Svobodné noviny na internetu

Jistě znáte humorné stupňování o ženské ješitnosti. Žena je ješitná, ješitnější jsou muži, ještě ješitnější jsou muži umělci a nejješitnější jsou muži vědci. Zdá se mi ale, že špičku škály je třeba novelizovat muži politiky a doplnit, že korunou vší ješitnosti a domýšlivosti jsou muži bankéři.

Mnozí budou pamatovat světový příběh bankéře Dominika Strauss-Khana, donchuána těžkého kalibru z roku 2011.

Neodolatelný charakter a jeho skutečný příběh jistě musel přitahovat scenáristy i filmové režiséry\ a jen jisté společenské ohledy a obavy dotknout se výlučnosti politicko-bankéřských výšin brzdily.

Letošního roku ale přece námětu neodolal poměrně neznámý filmový režisér Abel Ferrara a na filmovém festivalu v Cannes rozvlnila hladinu standardu stodvacetipětiminutová studie Welcome to New York (Vítej do New Yorku).

Sexuálních skandálů společenských grandů je po světě jistě hodně, ale tohle byla perlička. Strauss-Khan byl totiž šéfem IMF (International Monetary Fund) s rodinnou ambicí ho prostrkat na francouzského prezidenta. Stojí za to poznamenat, že v IMF přebral žezlo po Paulu Wolfowitzovi, který tam byl vklouznut po „úspěchu“ ve funkci zástupce ministra obrany USA, kde zanechal doktrínu o USA právu nad světem.

Prio figuru neodolatelného francouzského ješity, který vládl nad miliardami dolarů a prakticky i nad celými národy z milosti IMF, nemohl Ferrara nevybrat současného největšího filmového herce Gérarda Depardieu. Tahle hora masa s géniem proměn je jak střižená přírodou pro výlučného pana Devereaux (alias Strauss-Khana). Po dramatickém vstupu do světa rozmařilosti a orgií na pokračování, kdy se člověk diví, jak tohle světoví hráči mohou vůbec ještě pracovně fungovat, jsme vtahováni do děje osobních choutek sexuální nezkrotnosti. Nevěřili bychom, abychom neznali skutečný příběh prvního muže Ameriky, J. F. Kennedyho, který – ač měl kouzelnou První dámu – nemohl odolat nekonečným“externistkám“, ke kterým si nechal dokonce vyrubat z White House podzemní tunel. Nevěřili bychom, kdyby si prezident Bill Clinton, manžel Hillary, neudělal z největší kanceláře světa místo sexuálních hrátek s jednou z obdivovatelek, slečnou Lewinskou.

Také Strauss-Khan měl krásnou, ambiciózní manželku, dokonce milionářského původu. Ferrari pro její roli ve filmu vybral super hvězdu Jacquelinu Bisset, kterou jsme v roli ale skoro nemohli poznat. Po řadách velkofilmů, kde okouzlovala dívčím půvabem, zde nejenže byla krásnou, ale musela sehrát roli dravčice s ambicí prostrkat svého muže na nejvyšší místo prezidenta Francie.

Jak v životě Strauss-Khana, tak ve filmu musela přijít krize. Po lehčích a placených svůdnicích už nebyl k udržení a každá tvářička ho dostávala do transu. Roztomilá černá pokojská v newyorském hotelu s čistou naivní prostotou ho dovedla svým odporem do výbuchu nekontrolovatelné žádosti. Ta byla pak začátkem jeho zasloužilého, neodvratného pádu. Sám si ale ve své bezcitnosti už ani nepřipouštěl, kam až může a kam už se nesmí. Ferrara se zasloužil o spravedlnost.

Londýn, 24. 10. 2014

Milan Křesadlo