Svobodné noviny na internetu

Martina: Jaroslave, ty říkáš, že bankám nejde o naše peníze. O co tedy?
To říká ekonom Andreas Klaus. Podle něj nejde bankám o naše úspory, ale o naši duši. Odevzdáváš jim tu svoji moc. Uvěříš tomu, že když si půjčíš peníze, tak budeš mít tu věc. Jedna banka měla reklamní kampaň, kde půjčku poskytoval čert nebo ďábel. A to je přesně ono. Protože, co ti nabídne čert nebo ďábel v pohádce? On ti nabídne všechno hned. Jenom tu duši za to dáš – až po smrti. Tak si řekneš, po smrti mi to nevadí a krví to podepíšeš. A od té chvíle nemyslíš na nic jiného, víš, žes tu duši dala už teď, nemůžeš ji dát až potom. Reklamní slogany na banky by měli být postižitelné. Slyšel jsem reklamu, že si můžete koupit to, na co nemáte. A o tom je ta hra. Myslím, že by to mělo být postižitelné. Kdyby tady někdo chtěl tvořit nějaký svět bez deprese, tak by musel tohleto rozmetat.
Martina: Ale když jsi podnikatel, živnostník, musíš mít účet v bance a přijmout ty podmínky.
Požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva ! Není to nápadné? Musíš mít účet v bance, kdo to vymyslel? Asi je to kvůli pořádku. Andreas Clauss mluví o tom, že banka, když vyhlásí bankrot, má právo na okamžité splacení úvěru. A když nemáš ty peníze, tak ti zabaví majetek. O tom se při prodeji hypotéky či úvěru samozřejmě mlčí.
Martina: Co s tím můžeme dělat? Zní to jako politické rozhodnutí. Můžeš udělat to, že prostě provozuješ činnost, na kterou máš, a nebo si půjčíš od kamarádů. Nebo půjdeš do etické banky. Třeba v Německu jsou. Nepůjčují na úroky. Protože požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva.
Martina: Existuje u nás taková etická banka?
Myslím, že Karel Janeček má takovou etickou banku, kde půjčuje na vybrané projety, které jsou potřebné, asi za 0,9 %. To je ten oblíbený argument. Je to argument založený na strachu. Já myslím, že by se tolik nestalo. Že by nám prospělo, kdyby existovaly takové malé samosprávy. Vždyť kolik ministrů je obžalovaných? S kolika probíhá řízení za podezřelé transakce? Ty lidi dostali krátkodobou moc a snaží se ji využít. .... Jestliže z jedněch voleb vyjde stejná parta, která má tu moc tohle dělat, tedy vytvářet si zákony, aby mohla vládnout tak, jak potřebuje, tak to není nějak v pořádku. Pak ten systém má někde problém. Zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty ilustruje, jak jsou mocní mimo. Zdravý rozum by asi předem tušil, že dojde místo zisku k propadu
Martina: Ty se tomu směješ, ale jsi součástí toho systému. Jak to zvládáš? Cítíš se vydělený?
-Ne, já si myslím, že oni jsou mimo. Já si myslím, že když někdo prohlásí, že do státního rozpočtu získá více peněz tím, že zdraží plomby – vynásobí počet lidí tou přirážkou, tak si myslím, že je naivní a legrační a že je mimo. ..... Můžeme ovlivnit úplně všechno, jen se musíme dívat dovnitř
Martina: Psychiatr Cyril Höschl řekl, že do jeho ordinace mnohem více přicházejí lidé, kteří mají obrovskou zodpovědnost, ale jen malou možnost ty skutečnosti ovlivnit. Je to tak? Nebo je to jen náš pocit?
- Je to pořád o tom samém. Když se soustředíme na ten vnější svět jako na ten jediný existující, tak nabudeme dojmu, že nemůžeme nic změnit. V momentě, kdy se otočíme jedním okem dovnitř a díváme se do vnitřního světa, uvědomíme si, že ovlivňujeme úplně všechno. Svým vnímáním, svojí interpretací. Způsobem, kterým do toho prostoru vstupujeme. Zda do něj vstupujeme s nějakou nabídkou nebo jen poptávkou. Staré paradigma říká: Co z toho prostoru budu umět vytěžit, kde vydělám peníze? A to nové říká, s jakou nabídkou přicházím, co nabízím jako dar? Jestliže jsme unikátní bytosti, pak patrně máme unikátní dar. Pak je naším úkolem tento dar rozvinout a tomu prostoru ho poskytnout.
Martina: Jak zjistím, co je můj dar? Třeba se teď mnoho posluchačů cítí vyždímaných. Mají pocit, že všechno už odevzdali rodině, systému. - Svůj dar poznáš podle toho, že to je to, co opravdu miluješ.

