Svobodné noviny na internetu

Nikdo nemůže popírat, že my, v Evropě a na Západě zejména, nežijeme v demokracii. Musíme ale přijmout jistá pravidla, omezení a doktríny. První pravidlo je, že vlády jsou neomylné. Druhé pravidlo je, že když se někdo ve vládní sféře mýlí, je nutno jednat dle pravidla jedna. Manifestovat pro cokoli můžeš, ale musíš požádat o policejní ochranu a být připraven, že stejně ničeho nedosáhneš, vzhledem k pravidlu jedna a dvě (viz dvoumilionové manifestace v Londýně proti angažmá GB ve válce proti Iráku). Z doktrín musíš přijmout především známou a praktikovanou tu US Wolfowitz-Bushovu. Jako první ji nasadil 43. prezident USA George Dubya, jak víme, v Iráku. Doktrína zkráceně zní: americké branné síly mohou zasáhnout kdekoliv na světě, když vládnoucí administrativa cítí, že jsou ohroženy US zájmy. V Iráku byla Amerika ohrožena atomovou zbraní, protože ji padouch Saddám neměl. Americká světová prestiž byla ohrožena blamáží. Saddám musel viset…

Českému čtenáři, který pamatuje, jistě neujde nápadná podobnost Bushovy doktríny k doktríně Brežněvově. Ta hlásala, že socialistická svoboda musí být vymezena tím, že je-li ohrožen socialismus tam či onde, musí zasáhnout vojenské síly (Varšavský pakt, SSSR) a zjednat nápravu.

Náprava může být, podle temperamentu obyvatel, bolestivá (Maďarské události – říjen 1956), jindy spíše jen jako otřes, jak nelibě pamatujeme my, poněvadž v listopadu 1967 pan Leonid Brežněv řekl k čs. komunistickým reformám: „Eto vaše dělo.“ V srpnu 1968 doktrínu podtrhl tím, že socialismus se musí chápat jen podle něj, a poslal zcela překvapivě tanky. Ve skutečnosti potřeboval jen předsunout sovětské raketové základny na naše území, blíže k západním cílům, poněvadž rakety SSSR neměly žádaný dolet ani spolehlivé zaměřování a řízení.

Dlouho trvalo, než vojenské síly SSSR od nás odešly, díky statečnému Havlovi a prof. Klausovi (Andropovovu „Operaci Golgota“ opomíjeje). Bohužel, bohužel, jen k tomu, aby Varšavský pakt v naší zemi byl nahrazen NATO.

Kyvadlo dějin se houpe, zeměkoule se točí, ale Brežněv (snad nechtěně) otřásl slovanskou vzájemností na generace. Oprátku pro něj dodatečně!

Dne 29. 4. 2014 státní tajemník USA pan John Kerry prohlásil k událostem na Ukrajině, že bude-li ohrožena EU (mínil tím Ukrajinu!), USA zasáhnou. Samozřejmě opomenul, že Ukrajina není v EU, neb značná část Rusů tam odmítá Čtvrtý Reich, stejně jako ten Třetí. Vědomosti p. Kerryho jsou krkolomné. Je jen otázka, zda je zamlčuje schválně, či to má od přírody.

Zvěčnělý redaktor čs. vysílání na BBC Milan Mastník říkával, že se sovětskou Kominformou se zrodila dezinforma. Co by o vývoji dezinformy, přesunuté za oceán, říkal dnes? Nová dezinforma made in USA se prolíná s procesem kovbojizace mezinárodních vztahů, podpořena Wolfowitz-Bushovou doktrínou, a máme situaci jako na talíři.

Demagogie a komedie, lež a přetvářka a s lidmi se jedná jako s bučícím stádem. John Kerry se už ani nesnaží zakrývat očividné nepravdy a vypouštěné obláčky nesmyslů. Pif-paf a je zjednáno jejich právo.

Od sovětizace je kovbojizaci. Je tohle „z chomoutu do chomoutu“ pro nás výhodná změna?

Kdyby Američané a Britové dělali v hospodě ty provokace, co děkají ve velké politice, dostali by od ostatních hostů dubovou židlí a putykář by je vyhodil.

Postup demokratizačního úsilí USA ve světě by se dal shrnout do pár bodů:

1. nejdříve se nabídne/vnutí hospodářská pomoc;

2. na nákupy „pomoci“ jsou nabídnuty velkorysé půjčky, neb ani kuře…;

3. poněvadž se vždy vyskytnou národní odpůrci k nechtěným „darům“, naskýtá se příležitost upevnit v obdarovávavné zemi US demokracií a prostrká se podle potřeby vláda a prezidenti vládci, jako kdysi íránský šáh) přízniví „dárcům“. Splátky přijdou později;

4. když „vládci“ selžou, nebo normální občané mají už všeho a zejména „půjček“ dost, obstará se „vzbouření“. V převážné většině států pod západním „okouzlením“ je běžná vysoká nezaměstnanost (deset procent a více), je zde tedy dostatek lidí nespokojených. Někteří se dají koupit – jako vzbouřenci. Zde uplatní svoji expertízu pro výběr „vůdců“ a jinou pomoc (viz např. „Freedom House“). Dodá od propagačního materiálu (včetně čerstvých fanglí) po hesla vše. Někdy zbraně. USA je světově největší vývozce zbraní a musí být zaručen stálý odbyt. Na nákup zbraní se nové vládě nabídnou nové půjčky. Tak se situace upevní. Když ne, následují akty, jako například právě to, co udělal pan prezident Obama na své cestě po Dálném východě (28. dubna 2014) v Indonésii. V rámci pomoci podepsal další spolupráci s indonéskou vládou pro používání a rozšíření US vojenských základen. Demokracie je upevněna.

Neodvážím se v této dnešní světové situaci navrhnout, aby OSN provedlo statistiku o množství vojenského personálu bývalých koloniálních mocností a velmocí na cizím území, doplněnou položkami, kdo to všechno a z čeho platí. Bylo by to ale poučné. Občané by se tak dozvěděli, kam že jdou jejich peníze z daní a v kterých kapsách částky ze státních rozpočtů na zbrojení končí. Platíme na „své“ zbraně (odkud?) pro použití v NATO?

Poněvadž vidím a dovídám se i z dopisů přátel, že z neznámých důvodů stále věří v Sochu svobody u vstupu do newyorského přístavu, došel jsem k následujícím možnostem nápovědí.

Kdybych oplýval babišovskými miliardami a jeho kontakty, navrhl bych, projednal a uskutečnil odkoupení Sochy svobody, kdysi francouzského, nyní zbytečného daru. Už dávno se o ní říká, že je dutá, totiž k ničemu a bez obsahu. V kapitalismus se dá všechno koupit, že?

Odkoupenou sochu bych pak za vlastní peníze dal rozmontovat pod mým inženýrským dohledem (zdarma) a dal převézt loďmo na Krym.

Zde bych Sochu dal instalovat v Sevastopolu, jako dar ruským kozákům a ostatním ruským občanům. Za to, jak ukázali, že věci občanské se musí a dají řešit nástroji demokracie, totiž referendy a plebiscitem. Uvnitř bych zřídil muzeum zápasů o demokracii. Základy Sochy bych navrhl obložit zeleným malachitem – pro budoucí naději.

Soše by bylo možno provozovat turistické zájezdy všech západních vládních demokratů pro přemýšlení – pokud jim to jejich náčiní dovolí…

Proč ne?

Londýn, Den vítězství v II. světové válce, 8. května 2014

Euring. Dr. Bohumil Kobliha