Silvestře, Silvestře! – František Růžička
Snad bych za tebou měl udělat těch vykřičníků nejméně pět. Víš ty vůbec, co jsi za ta léta své existence v kalendáři způsobil? Původně jsem chtěl uvést „svatý“, ale to by se zase bojovníci proti církvi svaté chytali za hlavu. Nebo chytaly. Vždyť jsou také chrabré rudovlasé bojovnice. S naprostým zmatkem v hlavě se zamýšlím nad tím, proč oni (i ony) vůbec slaví Vánoce. Také Velikonoce. A je úplně jedno, zda je socialistický pravopis psal s počátečním „malým“ nebo současným „velkým“ písmenkem na počátku… Co si ale budeme nalhávat. Na počátku přece bylo „Slovo“ (také s velkým), ale dál to nebudu rozebírat, to bychom se v té historické výpravě dostali až příliš do pravěku.
Stačí se jen ohlédnout do doby, od které je tvé jméno oslavováno. Tvůj prvočinitel, svatý Silvestr (nebo Sylvestr), pocházel z Říma a církev jako 33. papež (Silvestr I.) spravoval v letech 314-335 po Kr. (osmý nejdéle vládnoucí). Za jeho pontifikátu došlo k proměně pohanského Říma na křesťanský, začaly se stavět nejvýznamnější chrámy a také se konaly důležité koncily. Vedle toho však na něj doléhaly starosti a útrapy, působené bludy tzv. donatistů a ariánů. Začal zavádět církevní disciplínu a usiloval o zvelebení bohoslužeb. Po zhruba 22letém pontifikátu zemřel v Lateránském paláci, kam také přenesl sídlo římského biskupa.
Pokud dnes oslavujeme den sv. Silvestra jako večer a noc bezuzdných radovánek, chlastu a přežírání, pak jsme podle slangu doby – zcela mimo mísu (out). Byť je jeho původ podle legend nejasný, kněžské svěcení přijal jako velmi mladý v roce 284 po Kr. ještě při pronásledování křesťanů za vlády císaře Diocletiana a skrýval se po lesích v okolí Říma. Po smrti papeže Miltiadese (Afričan) byl 31. 1. 314 po Kr. zvolen za jeho nástupce na Petrově stolci. Již rok před tím (313po Kr.) byl císařem Konstantinem I. vydán tzv. Edikt milánský. Týkal se skončení pronásledování křesťanů a zaručení náboženské svobody. Byla započata stavba lateránské baziliky a budování chrámů sv. Petra ve Vatikánu a sv. Pavla za hradbami. Přál bych každému, aby měl tu možnost padnout zde na kolena. Měl jsem to štěstí začátkem listopadu roku 1989 při kanonizaci sv. Anežky, když jsme nevěděli, zda se vůbec budeme moci vrátit do vlasti. Dodejme, že podle legendy měl vyléčit římského císaře Konstantina Velikého z lepry a pokřtil ho. Za to pak od něj dostal darem pozemek, na kterém později vznikl Vatikán. Bylo to snad nějaké podvodné nabytí majetku???
Historie dále dostatečně podrobně uvádí dění roku 314 po Kr., kdy císař Konstantin svolal do Arbes koncil západní církve a také první ekumenický koncil do Niceje v Malé Asii (20. 5.- 25. 7. 325 po Kr.), kterého se zúčastnilo 318 biskupů a jenž se konal v sále letního paláce císaře. Císař měl totiž obavy, aby nedošlo k rozdělení říše pro vedené spory. Zde pak došlo ke schválení vyznání víry: „Pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, ne stvořený, jedné podstaty s Otcem“. Papež Silvestr I. tehdy prosadil zákony ohledně otroků a svěcení svátků, neděli vyhlásil za povinný sváteční den… Ejhle, komoušové a jejich pohrobci, z čeho do dnešní pokrokové (volnomyšlenkářské) doby profitujete! Vždyť vám vzdělání i svobodu přineslo právě křesťanství. Císař Constantinus přenesl sídlo říše římské do Konstantinopole a předal Silvestrovi a jeho nástupcům světskou moc nad Římem, Itálií i celým Západem. Koncilu v Niceji se papež osobně nezúčastnil. Možná z důvodu, že byl svolán samotným císařem, ale možná tím protestoval proti praktikám císaře, který nechal zavraždit svého syna i svou druhou manželku a měl několik konkubín. Křest mu proto byl odpírán až do chvíle jeho umírání. Tehdejší koncil také schválil, kdy mají být slaveny Velikonoce. (A zase jsme u dědictví i pro naše soudruhy).
