Tři oříšky – František Růžička
Předpokládám, že již při čtení nadpisu se čtenáři vybaví nezapomenutelná filmová pohádka „Tři oříšky pro Popelku“. Budou Vánoce, a tak ji zcela tradičně uvidíme i v některém pořadu na televizní obrazovce. Natočil ji režisér Václav Vorlíček v roce 1972 v kooprodukci ČSSR-NDR. V letošním roce se tak dožila 40. výročí a jistě netřeba připomínat naše populární herce: Šafránkovou, Travníčka, Menšíka, Jandáka, ale třeba i Hlaváčovou (Danu), která tehdy hrála těhotná. Byla natočena na motiv pohádky Boženy Němcové „O třech sestrách“, pod scénářem byla podepsána V. Zelenková, když autorka měla zákaz činnosti v kultuře.
Do kulturního programu našich Vánoc již neodmyslitelně patří. Stejně i tak známá Popelčina hádanka zvědavému princi: „Tváře umouněné od popela, ale kominík to není, klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není, šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane.“
Tato Popelka se stala stejně populární v NDR, ale můžeme říci – po celém světě. Připomeňme, že první animovaná verze vznikla v dílně Waltera Disneyho roku 1922, první českou s Evou Hruškovou natočila režisérka Vlasta Janečková.
Každý, kdo tuto filmovou pohádku zhlédl, jistě nezapomněl ani na pohádkový zámek, kde se každoročně v zimě koná výstava o tomto filmu a jsou k vidění i originální kostýmy. Zámek Moritsburg je skutečným klenotem saského baroka. V roce 1542 nechal postavit v honebním lese vévoda Mořic Saský lovecký zámeček v renesančním stylu. Brzy se stal středem zájmu zdejší lovecké společnosti, později byl přejmenován po vévodovi. Zámecká kaple byla postavena až později v roce 1661 a během korunovace Augusta Silného na polského krále byla vysvěcena na katolickou, dodnes se zde konají bohoslužby. V roce 1723 byla zahájena přestavba, která měla stavbu proměnit v barokní lovecký zámeček a letohrádek. Během přestavby byly založeny nové rybníky a obory. Na interiérech sedmi sálů a více než 200 místností pracovali nejlepší řemeslníci a umělci tehdejší doby, avšak smrtí Augusta přestavba skončila.
Pokračovatelem se stal až kurfiřtův pravnuk kolem roku 1800. Vznikl Bažantí zámeček a přístav s majákem a molem na rybníku. Od roku 1933 byl zámek využíván jako sídlo wettinského prince, dokud nebyl v roce 1945 vyvlastněn. Ernstu Heinrichovi Saskému a jeho synům se některé z nejcennějších uměleckých pokladů podařilo zakopat v zámeckém parku, ale většinu objevila a odvezla sovětská armáda. Dnes je Moritzburg vyhlášeným místem, kde se setkávají milovníci baroka a míšeňského porcelánu.
Podívejte se nejen na krásný zámek, ale i na jeho okolí s mnohými upoutávkami pro četné návštěvníky. Jsem rád, že jsem mohl patřit mezi ně. Na zámku je mimo jiné vystavena největší evropská sbírka loveckých trofejí a jedinečná Péřová komnata. Odtud pak ještě nahlédneme do nedaleké Míšně s proslulým porcelánem.
(Pokračování)
František Růžička, České Budějovice
Pohled na zámek
Schodiště pro Popelku
Suvenýr pro návštěvníky (a spadlý list)
Zrcadlení ve vodě
Koně pro náročné turisty
Trabant pro nenáročné turisty
Komentáře
Přehled komentářů
Zatímco televizní diváci měli o svátcích možnost znovu sledovat svoji milovanou Popelku v tradiční podobě, mnohé bulvární plátky se snažily využít čtyřicátého výročí ke zveřejňování nejrůznějších tajů z doby natáčení.
V tomto přídavku uvedu pár drbů, které se týkají hlavně krásného prince Pavla Trávníčka. Sám přiznal, že se jen těžko vyrovnával se scénami, když měl jet na koni. V té době to vůbec neuměl. V Brně proto navštěvoval jízdárnu a svoji první jízdu, při které se držel jako klíště, skončil shozený do hnojiště. Přítomný Vladimír Menšík pak na něj volal: "Hele fekální princ". Při samotném natáčení pak koně utopil ve sněku, když s ním zapadl do jámy, která byla zavátá sněhem. Koně musel vyprošťovat buldozer. Všeobecně se uvádí, že zima byla tehdy opravdu v NDR dost krutá a hlavní představitelka Libuše Šafránková byla neustále podchlazená. Poznámku o tom, že právě proto vypadala tak něžně, zcela přehlédněte!
Doplnění textu
(autor článku, 26. 12. 2013 12:30)
Popelčinu zlou macechu hrála německá herečka Carola Braunbock. Narodila se (1924) nedaleko Plzně ve vesnici Všeruby (Wscherau). Zde chodila do školy a prožila své dětství, než se celá rodina odstěhovala do Německa. Divadelní a hudební školy absolvovala v Lipsku, patřila k nejlepším studentům a své okolí udivovala krásou. Po ukončení školy nastoupila do divadelního souboru v Berlíně, později působila na dalších místech, stala se i filmovou herečkou a byla zaměstnankyní německé televize.
Později přibrala více kil a tak byla obsazovaná pro zcela jiné role. Přelom v její kariéře nastal roku 1973 s přijetím role v legendární Popelce. Nikdo tehdy netušil, že umí solidně česky, čímž byl překvapen i režisér Vorlíček. Zemřela jako velmi mladá v roce 1978, když jí zradilo srdce v pouhých čtyřiapadesáti letech.
Další doplněk
(autor článku, 6. 1. 2014 9:20)