Svobodné noviny na internetu

Volby v demisi – František Růžička

21. 11. 2013

Možná je to trochu podivný název článku, ale čemu se divit. Máme v poklidu vládnoucí vládu v demisi (už zase), máme nevládnoucího prezidenta na invalidním vozíku, máme… Ó, my se máme! Proč bychom také nemohli najít nějaký ten zádrhel ve volebním aktu předčasných voleb do Poslanecké sněmovny. Volební kampaň, ať nepříliš dlouhá, přesto spolykala mnoho milionů korunek českých za vyplkaná hesla (agenturám dobře zaplacená), zdařilé či nezdařilé umělecké portréty kandidujících nebo za připitomělé slogany. Ale – nad čím lkát. Politickým stranám, které uspěly, se to zase vrátí. Jak jinak – z kapes daňových poplatníků. Takový je český úzus o financování politických stran. Kdo by se tedy nesnažil? A až dosednou, dá-li nikoliv Bůh, ale volič upachtěný a racionálně přemýšlející, do oprášených poslaneckých lavic, přijdou další nepřehlédnutelné a potěšující prebendy. Uvidíme, zda si noví kapříci začnou svoje bahýnko ze státního rybníčku upouštět. Ale dosti neužitečných, byť nejspíše pravdivých formulací.

Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že ve dny předčasných voleb budu na dovolené za hranicemi. Ve snu by mne nenapadlo, že bych tam šel také splnit svoji povinnost uvědomělého a naprosto (?) svobodného občana! Dnes jsem tomu rád, došel jsem na sklonku svého života opět zajímavých poznání. V poslední možný den – ve středu před konáním voleb – jsem si na magistrátu jihočeské metropole zašel pro voličský průkaz. A tady moje poslední voličská anabáze vlastně začala. Docela všedním, na místní radnici již tradičním poznáním.

Na dveřích nepřehlédnutelný nápis, u kterých přepážek lze průkaz vyzvednout. První okénko zatažené žaluzií, u druhého nikdo. U třetího také ne. Za čtvrtým, uvnitř místnosti, tři princezny zabrané do své denní roboty. Tvrdě zabrané, decentní zakašlání zůstalo bez reakce. Po zaklepání se jedna z nich probudila z pracovního elánu a vlídně se zeptala na mé přání. Po mém vyjevení vyzvedla od kolegyně příslušný formulář (žádost o vydání voličského průkazu), dala mi poučení a po vyplnění předala dál k vytištění průkazu. Za ten jsem uctivě poděkoval a záměrně položil dotaz, kdeže se v té zemi, kam pojedu, může volit. S okouzlujícím úsměvem jsem se dozvěděl, že na to se musím informovat na ministerstvu zahraničí. Díky, krásná vílo! Konec prvního dějství.

Druhé dějství začalo radostně, neboť jsme se po předešlém večerním lijáku probudili do slunného rána. Cesta do Lisabonu netrvala příliš dlouho, na zdejších dálnicích ani silnicích nejsou žádné výtluky, provoz naprosto plynulý a vlídnost řidičů u nás v Budějicích (ale i v ČR) nepoznaná! Takže frajer řidič náš luxusní autobus (MAN) zastavil před Velvyslanectvím ČR naprosto bezproblémově a včas, tedy krátce po deváté. Jelikož jsem plnil úlohu tiskového (neplaceného) zvěda, rozhovor s místní šaramantní pracovnicí skončil povolením k focení při dodržení jistých náležitostí (nefotit místní personál), podal jsem informaci, že je nás celý autobus, za což jistě obdrží tučné prémie. Upřímným úsměvem i ironickou poznámkou jsem byl odměněn. Jen na doplnění uvádím, že v zahraničí se tentokráte volilo ve prospěch Středočeského kraje, obálka byla tučně napěchovaná kandidátními listinami (celkem 20) a vedle titulního listu další dva listy se seznamem politických stran a politických hnutí. Nedivte se, kam až jsme s demokracií Václava Havla a Jana Rumla dorostli. Politických stran celkem 87, politických hnutí 70. Duhový květ bezbřehé svobody. S nulovým efektem. Omyl. To platí jen pro občana. Jinak – Divide et impera!!!

Ale k věci. Někdo již měl po nočním přemýšlení jasno, našel příslušný lístek, zašel za plentu, vložil do obálky a vhodil do urny. Zbytek lístků do koše. Já si je odnesl jako svatý suvenýr. A dobře jsem udělal, po večerech se teď kochám poznáváním dosud nepoznaných osob ze Středočeského kraje. Nejen naše radost, ale i pověřených pracovníků z ambasády brzy pohasla. Volební lístky došly! Snaha byla převeliká. Prý natisknou další. Ouvej. Polámaná technika. Nebo nedostatečně připravená (používaná?). Takže se muselo někam dále do města a zbývající zájemci o volby museli opustit slavnostně vyzdobenou místnost a pak i budovu. Ještěže nepršelo jako včera večer. Když už bylo nutné požádat o návštěvu sociálního zařízení, pozvala nás vlídná dáma do nepříliš prostorné čekárny a dokonce se nabídla, že by k občerstvení přinesla vodu, kdyby někdo chtěl. Asi jsem byl nezdvořilý, když jsem řekl: „Ani se neptejte, ale přineste!“ Přinesla čtyři malé, ale dobře chlazené vodičky. Znovu jsem zdvořile upozornil, že je nás asi dvacet, všichni máme žízeň a všichni potřebujeme na WC. S úsměvem jsem dodal, že na ambasádě v Mexiku jsme dostali šampáňo. Naše vedoucí pohotově dodala, že by stačilo portské. „Rádi bychom vám ho naservírovali, ale nemáme… Nejsou fondy.“ Jak jsme poznali, ani na dostatečný počet volebních lístků. Papír je drahý i tady, jako všude jinde…

