Svobodné noviny na internetu

Vysvětlující sdělení hned na úvod

Německy znějící předpona „Ur-“ neznamená, že se jedná o nějakou pravěkou obludu, nýbrž jde o spojení dvou příjmení: Urválek a Válková. Oba z jednoho komunistického hnízda, v tomto případě z jakéhosi výzkumného ústavu při Generální prokuratuře ČSSR. Na jednom pracovišti se tam ve 2. polovině 70. let 20. století, v době nejtužší normalizace, sešli: začínající právnička, nepochybně komunistická kariéristka, H. Válková, a zasloužilý komunistický zločinec, který poslal na šibenici několik hrdinů protikomunistického odboje (zejména JUDr. M. Horákovou) – JUDr. Josef Urválek (1910-1979).

Jakmile se po sociálních sítích a zpravodajských serverech roznesla informace o spolupráci H. Válkové s touto komunistickou zrůdou, vychrlila soudružka Válková ze sebe takovou snůšku nesmyslů a protimluvů, že mi nad tím zůstal rozum stát. Buď je tak hloupá (v tom případě by měla vrátit vysokoškolský diplom), nebo ze sebe dělá důchodkyni, která si už nic nepamatuje. A proto jen plácá a plácá… Samé nesmysly, jak jinak! Například toto: „Navíc jsem netušila, kdo je Urválek. Ano, teď, po roce 1989, to víme všichni,“ prohlásila tato Babišova politička.

Musím uvědomělou soudružku H. Válkovou doplnit a upřesnit: Ačkoliv jsem o rok starší než ona, již v roce 1968 jsem jméno J. Urválka dobře znal: byly nás tehdy tisíce. V době, kdy H. Válková s J. Urválkem spolupracovala (sotva by jinak mohli publikovat společný článek), v právnických kruzích se o jeho zločinecké minulosti dobře vědělo. Proto byl již v roce 1963 dotlačen k tomu, aby rezignoval na funkci předsedy Nejvyššího soudu ČSSR a následně „uklizen“ na málo viditelné místo – do jakéhosi ústavu při Generální prokuratuře (= Výzkumný ústav kriminologický). Bylo to typické místo na dožití pro zasloužilé soudruhy. I pro vysoce postavené komunisty byl J. Urválek natolik nepřijatelnou osobou, že se s ním nikde nechlubili. Jen tak mohl tento zločinec v justiční  „branži“ přežít až do r. 1979, kdy spáchal sebevraždu. Také jeho dohnala minulost a možná i svědomí. I když u takovéto komunistické zrůdy si to lze představit jen velmi obtížně…

Opravdu tato fakta soudružka Válková neznala, když jsem o nich v inkriminované době věděl já a spolu se mnou tisíce jiných, řadových občanů-neprávníků? V tom případě je mi jí upřímně líto, že byla takto nevědomá a „neosvícená“. Podobně se vymlouvala jiná soudružka ‒ prokurátorka L. Brožová-Polednová. Ta zase po r. 1989 přišla s tvrzením, že prý byla ve svých 29 letech „mladá“, a proto si údajně neuvědomovala závažnost svých rozhodnutí, tedy toho, že spolu s J. Urválkem před 70 lety, v r. 1950, poslala na smrt Dr. M. Horákovou.

Prokurátorka L. Brožová tehdy, dne 27. 6. 1950, stála přímo u šibenice na dvoře Pankrácké věznice v Praze, kde byla Horáková oběšena. Na základě svědectví vězňů, kteří tuto „exekuci“ sledovali podle zvuků, jež k nim doléhaly přes otevřená vězeňská okna u stropu jejich cel, doprovázela tato komunistická kreatura poslední okamžiky života této statečné političky, trvající zhruba deset minut (v řeči vězeňských dozorců se tomu říkalo „úřední výkon“), než se udusila v oprátce, fanatickými výkřiky, jízlivými poznámkami a záchvaty hysterického smíchu. Tak uvědomělá byla tato soudružka – „dělnická prokurátorka“ L. Brožová, dívčím jménem Biedermannová. Jistě se budete oprávněně ptát: Kdo těmto „povídačkám“ komunistických vypravěček uvěří? Samozřejmě nikdo!

[O soudním procesu s JUDr. M. Horákovou se čtenáři dozvědí více v článku Proces „H“ (viz rubriku „SN v PDF ke stažení“, SN č. 2/2010, vloženo 19. 10. 2010, ZDE).]

A ještě jedna „perlička“ od H. Válkové. Prý byla zařazena na ono pracoviště při Generální prokuratuře na „umístěnku“. Milá soudružko, umístěnky se dávaly v 50. letech a někde ještě na počátku 60. let 20. století. Později už ne. Po nástupu G. Husáka se naopak na takto prominentní pracoviště umísťovali pouze kariéristé a dobře prověření straníci.

Je to stejná „pohádka“ jako ta od ministryně spravedlnosti M. Benešové (pouhé Mgr., nikoli JUDr.), že mohla pracovat na prokuratuře bez legitimace KSČ. Odpověď je prostá: nemohla! Tu dobu jsem zažil, a proto to vím. Jsou to pohádky pro naivní mladé lidi, kteří nic neznají a o nic se nezajímají. Ty je možno dle libosti „oblbovat“ úplně vším. Těm starším důvěřivcům na to stačí Babišovy koblihy.

Ano, tak prosté to je, až se tomu nechce věřit. Soudružka „profesorka“ Válková „jede“ v Babišových lžích a výmyslech! Je to nicméně trochu jiná „liga“, ale v tom Babišově prolhaném spolku kariéristů a „převlékačů kabátů“, který se nazývá „ANO 2011“, se to ztratí. Jak se stalo u nás v posledních letech zvykem: ani se u toho nezačervená!

[Dne 16. 1. 2020 H. Válková ustála hlasování o setrvání ve funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva: pouze dva členové byli proti jejímu setrvání v této funkci. Toto hlasování je tím nespolehlivějším potvrzením absolutní prohnilosti režimu, který tady na podzim 2017 nastolil (se Zemanovou podporou) A. Babiš. Měli bychom to všichni vzít na vědomí. „Kauza Válková“ nekončí. Musí pokračovat, dokud Babiš nepadne. ‒ Na toto oznámení bezprostředně reagují na internetu občané. Za pozornost stojí některé příspěvky: „Je to vzkaz pro mě i pro některé ostatní. Štěstí, že ještě nemám děti. Založit rodinu tady by bylo šílenství.“ – „To je ostuda. Spolupracovnice justičního masového vraha dělá v lidských právech.“ – „Ostuda, ale holt soudruzi svou soudružku Urválkovou nepotopí.“]

●●●

Historik Petr Blažek odpálil facebookovou „bombu“…

Kdo z nás pamatuje všelijaká „odhalení“ spiklenců a kriminálních megazločinců typu R. Krejčíře či F. Mrázka, a to z „dílny“ J. Kmenty a dalších investigativních novinářů z MF Dnes, předtím, než tento celostátní deník koupil slovenský podnikatel a dobrodruh A. Babiš (2013), toho náhle se objevivší „kauza“ H. Válkové příliš nepřekvapí. I když: „odhalení“ jako takové hodně evokuje právě onu dnes tak často vzpomínanou dobu počátku 50. let 20. století, kdy se v našich justičních vodách proháněla prokurátorská „štika“ jménem JUDr. Josef Urválek.

Ostatně – již dlouho nepamatuji takovou mediální kauzu, aby bylo „hotovo“ za pár dní. Přesněji: aby dotyčný jedinec byl skoro ze dne na den „popraven“. Obvykle se to táhne dlouhé měsíce, než to „vyšumí“ a než nové skandály a aféry překryjí ty starší. Pak následuje rychlé zapomenutí a všeobecné upření pozornosti na nové dění. Naše společnost se během těch posledních třiceti let „bulvarizovala“ takovým tempem, že to nikdo nepředpokládal. Jsme spíše stavěni na to, že se vyšetřují banality, jako je například natírání tanků narůžovo či polévání soch barvou rudou, případně malování hákových křížů kamkoliv nebo vyvracení židovských náhrobků na fungujících či naopak zapomenutých a již nepoužívaných hřbitovech. Čím dále od hlavního města, tím je místní obyvatelstvo vůči těmto projevům barbarství a vandalismu bezbrannější. Ne všude mají obecní či městskou policii.

Projevů vandalství den ode dne přibývá, zatímco občanské odvahy a angažovanosti naopak ubývá. Pak se dá dost těžko něco proti tomu dělat. Všechno totiž začíná a končí u občana – jako nositele veškeré moci ve státě. Když je to nějaký vesnický trouba, u něhož je vrcholem jeho statečnosti to, že se v hospodě zpije do němoty a pak cestou domů převrací popelnice, vykřikuje u toho sprostá slova nebo si hlasitě zpívá, s takovými jedinci se nedá ani budovat demokracie, ani dělat revoluce. Dokonce ani ta „sametová“, při níž netekla žádná krev, ačkoliv u „klasických“ revolucí obvykle teče.

Přiznejme si popravdě, že na to, abychom řešili nějaké doopravdy závažné kauzy, např. tu s H. Válkovou, nejsme vybaveni ani z hlediska občanského, ani čistě odborného. Proč? Protože: kdo dnes ví něco o politických soudních procesech z 50. let 20. století, v nichž figuroval prokurátor J. Urválek, nebo o následných soudních rehabilitacích (před civilními i vojenskými soudy) a o trpké cestě za spravedlností těch osob, jež prošly komunistickými kriminály a uranovými lágry? (Bylo to podobné martyrium, které zažívaly oběti židovského holocaustu za Druhé světové války.) Ano, jen málokdo z našich občanů a sem tam někdo z profesionálních historiků (taky ne každý).

