Svobodné noviny na internetu

S tím, jak nás již rok trvající pandemie „koronaviru“ postupně drtí a mění náš život za pochodu, zažívají mnohé segmenty naší ekonomiky, ale i oblast školství a zdravotnictví, změny doslova „revoluční“. Ve zdravotnictví jsou nutné a pochopitelné, protože tam se jedná o lidské zdraví a životy. Ve školství však neexistuje žádný důvod, proč bychom měli stávající pravidla zbytečně pokřivovat jen proto, že se to někomu z mocných hodí do jeho předvolební kampaně. Nejsme na tom tak špatně, abychom museli již v předstihu rezignovat úplně na všechno nebo abychom stahovali kalhoty ještě před brodem.

Zdá se, že některým jedincům, kteří v naší zemi momentálně rozhodují o životě ostatních spoluobčanů a populisticky nadbíhají nejrůznějším přáním, ba i rozmarům svých „kámošů“ a známých, všelijakých zazobaných kmotrů a lobbistů, se již z hlavy dávno „vykouřilo“ (nebo to tam nikdy neměli), co je skutečným smyslem „zkoušky dospělosti“. Je to prosté a pochopí to i absolvent zvláštní školy: dotyční uchazeči o maturitu musí písemnou a ústní zkouškou prokázat, že jejich vědomosti a dovednosti (včetně těch gramatických a stylistických) jsou na takové úrovni, aby mohli tuto zkoušku absolvovat a maturitní vysvědčení dostat.

Maturant musí zvládnout základní, požadované penzum vědomostí a dovedností, jakož i prokázat schopnost jejich aplikace v praxi. V žádném případě se nejedná jen o jakési „mrtvé“ informace, které student nikdy v životě nepoužije. Tak to nikdy nebylo a není tomu tak ani dnes. Ti jedinci, kteří tyto bludy šíří, jsou jen nezodpovědní aktivisté, placení bůhvíkým, kteří mají eminentní zájem na tom, aby se úroveň vzdělávání u nás trvale snižovala. Ve skutečnosti jsou to „škůdci národa“.

Je třeba vzít v úvahu platnost jisté konstanty: bez faktografických znalostí žádná skutečná vzdělanost neexistuje. Nemůžeme ji nosit s sebou v notebooku či tabletu, ale musíme ji mít v hlavě. Pokud je to pro někoho problém, ať nestuduje a jde rovnou pracovat tam, kde bude užitečný. Studenty, kteří na to „nemají“, nepotřebujeme a docela dobře se bez nich obejdeme. To je to, oč tu běží a co někteří naši lidé nejsou schopni pochopit. Proto je u nás tolik pologramotů a nevzdělanců. Absolvování maturitní zkoušky se pak stává nezbytným předpokladem pro případné pokračování ve studiu na vysoké škole.

Buďme rádi, že zatím nikdo z těch našich „sociálních inženýrů“, kteří řídí stát, nezrušil dosud platnou podmínku, že ke studiu na vysoké škole (VŠ) může nastoupit jedině držitel platného (nikoli zfalšovaného) maturitního vysvědčení. Jeho kopie, jak je známo, bývá součástí přihlášky každého uchazeče o toto studium.

Připomínám onu „písemnou“ zkoušku (z ČJ, cizího jazyka, případně z jiného maturitního předmětu) jako podmínku sine qua non, bez níž je maturitní zkouška neproveditelná. Dělá-li MŠMT pro letošní rok (opakuje se pouze to, co bylo vloni) výjimku z tohoto pravidla, musí tak učinit nikoli formou prohlášení ministra, případně ministerskou vyhláškou (kdo to jednou bude zpětně kontrolovat, jak to tehdy bylo?), nýbrž speciálním zákonem. Není přijatelné a z principu přípustné, aby se toto účelové „změkčení“ pravidel stalo normou! V takovém případě bychom se brzy dostali na trajektorii trvalého úpadku našeho školství, který by nás časem posunul na úroveň rozvojové země. To připustit v zemi J. A. Komenského nelze!

Každému myslícímu tvorovi u nás musí být jasné, že mimořádné okolnosti mohou dočasně vést k přijetí mimořádných opatření. Nezvykejme si však na vyhlašování jakýchkoli výjimek jenom proto, že to někomu právě tak vyhovuje, aby si zjednodušil svou momentální situaci.

Musíme si uvědomit, že maturitní zkouška je docela vážná věc: pro někoho je to jediná a zároveň poslední důležitá zkouška v životě, v níž si může poměřit svoje vědomosti, dovednosti a schopnosti s těmi ostatními. Jestliže toto „změkčení“ maturitní zkoušky pod tlakem nepříznivých okolností uděláme, poznamenáme tím život mnoha mladých lidí. Ty „svobodomyslnější“ tím jen ujistíme o tom, že cokoliv v životě lze „ošvindlovat“. Ty „poctivější“ tím naopak demotivujeme a vneseme do jejich žebříčku hodnot, jenž se teprve formuje, pořádný zmatek, někdy na celý život. Proto bychom tento psychologický aspekt neměli podceňovat.

