Svobodné noviny na internetu

Vstupte - dveře se otevřely 

Trochu mi to připomnělo dobu reálného socialismu, když ve čtvrtek stály před knihkupectvím fronty dychtivých čtenářů po nové literární tvorbě. V pátek 1. června roku 2012 se pokorně stálo u znovu se otvírajících dveří původního kostela Sv. Rodiny v jihočeské metropoli. Ano, ano, ten den se konala tzv. Noc kostelů v celé republice. Bylo zde 12 míst k navštívení, v celé republice pak 1229. Zdaleka jsem nebyl sám, kdo byl překvapen množstvím návštěvníků. Ať již jen těch všedně zvědavých, či upřímně věřících. Předpokládám však, že nejen k tomuto kostelu, ale i k těm ostatním se v jiných statích vysloví někdo zasvěcenější. Já se s radostí přidal se svým velice zvědavým fotopomocníkem. Tak tedy jen velice krátce.

Snad největší zájem byl na samém počátku v 18.00 hodin soustředěn ke dveřím již výše uvedeného kostela, které otevřel P. Josef Prokeš, tedy „Pepa“, jak svého spirituála nazývají studenti biskupského gymnázia. Ostatně, jak mohu potvrdit, i my starší návštěvníci jeho bohoslužeb (zejména rorátů v klášterním kostele) a jiných pořadů (např. Bez vytáček o křesťanství). Tento kostel byl sestrám boromejkám zkonfiskován počátkem padesátých let a postupně přeměněn jako depozitum státního archivu. Netrpělivě jsem delší dobu sledoval proces navracení církvi k liturgickým účelům. Rozhodně mne zaujalo, že bylo vystěhováno 120 tun papíru, 19 tun železa a nameteno 6 pytlů prachu!!! V takovém prostředí se pracovalo. Vítaným zpestřením bylo vystoupení pravnuka původního stavitele, jehož dílo je četně zastoupeno po celém krajském městě. A byl to již biskup Říha, který se zasloužil, že mu byl udělen Řád sv. Silvestra přímo z Vatikánu. Byl představen i jeho portrét, který byl v rodině dlouho ukryt za šatní skříní. Naštěstí přečkal do tohoto dne, tak jako MY.

Katedrální chrám sv. Mikuláše byl zpřístupněn pro zvědavce, kteří se chtěli přesvědčit, jak pokračuje rozsáhlá stavební přestavba interiéru. Správce farnosti Dr. Z. Mareš a P. Šašek rádi odpovídali na množství pokládaných dotazů.

Kaple Smrtelných úzkostí Páně je mnoha věřícím známá svou silnou pozitivní energií. Tentokráte za tichého dohledu mnoha osvícených ikon a doprovodu tlumené duchovní hudby dodávala několikanásobné množství. Ikony skutečně promluvily ke každému, kdo projevil zájem, zklidnil mysl a otevřel své nitro.

Klášterní kostel Obětování Panny Marie měl téměř stále zaplněné lavice pozornýmiposluchači. Ať již šlo o renesanční hudbu (soubor Pontus firmus), vokální soubor s historickými nástroji (Dyškanti) nebo katedrální sbor. Přiznám se, že přímo nostalgicky na mne působilo ticho klášterního zahradního atria, kde svého času byla divadelní scéna Jihočeského divadla (nezapomenutelní V. Papírková a M. Klásek).

Kostel Panny Marie Růžencové překvapil především „všední zvědavce“, ale odborným výkladem i mnohé věřící, kteří sem tak často na bohoslužbu nepřijdou. Já musím zase připomenout dobu reálného socialismu, kdy zde P. Kulhánek a P. Šavrda vyučovali náboženství pro dítka školou povinná. Náš zdárný synáček se tehdy soudružce učitelce omluvil, že nemá úkol, protože byl na náboženství. Naštěstí, ač opravdu soudružka, byla víc než rozumná a měla pochopení. Vyprávět by se dalo o tom, kolik holubího trusu bylo nutné snést svého času v kbelících po schodech při uklízení půdního prostoru.

Opravdu, ale opravdu jsem si nic nevymýšlel. Tu krásnou atmosféru, překrývanou baldachýnem bouřkové oblohy prokreslené slunečními paprsky, duhou, i občasnými kapkami, si jistě účastníci odnesli ve svém srdci do svých domovů. Kousíček této nálady i v tom černobílém tiskovém provedení může něco nastínit. Letošní noci kostelů přálo samo nebe.

