Svobodné noviny na internetu

Možná je to neobvyklé spojení, ale proč ne. Vždyť i sladkokyselý nálev z okurek, který nám často spraví chuť po předchozí nezřízené konzumaci, obsahuje nemalé množství soli. Hlavně kvašky, jak jsou nazývány v krajích moravských. Hlavně neplést si je s rychlokvaškami, které vzrostly do právnických a jiných titulů (JUDr., RSDr., RNDr.) jakožto urychleně vzdělaní odborníci v době, kdy to strana a vláda nutně potřebovaly. Vše chápáno jako „rodné strany doktor“.

Obraťme se raději k okřídlenému spojení „cukr a bič“. Ovšem bez toho, že je budeme rozebírat z pohledu odborně psychologického nebo z pohledu výchovy psího plemene. V této stati bylo přijato zcela záměrně ve smyslu: „mazání medu kolem huby“. Domnívám se, že je nejvýstižnější pro současnou politickou scénu v našem státě, kdy už znovu haraší termíny nadcházejících voleb. Všichni se budou snažit získat kladné body, a tak budou používat ty nejsladší řečičky. Ale i s tím, jak to ta současná garnitura všechno dělá blbě, ať se jedná o cokoliv. I to je současná oblíbená rétorika mnohých hlav pomazaných. I těch, kteří by se na jejich místa tak rádi dostali. Sliby ‒ chyby, jak říkávala naše stará babička. Úmyslně psáno „stará“, protože si toho hodně pamatovala. Na rozdíl od těch dnes mnoha „nestarých“, které toho rozumu zase až tak moc nepobraly.

Ale k věci. Takže začneme u té soli. Nejen občané Českých Budějovic, ale i mnozí sem přijíždějící návštěvníci budou vědět, že zde kromě Masných krámů stojí také mnoho historických památek a mezi nimi pětipatrová gotická budova známá jako „Solnice“ poblíž původního Dominikánského kláštera, přesněji na Piaristickém náměstí. Byla postavena již roku 1531 a používána jako skladiště obilí, zbrojnice a nakonec úložiště soli. Odtud také její název. Architektonickými podrobnostmi se nebudeme zabývat, ani maskami na její fasádě. Podíváme se raději na jiné masky. Soudobé. Jen ještě malé posečkání. Koncem 20. století byl objekt používán rovněž pro skladové účely. Jelikož ve svých útrobách skrývá nejstarší krov svého druhu v ČR, byla později používána jako muzeum motocyklů. Následně si ji vyhlédl movitý zahraniční podnikatel a po dvouleté rekonstrukci zde otevřel stylovou restauraci. Do té je pivovodem pod úrovní terénu přiváděn pěnivý mok ze supermoderního pivovaru, který stojí na protilehlém rohu.

A jdeme na ten cukr. Nehodlám polemizovat, kolik je ho obsaženo v čepovaném pěnivém moku. Danou cenou nejspíše odpovídající množství. Protože se zde nacházejí i reprezentační prostory, jsou místem nejrůznějších setkávání. Zvolil jsem takové, kde to tím cukrem jen teklo. S prominutím z huby představitelů. Bylo plno, jistěže nad míru spokojených, židle bylo nutné donášet z dalších místností.

Bez jakéhokoliv urážení zmíněných osobností jsem si nedovedl odpustit, některých si blíže nepovšimnout. Přišlo to tak nějak samo sebou.

Vřed vstupem vlající transparenty modré strany ‒ ODS. Pod nimi nepřehlédnutelný Mareček (Benda) s půllitrem dobrého moku (nevím kolikátého). Příchozí majestátním rozšafným krokem kolébající se Saša (Vondra) rovnou zamířil k nedalekému stolku protilehlé restaurace a zvučně zval na kofeinové pohoštění. Žádný nesmělý disident, ale pořádný chlapák, kterému se už nedařilo ani dopnout sváteční kvádro. Se slušností sobě vlastní uctivě pozdravil přicházející exhejtman a poslanec Dr. Jan Zahradník. Vřele oběhl známé tváře Tomáš (Jirsa z Hluboké) a odkvačil do města hledat vnoučátko. Po chvilce osoba nejvzácnější, frajer každým coulem, ve slušivém obleku šitém na míru jeho štíhlé postavy, hlavu na těle vzpřímeném, obličejem kamenným, předseda ODS.

K dění v malém sále ani není co dodat. Cukr, cukr, mazání medu. Vzpomínky předsedy ODS na léta studentská v Brně, kde navštěvoval Podzemní univerzitu, která učila studenty vést dialog. Tehdy tento obor na VŠ neexistoval, takže se to dělalo tajně, neboť šlo o světovou konzervativní filozofii.

Vzpomínky disidenta na dobu dávno minulou, o hrátkách vabank (Omipro) ani slovo. Poučování věčným poslancem, na nějž dopadala tíha doby od útlého věku vzhledem k postoji svého otce a jeho přátel… No a k dnešní době? Všechno dnes vláda dělá špatně. Jak jinak! Jsme opozice. Slepená, ale jsme. Takže by se mělo… Mělo by se… Mělo. Šedivá je teorie, zelený strom života. Asi půjdeme na pivo, ochutnat, jak šmakuje z pivovodu. Konec konců exministr průmyslu (Kuba) už také shání pohárky k naplnění a obšťastnění svých soukmenovců v opozici na zdejší radnici. I další hlavy zde byly k vidění i slyšení. Místní i cizí. Tak jim popřejme dobrý plán pro příští volební strategii. Začátek i konec ‒ „Demokracie a svoboda nejsou samozřejmostí“.

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

Zvítězíme