lepší, kdyby každý politický subjekt kandidoval samostatně. Až po volbách by nastal čas na sestavování libovolných povolebních koalic. Bylo by to politicky „čistší“ a solidnější – bez postranních úmyslů a případných podrazů. Bývalo kdysi dobrým zvykem, že koalice se sestavovaly až po volbách, ať už dopadly jakkoliv. Vytvářet účelové koalice jenom proto, aby předsedové stran zachraňovali „koryta“ pro pár kamarádů, se nakonec může ukázat jako kontraproduktivní: nikomu to neprospěje a opozici to celkově jenom oslabí.

Mohlo by se pak stát, že Piráty nebo ODS v příští vládě nahradí někdo docela jiný, např. Trikolóra, kterou řada politiků předčasně „odepisuje“, nebo Okamurova SPD. Oba výše zmíněné subjekty by pak byly potrestány pokračujícím, nedobrovolným pobytem v opozici. Za další čtyři roky se již tyto strany nemusí do PS dostat. Přízeň voličů bývá přelétavá jako pestrobarevní motýli.

Zkrátka a dobře: pozor na to, soudruzi opozičníci! Tato politická neprozíravost by se vám nemusela vyplatit!

10. 1. 2021

‒ RJ ‒