Já sám jsem měl například to štěstí, že jsem ještě v 90. letech 20. století mohl s některými bývalými politickými vězni komunistického režimu hovořit. Dozvěděl jsem se od nich věci, které bych si netroufl publikovat ani dnes, např. o tom, kdo všechno byl agentem Gestapa, SD, StB či KGB. Proto vždycky dostanu záchvat smíchu, když někoho z těch chorobně domýšlivých „kašparů“, našich údajně demokraticky zvolených politiků (spíše však „politikářů“), kteří se ke korytům prodrali po zádech poctivých a nic netušících občanů, vidím v televizi, jak se dmou pýchou, naparují a nafukují jako holubi nebo vypravují o tom, kterak prý „bourali socialismus“ či „dělali revoluci“ v roce 1989. Bývá to podívaná pro bohy. Naposledy jsem se takto bavil během televizního vysílání u příležitosti 17. 11. 1989.

Dnes už ‒ bohužel ‒ skoro nikdo z těchto pamětníků „rudého teroru“ z let 1948-1960 nežije. S tím, jak tito „svědkové“ oné doby postupně odcházejí na věčnost, mizí i ve společnosti potřeba a zvídavost o tyto tragické záležitosti z minulosti se zajímat. Pro mladé lidi jsou dnes jména hrdinů, jako byli M. Horáková, J. Palach či H. Píka, pouhé pojmy z učebnic dějepisu. Dokáží se nabiflovat pár údajů o nich, ale nikdy se jim nemůže podařit vcítit se do atmosféry doby, v níž dotyčné osoby žily a položily své životy – za svobodu a demokracii. 

Je tu ještě jeden „komplikující“ faktor, který vstupuje do hry. Stejně jako lékaři či další odborníci, mají i historici své odborné zaměření ‒ specializaci. Ne každý zkoumá období po roce 1948. V dnešním ÚSTR, kde je zaměstnán i mediálně známý historik P. Blažek, je daleko více těch historiků (a „historiků“), kteří se zabývají dobou nacistické okupace. Je to politicky méně nebezpečné, protože většina přímých aktérů těchto minulých událostí je již dávno po smrti.

Zodpovědně pracující historik ví, že ne každou „citlivou“ informaci může libovolně, v jakékoliv době, zveřejnit, aby to někomu neublížilo a nepřevrátilo jeho život (nebo potomků dotyčné osoby) naruby. S historickými fakty je proto třeba nakládat velmi zodpovědně a s rozmyslem. A existují i informace, které si historik musí občas vzít s sebou do hrobu, když nemá jistotu, že by to společnost „unesla“. V opačném případě pak riskuje, že se to všechno obrátí proti němu. To dnes hrozí P. Blažkovi, proti němuž se již začali šikovat „obhájci“ zkompromitované H. Válkové, jakož i bezzásadoví Babišovi poskoci z jeho médií i z politické divize Agrofertu (= ANO 2011).

V uplynulém desetiletí jsem zaznamenal jedinou informaci, která byla i pro mne tak trochu překvapením, ale opravdu jen „trochu“, a to o „práskačství“ známého spisovatele M. Kundery. Ale protože jsem se již v 90. letech 20. století důkladně seznámil s veškerou literární „produkcí“ mnohých našich spisovatelů (nebo spíše „sepisovatelů“), styl chování tohoto „nejslavnějšího Čecha“ mě nijak nepřekvapil. Na počátku 50. let 20. století se podobně jako on chovala většina tehdejších mladých lidí, svazáků a komunistů, protože komunismus byl tehdy „mládí světa“. Bylo to v časech, kdy se zpívaly budovatelské kantáty J. Seidla či L. Podéště, nebo písnička „Zítra se bude tančit všude“.

Jejím autorem byl mladý svazácký básník Pavel Kohout (*1928), jehož loňské devadesátiny – na rozdíl od M. Kundery – prošly téměř bez povšimnutí. Aspoň já jsem v televizi nebo na internetu skoro nic nezaznamenal. Neozvali se ani někdejší „kámoši“ V. Havla, i když právě Kohout byl jedním z jeho nejbližších kolegů. Dokonce ani z Pražského hradu nezaslal nikdo gratulaci. Zkrátka: nevděk světem vládne. Zatímco pro Kunderu se angažuje samotný A. Babiš, básník a dramatik P. Kohout nikoho nezajímá. Opravdu to není spravedlivé ‒ navzdory jeho stalinistické minulosti. Podobně jako on se totiž v té době „mýlili“ i mnozí jiní. Kdepak je tentokrát „zakopán pes“? Asi někde hodně hluboko.

Nedávno se mi dostalo do rukou CD s písničkami R. Cortése z 50. a 60. let 20. století. Text k jedné z nich napsal po válce velice známý textař a konferenciér V. Dvořák, kterého si všichni dobře pamatujeme z normalizačního pořadu „Televarieté“, kde bývala jeho partnerkou „nesmrtelná teta“ J. Bohdalová. Ona písnička na Dvořákův text byla natočena někdy 22. nebo 23. 11. 1952. Právě tehdy probíhal onen nechvalně známý monstrproces s R. Slánským, z něhož nám televize nabídla úryvek ze závěrečné řeči fanatického prokurátora J. Urválka. Ta písnička je úplně „nevinná“, jako by do té doby vůbec nepatřila: zpívá se v ní o naprosto všedním, obyčejném dni jednoho mladého pražského muže, který ráno vstane, nasnídá se a jede tramvají do práce. A světe div se! Nezpívalo se v ní ani o soudruhu Stalinovi, ani o jeho české „kopii“ ‒ K. Gottwaldovi. A už vůbec ne o budování největšího Stalinova sousoší na Letné.

Pokud je mi známo, nikdo nikdy Dvořákovi nevyčítal, že takovou píseň napsal. Možná proto, že většina lidí ani netušila, že právě dotyčnou, docela populární písničku otextoval právě Dvořák – vedle jiných písniček, přeložených z angličtiny. K jejich interpretům patřil například brněnský zpěvák M. Chladil. Také to bylo ještě v 50. letech, ale už v té druhé polovině, kdy začaly stalinistické „ledy“ tát. A titíž lidé samozřejmě brzy zapomněli i na to, kdo to byl J. Urválek. Nastávala éra uvolnění: doba Divadla Na Zábradlí, Semaforu a Rokoka. Po éře, kdy se „tančilo všude“ a kdy komunismus byl „mládí světa“ přišla doba úplně jiná: už ne tak sešněrovaná, kdy se lidi báli mluvit jeden před druhým, aby je někdo neudal, ale přesto ještě ne plně svobodná. Ta svoboda přišla až po roce 1989.

A tak se musím zeptat: Kdo z dnešních studentů středních a vysokých škol (máme jich tolik, že bychom jimi mohli vydláždit menší náměstí) o soudruhu J. Urválkovi ví něco konkrétního? Ne ty fráze z televize, ale skutečná fakta o jeho životě a profesní dráze soudce a prokurátora. Asi by mnohý z dnešních kritiků H. Válkové byl překvapen tím, že i tento komunistický „zloduch“ a symbol naší „rudé“ justice býval ještě za První republiky docela spořádaným členem sociální demokracie. Až pak ho nalákali do svých řad komunisté (po válce) a pro spolupráci ho naverbovala komunistická tajná policie (StB).  Když už byl „jejich“, musel sloužit ‒ až do roztrhání těla. Byl totiž polapen do pasti, z níž nebyla žádná cesta ven. Pouze ta jediná, kterou v roce 1979 zvolil – sebevražda. Tak ostatně skončil i národně socialistický ministr E. Šlechta (†1960) a rovněž autor onoho zmíněného Stalinova pomníku na Letné, zvaného „Fronta na maso“ – sochař O. Švec (†1955).

Proč to všechno připomínám na okraj toho, co se v těchto dnech odehrávalo okolo H. Válkové? Je to prosté. Proto, aby se také o těchto věcech vědělo a nezapomnělo se na ně. Chce se mi totiž na adresu zmíněného V. Dvořáka z „Televarieté“ ještě poznamenat: Ano, to všechno se odehrávalo ve stínu komunistických šibenic a koncentráků. V době, kdy tady řádil jako uragán krvežíznivý prokurátor, utržený ze řetězu ‒ J. Urválek.

A nejen on: podobných zločinců v taláru byly desítky po celé republice. Nepopravovalo se pouze v Praze na Pankráci, ale i v krajských věznicích (Plzeň, Brno, Bratislava, Uh. Hradiště, Jihlava atd.). Ještě krátce po r. 1948 byli někteří naši političtí vězni zakováváni do želez – jako ve středověku; o mučení elektrickým proudem ve věznici v Uh. Hradišti (A. Grebeníček a spol.) ani nemluvě. Buďme rádi, že je tato doba dávno pryč a dělejme všechno pro to, aby se již nikdy nemohla vrátit! Snažit se o to musí především naše mladá generace, protože půjde o její budoucí život. Jak si mladí dnes ustelou, tak si zítra lehnou!

●●●

Souběžně probíhající mediální kampaň proti H. Válkové i proti P. Blažkovi

Jen co se ve sdělovacích prostředcích objevila informace o spoluautorství J. Urválka s H. Válkovou u jednoho odborného článku v časopise „Prokuratura“, okamžitě se rozjela mediální kampaň jak proti H. Válkové, tak i proti historiku P. Blažkovi, který s touto informací přišel. Přesněji: nabídl ji zpravodajským serverům, které s ní (= touto informací) naložily po svém. Vzhledem k nízké morální i profesní úrovni některých novinářů to od začátku nemohlo dopadnout dobře. Kdo zná poměry v Čechách, ten nemohl být překvapen. V době, kdy Babiš veřejně, svou poznámkou pro sdělovací prostředky, hodil Válkovou přes palubu, protože se pro něho v tu chvíli stávala přítěží, přispěchali odkudsi náhle se objevivší „advokáti“ předem zatracované komunistické kariéristky H. Válkové.

