Svobodné noviny na internetu

Václav Klaus to charakterizoval výstižně a pravdivě

18. 11. 2024

Včera (15. 11. 2024) se v pořadu „Události, komentáře“ (ČT24, 22:00) rozčilovala jedna z pozvaných účastnic debaty o 35. výročí událostí z roku 1989, senátorka Miroslava Němcová (ODS), kvůli tomu, co prý prohlásil zakladatel strany, k níž tato politička dodnes patří, byť už Klausovi nefandí a ani jeho názory prý nechápe. Je to tento výrok, který dal do titulku svého článku novinář Josef Kopecký: Vracíme se zpět a máme blíž k 50. letům než k roku 1989, řekl na VŠE Klaus (iDNES.cz, 14. 11. 2024, 12:41).

Dovolím si ocitovat část tohoto článku a uvést i samostatné citáty z projevu, který V. Klaus pronesl na VŠE. Není totiž od věci uvést i tato fakta, aby nemohl někdo tvrdit, že je to vytrženo z kontextu. Naopak. Klausův projev je velmi kompaktní: žádná věta tam není zbytečná a všechny jsou pravdivé. Moje hodnocení v pozice historika i pamětníka je dokonce daleko kritičtější než to Klausovo.

V článku J. Kopeckého se uvádí: »Komunismus v roce 1989 podle bývalého prezidenta Václava Klause padl, nebyl poražen, už nebyl schopen fungovat. „Komunismus se rozpustil. Ti, kteří se považují za vítěze nad komunismem, to nechtějí slyšet, protože je to deheroizuje,“ řekl Klaus při své přednášce na Vysoké škole ekonomické k pětatřicátému výročí začátku Sametové revoluce 17. listopadu 1989. „Trvám na tom, že žádný majitel pádu komunismu neexistuje. Tuhle iluzi je třeba důsledně rozptylovat,“ prohlásil Klaus.«

Na této akci zazněly ještě tyto výroky, které si zaslouží krátký komentář:

● „Chtěli jsme kapitalismus, nechtěli jsme žádné třetí cesty, socialismus s lidskou tváří spojený s rokem 1968.“

● „Nechtěli jsme vytvářet nový, lepší svět. My jsme nechtěli další z řady utopií. Brave new world zažíváme až dnes v jeho tragické pirátsko-zelené progresivistické verzi.“

● „Masivně na nás doléhá destrukce Západu.“

● „Náš dnešní politický systém je karikaturou parlamentní demokracie.“ Klaus tvrdí, že dnešní politické strany nejsou vymezeny ani ideově, ani vzájemně.

● „Levice se za svou levicovost nestydí, pravice se za svou pravicovost stydí.“

● „Vítězem pádu komunismu byl obyčejný člověk. Obyčejného člověka nemají elitáři nalevo ani napravo rádi.“ Zkrátka: obyčejní občané už měli té byrokratické diktatury, která si vznešeně říkala »socialismus« nebo »reálný socialismus« dost.

● „Obávám se, že máme blíže k padesátým letům než k roku 1989.“

Největší pozornost upoutal právě onen poslední výrok V. Klause. Je v tom samozřejmě trochu nadsázky., Nikdo tu přece nehovoří o „tvrdé“ verzi 50. let 20. století, kdy byli popravováni odpůrci komunistického režimu, ale na jiné, méně nápadné znaky této „doby nesvobody“, nikdo nepoukazuje. Jde totiž o onu „nesvobodu“, spojenou s fízlováním, donášením, šikanováním, cenzurou apod.

Přestože je zřejmé, že Klaus má na mysli jakousi „soft“ verzi padesátých let, považoval novinář Josef Kopecký, který už toho hodně pamatuje (včetně té nesvobody před rokem 1989), za potřebné, aby napsal toto: „V padesátých letech minulého století komunistický režim v inscenovaných politických procesech odsuzoval k smrti ty, kteří ho skutečně či domněle ohrožovali, případně své odpůrce posílal do vězení či uranových dolů.“ (iDNES.cz, 14. 11. 2024, 12:41)

Copak J. Kopecký nikdy neslyšel o politických vězních Fialovy „demokracie“ a údajného právního státu? A co smrt nedávno odsouzeného novináře Vladimíra Kapala ze Svobodného rádia? Ti všichni jsou černým svědomím tohoto nedemokratického režimu, spojeného se jménem premiéra P. Fialy (ODS) a smečky jeho spoluviníků z koalice SPOLU.

