Svobodné noviny na internetu

Pane Martensi, vyjadřuji se k Vašemu projektu sjednocení mezinárodního komunistického hnutí, který jste předložil na mezinárodním semináři marxisticko-leninských stran a organizací v Bruselu dne 3. května 1994.

Dovolte, abych se Vám představila. Narodila jsem se v Československu v roce nástupu Adolfa Hitlera k moci, prožila jsem celou 2. světovou válku, naštěstí jako dítě, jen o hladu a strachu z bomb, nebyla jsem totálně nasazena do zbrojního průmyslu Velkoněmecké říše, jako moji starší spoluobčané. Svou vlast miluji i proto, že za ni položili ve 2. světové válce mnozí Čechové a Slováci svůj život. Vy, na rozdíl ode mne, jste se narodil už po válce, po tomto největším masakru v dosavadních dějinách lidstva.

Německá propaganda vás, Belgičany-Vlámy, chápala jako nordickou rasu, která má právo nejen žít, ale i vládnout rasám druhým, především pak nebojovným, a tudíž méněcenným Slovanům. Vše toto najdete i dnes v dochovaných propagačních materiálech Hitlerovy tzv. Třetí říše. Spolu s hlavními zásadami, podle nichž se řídila psychologická válka, provázející válku zbraní. Za toto vše Vy však nenesete odpovědnost, neboť jste se narodil později, až po válce, v níž byl nacismus právě za největších obětí nebojovných Slovanů, především Rusů, poražen.

Člověk nemůže za to, kdy a kde se narodí. Rodí se však vždy do zcela určité kultury, kterou vytvořila pokolení před ním. Je ovlivňován právem a morálkou, jež vyrůstají na bázi ještě starší vrstvy kultury, a tou je náboženství, tento ucelený obraz o světě a postavení člověka v něm. Nemůžeme za to, narodíme-li se černí, bílí či žlutí, ani za to, patříme-li ke Germánům, Románům či Slovanům. Můžeme však za to, jestliže z těchto daností mimo naši vůli učiníme základ ideologie, kterou pak chceme pozměňovat svět a lidi v něm. Na takovou manipulaci s lidmi nemá nikdo právo. Ani jedinec, ani národ, ani rasa. Takováto ideologie je násilím na přirozeném řádu světa. A je zlem, byť by i přistupovala k lidem v rouše beránčím, slibovala lidem nebe na zemi. Každé násilí je i ve svých důsledcích zlem.

Rozmanitost provází lidský rod ve všem, i v míře bolesti a štěstí v individuálním životě. Jen láska může tuto rozmanitost překonávat, tvořit most mezi jedinci, národy a rasami. Nikoli nenávist, ať už individuální, či třídní, národní, rasová. Jen si uvědomte, jakou pohromu může způsobit rodině nenávist jejich jednotlivých členů! Oč strašnější je pak nenávist v rozměru národa či celého lidstva!

Ideologie, která chce sjednotit lidstvo na bázi jiné, nežli na bázi úcty k životu a lásky člověka k člověku, je v rozporu s přirozeným řádem světa. Nemůže vést k ničemu dobrému, jen k občanským válkám či revolucím a válkám mezi národy a rasami. Marxův humanismus, postavený na třídní nenávisti, je zcela scestný. Je to humanismus, který deformuje samotnou podstatu lidství, dělá z člověka nečlověka. Tato destrukce osobnosti je při modifikovatelnosti člověka velmi dobře možná. Věděli o ní už přemýšliví jedinci dávno před námi. Opakuji výrok Blaise Pascala: „Když člověk opravdové dobro ztratí, cokoliv se může pro něho stát opravdovým dobrem.“ Odmítat ovšem jakoukoliv ideologii znamená odmítat duchovní rozměr člověka.

Odmítneme-li duchovní rozměr člověka, stává se z něho nečlověk, neboť i nejstarší lidé, lidé dávnověku, duchovní rozměr měli. Projevoval se viděním člověka jako součásti přírody a kosmu. Tento systémový přístup se v prožitku jedince jevil jako teismus. Moderní ateismus je tedy útokem na systém vazeb mezi člověkem, přírodou a vesmírem. Izoluje člověka od přírody a přírodu od vesmíru. Zbavuje člověka pravé podstaty lidství a nabízí náhražku v ukájení pudu pohlavního a sobectví, tj. nezkultivovaného pudu sebezáchovy. Je možno konstatovat, že atomový věk změnil lidské myšlení na bázi třídní nenávisti a ateismu v nelidské myšlení. Svůj podíl na tom má i Albert Einstein, otec tohoto věku.

Moudrý se poučí od každého a ze všeho, nemoudrý od nikoho a z ničeho. Pokládám Vás, pane Martensi, za schopna se poučit. Přímou zkušeností to nejde, neboť dějiny nelze vrátit tak, jako nelze vrátit individuální lidský život. Lidské touhy vrátit se zpět, být opět mladý, lze využít a také se s tím počítá ve strategii a taktice psychologické války. Přála bych Vám pro poučení, abyste se narodil na počátku tohoto století jako Rus v Rusku a prožil Velkou říjnovou socialistickou revoluci bezprostředně. Poněvadž to ale nejde, přečtěte si, prosím, denní záznamy Roberta Vauchera, psané v Rusku od 17. dubna 1918 do 20. září 1918. Jsou napsány ve Vaší řeči, francouzštině. U nás, v Československu, byly vydány v překladu v roce 1919, pak už nikdy.

