Výstava betlémů – František Růžička
Českobudějovické biskupství zveřejnilo v předvánočním čase pozvánku na výstavu betlémů, která byla instalovaná v Křížové chodbě klášterního kostela Obětování Panny Marie. Zejména pro návštěvníky ranních rorátů, které se zde konaly v době adventní každý pátek od časného rána (6.30) to byla zajímavá podívaná, výstižně v okamžiku, když odcházeli z ranní bohoslužby do právě rozednívajícího se nového dne… „Otevři se země a vydej Spasitele…“
Můžeme s klidnou myslí jistě napsat, že betlémy- nebo „jesličky“ jako takové již v posledních ledech opět „zdomácněly“. Nejen v kostelech, muzeích, ale i v rodinách věřících i nevěřících, kde již zaujaly své místo pod vánočními stromky. Snad se tak znovu naplňuje křesťanská vánoční tradice, která přináší radost dětem i dospělým.
Historie betlémů je velice stará. Snad od 4. století, kdy tehdejší papež Liberius přinesl do Říma několik prkének z Kristových jesliček a uložil je v chámu, kterým je dnes římská bazilika Santa Maria Maggiore. Roku 1223 připravil František z Assisi pro účastníky půlnoční mše jesle s živým oslíkem a volkem – tradice stavění jesliček se dál šířila do světa. V českých zemích se tak stalo v roce 1560 v jezuitském kostele v Praze. V barokní době pak kostelní betlémy procházely velkým rozvojem. Vznikaly i figury v životní velikosti. Toto následně zakázala Marie Terezie roku 1751 včetně předvádění vánočních her v kostelech. Josef II. pak zákaz vydal znovu, když to označil jako projev dětinský a církve nedůstojný. Týkalo se to však i soukromých domů!
Lidové beltémářství se pak rozvíjelo v průběhu 19. století a dosáhlo vrcholu počátkem 20. století. Figury se postupně zmenšovaly, naopak se objevily další materiály jako papír, vosk, hlína i těsto… Neopomeňme, že u nás byla tato tradice těžce narušena nástupem komunistické strany k moci. I tak si pamatuji, jak v místnosti telefonní ústředny našeho závodu (Tesla Karlín) byl zdařile vymalovaný betlém s figurami soudruhů dělníků, kováků, úderníků, milicionářů a dalších tehdy historických gerojů. Nad jesličkami pak zářila rudá hvězda, coby avantgardní znamení. Ostatně si můžeme připomenout i plamenný projev tehdejšího soudruha Antonína Zápotockého o tom, jak se nám ten Ježíšek změnil.
K dalším změnám nebo vzniku dalších nových betlémů dochází na mnoha dalších místech. Tak například diecézní katedrálu sv. Mikuláše obohatil zcela nový a krásný soubor, byť zatím v neucelené podobě. Mechanický betlém s mnoha pohybujícími se figurkami, který byl oblíbený především těmi nejmenšími, se vrátil do kostela Svaté rodiny. Odtud byl přenesen do katedrály v době, kdy byl kostel „zkonfiskován“ pro účely státního archivu a poté došlo k jeho značnému poničení. Mezi nové a velice zajímavé soubory jistě patří také ten, který byl vystaven ve výloze nové prodejny Madety na Senovážném náměstí.
Betlém v živém provedení se stal tradicí na Piaristickém náměstí před klášterním kostelem v podání Borovanských betlémářů, kteří zde pantomimicky s hudebním doprovodem a světelnými efekty odvyprávěli betlémský příběh o cestě Josefa s Marií až k narození Ježíška a zářící hvězdou nad Jeslemi, která přivedla pastýře i mágy z Východu.
František Růžička, Hlas svědomí
Živý betlém z Borovan
Nový soubor v katedrále
Výstava v klášterním kostele
Mléčný bar v Madetě
