Svobodné noviny na internetu

Nemám ve zvyku zbytečně kritizovat práci jiných kolegů z novinářské branže. Přesto se mně někdy stane, že se neudržím a musím se ozvat: buď kvůli pravopisným chybám, nad nimiž nelze jen tak shovívavě mávnout rukou, nebo kvůli věcnými chybám, které se v některých textech, hlavně od mladých a málo zkušených „žurnalistů“, objevují.

O novináři D. Horákovi z internetového deníku „Forum24“ jsem již jednou psal. Bohužel, i tento deník zaměstnává novináře, kteří zápasí s českým pravopisem. Máme dokonce v naší novinářské obci ještě jeden nešvar, o němž se právě dnes (24. 1. 2021) rozepsal na svém webu J. Macků, zkušený novinář, který ještě pamatuje ty lepší časy naší žurnalistiky.

Tím problémem je, že se např. už i Slováci, zaměstnaní jako novináři v některých českých redakcích, veřejně posmívají svému krajanovi – A. Babišovi. Ani já ho nešetřím a na jeho klopýtání na poli češtiny poukazuji od samého začátku, kdy se objevil v české kotlině. Mně ovšem na rozdíl od nich vadí, že se Slovák „montuje“ do naší politiky a že to českým politikům jaksi nevadí. Proč asi? No – nedivme se! Vždyť někteří z nich s ním kšeftovali a domlouvali všelijaké politické „obchody“! Tito jedinci patří spíš do péče psychiatrů než do politiky. A někteří rovnou do vězení.

Již zmíněný J. Macků kritizoval např. novináře Viliama (také dlouholetý komunistický předseda vlády soudruh Široký se jmenoval Viliam) Bucherta, který ještě za G. Husáka přivandroval do Čech, aby nám teď rozdával své rozumy a učil nás demokracii a českému pravopisu. Že je to celé naprosto k smíchu, o tom psát nebudu.  Musí to přece vidět každý, kdo to vidět chce.

Nemám v úmyslu psát o Slovácích, kteří se po vzoru svého krajana a soukmenovce G. Husáka začali roztahovat v české politice a radit nám, rodilým Čechům, Moravanům a Slezanům, kteří se vůči nim chovali vždy velice solidně jako „starší bratři“, co a jak máme nebo můžeme dělat. Vadí mi to, že se nikdo rozumný proti takovému počínání neohradí a nevyzve tyto drzouny, aby buď drželi „kušnu“, nebo si sbalili svá fidlátka a vrátili se tam, odkud k nám svého času přišli. To samozřejmě platí také pro A. Babiše.

Ten už si za ta léta, kdy se pohybuje v české politice, uvědomil, na jak tenký led vstoupil. Teď už nemůže nic dělat: jen se modlit, aby se ten led pod ním neprolomil a on neutonul. Nepřeháním, ale tak to doopravdy je. Jenže: Češi za poslední léta neobyčejně zlenivěli a přestali myslet.

Díky tomu tady máme všelijaké Babiše, Dzurilly, Bednáriky a další. Předseda „Pirátů“ I. Bartoš chce provádět „deagrofertizaci“ naší země – po podzimních volbách, až je vyhraje. Já tvrdím, že jako první musí přijít na řadu „deslovakizace“. Až pak se vrátíme do „normálu“. Zatím tu máme „neonormalizaci“ v podání Slováka A. Babiše, k níž zbaběle mlčí nebo ji dokonce ve skrytu duše podporuje hlava státu. (Již to samo o sobě naplňuje skutkovou podstatu trestného činu velezrady.)

Ale teď k tomu původnímu důvodu, proč jsem se rozhodl tento článek napsat. Jedná se totiž o jedno nesprávné slovní spojení, jež se vyskytlo v článku D. Horáka. Tento novinář si nejspíš svůj text po sobě nepřečetl a podcenil „schopnosti“ počítačů, které automaticky opravují některá slova podle toho, co mají ve svém slovníku, a to na základě toho, co se vyskytuje v textech často.

