Svobodné noviny na internetu

Po silvestrovském „divadelním“ večeru, novoročním přípitku a „dietním“ obědě, zato s příjemnými hudebními prožitky v komorním sále Jihočeského muzea a divadelním sále DK Metropol, se přímo vnucuje otázka „Co s načatým večerem?“.

Jak pro koho. Unaveni z předchozího dne nejspíše neměli s rozhodnutím příliš velký problém. Zalehli.

Ti otrlejší, hudbou dosud nezmožení, mohli klidně vyrazit na další štaci. Punčový ráj na rynku českobudějovickém se stále mohl chlubit dostatečnou nabídkou k posílení dobré nálady. Odtud to je do místního „Armáďáku“ coby kamenem dohodil.

S dostatečným časovým předstihem bylo lidu jihočeskému prostřednictvím digitální sítě oznámeno, že „Společnost Jihočeský jazzový festival“ ve spolupráci s Ing. Karlem Pokorným a Českým rozhlasem České Budějovice připravila akci s názvem „Novoroční koncert k 100. výročí založení ČSR a 25 let samostatné České republiky“ s účinkujícím Swingovým orchestrem ČRo Č. Budějovice. Připravený program lze tematicky charakterizovat sloganem „Když století městem proletí“, což mělo navodit vazbu na připojenou prodejní výstavu z díla Milana Bindera – fotografie jihočeské metropole ve srovnání s časovým odstupem sta let. Akce byla podpořena Statutárním městem České Budějovice a sponzorskou pozorností firmy MANE s Ing. Janem Nedvědem.

Všechny přítomné, kteří přišli nejen za hudebním zážitkem, ale mnozí také za vzpomínkami svého dřívějšího bujarého života, kdy zde prožívali své taneční, nebo dnes již „legendární“ plesy (Svíčkový, Divadelní, Letecký…) a další milé hosty z Jihočeského divadla (I. Hošpesová, A. Horáček…) včetně zástupců města (nám. P. Holický, Mgr. R. Vodička) přivítala s vlídností a šarmem sobě vlastním moderátorka Ivana Šimánková. Nezapomněla na hosta nejvýznamnějšího, paní Ruth Hálovou (1926), která je nejen svěžím pamětníkem pohnutých i radostných událostí, ale také „dítětem sira Wintona“.

Po úvodní skladbě „Americká patrola“ (pochod z roku 1885) představila swingový orchestr a uvedla, že skladbu nahrál orchestr Glena Millera v dobové aranži v roce 1942. Tato slavná skladba, která nadchla svět, je jen o 12 let mladší než původní Německý dům, v jehož prostorách se nacházíme. Toto označení nesl až do roku 1945, kdy se z něho stal na 3 roky Stalinův dům, od roku 1948 z něho byl Armáďák, od roku 1960 Dům osvěty a od roku 1993 mu říkáme Kulturní dům Slávie. Měnil názvy, jako některé čiperné dámy své milence či příjmení. Na obranu našeho starého dobrého Armáďáku dodala, že to nebyla rozhodně jeho vina. A že ač se kolem něj valily dějiny v podobě katastrof politických, sociálních i přírodních, on si uchoval vnitřní noblesu. Žil, dýchal kulturou a hudbou především.

Pro další část příjemného večera vyzvala k procházce časem, proletět století, které vše měnilo, ale krásu a půvab nezničilo. Průvodcem bude Mistr Swing, který pomáhal vyhrávat války a dodával optimismus i v režimech, které měly vydržet na věčné časy, a dodává nám ho i v době, ve které žijeme… Dále pak dle vlastní připravené režie připomněla jednotlivé skladby.

● Somebody Loves Me (1924), George Gershwin;

Dnes vstupujeme do nového roku, který je významný, protože právě letos se naše Československá republika dožívá stovky a samostatná Česká republika krásných 25 let. Vraťme se tedy do roku 1918. Na hudebním poli postupně ustupoval tehdejší šraml, pocházející z Vídně, tedy c. k. a pozice obsadila dynamika nových tanců – foxtrot, tango, shimmy, charleston. A to už byly pootevřené dveře pro americký swing. V Českých Budějovicích začínají báječná dvacátá léta, hrálo se a tančilo v kabaretu Corso, v kavárnách Savoy a Metropol, ve vinárnách Split i Grand.

● In The Mood (1939), Begin The Beguine (1935), Summertime (1935);

Svět tančil, ale nad Evropou se začala stahovat válečná mračna. Do Ameriky museli emigrovat Werich s Voskovcem a s geniálním skladatelem Jaroslavem Ježkem, který zemřel na Nový rok 1942, přesně před 76 lety. V protektorátním ostrůvku Böhmen und Mähren přesto vznikly evergreeny, které si zpíváme dodnes. Tento hudební blok po právu patří českým autorům, těm za oceánem, i těm, kteří nelehké časy prožívali v Barrandovských ateliérech.

● Život je jen náhoda (1933), Dívka v rytmu zrozená (1940), Růžová krinolína (1941), Slunečnice (1941);

Období poválečné euforie netrvalo dlouho a jazz a swing se znovu stal nepřátelskou hudbou režimu. Naštěstí 50. léta byla vystřídána „zlatými šedesátými“ a swingovými hity zahraničními i domácími, s autory Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, zpěváky Rudolfem Cortézem, Richardem Adamem, Karlem Hálou, Karlem Štědrým, Waldemarem Matuškou, Hanou Hegerovou, Evou Pilarovou a dalšími hvězdami. Vzpomínejte… a můžete přijít i na taneční parket, místa je tu dost.

● Moon River (1961), Mack The Nife (1959), Každý jednou velkou lásku potká (1965), Tereza (1964), Čekej tiše (1971), My Way (1968);

Na závěr zdařilého novoročního večera moderátorka pozvala na výstavu fotografií Milana Bindera, která nám všem připomíná, že nic netrvá věčně. Poděkovala Rozhlasovému swingovému orchestru, který řídil Josef Krejčík, a také všem, kdož se na přípravě podíleli. Zároveň pozvala na ohňostroj, který byl připraven na protilehlém břehu řeky Malše.

Na rozloučenou orchestr zahrál slavnou českou polku Jaromíra Vejvody „Škoda lásky“, kterou složil v roce 1928 a jež se stala tak oblíbenou po celém světě, že ji mnohé národy považují za svou (Beer Barrel Polka, Rosamunde…). Jaromír Vejvoda mladší si pro potvrzení pravosti dojel až do Bílého domu, a tak máme jistotu, že je to česká písnička. Stala se hitem století, prošla desítkami úprav, včetně swingových a byla přeložena do 27 jazyků.

Máme být na co pyšní, ať si totéž o nás mohou říci i další generace. A všimli jste si, kolik osmiček se dnes hlásilo o pozornost? Připomeňme si je:

Rok 2018, vznik písničky Škoda lásky 1928, roku 1948 se mění Stalinův dům na náš známý Armádní dům, roky 1938 a 1968 přinesly národu smutné okupační zklamání, ale rok 1968 i nádhernou skladbu My Way, která nás už provází neuvěřitelných 50 let. Ať i vám všem osmička na konci nového letopočtu přinese v tom nejlepším slova smyslu nezapomenutelné dny na vaší cestě dalším stoletím.

Tak ať vám všem hvězdy štěstí svítí na hlavou.

Podle scénáře Ivany Šimánkové

František Růžička

Swingový orchest a moderátorka večera

Pěvecké duo

Závěrečné poděkování

Zdařilý ohňostroj