Při čekání, skoro dvě hodiny (!), se probralo i dokazování, jak ambasáda nereagovala na telefonické oznámení účasti v Lisabonu, nevzala v úvahu ani zaslaný e-dopis!!! Co si budeme povídat. Za to jistě nemůže „Rusnokova vláda v demisi“, ale někdo úplně jiný. Karle, Karle…

Netřeba připomínat, že v průběhu dalšího relaxačního pobytu jsem nijak netoužil po zpytování svědomí o tom, jak naše sdělovací prostředky předestíraly národu svá utajená přání o výsledku voleb. Lehce bylo k poznání komu Reflex, Respekt nebo Lidovky, tlačí káru a na koho kydají jen snůšky klišé. „Den do voleb: sliby, nářky, hrozby…“ Byl čtvrtek a tak Poslední slovo patřící Janu Rejžkovi (LN). Bylo o maškarách. Těch volebních, pochopitelně… Věčně chrápající cizácký pankáč s čírem, pan prezident s vlajícími kšandami pod nohama a vybryndanou slivovicí, jézeďák ze Slušovic a ještě další. Dokonce majitel listu (LN) Andrej (nikoliv Hlinka)… Pak že nemáme svobodu i v tisku. Nakonec to dostal do rance sám Karel Kryl a právě i jeho dávno zapomenuté (?) maškary… Jdou cvičení novináři, jdou, s nabroušeným perem pěkně za sebou… Pro žold jako odměnu.

Vše mi vynahradil nákup prvních novin po přistání v Praze-Ruzyni. Nějak jsem si na to nové označení „LVH“ ještě nezvykl, i když jsem si neopomněl vyfotit ten vzletný gobelín s jeho letem do světa. Co bych zastíral. Byly to znovu Lidovky. Osud sám tomu chtěl, že byl zase čtvrtek a na titulní stránce: „Lhali. Odejít nechtějí“. Už jsem si myslel, že je to o našich novinářích. Kdepak, jenom o socialistech. Takže jsem hned přeladil na poslední stránku. Kýho výra – Poslední slovo tradičně podle redakčního plánu Jan Rejžek! Chudák, co ten musel při těch volbách vytrpět. Co je to proti naší frontě. Ale vyblil se snad až do úplně vyprázdněného žlučníku i jater. O žaludku ani nemluvím… „Povolební nevolnosti, chce se pořádně zvracet, rychlokvašení spasitelé, různé onuce ve Vladislavském sále, zjevy typu Čuby, Grégra, Kellera, Kříže, Mahlera, Srpa… a dokonce je dekoruje státními vyznamenáními vepřová hlava státu. To jsme to dopracovali.“ Masaryku, Masaryku, koho jsi to odkojil?! To není zdaleka vše, ještě „zbabělost Jiřího Suchého a Kamily Moučkové, kteří ten bezcenný žvanec z Hradu neodmítli“!!! Není nad dobrého a prozřetelného klauna v novinách.

To jsme to opravdu dopracovali. S andělskými vizemi odletěl pan Václav Havel do světa a co nám tady jako svůj odkaz ponechal…? Kdopak se na tom vlasteneckém divadle po Listopadu a s nevlasteneckým a zaprodaneckým odkazem do dnešních dnů tak podílel??? Maškary Karla Kryla to nebyly. Jen maškary bez přisouzení. Zato k odsouzení. Šašci, kejklíři, alkoholici, feťáci, veksláci, zametači tajných dokumentů z archivů KSČ, prorežimní agenti, fízlové – přetransformovavší se na umělce showbyznysu, proklamátoři volného myšlení i konání, veleúspěšní podnikatelé s natransformovanými zdroji, nadále i lháři, novoprorežimní fízlové… Ale hlavně máme svobodu. (Všichni?) Dokonce bezbřehou. (S omezováním jen některých!) S nepostižitelným tokem či praním špinavých peněz! V toku historických zjištění bych si dovolil připomenout slova polistopadového předsedy KSČ Jiřího Svobody (také LN): „Pokud jsem byl předsedou KSČM, k žádné izolaci ze strany prezidenta V. Havla nedocházelo a k řadě otázek jsme byli prezidentem i jeho poradci konzultováni.“ Alea iacta est! (Za důsledky se platí dodnes!!!)

To ostatní snad až někdy později. S nadějí na větší klid mysli. Krvavého Miloše (J. Mlejnek jr.) nechávám bez povšimnutí. Je předvečer 17. listopadu, jdu si připravit svíčku. Nejspíše tam budu u Samsona zase strašit sám. Pokolikáté už???

Epilog: Ve svobodném tisku jsem to nenašel, až v šuplatech ČSÚ. V portugalském Lisabonu volilo 168 občanů, účast 93,85 %, platných 167 hlasů. Nejvíc získala TOP 55, KDU 33, ODS 27, ANO 22, ČSSD 13. Celkově v zahraničí volilo 10567 občanů, odevzdáno 10529 platných hlasů, 99,64 %. Nejvíce TOP 09, dále Zelení, ODS, KDU, ANO.

Jen mám vážné obavy, že ty volby byly taky nějak v demisi. Podaří-li se vůbec sestavit vládu, získat důvěru ve sněmovně, kolik let jí bude zbývat k životu?

František Růžička, České Budějovice