Mám s tím osobní zkušenost. Již několikrát se mi stalo, že to počítač svévolně „opravil“. Přitom já sám jsem se spolehl na to, že je to správně a znovu jsem si to po sobě nepřečetl. Vždy to tak dělám a pamatuji při tom i na chování těchto počítačů: některé chyby označí, kdežto jiné nikoli. Stává se tak proto, že ve své databázi příslušný tvar slova má, byť se v daném kontextu jedná o chybu (např. tvaroslovnou). Ale protože jsem bývalý učitel češtiny, k zásadám, jež jsem svým žákům a studentům vždy vštěpoval, patřilo, aby si po sobě pokaždé přečetli to, co napsali, byť jen jednou. Někdy je to potřeba udělat i opakovaně.

Rovněž já po sobě skoro vždy nějakou „chybičku“ najdu. (Nechlubím se tím, ale rychle to opravím.) Ani já nejsem génius a s přibývajícími léty bývám již méně pozorný. Navíc se mi to z displeje počítače špatně čte. Všichni jsme jenom lidé a každý děláme chyby. Nikdo není dokonalý. Ze všeho nejhorší však je, když si člověk není vědom vlastních chyb. Takovému jedinci obvykle nebývá pomoci.

Zřejmě z tohoto „soudku“ pochází i chyba, jíž se dopustil zmíněný novinář z deníku „Forum24“. Horákův článek má zajímavý titulek. Zaujal mne již tím, že obsahuje slovo „zasmrádlý“, které jsem již párkrát použil ve vztahu k našim politikům. Titulek zní: „Česko se proměňuje v zasmrádlou ves, varuje Quido v písni o úpadku země“. (Forum24, 24. 1. 2021)

Také já ve svých článcích často píšu o celkovém, prohlubujícím se úpadku naší země. Proto upoutal mou pozornost již tento titulek. Když jsem se do článku začetl, začal jsem kroutit hlavou nad tím, co jsem se tam dozvěděl. Posuďte sami: „Česko jako jednu velkou vesnici s tlampači, hasičárnou a pláckem s výkupem koček za nepřetržitého kvílení cirkulárky představuje Quido MC.“

Tu cirkulárku, jako běžnou kulisu života většiny našich vesnic, potvrzuji. Pouze v neděli to mají někde zakázáno. Ale na vesnici se pořád „maká“ a ty cirkulárky k tomu neodmyslitelně patří. Připravit dřevo na zimu bývá jedním z nejnáročnějších úkolů pro každého majitele domu. Vykládejte to však lidem z paneláků, kteří nikdy netopili v kamnech, natož aby museli rozdělávat oheň. To je svět, v němž se nikdy nepohybovali a který nejsou schopni pochopit.

Zaujalo mě nicméně slovní spojení „plácek s výkupem koček“. Nevím, zda tuto chybu udělal již autor této písně, nebo až dotyčný novinář, který o tom píše a jenž zřejmě vůbec nepochopil, o co jde. Pokud byl někdy v životě na vesnici, musel by vědět, že ještě za minulého režimu tvořil kolorit většiny vesnických sídel výkup králičích kožek, nikoli koček. Kdyby se vykupovaly kočky, proč ne psi? Obě tato domácí zvířata jsou přece v každé vesnické chalupě!

Ve skutečnosti nejde o kočky, ale o králičí „kožky“. A opět doplním: v každé z těch vesnických chalup se na dvoře nebo někde na půdě sušily stažené králičí kožky. Ty pak periodicky vykupovali jedinci nebo socialistické „firmy“, které objížděly vesnice a shromažďovaly to, co mezitím stačili připravit obyvatelé těchto vesnic. V časech, kdy byl nedostatek masa, tvořily významnou součást stravování obyvatel vesnic práce slepice a králíci. (V této souvislosti připomínám film „Slunce, seno a…“ a scény, týkající se králíků. Další informace o těchto milých zvířatech by mohla poskytnout „odbornice na králíky“ – poslankyně T. Malá.)