Před pár dny mi přišla nabídka, zda bych si chtěla přivydělávat psaním článků. Z pochopitelných důvodů neuvedu od koho, řeknu jen, že redakce Idnes to rozhodně nebyla. V nabídce šlo o to, abych zhruba jednou za týden vydala silně tendenčně zaměřený článek s tím, že za každý obdržím pověstných „třicet stříbrných.“ Kurs takzvaného „stříbrného“ vůči koruně nebyl vůbec nezajímavý. Forma podání by záležela na mně, šlo by o to, abych silným hlasem zapěla chvalozpěv na toho pána, který sedí na Pražském hradě. Chválit až přehánět, co krásného při té či té příležitosti řekl nebo udělal. Podobným způsobem se občas pro změnu rozepsat o jeho „kolegovi“ v Kremlu. Postavit se za nějakou myšlenku jednoho nebo druhého a pěkně ji vysvětlit čtenářům, fantazie se prý meze nekladou, jen by to nesmělo působit ironicky nebo příliš nevěrohodně. Pokud bych chtěla napsat něco kritického, měla bych naopak obrátit své nabroušené virtuální pero směrem k EU, NATO, případně také české vládě.
Jakkoli by se mi takový mrzký peníz navíc hodil, komu by ostatně nepřišel vhod, na nabídku jsem nereagovala. Pokud si její autor přečte tento můj článek, ať jej bere jako odpověď. Takové psaní by se nejen příčilo mému přesvědčení, ale na objednávku bych nepsala ani ve prospěch opačných názorových proudů. To raději zůstanu u článků o kamarádovi proutníkovi Karlovi, o svých tajných snech a touhách, které vlastně vůbec tajné nejsou a o všem ostatním obyčejném. Nakonec, třeba se zde o tu skvělou nabídku rád postará někdo jiný.
Sobota 2.1.2016
A REALITA:Pravda je podle sociální demokracie následující: Tuto rostoucí kriminalitu nezpůsobují utečenci, ale pravicoví radikálové, kteří na ně útočí, což je perfidně uvedeno do souvislosti s demonstracemi hnutí Pegida. Utečenci (vesměs z rozvrácených pramálo civilizovaných končin) nemají tedy větší zločinnost než (supercivilizovaní a superpacifičtí) Němci! SPD tedy neví nic o kriminalistických studiích, konstatujících dvojnásobnou zločinnost u muslimů ve srovnání s Němci, nic o berlínských vězeních, zaplněných z 90 % muslimy, nic o vyděšených rodinách v okolí uprchlických zařízení, jejichž dcery už nemohou volně vycházet, aby nebyly obtěžovány, popř. znásilněny někým z přistěhovalců. Tyto věci německý tisk zamlčuje, protože bezpečí a informovanost vlastních občanů mají pro něj menší význam než nutnost hájit politickokorektní ideologii."
V rodném městě finského premiéra uprchlíci údajně znásilnili 14letou dívku.
"Tu a tam ale přece jen něco „unikne“. Kdyby sociálně demokratičtí bořitelé předsudků zalistovali týdeníkem Spiegel z 24. 10., konkrétně článkem „Choulostivá čísla“ (Heikle Zahlen), dozvěděli by se, že policie pod tlakem stále více znepokojené veřejnosti začíná jednat, avšak naráží na ideologicky podmíněnou neochotu úřadů spolupracovat. Polibek ještě neznamená sex. Azylanti v Dánsku budou školeni, že se ženy nesmí znásilňovat. Když se Spolkový kriminální úřad pokoušel zjistit, kolik trestných činů utečenci páchají, většina spolkových zemí odmítla tyto údaje poskytnout, protože by je mohli zneužít „šiřitelé nenávisti“ a protože „žadatelé o azyl nemají být stigmatizováni“. V Brunšviku (Dolní Sasko) zřídila policie zvláštní vyšetřovací úřad pro uprchlíky, protože „věci se začínají vymykat kontrole“. Po příchodu 5000 migrantů dostala policie mnoho stížností od lidí, které obtěžují Severoafričané, když se opilí vracejí ze supermarketů. Enormně vzrostl počet vloupání......

