Svobodné noviny na internetu

Známý historik profesor Jan Rychlík (* 1954) vstupuje na knižní trh s novinkou, která spojuje jeho dvě dříve vydané práce. Původně samostatná habilitační práce a doktorská disertace se slily v působivé monumentální dílo, které vykládá slovenské dějiny na pozadí dějin Československa v časovém rozmezí let 1914-1992. Autor nemůže zapřít svou původní specializaci, kde vedle historie se zabýval také etnografií. Že jde o pohled zasvěcený a záležitost doslova srdeční, o tom svědčí i fakt, že Jan Rychlík byl v době rozpadu Československa poradcem Petra Pitharta a jednání s českými i slovenskými politiky prožíval jako aktér takříkajíc v první linii. Dnes je držitelem státního občanství obou nástupnických zemí a působí i jako profesor na vysokých školách v Čechách i na Slovensku. Narodil se v Praze, ale jeho manželka pochází ze Slovenska.

Knih, které jsou syntézou dějin Československa, bylo napsáno více než dost. Většina z nich je psána z pohledu českých dějin a o slovenském vývoji je připojeno jen pár zmínek, v nichž se poukazuje na vzájemnou odlišnost. Cílem práce Jana Rychlíka je především seznámit českého čtenáře se slovenským pohledem na problematiku slovensko-českých vztahů. Poukazuje na rozdíl v českém a slovenském pojetí toho, co bylo nazýváno „společný stát“ v éře Československa. Zřetel je brán zejména na politické vztahy, vynechány jsou vztahy kulturní, neboť se k nim autor necítí být povolán a kompetentní se k nim vyjadřovat.

Co přimělo Čechy a Slováky Československo rozbít, aby žili spolu nebo vedle sebe? „Češi neznají slovenské dějiny ani slovenskou kulturu,“ říká Jan Rychlík. Na práci začal pracovat v době rozpadu Československa, což ho vedlo k přehodnocení původního záměru. Nyní se k práci s odstupem 20 let vrátil. Autor nezastírá svůj citový vztah k této látce. Doufá, že se bude české veřejnosti líbit.

Československo bylo Čechy vnímáno jako český stát a Slovensko se v něm ztrácelo. Na druhé straně Slováci v Československu nebyli vidět, což se jim nemohlo líbit. Kniha je určena širší veřejnosti na průměrném stupni vzdělání – nejenom pro etnology a historiky. Kdo si knihu přečte, dokáže lépe pochopit procesy, které vedly k rozdělení země. Bude také jasnější slovenský pohled na celou problematiku.

Jan Rychlík zúročil svůj dlouholetý pobyt na Slovensku. Pobýval tu již od 80. let 20. století a za tu dobu nashromáždil mnoho archivního materiálu, který po roce 1989 doplnil studiem zahraniční (exilové) literatury. Vlastní práci na monografii započal teprve na podzim roku 1992, kdy bylo o osudu Československa definitivně rozhodnuto. To autora vedlo k hledání odpovědi na otázku, proč se vlastně Československo rozpadlo. Text první části knihy, zahrnující vývoj v letech 1914-1945, byl dokončen v roce 1996, text druhé části, pojednávající o období 1934-1992, v roce 1998. Kniha, kterou nyní čtenář dostává do rukou, je novým, přepracovaným a rozšířeným vydáním. Kniha vychází v roce 20. výročí rozpadu Československa a je společným počinem nakladatelství Vyšehrad a Ústavu pro studium totalitních režimů. Z hlediska koncepčního i z hlediska formulovaných závěrů se nicméně kniha oproti předchozímu vydání nezměnila. Má 688 stran a její doporučená cena je 598 Kč.

Vytušit se dá i osobní stanovisko autora, který v závěru mimo jiné napsal: „Po 74 letech zmizelo Československo definitivně z mapy Evropy. Postoj obyvatelstva k nově vzniklé situaci se nedá přesně zjistit: je totiž nutno si uvědomit, že ke vzniku obou nových států došlo vlastně o silvestrovské noci, kdy se tradičně v Československu (resp. jeho nástupnických státech) lidé veselí a ve velkých městech očekávají radostně o půlnoci příchod Nového roku. To zejména na Slovensku umožnilo později Mečiarově vládě hovořit o „spontánním nadšení“ obyvatelstva nad získanou nezávislostí a podobně jako i v dalších letech bylo silvestrovské veselí často prezentováno jako oslava výročí nezávislosti. Vznik samostatné České republiky neoslavoval v Čechách a na Moravě téměř nikdo, protože z pohledu Čechů ani o žádný nový stát vlastně nešlo. Vznik samostatného Slovenska byl samozřejmě částí slovenské společnosti uvítán, avšak současně je třeba říci, že oslavy byly na mnohých místech rozpačité a někde se demonstrativně nekonaly vůbec. (…)

Zbývá otázka, jaké poučení je možno ze vzniku a zániku Československa vyvodit. V první řadě je zde otázka vztahu obyvatelstva k myšlence secese a vzniku nového státu. Odpůrci rozdělení Československa dodnes zdůrazňují, že většina obyvatelstva obou republik si rozpad nepřála, a že tedy rozdělení bylo nedemokratické. K tomu bývá přidáván ještě další argument, že většina slovenských občanů samostatnost v roce 1992 nechtěla. Skutečně, osamostatnění obou republik se stalo proti vůli většiny obyvatelstva, přičemž paradoxně na sklonku roku 1992 byla snaha stát rozdělit větší na české než slovenské straně. Uvedené argumenty proti rozdělení ovšem vycházejí z nesprávné představy, že nové státy vznikají, protože si to většina obyvatelstva přeje. Jak ukazuje historie vzniku různých států, není tomu tak, přičemž příklad Československa jen potvrzují poznatky z jiných obdobných historických událostí. Jak známo, např. vznik Spojených států amerických v r. 1776 měl podporu asi jen 1/3 obyvatelstva, zatímco druhá třetina byla pro setrvání svazku s Velkou Británií a třetina byla indiferentní. Přitom je třeba uvážit, že šlo o 1/3 bílého mužského obyvatelstva ve třinácti koloniích na východním pobřeží, neboť jenom to mělo určitá politická práva.“

O tom, že Rychlíkova kniha po zásluze zaujme nejen odbornou veřejnost, podala jasný důkaz už veřejná prezentace této knihy, k níž došlo dne 11. dubna 2012 v  prostorách kavárny Černá labuť v Praze. Zcela zaplněný sál příslušníky obou národů bedlivě naslouchal, aplaudoval autorovi, ale i tvrdě diskutoval a přel se. Je jisté, že kniha bezesporu ještě podnítí další bádání v tomto směru.

Mgr. Bc. Jan Kopal