Přesto z řad „ANO 2011“ nezazněl jediný skutečně odvážný hlas, který by se za H. Válkovou postavil. Vlastně jeden ano: od nejhloupějšího poslance z tohoto Babišova uskupení – „Slováka“ M. Ferance, který se podobně jako Babiš dodnes pořádně česky nenaučil. V politické divizi Agrofertu, která si říká „ANO 2011“, dokonce v souvislosti s H. Válkovou došlo k jakési vnitřní revoltě. Kdyby se o Válkové hlasovalo v PS, nedostala by ani od „svých“ lidí potřebný počet hlasů. I to byl zřejmě ten hlavní důvod, proč raději sama na nabízenou funkci ombudsmanky rezignovala. Udělala dobře: stejně neměla žádnou šanci.

Nezvykle kriticky, ba odmítavě, se k Blažkově iniciativě postavil levičácký server „A2larm“ (11. 1. 2020), který tomuto historikovi „vyprášil kožich“, a to kvůli tomu, že H. Válková byla po zveřejnění Blažkovy informace řadou novinářů (včetně ČT) obviněna (prý neoprávněně) z toho, že věděla o zneužívání tzv. ochranného dohledu ze strany estébáků. Protože jsem v inkriminované době žil a patřil k těm, kdo byli v „hledáčku“ udržovatelů komunistického režimu, musím dát za pravdu spíše výše zmíněným „alarmistům“.

Právě na tomto faktu, který se týkal tzv. ochranného dohledu, postavila Česká televize (ČT) velkou část svého propagandistického využití „kauzy H. Válkové“. Osobně pochybuji o tom, že pozvaný diskutér H. Válkové do televizního pořadu „Události, komentáře“ (moderovala jej S. Witowská a zase si „naběhla na vidle“), jímž byl disident J. Gruntorád (spojovaný s „Libri prohibiti“), vůbec tušil, jakou hru okolo onoho článku v časopise „Prokuratura“ P. Blažek a spolu s ním ČT rozehráli.

Daleko tvrdší byla kritika ze strany Babišova tisku – Lidových novin. Do Blažka i do lidí ze serveru „Info.cz“, kteří to všechno odstartovali, se ostře pustil historik P. Zídek. Ten označil P. Blažka za „politizujícího historika“ a server „Info.cz“ za „nevěrohodný informační server“. Shodou okolností jsem 5. 1. 2020 zveřejnil na adresu téhož serveru kritickou poznámku, která se týkala neznalosti pravopisu ze strany jeho redaktorů. Možná proto si chtěli vylepšit renomé, a proto jako vůbec první vypustili Blažkova „džina“ z lahve. Pak už se s tím nedalo nic dělat, protože „převratná“ informace začala žít svým vlastním, mediálním životem.

Pokusím se být objektivní, i když to zrovna v tomto případě není snadné. P. Zídek má pravdu v tom, že zjednodušující líčení doby tzv. normalizace neodpovídá historické skutečnosti a že tato doba byla komplikovanější a ne tak jednoznačná, jak se nám to zpětně jeví dnes. Přesto bych se pod toto Zídkovo kategorické tvrzení – jako pamětník té doby – nemohl podepsat. Jako historik bych s tím problém neměl, ale jako občan a člověk, který neztratil paměť, ano.

Na adresu kritizovaného P. Blažka, který je o jednu generaci mladší než já, a tudíž nezažil tu dobu a nenasál její atmosféru, musím napsat toto: Plně se ztotožňuji s jeho rozhodnutím zveřejnit dosud neznámá fakta z minulosti H. Válkové. Bylo to naprosto správné jednání profesionála, který si je vědom toho, že se musí chovat také jako zodpovědný občan. Občanská čest stojí mnohem výš než čest profesionální. V tomto případě je zcela lhostejné, že někteří jiní historici by k podobnému činu nikdy nenašli odvahu.

[Rovněž já občas zveřejňuji různá nepohodlná fakta, která se nelíbí jistým zkompromitovaným osobám. Máme jich u nás pořád ještě dost, i když uplynulo již třicet let od Listopadu 1989. Bude to trvat zřejmě dlouhá léta, než se všeho toho lidského a morálního „odpadu“ zbavíme přirozenou cestou. Musí to vychcípat. Nestačí, že to necháme vyhnít.]

Podivné chování mnoha našich občanů (a hlavně politiků) si lze vysvětlit jedině tím, že nemají čisté svědomí a že se stydí za svou minulost před rokem 1989. Asi se mají za co stydět a čeho se bát. I po třiceti letech je to stále pro někoho živé a možná i stresující. V jiné zemi by tuto „spodinu“ izolovali od ostatní společnosti: část lidí by zavřeli do vězení a některé obzvlášť odpudivé jedince by postavili ke zdi a nechali odstřelit.

Bohužel – naši Havlové a Pithartové se jim dokonce omlouvali a zcela nelogicky jim nadbíhali nebo se jim podbízeli, ačkoliv to nebylo vůbec nutné. Poražení byli oni, nikoli lidé z Václavského náměstí či Letenské pláně. Pouze osoba něčím zkompromitovaná se bojí a ustrašeně ustupuje. Proto Havlovo chování po roce 1989 nelze vysvětlit jinak, než že byl něčím kompromitován a následně vydírán. Naprosto skandální byla například návštěva V. Havla v nemocnici u bývalého komunistického bosse A. Kapka, který se pokusil o sebevraždu: napodruhé se mu podařila. Tím jsme se zbavili jednoho ze signatářů tzv. zvacího dopisu ze srpna 1968. Havel tím jen prokázal, že je slabým politikem s nevyjasněnými vazbami ke komunistům a k minulosti.

[Zlí jazykové tvrdí, že rovněž V. Havel byl členem KSČ, i když to všichni chartisté – kromě Z. Mlynáře – popírali a popírají a raději „drží basu“. U této falešné hry na minulost jim bohužel sekundovali také lidé z aparátu KSČM. Vždyť stačilo dohledat příslušné materiály v archivu KSČ ‒ a bylo by všechno jasné. Pokud ovšem tyto dokumenty nebyly mezitím účelově zničeny nebo někam „uklizeny“…]

Namísto nesmyslných politických tanečků bylo na místě po Listopadu 1989 hlavní komunistické zločince postavit před soud a popravit. Havel prosadil pravý opak: nechal si odhlasovat, že KSČ je legální politickou stranou a dokonce prosadil zrušení trestu smrti, aby tito zločinci nemohli být nikdy spravedlivě potrestáni. Havlův falešný humanismus a jeho celoživotní politické komediantství, jakož i nadbíhání komunistům a estébákům, se staly časovanou bombou, která vybuchla po volbách z října 2017. Babiš a Zeman jsou jen nechtěným plodem této chybné politiky.

Proto se dnes nacházíme v tak žalostném stavu. Po 30 letech předstírání, že tady budujeme svobodu, demokracii a právní stát, stojíme ve skutečnosti na hromadě trosek (nebo hnoje?). Přitom od samého začátku bylo jasné, že bez důsledného vyrovnání se s komunistickou minulostí se nám nic z toho nemůže podařit. A taky se nám to nepodařilo. Navzdory tomu chybí u našich politiků odvaha tuto krutou pravdu přiznat: občanům, nikoli někde v hospodě kamarádům nebo doma manželce. Po třiceti letech jsme tam, kde jsme v Listopadu 1989 byli: na úplném začátku.

Nic si nenalhávejme! Češi nejsou a nikdy nebyli národem hrdinů, ale spíš zbabělců, hloupých Honzů a vyčůraných Švejků. Jako národ bychom potřebovali zvýšit svůj „rating“. Místo toho se do dějin zapisujeme spíše jako ustrašení lidičkové, defétisté, kolaboranti a prospěcháři, kteří by rádi propluli každým režimem bez úhony, bez ztráty kytičky. V praxi to tak bohužel nefunguje. Nelze být slušným a čestným občanem v neslušné době, v níž kralují duševní mrzáci, a nezašpinit se nebo neskončit ve vězení či v emigraci (skutečné či vnitřní). Časem se totiž tímto mrzáctvím nakazí každý.

A ještě jedna poznámka: V případě morálního selhání H. Válkové kvůli její spolupráci s J. Urválkem je pro mne mnohem horší to, že již několik let vytrvale obhajuje, omlouvá a bagatelizuje trestnou činnost A. Babiše. Činí tak jako právnička, která musí dobře vědět, jak se věci mají. Je to hanba! Řádově větší než nějaký společný článek s „krvavým“ komunistickým prokurátorem J. Urválkem.

Tohoto soudruha odnesl čert do pekla již před čtyřiceti lety. Válková si bude muset na totéž ještě pár roků počkat. Čertů v pekle je sice dost, ale mají moc práce, protože lidi jsou prý velicí prevíti. Proto čerti musí pracovat přesčas, aby to všechno stihli. Také H. Válková se jednou dočká. A kdyby byla moc netrpělivá, mohl by s ní režisér Z. Troška, jeden z vyznamenaných „kámošů“ našeho pana prezidenta, natočit nějakou „čertovskou“ pohádku, aby si vyzkoušela, jaké to v tom pekle bude. Není nad to, když člověk ví, do čeho jde…

●●●

Novináři, obstarejte si pravdivé informace!

