Zasmušilé století – Euring. Dr. Bohumil Kobliha
Pod statistickými diagramy o „úspěších“ britské ekonomie (The Sunday Times z 28. 9. 2014, dále jen ST, příloha Business, str. 4) je jako kulisa fotografie zamlžené City. Grafik stránky chtěl, zdá se, zdůraznit smutek, plynoucí z grafů, spíše než nostalgii nad bankovním centrem světa. Panorama nenasvědčuje, že máme oslavovat hospodářství doby kralování Elizabeth II., tak jak si právě zatleskali vládnoucí konzervativci na své konferenci. Poslední před volbami, kde si dělali náborovku „Volte konzervativce“.
Omlouvám ale předem britské konzervativce. Každý politik si musí dnes tleskat a nemůže nelhat, aby nebyl rovnou ukamenován za podvody, které „ve prospěch své země“ doporučuje a dělá. Od toho je politik, aby černé natíral na bílo a tak, jak se hodí, aby lid byl spokojen, neb „lid chce být klamán“. Od toho má cvičení v rétorice, která se stále pěstuje na nejvyšších britských učilištích pro budoucí plavčíky politikou. Prosím, plavčíky nezaměňujte za kapitány, k těm mají hodně daleko. Kapitány průmyslu, tedy skutečné hybatele dění, dnes těžko nalézt a v politice už vůbec ne.
Diagramy statistik jsou ale neúprosné a nedají se řečnicky opentlovávat. Tedy zpět ke křivkám (z ST, str. 4), které znamenají „vývoj“.
První graf červeně nelítostně ukazuje růst vládních dluhů. Na počátku třetího tisíciletí, v roce 2001, byl vládní dluh (goverment debt) asi 350 miliard liber, což tehdy představovalo sumu o 100 miliard liber vyšší než britský GDP (Gross Domestic Product, přibližně roční hrubý důchod). Předtím byly dluhy přibližně v rovině s ročním národním důchodem.
Od roku 2001 ale státní dluh začíná značně strmět. Za léta 2009 až 2010 už stoupl nad tisíc miliard liber (= jeden trilion), přičemž GDP stoupl jen na £350 miliard.
Statistika končí rokem 2013-2014, kdy zaznamenává, že vládní dluh dosáhl katastrofální výše £1500 miliard (= 1,5 trilionů liber). Proč říkám katastrofální, je, že současně britský GDP stoupl jen na 450 miliard liber. Tedy: britský dluh je třikrát vyšší než to, co země produkuje. Je nasnadě při způsobu hospodaření, který plavčíci britskou politikou vedou, že země dluhy nikdy nemůže splatit. Živí jen úroky bankéřů světa, kteří vládnou nad penězi (!) a půjčují. Skotové se už dnes asi bijí do hlavy, že v plebiscitu 18. září 2014 nezvolili nezávislost; nemuseli by být dál ždímáni.
Vlády britské koruny zemi zavádějí. Jak si srovnají všichni ti plavčíci náladovky, kterými „ovčany“ krmí, se skutečností? Nejspíše se o dopad reality vůbec nezajímají, poněvadž pracují v žoldu Bankéřů světa, kteří je do situací dostrkali. Bankéři vědí, co chtějí, a na nějakých „ovčanech“ a jejich osudech jim nemusí záležet; jsou stejně jednou nohou někde jinde. Starají se jen o „páky a převody“, kterými řídí kroky plavčíků. Nás tedy nemusí překvapit, že nemůže sehnat odpovídající místo (je zaměstnána v nějakém supermarketu), a zoufale prosí o radu. „Mrs. Mills“ odpovídá, že neví, co poradit, protože všichni zaměstnanci nad čtyřicet se klepou o místo. Prý aby uvolnili místa pro mladé. „Zlatých padáků“ a vyhazovů přibývá. Stálé války (Irák, Afghánistán, Libye atd.) nikomu mimo výrobců zbraní a vojáků zaměstnání nedají – jen dluhy a nové dluhy.
Londýn, 7. 10. 2014
Euring. Dr. Bohumil Kobliha