Obrovské násilí, které bylo na Rusku vykonáno, se opíralo o marxistickou ideologii třídního boje a diktaturu proletariátu. Toto násilí stálo životy miliony východních Slovanů a následnou obrovskou bídu fyzickou i morální těch, kteří zůstali na živu. To byla ona cesta „do nebe na zemi“, které mělo následovat po proletářské revoluci. Další mrtví vzešli z 2. světové války, v níž Rusko neslo největší tíhu boje a nacistickým Německem, které lidstvo strašilo „bolševickým Ruskem“, taktně ovšem zamlčelo, že Rusko bylo bolševismem znásilněno.

Marně volali v roce 1917 a 1918 ministři neutrálních států, švýcarský ministr Odier a dánský ministr Harold de Scavenius, marně psali nóty proti hrůzám, jež se na Rusi odehrávají. Bullitově komisi či misi však zvěrstva, páchaná na Rusech, nevadila. Ta pracovala pro nadnárodní, internacionální kapitál. Cituji Steeda: „Jakob Schiff, Warburk a jiní mezinárodní finančníci podporují bolševiky, aby si zajistili exploataci Ruska.“ Z jejich popudu žádal na mírových jednáních ve Versailles ministerský předseda Anglie Lloyd George přizvání bolševické vlády jako rovnocenného partnera k mírovým jednáním! V roce 1918!

Rusko, se svým nesmírným přírodním bohatstvím, mělo být ihned po proletářské revoluci zpřístupněno kořistnictví internacionálního kapitálu. To byl pravý důvod bolševismu Lenina a Trockého, proto byl ruský lid rozeštváván třídní nenávistí, neboť – jak přísloví praví – když se dva hádají, třetí se směje. A to je dnes smyslem gorbačovsko-jelcinovské demokracie. Teprve dnes se to daří, neboť Stalin Rusko uzavřel. Vůbec není náhodou, že jediným vrahem na Rusi je J. V. Stalin. Překazil plány exploatace Ruska. Z tohoto důvodu s Vámi, pane Martensi, souhlasím při pozitivním hodnocení role Stalina.

Stalin nikdy neopustil Rusko, nepodílel se na přípravách bolševické revoluce v zahraničí. Právě proto mu Lenin a Trockij nedůvěřovali. Stalinovo vítězství spočívalo v tom, že předstihl své „soudruhy“ v utajování svých záměrů a v rychlosti svých akcí. A – samozřejmě – ve schopnosti a v umění čekat na pravý čas.

Ti, kteří dříve podporovali skrytě bolševiky, podporují dnes otevřeně tzv. demokracii pana Jelcina. V psychologické válce je vše dovoleno, důležitý je výsledek, rozklad a exploatace Ruska. Marxovo materialistické a ateistické učení má plody nejen na Východě, ale i na Západě. Proto patrně hlásá Alexandr Solženicyn tezi, že člověk má právo nevědět. Těžké je pracovat, vychovávat děti ve světě klamu a lsti.

Buďte rád, pane Martensi, že Vás nezastihla žádná revoluce ani válka! Jen nezkušenost Vás omlouvá za to, co činíte a hodláte činit, neboť se domnívám, že se vzdáte svých plánů či předsednictví Vaší povedené „Strany práce“! I u nás ji máme a ti, kteří ji vedou, jsou daleko od práce jakékoliv, natož od dělnických profesí! Ne, kuchařka nemůže řídit stát, jak to demagogicky hlásal Lenin. Jde však o to, aby kuchařka dostávala za svou práci mzdu, z níž může žít, ne živořit, a aby jí nevládli takoví, kteří neumí ani to, co ona. Neměla by být ohlupována těmi bezohlednějšími a dravějšími. Mezi nejbezohlednější a nejdravější patří v dnešním světě politici. Spolu s finančníky deformují svět a člověka v něm. Zneužívají techniky a věd o člověku proti zájmu člověka i pospolitosti. Lidskou společnost nelze libovolně přetvářet tak, jako nemůžeme obracet toky řek, mýtit  lesy a dělat z úrodných krajů neúrodné. Za zlo proti člověku i přírodě musíme platit, ne-li my, tedy naši potomci.

W. Shakespeare napsal na počátku 17. věku: „Každičká květinka léta je létu milá, i když jen pro sebe žije a umírá, jakmile však ten květ nákaza zachvátila, i sprosté lopuší víc ceny pro ně má.“ Kominík či zahradník je více než státník, který lže a klame národ. Politik, který neuznává národ, v jehož jménu se podílí na moci, likviduje nejen tento národ, ale i sebe sama. Sám sebe likviduje jako bytost, myslící v pozitivním slova smyslu. Bůh žehnej Belgii!

Marie Lesná

Použitá literatura:

R. Vaucher: Bolševické peklo, Praha 1919, nakl. F. Topič

W. Steed: Třicet let novinářem, Praha 1927, nakl. Orbis

(Nedělní hlasatel, 23. 10. 1994, str. 1, 12)

Poznámka redakce:

*) Podrobnější informaci o tomto politikovi naleznou čtenáři na této internetové adrese:

http://komsomol.cz/archiv/clanky/1720_martens.html