„Doktor Urválek byl skutečně tím prokurátorem, který pod dohledem sovětských poradců sehrál klíčovou roli v příběhu justiční vraždy Milady Horákové a tří jejích spoluobžalovaných, posléze i v procesu Rudolfa Slánského, při kterém bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Byl tak angažovaný, že se za odměnu stal na deset let předsedou Nejvyššího soudu, ovšem při prvním náznaku politického tání v roce 1963 byl uklizen právě do Výzkumného ústavu kriminalistického a v roce 1968 byl vyšetřován Pillerovou komisí, která se až do vstupu sovětských vojsk snažila objasnit průběh politických procesů padesátých let. Pokud byl někdo představitelem stalinské justice na území Československa, pak to byl právě Josef Urválek.“ (Echo24.cz, 10. 1. 2020)

To je úryvek z článku redaktora P. Holuba, který vznikl na základě podkladů člověka, jenž o této problematice doopravdy něco ví. I když – já bych to formuloval úplně jinak a připojil bych k tomu další vysvětlující a doplňující informace, protože vím, že laický čtenář o popisované době nejspíš nebude vědět vůbec nic.

To je taky moje hlavní výhrada vůči P. Blažkovi, který „hodil do placu“ výbušnou zprávu, mediální „bombu“, ale tu potřebnou „omáčku“ k tomu „masu“ zapomněl přidat. Z mého pohledu je to dost velký problém, protože informace, která jenom tak „visí v luftu“, je z principu nebezpečná. Někdo se může o takto trčící hrot poranit, případně i smrtelně. Nepřeháním! Myslím to docela vážně.

Ostatní servery, včetně „Info.cz“, které přišly s touto informaci jako první, si s Blažkovým sdělením na Facebooku příliš hlavu nelámaly: prostě to jen „přežvýkaly“ a zveřejnily. Tím to skončilo. Aféra byla během několika hodin od 9. 1. 2020 na světě a informace o H. Válkové začala žít vlastním životem. Celá věc postupně dostala úplně novou, nečekanou dynamiku. Když odpálíte „bombu“, musíte přece počítat s tím, že to může někoho zabít a že i vás nějaký ten šrapnel může zasáhnout. Zatím největším odborníkem na politické „šrapnely“ je náš pan prezident, ale ten zatím neavizoval, že by někdo zahynul. Pouze jakýsi J. Urválek prý před 40 lety spáchal sebevraždu.

Třebaže bych rád doplnil informace, jež redaktor P. Holub sdělil čtenářům „Echa24.cz“, omezím se pouze na výše uvedené. Podrobnější doplnění k této problematice by si vyžádalo více místa – nad rámec tohoto článku. Čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco víc, odkazuji na svůj další článek ke kauze „Válková a Urválek“, který bude zveřejněn v příštích týdnech.

●●●

„Babo, zmiz z politiky!“

Ve světě internetu a sociálních sítí je to jen otázka velice krátkého času, kdy nějaká informace, která by v normálním, demokratickém státě vedla k pádu celé vlády, oběhne během hodiny či dvou celý svět. Tak je tomu i v případě předlistopadové minulosti bývalé ministryně spravedlnosti H. Válkové. Tato informace ve spojitosti s onou funkcí (= ombudsmanky) totiž představuje hodně nepovedený vtip. Z této osoby s totalitní minulostí by chtěl někdo mít „ochránkyni práv všech občanů“? Vskutku absurdní představa!

Kdyby tato „předlistopadová“ soudružka měla aspoň špetku soudnosti, sbalila by si svá fidlátka a potichu, docela nenápadně, by se vytratila z politiky. Namísto toho si tato arogantní a drzá osoba ještě dovoluje vyhrožovat tím, že „zváží právní kroky“. Tím nejlepším „krokem“ bude, když urychleně zmizí někam hodně daleko a až do své smrti tam zůstane. Bude to ta nejlepší služba, kterou této zemi může prokázat. Předtím by ještě měla odvolat z funkce lidoveckého „trafikanta“ D. Hermana, velkého přítele sudetských Němců, kterého dosadila do Rady pro lidská práva. Čí práva tam tento kolaborant hájí?

Exministryně spravedlnosti H. Válková by se neměla zesměšňovat, ale raději vzít rozum do hrsti a natrvalo zmizet z politiky. Doporučoval bych jí cestu do Antarktidy – k tučňákům. Mohla by je školit z „demokracie po komunisticku“. Čím dříve zmizí, tím lépe. I tak s ní ta ostuda zůstane až do konce jejího života. Copak to ta baba nechápe? Opravdu je tak hloupá? V ústředním sekretariátu ANO 2011 by si ji mohli dát do vitríny jako výstavní exemplář s nápisem: »Takové „osobnosti“ jsme poslali, aby reprezentovaly politiku demokratického státu. Hanba nám!«

●●●

 „Myslela, že je to Válek, a on to byl Urválek“

Pročetl jsem si celou diskusi pod článkem iDNES.cz, kde se informuje o „kauze H. Válkové“. Stručně se dá konstatovat, že Válkovou již v předstihu „popravil“ tiskový věstník jejího stranického šéfa. Je to již druhá „mediální poprava“ v její politické kariéře od r. 2014. Samotná diskuse je velice poučná. Naši lidi opravdu nejsou blbí. To jen v Babišově politické divizi Agrofertu si myslí opak. Zde jsou nejzajímavější reakce čtenářů. Kdyby si názory občanů každý politik přečetl, měli bychom v politice „uklizeno“: zůstali by tam pouze slušné lidé, nikoliv ta zapáchající hromada odpadu, který tam dnes je.

Situace, do níž jsme se dostali díky aféře H. Válkové, je pohotově komentována jak řadovými čtenáři, tak i lidmi, kteří mají potřebný nadhled i odbornou průpravu, aby to dokázali posoudit z hlediska psychologického a psychiatrického. Jako příklad mohu uvést vtipnou reakci psychiatra R. Honzáka. (Pozn. 1) Je to jiná „liga“ než jeho zkompromitovaný kolega, spolupracovník StB, prof. MUDr. C. Höschl, o kterém jsem psal nedávno v jiném článku.

Psychiatr R. Honzák nám ukázal názorně to, co nám chybí: schopnost podívat se na naše dění z nadhledu. A hlavně: nebrat se tak vážně, jak to děláme. Nejsme totiž žádnými hybateli světových dějin, a proto bychom se měli chovat jinak, přiměřeně, a být více při zemi, než jak to předvádí hejno „ředitelů zeměkoule“, kteří v posledních letech ovládli naši politiku. Musíme tyto nesoudné osoby poslat k šípku a začít dělat skutečně zodpovědnou, realistickou politiku – bez A. Babiše a jeho „podržtašek“, ale i bez většiny do sebe zamilovaných předsedů tzv. opozičních stran a hnutí.

Naše politika potřebuje nové a hlavně mladé lidi, kteří nás vyvedou ze „zaprděných“ a provinčních Čech na čerstvý vzduch. Bohužel ‒ nic z toho se nám zatím nedaří realizovat. Dokud nenajdeme odvahu, abychom s naším „zamrzlým“ a nefungujícím státem něco udělali, nepohneme se vpřed ani o milimetr. Jsme na tom hůř než na konci roku 1989, kdy i komunistům „docvaklo“, že takto to dál jít nemůže. Před třiceti lety jsme měli naději, že může být líp. Dnes už ji nemáme, a to navzdory tomu, že nám Babiš již několik roků slibuje nový ráj na zemi.

─────

A teď k některým reakcím čtenářům, jak jsem si je vypsal z diskusí pod články o skandálu H. Válkové. Zde jsou nejzajímavější postřehy:

„Jestli opravdu netušila, kdo byl Urválek, tak má tato dáma vzdělání a rozhled maximálně tak na funkci obsluhy veřejného WC. Nejspíše ale jenom trapně lže, aby zakryla své charakterové vlastnosti. U někoho, koho protežuje jak pan prezident, tak i pan premiér, to vůbec není překvapivé.“ – „Do ANO [2011] by žádný slušný člověk nevstoupil. Tam lezou jenom kariéristé, stejná sorta lidí, kteří byli schopni podat přihlášku do KSČ v červnu 1989.“ – „Ale vydržela baba dlouho dost vysoko, než se to provalilo, co? Tyhle (= tihle) nestoudní lidé by měli zcela zmizet z veřejného života, médií, politiky. To včetně těch agentů StB a FSB (KGB), co je do politiky delegovali a protlačili tak vysoko. Měli by skončit v zapomnění, bez milosti.“ – „Nemohu říct, že by mě to nějak překvapilo. Že je Válková obyčejná, bezpáteřní kariéristka bez jakýchkoliv morálních hodnot, která by věrně posluhovala komukoliv, kdo by byl zrovna u moci, je zřejmé i z jejích dřívějších výroků. Hanba.“ – „O doložkách taky nic nevěděla.“ – „Válková je taková, jaký je průměrný volič ANO [2011], tedy bezpáteřní křivák.“ – „Proč by nemohla být ombudsmankou, když je estébák premiérem a další komunista prezidentem?“ – „Na Hradě komunista, vládu vede STBák s podporou dalšího STBáka. Jak může taková Válková někoho překvapit?“

●●●

Co na to premiér A. Babiš? Hodil Válkovou přes palubu!

Je zbytečné rozepisovat se o „reakci“ A. Babiše na „malér“ věrné ovečky z jeho stáda, která se opakovaně dostala do nemilosti. Před časem byla vystřídána R. Pelikánem ve funkci ministryně spravedlnosti, protože pravděpodobně neplnila očekávání svého šéfa. Politické tanečky okolo „vyvinění“ A. Babiše v kauze „Čapí hnízdo“ se táhly několik let. Všechno to prozatím skončilo obnoveným trestním stíháním, jež bylo dočasně zastaveno. Tolik promarněného času kvůli jednomu slovenskému imigrantovi a mega podvodníkovi! Stálo to vůbec za tu energii a vynaložené úsilí?