***

Sklidil jsem pochvalu

Kritickou připomínkou neočekávaně zařazenou do tisku (ČBu deník 13.8. – Dobrovodská stoka nedá lidem spát) jsem sklidil nejen od garážníků, ale od většího množství lidí pochvalné uznání. Asi bych mohl být spokojen. Leč – každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, což je tisíckráte ověřeno. Takže nejsem.

Od nejvyššího představeného jihočeské metropole jsem totiž slízl již tradiční pokárání. A nejen to, ale i další dávku arogantnosti namyšleného přestavitele komunální politické scény. Ale buďme zcela konkrétní.

„Váš postoj, který jste zaujal k dopisu z Povodí Vltavy (17. 7. 2012) je, po diskusi našimi zaměstnanci, kteří jednali s Povodím Vltavy, neadekvátní. Měl byste brát v potaz jejich postoj, že garáže opravdu byly nevhodně vystaveny i proti všem tehdejším upozorněním, že lokalita skutečně leží v místě častých záplav. Také fakt, že koryto potoka je v pořádku a že lepšímu průtoku brání nekapacitní most na Pražské ulici, jehož vlastníkem je Ředitelství silnic a dálnic ČR, je zcela správný. Berte, prosím také na vědomí poznámku, která jasně píše, že tento problém není přehlížený, ale že se jedná o úpravě Dobrovodského potoka. – Dále bych chtěl reagovat na Vaši připomínku, která se týká bagrování naplaveného bahna. Bagrování neprovádělo město České Budějovice ani Povodí Vltavy, ale firma Europia CS a zadavatelem byla Správa železniční dopravní cesty. Nicméně jsme společnost Europia CS na základě Vaší stížnosti upozornili na obavy, které jste vyslovil. Pokud budete mít další připomínky k dané problematice, je nutné se přímo obrátit na společnost Eurovia CS. – S pozdravem Juraj Thoma.“ (toho času stále ještě primátor)

Tak to vidíte. „Já nic, já muzikant“. Okřídlené rčení. Ale jak pravdivé, když „Já za nic nenesu odpovědnost, jsem přece nedotknutelný primátor. Dříve za modré podnikavce, dnes za u voleb přikyvující duhobarevné občánky. Povšechně vzato - z lůna ryze partajního, rádo náležitě profitujícího.

Takže Juro - tak jsem říkal Pospíšilovi i Vlachovi, kde jste beránky tehdy pásl, Jeho Blahorodí? Já nad tím potokem, v prvním paneláku na Nádražní (projektováno jako Fučíkova) bydlel od roku 1964. Pod „Čínou“ (kde bydlí paní náměstkyně) byly dva rybníčky, kde jsme se v neděli koupali – a nikdy tudy žádná povodeň ani záplava nepřišla!!! Výstavbu garáží v ul. J. Plachty připravovalo SBD pro výstavbu garáží Rožnov v letech 1973-74 (původně 67 garáží). V té době na českobudějovické radnici existovalo něco jako – Odbor územního plánování a architektury MěstNV. Pozemky byly přiděleny bez jakéhokoliv upozornění, takže Vaše vyjádření je nepravdivé. Tedy lživé, aby bylo dobře rozuměno. Proto zde byly vystavěny (30 let bez problémů). Pokud používáte slovo „vystaveny“, tak to jsou především zvůlí Paní radnice za posledních uplynulých 10 let. Pokud kladete důraz na poznámku, že stav není přehlížen, pak žalostně pláču nad vaší i Vaší produktivitou, neboť stav je setrvalý. Záplavová nálepka byla vydána až dodatečně v době reálného kapitalismu, pro krytí neschopnosti vedení radnice. Také je jistě správný můj názor, že „nekapacitní most na Pražské“ někdo projektoval a někdo také schválil. Nebyl to některý první náměstek radniční? Měl odpovídat za výstavbu, v rámci které přivodil současní neutěšený stav na „horním toku“ včetně poškození retence přírody. Pane vážený primátore, chcete mne přesvědčovat, že na území města kutá nějaká EURO firma, bez Vašeho vědomí? To jste tedy špatný hospodář, který neví, co je „nutné“ při správě svěřeného majetku. Pravděpodobně profituje na přidělené zakázce za Vašeho bdělého dohledu. Pokud Vám to ještě nikdo nenapsal, pak tak musím opakovaně učinit: Škodíte občanům města!!! Odstupte!

(Tento text bude postoupen i jinou cestou, neboť nedoufám, že by si Čbu deník troufl doslovné znění otisknout.)

František Růžička, České Budějovice