Ano, náš život se za posledních třicet let od základu proměnil. Nedivme se proto „panelákovým“ dětem, které nikdy neviděly živou krávu, kozu nebo prase, ale ani slepici nebo králíka. A stejně tak se nedivme ani tomu, že někteří novináři píší tyto nesmysly. Osobní zkušenost, bohužel, nenahradí ani sebelépe vybavený počítač. Podobně jako „vůni“ z právě pohnojeného pole nemůže nahradit a „přebít“ trvalý smrad z automobilových výfuků.  To je realita, s níž jako obyčejní smrtelníci sotva něco neděláme. A platí ještě jedna zásada: zkušenost je nepřenosná. Pochopit život na vesnici z informací na Googlu nelze. Bez osobní návštěvy na místě to nikdy nepůjde…

Možná se někomu bude zdát, že píšu o věcech, které jsou naprosto marginální nebo banální. Nemyslím si, že tomu tak je. Právě chyba, jež se vyskytla v dotyčném článku deníku „Forum24“ ukazuje, jak jsme se vzdálili od časů, kdy vesnice bývala ještě vesnicí, nikoli jen místem k přespávání obyvatel, kteří musí jezdit denně za prací do měst v okolí a domů se vracejí v podvečer. Tak vypadá neutěšený stav mnohých našich vesnic v pohraničí. V jedné z nich mám rekreační chalupu, a proto o tom vím.

Faktický rozdíl mezi městem a vesnici je dnes velmi malý. Tak si to kdysi přáli komunisté při prosazování své agrární politiky i představy o sbližování měst a venkova. Zdá se, že to trochu přehnali. My dnes sklízíme jimi zasetou úrodu. Zkuste si například zjistit, v kolika domech dnes na vesnici chovají krávu, kozu či prase. Ještě tak slepice kvůli čerstvým vajíčkům a někde i králíky, ale to je všechno.

Panu „editorovi“ (jak vznešené pojmenování pro málo vzdělaného a zkušeného novináře) D. Horákovi doporučuji, aby si někdy zajel do nějaké typické vesnice. Nikoli na okraj Prahy, kde jsou v katastru původních vesnic vlastně jen postavená uniformní satelitní městečka. Také tam jejich obyvatelé povětšinou jen přespávají, protože musí jezdit za prací do Prahy či do jiných měst v okolí. Inu, je to všude jako „přes kopírák“.

Dnes je tento obrázek k vidění téměř po celé republice. Zkrátka: vesnice již dávno nejsou to, co kdysi bývaly: s návsí, koloniálem, pamětní deskou na počest obětí obou světových válek, případně s rybníčkem nebo tůňkou, u nichž se dalo v poklidu posedět na lavičce pod lípami nebo vrbami. (Spisovatel S. Čech by v naší době sotva mohl napsat své kdysi oceňované dílo „Ve stínu lípy“.)  A ty králičí kožky k tomuto idylickému obrázku zašlých časů patřily taky.

Tož tak, pane redaktore od P. Šafra! Zdá se, že toto periodikum má nejen problémy s pravopisem, ale už i s porozuměním textu a reáliím minulých dob. Chce to jediné: chodit po tomto světě s otevřenýma očima a ušima. Pak má člověk šanci, že se může dozvědět i něco nového. Obávám se však, že „u Šafrů“ nemají kromě protibabišovské propagandy na nic jiného čas. Klasikové naší žurnalistiky (J. Neruda, K. Čapek) by je za to nepochválili. Ani já je chválit nebudu. Musí na sobě ještě hodně zapracovat, aby jejich publikované výtvory za něco stály. K tomu jim přeji hodně elánu i štěstí.

24. 1. 2021

‒ RJ ‒