Svobodné noviny na internetu

Šumavské kostelíky IV – František Růžička

22. 9. 2014

Pěkná

I toto místo spadalo do administrace P. F. Honsy. Dodnes děkuji za jeho informace a poskytnuté podkladové materiály, když jsem dopisoval II. díl své trilogie „Mirovice na prahu století“. Rozkódování nápisu Komotau na zvonu sv. Martina bylo celkem jednoznačné - Chomutov. Avšak nápis SCHÖNAU vůbec nepotvrzoval Pěknou na Šumavě.

Z historického přehledu lze vyčíst, že lokalie má zmínku od roku 1785, farností se stala r. 1857, matriky vedeny id r. 1787, kostel sv. Anny postaven v letech 1788-91. Podle tehdejších údajů se poslední biřmování uskutečnilo v roce 1937.

Díky perfektní práci tehdejšího pana faráře Klimesche se mi dostala k prozkoumání dokumentace z let 1940-42, pochopitelně v němčině. Jde tedy o Pfarrgemeinde/Kath. Pfarramt Schonöu, Land Prachatitz. Dále přesné hlášení o místních zvonech (4 kusy). Nutno doplnit, že v tehdejší době se v blízkém okolí nacházela ještě kaple „Rothügelkapelle“ (Červený Vrch). Pro nedostatek místa nelze podrobněji rozvádět (viz trilogie, díl II). V době, kdy do Pěkné (Volar) přišel P. Honsa již po kapli nebylo ani památky. Kapitola o pátrání po zvonu i kapli končí slovy: „Ty prasata komunistický ji srovnali se zemí“ (autentická výpověď svědka).

V současné době je kostel v Pěkné opět uzavřen bez bohoslužeb. Ale má novou, světle zelenkavou fasádu a v sousedství ležící hřbitůvek s několika novými hroby, opravená vrata. Deska na fasádě popisuje minulost kostela. V roce 1945-6 muselo všech 1450 obyvatel svůj domov opustit. V letech 1996-7 byla provedena celková renovace prostřednictvím FÚ Volary a pomoci darů dřívějších německých obyvatel a obce Nové Pece. V roce 1998 došlo i k obnově památníků padlým a nezvěstným. Situace je zde taková, že do kostela již nikdo nechodí!!!

Želnava

S malou zastávkou v Záhvozdí, kde jsem zavzpomínal, jak jsme hrabali, kupili a odváželi seno spolu se zdejšími poválečnými přistěhovalci, jsem zastavil před kostelem sv. Jakuba Staršího, apoštola. Naposledy jsem zde byl, když pracovníci v uniformách i civilu vyšetřovali noční vniknutí a vykradení kostela. Pachatel odcizil několik dřevěných soch, plátno obrazu Anděla strážného, další církevní předměty a finanční hotovost ze dvou pokladniček. Dnes je zde klid, a tak si krátce připomeňme, že původní gotický kostel byl znovu vystavěn v letech 1708-1712, posvěcen 19. 2. 1713 krumlovským prelátem, dále pak opraven r. 1892 a 1985. Plebanie je uváděna rokem 1395, matriky od r. 1664. První zmínka pochází z roku 1360, kdy až do roku 1395 byl spor mezi klášterem zlatokorunským a proboštstvím vyšebrodským. Dnes zde žije asi 130 obyvatel.

Pernek

Rozhodně nebylo možné nezastavit na pěkné, ve svahu položené obdélníkové návsi, kde obklopena stromy stojí nově upravená vesnická kaple z roku 1934 připomínající velký požár v roce 1931. K její obnově došlo v roce 2000, když stejně jako v jiných případech v dobách potlačeného pohraničí, zůstávala bez zájmu. Obec je vyhlášena jako vesnická památková zóna s dochovaným souborem hornorakouských zděných domů.

Horní Planá

Původní název obce byl Planá pod Vítkovou Horou. Byla založena cisterciáky ze zlatokorunského kláštera. První zmínky pocházejí z let 1339, o deset let později povýšena na městečko. Plebánie uváděna rokem 1349, děkanství 1895, matriky od r. 1670. Děkanský kostel byl původně gotický z 2. pol. 13. století. V letech 1694-96 a poč. 18. století rozšířen. Zasvěcení sv. Markéty. Na vrchu ve středověku zvaném „Mons Vitkonis“ (Dobrá Voda) je kostel P. Marie Bolestné, původně barokní stavba z let 1777-79 na místě původní dřevěné kaple z roku 1760.

Žádný z návštěvníků nemůže přehlédnout, jak kostel na Horním náměstí vévodí celému okolí. Uvnitř najdeme renesanční malby (kolem r. 1520), unikátní varhany, kostelní věž původně sloužila i k obraně města.

Dnes je město největším v celé oblasti Lipenského jezera s 2300 obyvateli. Je místem turistického a rekreačního vyžití, prochází tudy turistické i cyklistické trasy. Je rodištěm spisovatele a básníka Adalberta Stiftera, v rodném domku je literární muzeum. Jeho památník je rovněž na zmíněném vrchu.

Černá v Pošumaví

Farní kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie rozhodně nelze přehlédnout, vévodí celému protáhlému náměstí. Byl postaven v letech 1799-1800 na místě dřevěné kaple z r. 1787. V letech 1901-1904 byl pseudorománsky přestavěn. Lokalie je připomínaná rokem 1787, farnost r. 1858, matriky vedeny od r. 1787.

První zmínka však pochází z roku 1268, kdy tuto lokalitu „Na Hirzově“ darovací listinou postoupil Přemysl Otakar II. svému purkrabímu. V dalším průběhu času byl název místa měněn. Význam narostl v 18. století, v roce 1811 dochází k těžbě tuhy a otevírají se grafitové doly.

Církevní historie přístupná na internetu je neuvěřitelně cenná a popisuje zejména osudy církve po roce 1945. Působil zde pan farář Jan Prachař, který však po varování, na Zelený Čtvrtek r. 1949 zamkl kostel, vzal klíč a emigroval do Německa. Ten při působení v USA nechal pozlatit a po návratu v roce 1991 předal. Při své druhé cestě, když se chtěl vrátit do vlasti, byl při mezipřistání ve Vídni přepaden a těžce zraněn. Po převozu do pelhřimovské nemocnice, který zařídila jeho sestra, za měsíc zemřel. Ocenění za své zásluhy se už nedočkal.

František Růžička, České Budějovice