Jako bývalý učitel-češtinář považuji rozhodnutí ministra R. Plagy (ANO 2011) za politicky, odborně i lidsky nesprávné, ba škodlivé. Maturita z českého jazyka bez slohové práce nikdy nebude zkouškou plnohodnotnou a nebude ani skutečnou maturitou. (Něco jiného je písemný test z ČJ v rámci státní maturity: ten být nemusí, protože fakticky nic nevypovídá o skutečných znalostech studenta. Je nemálo škol, kde se maturanti připravují pouze na správné zodpovězení otázek z tohoto testu. Je to „učení pro učení“, které k ničemu není!)

K tak velké degradaci středoškolského vzdělávání u nás nedošlo ani v těch nejtěžších dobách naší novodobé historie. (Jen pro ilustraci připomenu známý film „Vyšší princip“: tehdejší studenti skládali maturitu v době heydrichiády. Tam šlo skutečně o lidské životy. Dnes jde o „pytel žížal“.)

Epidemie a pandemie tady byly již v minulosti. Naše země zažila i nelehké období dvou světových válek, avšak úroveň maturit se kvůli tomu nikdy nesnižovala. Možným řešením je odložení části zkoušek na pozdější dobu, avšak odstraňovat z maturitní zkoušky její důležité části (= slohovou práci) je zcela nepřijatelné a protismyslné. Proto žádám ministra R. Plagu, aby své nesprávné a ukvapené rozhodnutí přehodnotil a změnil.

Připomenu ještě jednu důležitou věc: úroveň našich vysokých škol je velmi nízká. Týká se to jak škol soukromých, na nichž si studenti de facto diplom „kupují“, tak i mnohých škol veřejných. Asi není náhodou, že z našich vysokých škol pouze několik málo obstojí v konkurenci evropské a celosvětové. Pryč jsou ty doby, kdy diplom z Univerzity Karlovy otevíral dveře do prestižních vzdělávacích a odborných institucí na Západě. Zavinili jsme si to sami tím, že se u nás od počátku 90. let 20. století vyrojilo neúměrné množství vysokých škol, z nichž některé mají úroveň ještě nižší než školy střední. Inflací vysokoškolského vzdělání jsme si sami zahradili cestu k vyšší úrovni našich vysokých škol.

Kdybych o tom mohl rozhodovat, odebral bych polovině z těchto škol akreditaci. V době, kdy jsem studoval na vysoké škole, bývala součástí státní závěrečné zkoušky (SZZ) nejen zkouška ústní, ale také ta písemná. Říkalo se jí „klauzurní“. Rovněž ona – kromě předkládané diplomové nebo jiné závěrečné práce – byla nezbytnou součástí SZZ. Absolvent této zkoušky musel totiž písemnou formou prokázat, že jeho znalosti jsou na takové úrovni, aby byl schopen zkoušku vykonat. Všechny písemné části této zkoušky prokazovaly schopnost samostatné odborné, případně vědecké práce dotyčného studenta.

Nevím, zda si ministr R. Plaga všechny tyto skutečnosti uvědomuje. Pochází totiž z generace „Husákových dětí“, která absolvovala vysokou školu již po roce 1989, kdy došlo k dramatickému snížení jejich úrovně. Tento pád trvá dodnes a dále se prohlubuje. Všichni absolventi vysokoškolského studia po r. 1989 by na základě dosažených znalostí nemohli podle kritérií, platných před tímto datem, nikdy vysokoškolský diplom dostat. Zkrátka: neměli by na to odborně.

Věřím, že R. Plaga si tyto mnou uvedené skutečnosti dodatečně uvědomí a své nesprávné rozhodnutí změní. Pokud to přesto neudělá, potrestá tím především ty maturanty, kterým dnes chce „ulevit“. Oni sami ho za to budou jednou proklínat. K vyšším cílům se nelze dostat snižováním úrovně vzdělávání. Je to totéž, jako bychom chtěli zvítězit v atletické soutěži tím, že podlezeme nastavenou laťku. Byla by to přímá cesta do pekel.

Často dnes v různých politických debatách slýcháme od koaličních, ale i opozičních politiků, jak důležité je vzdělání a že by mělo patřit k prioritám té které vlády. A jen co tato slova odezní před televizními kamerami, dochází k pravému opaku. Dnešní rozhodnutí ministra R. Plagy je právě z tohoto „soudku“. Ještě je čas to zastavit. Zítra už bude pozdě.

28. 1. 2021

PhDr. Rostislav Janošík