─────

A teď ještě několik poznámek k tomu, o čem hovořil V. Klaus, jeden z bývalých vysokých politiků a spolutvůrců toho, co spojujeme s pojmem „polistopadová ČSFR a ČR“. Od žádného jiného politika jsme neměli možnost číst nebo slyšet tak kritický rozbor toho, co dnes trápí většinu občanů. Buď se všichni bojí, nebo už jim jejich mozek nefunguje. Řekl bych, že platí spíše to druhé.

Autor uvedeného článku, novinář Josef Kopecký, docela „školometsky“ poznamenává, že v 50. letech 20. století se u nás odehrávaly politické soudní procesy, v řadě případů dokonce „monstrprocesy“. Jistě, tak tomu skutečně bylo. Přesto se děly i jiné špatné věci, o nichž tento novinář zřejmě ani netuší, že k nim docházelo. Není sice tak starý, aby to zažil, ale zřejmě neměl příležitost, aby se to od pamětníků dozvěděl. I pro novináře je velkou výhodou, když něco sám zažije a když se nemusí spoléhat na to, co si o tom někde přečte nebo co mu převypráví někdo informovanější, než je on sám.

Zdá se, že J. Kopecký málo porozuměl tomu, co V. Klaus řekl. On přece nemluvil o návratu do 50. let 20. století, ale o tom, že se k tomuto období a k nedemokratickým metodám z těchto let nebezpečně přibližujeme. V tom má exprezident republiky a svého času úspěšný premiér samostatné ČR V. Klaus naprostou pravdu. Já sám jsem v řadě článků od roku 2021 až do dneška zdokumentoval některé jevy z oblasti čistě ideologické, kde se Fialova vláda dostala přímo na úroveň oněch 50. let 20. století: co do terminologie i stylu vyjadřování. (O tom viz první článek z přiloženého soupisu na konci tohoto textu.)

Celé to začalo protiústavním, nezákonným „vypnutím nepohodlných webů“ dne 25. 2. 2022. Zvolení tohoto data lze navíc považovat za neuvěřitelnou politickou provokací: vždyť 25. 2. 1948 zahájili komunisté u nás likvidaci svobody a demokracie – včetně svobody slova. Později začali politici a s nimi spřažení prorežimní pisálkové z mainstreamových médií používat jak terminologii z oněch 50. let, např. „zadržování Ruska“ jako obdoby k „zadržování komunismu“ (= Trumanova doktrína), tak i výrazy z politicky poplatné žurnalistiky 50. let, např. „zrůda“.

Tímto výrazem byli v minulosti častováni „třídní nepřátelé“ včetně těch uvnitř vládnoucí KSČ. Dnes jsou takto označováni různí kritikové stylu vládnutí této koalice. Přesto ani oni nijak neútočí na svobodu a demokracii jako na základní a nezpochybnitelné hodnoty našeho polistopadového vývoje. To jen politici koalice dělají „ z komára velblouda“, protože se bojí pravdy a případné porážky v příštích volbách. Nespokojenost se špatným vládnutím této koalice, s neschopností „rozhýbat“ ekonomiku, je totiž zcela reálná a hmatatelná. Netřeba si cokoli vymýšlet tam, kde se o tom může každý z nás přesvědčit na vlastní oči.

Co se týká oněch trestů smrti (bylo jich vykonáno okolo 250), ty přicházely v komunistické justici až v pozdějších letech. (V rámci tzv. retribučních procesů bylo vykonáno celkem 737 rozsudků trestu smrti.) Například ještě v roce 1948, krátce po únorovém převratu, byli nepohodlní účastníci tzv. západního odboje (letci RAF, účastníci bojů u Tobruku aj.) v naší armádě odsuzováni sice k vysokým trestům vězení, nikoli však k trestu smrti. Zlom nastal až v průběhu roku 1949: tehdy byl odsouzen k smrti a popraven div. gen. Heliodor Píka (†21. 6. 1949) a rovněž někteří členové odbojové skupiny „Praha-Žatec“ (18. 7. 1949). Patřili k nim i vysocí důstojníci předúnorové armády, kteří připravovali vojenský převrat proti Gottwaldovu režimu.