Jak se zdá, Babiš stále hraje o čas, který se mu krátí. Dříve nebo později bude muset z politiky odejít. Skončí-li jako majitel krachujícího Agrofertu, který nebude mít šanci ekonomicky přežít bez dotací (evropských i českých), bude to světová ostuda. Ze „světového“ politika se brzy stane trapný žebrák s doživotní ostudou.

Pár dní před vypuknutím aféry okolo H. Válkové dostal Babiš politický políček. Došlo k tomu při znovuotevření rekonstruované budovy Státní opery v Praze. Pozvání na tuto vcelku tuctovou akci odmítla jak A. Merkelová, tak i polský premiér T. Morawiecki a slovenský premiér P. Pellegrini, kteří byli do nedávna velkými Babišovými „kámoši“. (Ještě při oslavách 30. výročí „sametové revoluce“ 1989 v Praze zástupci těchto států byli přítomni.)

Premiér A. Babiš se v případu H. Válkové zachoval stejně jako při jejím prvním „maléru“. Jeho noviny byly mezi prvními, kdo o této aféře psal. Další „mediální poprava“ v přímém přenosu. Po oznámení, že se H. Válková zapletla s komunistickým prokurátorem J. Urválkem, zareagoval A. Babiš těmito slovy:  „Obvinění jsou závažná. Paní profesorka se v médiích vyjádřila v tom smyslu, že nařčení odmítá, věc ale musí vysvětlit.“ (Novinky.cz, 9. 1. 2020, 17:12) Tečka. A pak už nic…

[Nejnověji A. Babiš na adresu H. Válkové a jejího maléru s J. Urválkem prohlásil toto: „To je (= Urválek) komunistický esesák, to je zrůda a bohužel ona (= Válková) má smůlu, že měli ten společný článek. To se nedá obhájit.“ V tom posledním tvrzení má Babiš samozřejmě pravdu. Neobhájil by to ani on, kdyby se mu to stalo. Naštěstí se do politiky dostal mnohem později, kdy už něco podobného nehrozilo. Český premiér ze Slovenska, A. Babiš, se ovšem mýlí v tom, že J. Urválek byl „komunistický esesák“. Nebyl. Byl pouhým kolečkem v soukolí totalitní justiční mašinérie (zastupoval státní prokuraturu), která dokázala rozšmelcovat každého, vinného či nevinného, na kaši.

Kdyby si zbabělec A. Babiš dovolil pronést toto prohlášení v době největší Urválkovy slávy, kdy měl neomezenou moc, skončil by tento politický tlučhuba a komunistický kariérista buď rovnou na šibenici, nebo by ho estébáci umlátili na vyšetřovně a pak poslali spálit jeho tělo do kladenských vysokých pecí. Tam končili mnohem větší „hrdinové“, než je tento, momentálně neomezenou mocí opojený politický komediant ze Slovenska. Nezbyla by po něm ani hromádka popela. I Slánský byl na tom líp: jeho popel estébáci rozsypali na zledovatělé silnici kdesi za Prahou začátkem roku 1953. Babiš, jak je jeho zvykem, zase populisticky plácá nesmysly, ale ve skutečnosti o tom neví zhola nic.]

─────

Mezitím běžel čas, který to nakonec za A. Babiše „vyřešil“. Válková sama po zralé úvaze prohlásila dne 10. 1. 2020 v pořadu ČT24 „Události, komentáře“, že na funkci rezignuje. Šlo to rychleji a mnohem hladčeji, než si vůbec kdo dokázal představit. Přitom A. Babiš se zachoval jako typický zbabělec – nikoli poprvé. Zřejmě se domníval, že mu to prospěje. Velice se však zmýlil.

Pouze nemyslící jedinci si totiž nedokáží vyhodnotit potřebná fakta. Ta jsou ostatně jasná: Válková přecenila své schopnosti a naopak podcenila rizika, spojená s její totalitní minulostí. Poté, kdy byla již podruhé hozena přes palubu, H. Válková sama pochopila, že v politice si již „neškrtne“. Čím dříve odejde, tím lépe pro ni. Babišovi tím sice neprospěje, ale ani neublíží. Ten to má již spočítané ‒ tak jako tak.

Babiš se bohužel neprozřetelně spolehl na zastavení trestního stíhání a promeškal příležitost vyvolat předčasné volby. Tím odsoudil sebe i své „hnutí“ k brzké politické „smrti“. Jeho „popravu“ si rádi vychutnají také ti, kteří mu ještě dnes freneticky tleskají. (Kdysi tak tleskali K. Gottwaldovi, R. Slánskému i G. Husákovi.) Takové totiž bývá chování lidské spodiny, o kterou A. Babiš i M. Zeman opřeli svou politickou podporu.

Ani chování A. Babiše vůči H. Válkové nezůstalo bez pozornosti našich občanů. Svědčí o tom ostatně řada reakcí na internetu. Můžeme se tam dočíst například toto: „UrVálková je zosobněním zaryté bolševické zrůdy.“ – „Nejvíce se paní Válková ztrapnila výrokem, že netušila, kdo byl Urválek. Buď účelově lže, nebo je nesvéprávná. V každém případě nemá co dělat na (= ve) funkci ochránkyně [lidských] práv.“ – „ Babiš by měl hlavně vysvětlit svoji STB minulost.“ – „Bureš se obklopuje ‚skvělými‘ lidmi. Inu, vrána k vráně sedá. Bude to báječná ombudsmanka pro usvědčeného agenta komunistické StB Bureše.“ – „My, starší generace, víme, co dělala a čím byla. Vypadá jako dozorkyně z koncentračního tábora!“ – „Kde jsou staří Češi? Parlament samý komunista, STBák a národ opět mlčí. Hnus.“ – „Já myslím, že mít ombudsmanku, která se podílela na šikanování disidentů a psala odborné texty pod vedením vraha Milady Horákové, je opravdu skvělý výsledek naší politiky v hnutí ANO [2011].“ – „Helena Válková přece v r. 1971 netušila, kdo byl Urválek, ačkoli byl od r. 1968 za své činy v 50. letech [20. století] prověřován a kritizován a v r. 1979 spáchal sebevraždu.“ – „Komunistka a nyní v ANO [2011] chce hájit práva občanů, to je vrchol drzosti.“ – „Spolupráce s justičním vrahem Milady Horákové je horší než podpis spolupráce s StB. Je to doživotní diskvalifikace. Ten člověk nemá v justici co dělat.“ – „Tak STBák už jednou tuhle bolševickou, zubatou Kobru sundal!“ – „»Politicky jsem se neangažovala, měla jsem tenkrát knížku KSČ, tedy byla jsem členkou komunistické strany…« Jeden neví, má-li se smát, či plakat.“ – „No nabízí se, že jako antikomunistka svou spoluprací dohnala Urválka k sebevraždě. (Spáchal ji v roce publikace článků.)“ – „Soudružka UrVálková nevěděla, že nějací disidenti jsou, zrovna tak jako Bureš nevěděl, že se nedalo vycestovat do svobodného světa! No prostě prolhaní bolševici!“ – „Lidi, neblázněte! Paní Válková je čestná žena. K napsání toho textu ji přinutil Kalousek.“ – „Prostě ANO. Sajtna plná estébáků, kariérních komunistů, prospěchářů a především lhářů. Hned je mi líp, děkuju.“ „Bestie komunistická.“ – „Učit se od Urválka, což bylo ztělesněné zlo. A psát s ním články? Vynikající kvalifikace pro to být ministryní spravedlnosti, vykonávat funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva a nyní ještě kandidovat na ombudsmanku. Ta žena je úplný lidumil a všechny nás chrání. Tož urvi, co můžeš, UR-VÁLKOVÁ!“ – „Babiš nevěděl, že se nesmělo volně cestovat. Válková zase, kdo byl Urválek, když seděla ve stejném baráku.“  [K tomu dodávám: To není Kocourkov, ale Čobolákov!] – „Ta slavná ANO sekta je sestavena ze samých ‚slušných‘ kádrů!“ – „Soudružka Válková potřebuje hlavně dostat přes držku.“ – „A ještě baba vytáhla z kriminálu vraha Nečesanýho. Horší jak šikana havloidů.“ A úplně na konec tohoto přehledu čtenářských názorů je tu návrh na přejmenování Babišova „hnutí“ ANO 2011 na: „ANO-urválkovci“ (= zřejmě inspirováno stranou „SPO-zemanovci“).

●●●

Podivné mlčení politiků KDU-ČSL

Ano, považuji za svou povinnost na tuto skutečnost upozornit. Mezi novináři totiž panují různá dogmata. Proto si spojují M. Výborného běžně s reakcemi ostatních politiků tzv. opozice. Tentokrát se však spletli. Jestliže P. Fiala zareagoval na kauzu H. Válkové teprve v pondělí 13. 1. 2020 (asi ho někdo probudil ze zimního spánku, nebo tak intenzivně pracoval na přípravě sjezdu ODS, že to propásl), pak M. Výborný telefonicky odpovídal ČT na totéž téma až někdy v polovině téhož týdne – krátce před „besedou“ tří kandidátů na nového předsedu této strany, tzn. s týdenním zpožděním. To už je trestuhodná nedbalost od člověka, který se jinak cpe do sdělovacích prostředků doslova s každým „prdem“.