Zpráva o sjezdu německé SPD - Ve dnech 10. až 12. prosince se v Berlíně konal sjezd německé sociální demokracie, která je od posledních voleb součástí velké koalice CDU-CSU-SPD. Proběhl v bojovné atmosféře. Několik set delegátů se navzájem ujistilo o svém neochvějném odhodlání bojovat proti narůstajícímu „pravicovému populismu“ v Německu i Evropě a vyjádřilo naprostou důvěru v přesvědčení stranického vedení, že uprchlickou krizi, pardon – samozřejmě „výzvu“ – „zvládneme“! Předsednický post obhájil, byť s překvapivě malým počtem hlasů (vyslovilo se pro něj necelých 75 % delegátů), spolkový ministr hospodářství Sigmar Gabriel. Před bližším pohledem na některé dokumenty a projevy bude užitečné si připomenout, jaká je aktuální situace na „uprchlické frontě“ v Německu. Nejdůležitější je zjištění, že – podle Frankfurter Allgemeine Zeitung (dále FAZ) z 8. 12. – byla dosažena hranice 1 milionu utečenců překročivších v letošním roce hranice Spolkové republiky Německo, přičemž podle deníku „příliv překonal ... všechny prognózy“. Ohromná spousta uprchlíků se pohybuje v zemi bez jakékoli kontroly – v ultrahumánním a „otevřeném“ Německu pro ně není problém jednoduše odejít či odejet (běžně i taxíkem) z místa, kde byli ubytováni, aby se zřejmě většinou pokoušeli nalézt své příbuzné či známé. Odhad počtu utečenců s neznámým místem pobytu kolísá mezi 150 až 300 tisíci. K všeobecnému zmatku přispívá skutečnost, že někteří byli zaregistrováni dvakrát, protože ve spolkových zemích neexistuje jednotný způsob evidence. Není třeba zdůrazňovat, že tato situace vyhovuje nejvíce muslimským radikálům a potenciálním teroristům. Stovky starostů měst a obcí, na jejichž bedrech spočívá největší díl péče o uprchlíky, bombardují vládu naléhavými žádostmi o pomoc. Zoufalí občané se leckde snaží vlastními těly zabránit příjezdu dalších autobusů,.... Uprchlické téma se pochopitelně dostalo na přední místo sjezdové agendy. Jeho reflexi předznamenal postoj vedení SPD, které stejně jako Merkelová zásadně odmítá stanovit „Obergrenze“, tj. maximální počet utečenců, kteří budou do Německa vpuštěni. Dovolilo si nicméně v návrhu sjezdového usnesení předložit k diskusi pojem „Grenzen der Aufhahmefähigkeit“, tj. hranice způsobilosti přijímání uprchlíků. Jestliže – jak uvádí ve FAZ z 10. 12. Jasper von Altenbockum – byl i tento veleopatrný posun sjezdem zamítnut, svědčí to vskutku o těžko uvěřitelném fanatickém humanitářství řadového členstva SPD. Za této situace si dost dobře nelze představit, že by na sjezdu někdo vystoupil s kritickým názorem na uprchlíky. Byl by nejspíše na místě vyloučen jako odporný Menschenfeind, tj. „homofob“. Hranice únosnosti počtu migrantů pro Německo, jakož i pro jakýkoli jiný stát či společnost nicméně samozřejmě existuje a má dvojí podobu – sociálně-ekonomickou a společensko-politickou. Podle ekonoma Thilo Sarrazina zvládne bohatá země zatížení výplatami sociálních dávek do výše 5 % národního produktu, přičemž na jiném místě své knihy Německo páchá sebevraždu z roku 2010 uvádí, že Německo na tento účel vynakládá 2,5 % národního produktu. Počet muslimů v Německu v roce 2007 Sarrazin odhaduje na 6-7 milionů. Jestliže předpokládáme, že právě oni jsou největší zátěží německého sociálního systému, lze odhadnout, že deset milionů nových utečenců bude znamenat kritickou mez, jež by byla při současném tempu uprchlické „tsunami“ dosažena za deset let. Mnohem dříve by ovšem byla asi prolomena politicko-společenská mez únosnosti ze strany dosud mlčící, umlčované a zastrašované většiny, která s nynější sebevražednou vládní politikou tiše nesouhlasí. Místo „Obergrenze“ se do závěrečného usnesení dostal pojem „kontingent“. Není to ovšem totéž, jelikož v pojetí hlasatelů ničím neomezené všelidské lásky, kteří dnes v Německu............

Mikeši, přijmi radu - nelez do Antarktidy - mrze Ti tam mozek. Podle toho to pak vypadá. Teplo najdeš na psychiatrii!!! Nebo se nech obřezat. Začni hlavou!

Velmi vkusně napsáno :-)