Komunisté se případného mocenského zvratu báli tak moc, že se rozhodli sáhnout k těm nejkrajnějším prostředkům. Přitom ještě v letech 1951-52 byly síly stoupenců i odpůrců komunistického režimu u nás víceméně vyrovnané. (Toto konstatování vychází z odtajněných dokumentů, analýz vojenského charakteru.) Změna přišla teprve po smrti J. V. Stalina (†5. 3. 1953), který se připravoval na zahájení Třetí světové války v roce 1955. (Od r. 1948 měli Sověti již svou atomovou bombu, čímž skončil jaderný monopol USA.)

O tom, co si svobodomyslní, demokraticky smýšlející důstojníci naší armády mysleli o představitelích komunistického režimu (včetně politického přeběhlíka gen. L. Svobody nebo jeho „pobočníka“ gen. B. Bočka, náčelníka Hlavního štábu ČSLA z let 1945-48, jenž v r. 1952 zemřel ve vězení), nejlépe svědčí výrok, který zazněl během soudního přelíčení s odbojovou skupinou „Praha-Žatec“. (V Žatci dodnes sídlí tankové jednotky – jako v době příprav onoho převratu.)

Na otázku vojenského prokurátora gen. Vaňka, co hodlal dělat s tanky před budovou Generálního štábu naší armády na „Kulaťáku“ v Dejvicích, odpověděl 32letý kapitán Karel Sabela ze Žatce, jeden z později popravených členů této skupiny, toto: „Stačilo by jednou vystřelit a podělali byste se strachy.“ V tom se tento odvážný důstojník nemýlil. Komunistický režim doopravdy stál na velice vratkých základech. Většina občanů o tom nicméně neměla ani tušení, protože podléhala každodenní propagandě. (Uvedený výrok zaznamenal spisovatel Roman Cílek ve své knize „Čas triumfu, čas pomsty“, Třebíč 1997, str. 165.)

Ano, komunistický režim byl skutečně zpočátku slabý a jeho představitelé opatrní. Sami vysocí činovníci KSČ se zmítali mezi „láskou (anebo alespoň povinnou úctou) k TGM“ a direktivami z Moskvy. Ty se nakonec staly pro politiku této strany rozhodující. Původní myšlenka tzv. československé cesty k socialismu byla záhy opuštěna: zbývalo jedině bezmyšlenkovitě kopírovat vzor SSSR čili „stalinský model socialismu“. Ten ovšem vznikal v historicky zcela odlišných podmínkách, kdy se mladá sovětská republika po skončení První světové války ocitla v mezinárodní izolaci („cordon sanitaire“).

Rok 1948 se stal i tady opožděným vývojovým zlomem: jasná promoskevská linie se začala uplatňovat až od září 1948. Formálním podnětem k této změně byla jednak Gottwaldova návštěva v SSSR, jednak pohřeb prezidenta republiky E. Beneše, který byl jakousi symbolickou „tečkou“ za demokratickým režimem z doby před 25. 2. 1948. Nově zvolený prezident republiky K. Gottwald na jedné straně nechal sloužit mši „Te Deum“ (sloužil ji arcibiskup J. Beran), na straně druhé začala Státní bezpečnost (StB) pronásledovat římskokatolickou církev, jež se odmítla ústy J. Berana sklonit před autoritou politického vítěze z Února 1948. Za rok po této slavnostní mši byl Beran internován a další vysocí hodnostáři církve se ocitli ve vězení. Církev a její věřící se stali první a nejvýznamnější obětí pronásledování ze strany komunistického režimu.