Tento postoj lidoveckých politiků k věci, která se jim moc nehodí do krámu (kvůli D. Hermanovi, jemuž Válková zajistila „trafiku“ v Radě pro lidská práva) totiž velice názorně – beze slov – charakterizuje současný stav názorové nejednoty současného vedení (dokonce i oněch tří kandidátů), jakož celkového rozkladu této strany, a to krátce před mimořádným sjezdem, jenž se má uskutečnit dne 25. 1. 2020.

O tom, že i v nejužším vedení, z něhož by měl vzejít příští předseda KDU-ČSL, nepanuje názorová ani ideová jednota, dá-li se u této „vyprázdněné“ strany o něčem takovém vůbec hovořit, nejlépe svědčí tweet M. Jurečky ze dne 18. 1. 2020, bezprostředně po skončení volby předsedy a místopředsedů ODS na jejím 29. kongresu, ve kterém reaguje na metaforu M. Výborného o sdílení společné kajuty na „opoziční“ lodi.

Zdá se, že hanácký „traktorista“ M. Jurečka zase o tak velké sblížení, které by nakonec mohlo skončit společným ložem (proč ne, když lidovci podporují gaye?), nestojí. Jurečka neváhal dokonce vyčíst ODS i to, že v minulosti zavinila přijetí onoho špatného volebního zákona, který dnes znevýhodňuje menší strany. Musím uznat, že „traktorista“ má pravdu. Dokonce je to všechno mnohem horší, než to na první pohled vypadá.

Nezávislí pozorovatelé již na kongres ODS zareagovali a podotýkají, že se tato strana v ničem nepoučila ani nezměnila a nabízí stále dokola stejné „recepty“ jako kdysi – v dobách své největší slávy. Kdo čekal něco jiného, ten musel být opravdu hodně naivní. Nebo spíš hloupý. Ano, tak to je. Já jsem například od této strany nečekal vůbec nic, a proto nejsem ničím překvapen. Těžko pak dělat nějakou společnou opoziční politiku proti Babišovi, když mezi těmito stranami panují tak zásadní programové rozpory a nejasnosti.

Ale vraťme se ke kauze H. Válkové! Zatímco předsedové a místopředsedové ostatních opozičních stran a hnutí, ale i zbývajících stran sbírali na kritice H. Válkové cenné politické body (I. Bartoš, J. Hamáček, M. Kupka, M. Baxa) vedení KDU-ČSL po celou dobu od 9. 1. 2020, kdy byla kauza spuštěna ve sdělovacích prostředcích, až do neděle 12. 1. 2020, kdy byla odvysílána reportáž v pořadu „168“ na ČT1, mlčelo jako hrob. Nevyjádřil se ani končící předseda strany M. Výborný, ani žádný z kandidátů na nového předsedu (J. Bartošek, M. Jurečka, T. Zdechovský), dokonce ani nikdo ze stávajících místopředsedů této strany.

Lidovci nejspíš dobře vědí, proč jejich vedení tak zarytě mlčí. (Možná plní jen bobříka mlčení. Jurečka se prý chce inspirovat skautem J. Čižinským.) V případě této strany a jejích „malérů“ je ono mlčení vcelku pochopitelné. Ostatně – M. Výborný v posledních týdnech notně „ubral plyn“, co se týká protibabišovské rétoriky: kritizuje už nikoli konkrétní osoby (Babiše raději nikdy nejmenuje), ale spíše se zaměřuje na ty body vládního programu, které se koaliční vládě nedaří plnit.

Skutečný důvod této radikální proměny u lidovců je zřejmý: KDU-ČSL totiž čelí podobné trestní kauze jako ANO 2011. Zatímco Babišovi lidé „neohroženě“ kryjí trestnou činnost svého šéfa a majitele v jedné osobě, M. Výborný a jeho „melody boys“ zase kryjí jako jeden muž trestnou činnost svého poslance O. Benešíka, bývalého starosty obce Strání na Uherskobrodsku. Je to ostatně i jeden z důvodů, proč dosavadní předseda M. Výborný raději v čele strany končí.

Také jemu totiž hrozí trestní stíhání za to, že déle než rok kryl trestnou činnost tohoto poslance a „kámoše“, ačkoliv se o ní dozvěděl již v říjnu 2018, a to přímo ode mne. Stalo se tak bezprostředně poté, kdy jsem tuto lidoveckou lumpárnu odhalil. Teprve následně byla o této trestní věci zastupitelů obce Strání a poslance O. Benešíka, jenž je jedním ze zastupitelů, informována Policie ČR a Státní zastupitelství v Uh. Hradišti.

O. Benešík ostatně není jediným lidoveckým politikem, který momentálně „lítá“ v nějakém maléru. Podobně je na tom jeden z kandidátů na nového předsedu strany – „Hanák ze Slovenska“ M. Jurečka. Jeho malér souvisí s výsledky auditní zprávy EU o zemědělských dotacích, které byly v době Jurečkova působení na Ministerstvu zemědělství ČR (2014-2017) neoprávněně vyplaceny některým farmářům a zemědělským firmám, jež na to neměly nárok. Mělo se jednat o celkovou částku ve výši více než 1 miliardy Kč. Tu Brusel požaduje vrátit zpátky.

Politici lidovců (spíše úzká skupina okolo P. Bělobrádka a M. Výborného) mají již delší dobu zamotanou „šišku“. Výborného odchod z čela strany to ještě víc zkomplikuje. Proto ta nervozita a celkový pesimismus. Budu upřímný: Dosavadní předseda M. Výborný vnesl do politiky KDU-ČSL natolik nezdravý a nepřijatelný styl práce a mediální komunikace, že jeho odchod straně spíše prospěje. Ne sice tak, aby vyřešil všechny nahromaděné problémy, ale do té míry, že by se situace neměla dále zhoršovat.

Každý nový předseda totiž bude lepší než on. Záhy to pochopí i ti členové a voliči, kteří dnes Výbornému pochlebují, vychvalují jeho pracovitost, případně se zaklínají „pokračováním“ v jeho politice. Výborný také na loňském sjezdu hovořil o navazování na práci P. Bělobrádka. A jak to dopadlo, vidí dnes všichni, kteří to vidět chtějí. Fráterníci, zůstaňte nad věcí! Jen tak můžete stranu zachránit!

Když už jsem se zmínil o oněch kritických reakcích opozičních politiků na „kauzu H. Válkové“, musím vyslovit zvláštní pochvalu dvěma předsedům menších parlamentních uskupení: předsedkyni TOP 09 M. Pekarové-Adamové a předsedovi STAN V. Rakušanovi, kteří opakovaně odsoudili v přímém televizním vysílání pořadu „Otázky V. M.“ (12. 1. 2020) normalizační minulost H. Válkové. V. Rakušan si navíc zaslouží i poděkování za svůj zásadový postoj, jaký v létě 2019 projevil v televizním vstupu z Kolína v souvislosti s připomínkou obětí tragických událostí z 21. 8. 1969.

Vůči M. Pekarové-Adamové budu nicméně kritičtější. Copak tato mladá a nadějná „politická hvězda“, která si ještě nedávno pochvalovala spolupráci s M. Výborným, říká na současné mlčení politiků této strany ve věci H. Válkové? Inu, lidé se mění, protože se mění i doba a realita okolo nich. Není třeba, abychom v tom hledali nějaké záhady. U křivácké, prolhané a podvodnické KDU-ČSL, která kráčí ve šlépějích J. Luxe, známého "hada na tři“, se nedalo čekat nic jiného.

Markéta by už konečně měla odložit ty své růžové brýle a pořídit si u „očaře“ nové, dioptrické, aby lépe viděla před sebe i okolo sebe. Politik musí nejen dobře vidět, ale i slyšet. Jen tak má šanci uspět. Navíc se nesmí bát přiznat chybu ani to, že někomu nalítnul a spolknul návnadu i s navijákem. Také to se občas stává…

A ještě jedna drobná poznámka o „křesťanských základech“ KDU-ČSL: V tom „kalupu“, který lidovci v posledních týdnech prožívají před mimořádným sjezdem, zapomněli politici této strany na 70. výročí tzv. Číhošťského zázraku. Však jim to Pánbůh neodpustí a půjdou za to do pekla.

●●●

…došlo i na historika P. Blažka

Protože žijeme v Čechách, netrvalo dlouho a ozvali se nejrůznější „myslitelé“, kteří měli potřebu na facebookový příspěvek P. Blažka o H. Válkové odpovědět. Mezi nimi byl i bývalý zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky z dob V. Klause – advokát P. Hasenkopf. Když už má někdo německé jméno, měl by se v této zemi chovat slušně a nekydat hnůj na lidi s českým jménem. Češi jsou totiž na takové počínání od Němců (= to jsou ti, kteří nemluví) mimořádně hákliví. Zvláště když dotyčná osoba figurovala v podivné amnestii výše zmíněného prezidenta republiky, dnešního velkého bojovníka proti migraci.

Právník P. Hasenkopf, který nevynechá žádnou příležitost, aby se mohl zviditelnit (zřejmě ho jeho profese nedokáže plně uspokojit, a proto vyhledává další, zástupná témata, aby mohl být zajímavý), se na adresu historika z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vyjádřil takto: „Petr Blažek se nechová jako historik. Chová se jako inkvizitor a lovec komunistů.“  To uvedl bývalý prezidentský právník na svém facebookovém profilu.

Odpovím mu na to místo P. Blažka: Židé, kteří přežili holocaust, měli svého S. Wiesenthala, který neúnavně a až do konce svého života pronásledoval bývalé nacistické zločince. My máme zase P. Blažka. Ten sice není tak zarputilý jako Wiesenthal, ale určité výsledky má. Svědčí o tom mimo jiné rozruch, který vyvolalo jeho upozornění na minulost H. Válkové.