Tento režim trval více než 40 let. Přitom bylo každé desetiletí poněkud jiné. Dá se dokonce hovořit (je to výraz, s nímž přišel básník E. Bondy, jeden z disidentů komu nistického režimu) o „modernizaci“ každých deset let. Co se týká oblékání a chování, tam ty rozdíly skutečně existovaly. Mladí kariéristé se rádi a ochotně přizpůsobovali novým poměrům. Nejhorší po všech stránkách bylo období let 1948-1960. Skončilo formálně vyhlášením socialistického charakteru státu. (Ústava ČSSR byla schválena dne 11. 7. 1960.) Ještě předtím byla vyhlášena celoplošná amnestie pro politické vězně komunistického režimu (9. 5. 1960). Netýkala se ovšem osob, jež v boji proti režimu použily zbraň. I polistopadový režim ještě přihlížel k této skutečnosti a při amnestování všech jedinců, odsouzených za tzv. protistátní činnost, používal pojem „zbytkový trest“.

Posledním popraveným protikomunistickým odbojářem byl Vladivoj Tomek (1933-1960), který byl oběšen ve věznici v Praze na Pankráci dne 17. 11. 1960. Škoda, že si na jeho popravu nikdo z těch dnešních „demokratických“ organizátorů znovu povinného slavení tohoto svátku (17. 11. 1939/1989), o němž většina občanů skoro nic neví, nevzpomněl. Inu, politická paměť našich občanů je velice krátká. Bojují proti komunismu, ale jeden z těch nejvykutálenějších kariéristů na Hradě, komunistický rozvědčík „Pávek“, jim zřejmě nevadí. Však to všichni dobře známe: „S komunisty se nemluví.“ Ovšem pouze s některými, že ano?

Také dnes (17. 11. 2024) se P. Pavel vyznamenal, když na Národní třídě pronesl tuto „moudrost“: „Neměli bychom si idealizovat sametovou revoluci a Havla.“ S tím by se i dalo souhlasit. Jako rozvědčík o tom jistě musí něco vědět. Komu slouží P. Pavel, to již dobře víme. S Havlem je to komplikovanější: asi i on podléhal vlivu světových globalistů: o jeho napojení na G. Sorose se zatím stále jen spekuluje.

Neodůvodněné předpoklady panují i o konci komunistického režimu v ČSSR. V listopadu 1989 byl sice režim „reálného socialismu“ politicky paralyzován a ekonomicky nevýkonný, zcela „na kolenou“, přesto mohl existovat ještě dalších několik let, minimálně jednu dekádu. Skončil víceméně kvůli působení tzv. dominového efektu. Režimy okolo nás již dávno padly a ČSSR byla předposlední zemí tzv. komunistického bloku, kde se čekalo na provedení zásadních politických změn. Po nás bylo už jen Rumunsko, kde to skončilo popravou nejvyššího představitele státu. N. Ceauşescu a jeho manželka byli zastřeleni poté, kdy je vojenský tribunál odsoudil k trestu smrti.

16. 11. 2024

‒ RJ ‒

─────

Naše mainstreamová média všechny skutečnosti, o nichž se píše v níže uvedených článcích, ignoruje a líčí situaci za Fialovy vlády v těch nejrůžovějších barvách. Opak je však pravdou. Ani za vlády „autoritáře“ A. Babiše se nic podobného neodehrávalo. Fiala nás doopravdy přiblížil oněm 50. letům 20. století, návratu do doby nesvobody před rokem 1989, víc než kdo jiný. Snad si to tento popletený pseudointelektuál ani neuvědomuje. Je natolik odtržený od každodenní reality, že dovede pouze papouškovat to, co mu jeho „loutkovodiči“ přikazují. Většího „lokaje“ jsme v našich nejnovějších dějinách ještě neměli. Hanba mu!

Odkazy na články o nedemokratických praktikách Fialovy vlády:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2023/stalinisticky-slovnik-politiku-ohrozuje-demokracii.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2021/repriza----vladni-krize-1948-----ale-kdeze-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/pekarova--jurecko-a-stanjuro--stydte-se-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/priznani-medvedice-masi.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/m.-pekarova-adamova-----pragovacka----z-roku-2020-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2021/---pasacek-vepru----si-nabehl-na-vidle-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/navrat-doby----stalinismu----do-nasich-medii-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/nejen----agrofertizace-----ale-i----slovakizace----cr.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/novi-kadrovaci-jiz-povstali---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2021/slovak-ve-vlade--to-ma-byt-ta-zmena-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2021/fialova-vlada----narodni-fronty--------vzor-2021-.html