Pár dní předtím tento historik znovu na internetu připomněl příběh agenta „Falmera“ (= V. Filipa, předsedy KSČM), bohužel téměř bez ohlasu u veřejnosti. O „Burešovi“ i „Falmerovi“ se ví již dlouho a naši občané jsou zřejmě přesvědčeni o tom, že by bylo dobré tyto dva politiky „kanonizovat“ – místo Anežky České. Jedinců, kteří se k nim pak budou chodit modlit a klanět, máme u nás stále ještě dost a dost.

Kdyby V. Havel, jako prezident republiky, neselhal, nechal by po r. 1989 postavit KSČ mimo zákon a hlavní funkcionáře by prostřednictvím soudů poslal do vězení a některé i na šibenici. Pak bychom nepotřebovali ani „lovce komunistů“ P. Blažka, ani mudrlanty typu P. Hasenkopfa, kteří v době před rokem 1989 tahali za sebou kačera, ale dnes mají spoustu zbytečných, mravokárných řečí.

Stačilo tehdy odsoudit k trestu smrti celkem 20-25 těch nejhorších bolševických gaunerů (včetně dnes tak „populárního“ J. Urválka), tedy desetinu toho, kolik jich nechali komunisté v letech 1948-60 popravit z politických důvodů. Kdyby se V. Havel „nepodělal strachy“, poněvadž měl sám tuny másla na hlavě, žili bychom si dnes jako v ráji: bez komunistů a estébáků. Ale protože se tak nestalo, musíme řešit aféry jednoho vykutáleného slovenského přivandrovalce a podvodníka, bývalého prominentního komunisty a agenta StB, jakož i jeho poslušných ovcí z „ANO 2011“, které svého „spasitele“ budou hájit ještě cestou na jatka. Inu, nemyslící stádo.

─────

Blažkův případ se rozhodli „přežvýkat“ svým čtenářům také snaživí proruští trollové z „Parlamentních listů“ (PL) od soudruha R. Panenky, velkého přítele našeho milovaného pana prezidenta republiky. Zaujalo mě pár čtenářských ohlasů na dotyčný článek v PL (11. 1. 2020). Tentokrát si dovolím jednotlivé postřehy okomentovat.

První příspěvek uvádí: „Lemplové a nemakačenka, jako byl Havel, za katr patří za každého režimu.“ A proč tam tedy dnes nejsou, když jich po celé naší republice běhají tisíce? A Havel? Ten občas také pracoval, ale jinak to byl umělec na volné noze. A ti, jak známo, měli a mají nepravidelnou pracovní dobu.

Další příspěvek tvrdí: „Chtělo by to i nějakého lovce blbů, aby měl i Blažek strach, že na něj dojde.“ S autorem tohoto příspěvku souhlasit nemohu. Hlavně proto, že P. Blažka pokládám za jednoho z nejlepších historiků u nás. Než by pochytali všechny blby, kterých jsou u nás statisíce (sociologický vzorek představují voliči M. Zemana a A. Babiše), domnívám se, že na P. Blažka by už stejně nedošlo. Tolik míst ve věznicích a psychiatrických léčebnách nemáme. Když praotec Čech přiváděl svou družinu do českých zemí, nemohl tušit, že jednou se u nás narodí tak velké množství blbů. Chtělo by to nějaký opuštěný ostrov uprostřed oceánu, kam by se dali přepravit. Ať se tam živí podobně jako naši pravěcí předkové: kořínky a lesními plody.

Jiný autor navrhuje: „Očekávám, že se ÚSTR začne zabývat dalšími bývalými komunisty, kteří jsou dnes ve funkcích a kterých není málo.“ S tímto návrhem vřele souhlasím, avšak obávám se, že tento ústav na to není vybaven ani personálně, ani potřebnými kompetencemi. Náš stát je stále ještě natolik zamořený komunisty a estébáky, že to bude trvat nejméně dvě generace, než se tohoto neblahého dědictví konečně zbavíme. Musí to všechno vychcípat. Jiné cesty není.

A ještě jeden „protiblažkovský“ názor: „Historik Blažek je syn pavlačový drbny – starý Blažkový.“ Nevím, kdo je Blažkova matka, ale nemohu vyloučit, že se tento historik v nějakém pavlačovém domě narodil. V době, kdy přišel na svět, bylo v Praze mnoho pavlačových domů, například na Žižkově, nebo i na Starém Městě. Tipuji ho spíše na „panelákové“ dítě. A co se týká těch drben: dvě z nich najdeme v Babišově vládě. (Schillerová nebo Dostálová – to je přímo prototyp žižkovské ženy: jen jí dát do ruky prvomájové mávátko, aby mohla na Letenské pláni zamávat na tribuně stojícímu soudruhu Husákovi).

A úplně na závěr této kapitoly: Právník P. Hasenkopf, který patří k odpudivé generaci „Husákových dětí“, by měl tiše sedět v koutě a držet ústa a krok do té doby, než my, starší, kteří jsme něco zažili a mnozí z nás proti komunistickému režimu taky cosi dělali, nedomluví. Svoje blbé kecy si může strčit buď za klobouk, nebo zasunout tam, kam slunce nesvítí. Troubové, jako je Hasenkopf, by měli co nejdříve vyfasovat krumpáč a lopatu, aby konečně poznali, co je to skutečná práce. Až se pracovat naučí, pak může Hasenkopf přijít se svými návrhy na řešení naší svízelné politické situace. K ní totiž tento mudrlant přispěl svým nepominutelným dílem, když posluhoval Kikině (= nebo snad Pružinskému?) na Pražském hradě.

●●●

Česká televize ve stylu goebbelsovské propagandy?

Kampaň proti H. Válkové byla ze strany České televize (ČT) vedena přesně podle scénáře, jako by jej psal Dr. J. Goebbels, známý „kulhavý ďábel“ a hlavní představitel nacistické propagandy. A v přední linii (připomínalo to proslulou severokorejskou televizní hlasatelku, která jako jediná smí ohlašovat hrdinné činy Kim Čong-una), jak jinak, stály známé, přestárlé eurosvazačky z generace „Husákových dětí“ – Světlana (také Stalinova dcera se tak jmenovala) Witowská a Nora (tak se zase jmenovala hrdinka dramatu H. Ibsena) Fridrichová.

Nikdo se proto nemůže divit, že to připomíná atmosféru, kterou u nás na počátku 50. let 20. století, kdy působil J. Urválek, rozpoutali „skalní“ stalinisté v čele s R. Slánským, ale i bolševickými poskoky typu P. Kohouta či J. Šterna. [Osobně se divím M. Fridrichovi, který je jedním z ředitelů ČT, že strpí, aby jeho bývalá manželka dlouhodobě poškozovala jejich společné příjmení. Měl se již dávno postarat o to, aby byla z ČT vyhozena „jako škodná“, nebo aby se aspoň vrátila ke svému původnímu příjmení. Chlap, kterému nechybí „koule“, by to už dávno udělal.]

Styl goebbelsovské propagandy byl uplatněn zejména tím, že ČT do omrzení omílala stejné informace celé dny, ve všech zpravodajských půlhodinách i ve večerním televizním zpravodajství. Ve skutečnosti se jednalo o použití předem připravených filmových „smyček“ v trvání několika sekund, které se pořád opakovaly. A nejen to.

Existuje totiž oprávněné podezření, že v souvislosti se zmínkou o M. Horákové byly záměrně odvysílány záběry z dobového filmového záznamu, který „Krátký film“ natočil v listopadu 1952 během soudního procesu s R. Slánským. Nemělo to tedy nic společného s procesem z r. 1950, v němž figurovala JUDr. M. Horáková. Ostatně – z formulace fanaticky pronášené závěrečné řeči prokurátora J. Urválka jasně vyplývá, že měl na mysli onu rozsáhlou „spikleneckou“ skupinu okolo tehdejšího generálního tajemníka KSČ ‒ R. Slánského. To všechno se dělo v ČT od čtvrtka 9. 1. 2020 až do nočních hodin v sobotu 11. 1. 2020.

Teprve v neděli 12. 1. 2020 opatřila ČT (asi je někdo na tento omyl upozornil) záběry z tohoto procesu vysvětlující poznámkou v horním rohu televizní obrazovky o tom, že je to z r. 1952. Znamená to tedy, že několik dní byly vysílány nepravdivé, úmyslně zařazené záběry, které neodpovídaly historické skutečnosti. Je to jen malá ukázka již dlouhá léta trvajícího „falzátorství“ a cílené manipulace, kterou v ČT někdo z osob okolo ředitele P. Dvořáka (ten je na to příliš hloupý, aby ho to napadlo) provádí.

Jelikož jsem viděl celý filmový záznam obou soudních procesů a četl i stenografické záznamy z jejich průběhu, musím konstatovat, že rozdíl v obou soudních pojednáních byl značný. V roce 1950 navíc nebyl J. Urválek hlavním žalobcem, nýbrž jedním z několika přítomných prokurátorů. Získával tehdy teprve „ostruhy“ a postupně se „zdokonaloval“. Tím hlavním žalobcem byl slovenský vojenský prokurátor Juraj Vieska.

Nic z toho se samozřejmě, jak se dalo očekávat, diváci ČT neměli šanci dozvědět, protože ani redaktoři ČT nejspíš tato fakta neznali. Pouze si hráli na „odborníky“. Zdá se, že jim to nikdo neřekl a oni se po dalších faktech nepídili. Proč taky? Někteří novináři jsou totiž líní jako vši a prodejní jako prostitutky, kterým peníze nesmrdí. V této „komerční“ televizi pouze „dělali svou práci“: šlo jim o efekt a hlavně o senzaci.

Svým nechutným chováním, které připomínalo středověkou „inkvizici“, redaktoři ČT pouze potvrdili to, co se o ČT již dávno ví. Nadstandardně placený ředitel P. Dvořák z ní udělal komerční televizi. Řeči o hájení jakési „veřejnoprávnosti“ jsou v tomto kontextu docela obyčejné kecy a mohou vyvolat tak nanejvýš salvu smíchu. Za víc to nestojí.

ČT již dlouhá léta veřejnoprávní televizí není. Přestala jí být již za J. Janečka. Za P. Dvořáka se z ní stala jedna z mnoha komerčních televizí, placených sice z peněz koncesionářů, ale sloužících výhradně některým skupinám politiků z tzv. demokratického bloku: nejen TOP 09, ale i KDU-ČSL, třebaže se jedná o „umírající“ strany (nebo možná právě proto).

Mezi A. Babišem a redaktory ČT probíhá již mnoho měsíců permanentní „přetahovaná“: některé informace o Babišovi jsou v jeho prospěch a jiné zase nikoliv. Jak dlouho tato komedie potrvá, na to si budeme muset počkat pár měsíců. Součástí této podivné hry je tolerování „rodinkaření“ (Řezníček-Řezníčková, Šámal-Šámalová, Kubal-Kubalová, Vichnar: otec a syn; v brněnské redakci Vácha-Váchová). Testem trpělivosti diváků ČT má být již dlouhé měsíce provokativní moderování Kubalovy slovenské manželky ve slovenštině. Jsme za exoty: něco takového by nebylo možné nikde na světě!

─────

To, jak se věci mají, pravděpodobně již pochopil i historik P. Blažek, který v minulosti býval častým hostem ČT. Tentokrát totiž sehrál (zřejmě nedobrovolně či nevědomky) roli „užitečného idiota“. Nejen server „Info.cz“, ale i další média, včetně ČT, pouze využila informace z Blažkova facebookového profilu, na němž publikoval faksimile onoho inkriminovaného článku J. Urválka a H. Válkové v časopise „Prokuratura“ z roku 1979.

Tato informace pak začala „žít“ svým vlastním, mediálním životem. A k tomu již novináři P. Blažka nepotřebovali. Vystačili si sami. Blažek sice stihl ještě serveru „Echo24.cz“ sdělit, že článek objevil někdy v prosinci 2019, ale víc publikačního prostoru již nedostal. V ČT dopadl ještě hůř: tam s ním odvysílali v rámci pořadu „168“ pouze jednu větu, kterou mu dovolili říci. A konec, šmytec! Zkrátka: vystřihli si to, co potřebovali pro svou propagandu.

Když jsem zmíněnou reportáž z pořadu „168“ viděl, bylo mi P. Blažka upřímně líto. Rád by se uplatnil, ale v současné politické skrumáži nemá velkou šanci. „Demokraté“ dál drží ve funkci ředitele ÚSTR neschopného, leč poslušného nýmanda Z. Hazdru, kterého tam před lety, když byl vypoklonkován „veleodborník na všechno“ D. Herman, instalovali do této funkce „kalouskovci“. Stalo se tak poté, kdy proběhl levicový puč v režii socanů, trockistů a maoistů (Šustrová, Uhl, Jelínek a další výtečníci s vazbami na Lidový dům). [Hazdra prý „lítá“ v maléru ohledně předražené rekonstrukce budovy, kterou ÚSTR na Žižkově užívá. Původně v ní sídlil známý Prognostický ústav ČSAV.]

Od té doby zůstává Blažek trpěným „odborníkem“, který nedostal skoro žádnou příležitost účastnit se televizních debat o 30. výročí „sametové revoluce“ 1989 ani o tragických událostech z 21. 8. 1969. Hovořili (či spíše blábolili) úplně jiní „odborníci“, např. M. Kocáb, M. Benda či učitel ZŠ ve funkci ředitele ÚDV M. Vaněk. Byl to podobný mediální „kabaret“ jako ten s H. Válkovou.

Po těchto trpkých zkušenostech se P. Blažek dočasně stáhl z veřejného prostoru a začal se angažovat ve věci budování „Muzea gen. J. Mašína“ v Lošanech. Zřejmě ani tím jisté politické kruhy nenadchl, a proto je o něm slyšet čím dál míň. Průlom přišel až v těchto dnech, kdy na Facebooku (až tak daleko jsme to s tou naší svobodou slova nechali dojít) upozornil na totalitní minulost předsedy KSČM V. Filipa (agent StB „Falmer“) a bezprostředně nato, dne 9. 1. 2020, na onen článek J. Urválka a H. Válkové. Tím „partyzánský“ příběh historika P. Blažka prozatím končí. Není jisté, zda bude mít nějaké pokračování.

Jsem nicméně přesvědčen o tom, že pro P. Blažka, který je o generaci mladší než já, to bude cenným poučením o tom, že novinářům není radno věřit, hlavně těm z ČT. Bohužel, někteří z televizních redaktorů se stále ještě mylně domnívají, že patří k tzv. elitě. (Také někdejší Havlův hradní fraucimor se k ní počítal.) Mají smůlu: je to pouhá novinářská „šmíra“. Slušní lidé si musejí dávat pozor, aby se od ní neumazali. Na tu špínu je nejlepší „rejžák“ a pak Savo, které, jak tvrdí reklama, vyčistí spolehlivě všechno doběla.

Aktuální situace v ČT je zlá, velmi zlá. Řekl bych, že konec se blíží každým dnem. K nejtrapnějším postavičkám dnešní ČT patří ukoktaná „redaktorka“ (má aspoň maturitu?) P. Tuháčková, která bez přeřeknutí nebo pauz není schopna přečíst ani několik souvislých vět. Čípak je to dceruška či příbuzná, že o ni v ČT tak láskyplně pečují? Hýčkají si ji tam jako nemluvně. S tím má společné to, že ani ona nemluví, protože se to pořádně nenaučila! Její neschopnosti si za ta léta, co v ČT vegetuje, musel všimnout úplně každý. Kdysi bývala v podobné situaci dnešní meteoroložka Táňa (jak typické ruské jméno!) Miková. Ta už mluví vcelku dobře, ale pořád to není žádná sláva. V kterékoli normální, fungující firmě by tyto „exempláře“ dávno vyhodili. V ČT, jak se zdá, si je pěstují „na semeno“.

ČT se stala pod vedením exkomunisty P. Dvořáka, jenž vlezl do KSČ pár měsíců předtím, než to na konci roku 1989 „prasklo“, bezkonkurenční „hlásnou troubou“ neomarxistické propagandy, řízené přímo z Bruselu. Je nepochybné, že kromě několika tzv. nezávislých zpravodajských serverů, financovaných bůhví odkud, měla svůj nezpochybnitelný díl odpovědnosti za rozpoutání kampaně proti H. Válkové také ČT. Ani tentokrát se její zaměstnanci nezachovali jako propagátoři demokracie a „veřejné služby“, nýbrž jako hlasatelé té nejvykřičenější goebbelsovské propagandy. Přesně podle hesla: ukřičet, uštvat a nejlépe zadupat do země. Nebo aspoň upálit na hranici pro čarodějnice.

Očekávám každým dnem, že nějakou podobnou hranici pražští aktivisté pod vedením „demokratů“ postaví. Nejvhodnějším místem by bylo Staroměstské náměstí. A když už budou u toho upalování, mohli by tam k Válkové přidat ještě Mařenku Benešovou. Válková je moc hubená, ale Mařenka se svými 150 kily bude dobře hořet.  A aby to nebyla zase příliš velká nuda, z Letenské pláně bude ten „spektákl“ sledovat náš milovaný „generalissimus Mír“ ‒ geniální vůdce světového proletariátu J. V. Stalin. Dobrovolníci již prý začali stavět repliku původní „Fronty na maso“, kterou vystrašení pražští komunisté na pokyn z Moskvy na podzim 1962 neprozřetelně vyhodili do vzduchu. Všichni Pražané se již na tuto staroměstskou exekuci těší. Naše hlavní město větší podívanou nezažilo od 21. 6. 1621. Záštitu nad touto akcí prý převzal samotný pražský primátor Z. Hřib.

Čau lidi! Sejdeme se na Staromáku! Bude tam sranda. Možná přijde i kouzelník. Ohlášen je i Mlha se svým komorníkem Ovcí. V každém případě zveme také Mikuláše Mináře a jeho „Milion chvilek pro demokracii“. Při tom přikládání na hranici bude potřeba každá pomocná ruka ‒ jako dobrá průprava pro další „sametovou revoluci“.

19. 1. 2020

PhDr. Rostislav Janošík

Poznámky:

1. http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=35601

Vyobrazení:

1. Komunistický prokurátor JUDr. Josef Urválek (1910-197).
2. Komunistické symboly: srp, kladivo a hvězda.
3. Stalinův pomník na Letné (stál zde v letech 1955-1962).

─────

P. S.

Před H. Válkovou se nečekaně vynořil další problém, proti němuž je nějaké spoluautorství článku s J. Urválkem úplné nic. Zpravodajský server „Seznam Zprávy“ totiž „vyšťoural“, že H. Válková se zapletla také do protiromského tažení, které v 70. letech 20. století organizovala vládnoucí KSČ. Příslušný článek zmíněného serveru má tento titulek: „Romové jsou ke zločinu předurčeni, tvrdí sborník, na němž pracovala Válková“ (Seznam Zprávy, 17. 1. 2020, 14:47). Hrozí nebezpečí, že v dalších dnech vyjdou na povrch další „zločiny“ této komunistické kariéristky. To nám to pěkně začíná ten rok 2020!