Ze životopisu svatých je Silvestr I. znám jako papež plný Ducha svatého, vynikající moudrostí i horlivostí pro čest Boží, s velkou láskou k bližním, zvláště k chudým. Ke kajícím byl laskavý a mírný. Je hodnocen jako klidný a rozvážný muž, který se snažil vyhnout srážkám a dal přednost nenápadnému budování církve. Uvádí se také, že zůstával záměrně v pozadí, aby se vyhnul zbytečným konfliktům, ale s nemalou odvahou se stavěl i proti samotnému císaři, když bylo třeba hájit zájmy církve. Papež Silvestr provedl řadu liturgických úprav. Přikázal, aby oltáře byly stavěny z kamene a byly pokrývány pouze plátnem, nikoliv hedvábím. Stanovil stupně svěcení kněží, je spojován se vznikem římské pěvecké školy a zavedl slavení neděle jako den Páně (dies Dominica). Za jeho pontifikátu tak došlo k definitivní proměně pohanského Říma na křesťanský. Nad katakombami svaté Percilly nechal zbudovat kostel, v němž byl sám pohřben. Zemřel 31. prosince roku 335 po Kr. a jako první papež byl pohřben v chrámě (San Silvestro in Capite). Jeho hrob byl objeven až v roce 1890, ale ostatky byly přeneseny již v 8. století papežem Pavlem I. Jeho památka v poslední den roku je zároveň symbolickou připomínkou, označující konec éry pronásledování křesťanů, kdy začíná zlatý věk církve… Co k tomu dodat dnes???
Svatý Silvestr je v ikonografii uváděn jako patron domácího zvířectva a dobré úrody. Bývá zobrazován v papežském ornátu, s knihou a mušlí nebo býkem. Je mu zasvěceno papežské vyznamenání Řád svatého Silvestra. Naši předkové při mších v poslední den děkovali za dobré prožití právě uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh roku nového. Na venkově přetrvávaly některé zvyky, například chození ometaček, chudých žen, které chodily po staveních, symbolicky ometaly plotnu, aby kamna dobře hořela. Přály všeho dobrého, za což dostávaly almužnu. Později vznikl zvyk půlnočního hodování (křen s jablky pro štěstí), organizovaly se zábavy s ohňostroji. V rámci českobudějovické diecéze jsou jedinému patronu zasvěceny kostely: Děpoltice (Isidor), Březnice (Ignác), Mouřenec (Mořic), Loučovice (Oldřich), Rapšach (Zikmund). Svatému Silvestru však žádný.
Silvestrovská oslava již po mnoho let patří i na prkna Jihočeského divadla. Tentokráte s nesmrtelným evergreenem, rozpustilou operetou Jaquese Offenbacha v hudebním nastudování Martina Peschika; režie D. Hlubková, choreografie Béla Kéri Nagy. Představení již bylo na repertoáru divadla v průběhu roku a mělo u diváků velice příznivý ohlas. Avšak ten, kdo tentokráte přišel v očekávání velké lásky Orfea ke krásné Euridice, obměkčování převozníka Chárona a boha podsvětí Háda i jeho manželky Persefony, či divoký tanec a rvoucí zpěv Sirén, musel dlouho hledat rovnováhu hodnocení. Ta zcela jistě přišla ve druhém dějství, kdy bylo zřejmé, že v tomto netradičním nastudování s pichlavými poznámkami je nastaveno zrcadlo soudobé společnosti. Hostina bohů s krásnou hudbou i zpěvy, doprovázená vtipnými slovními ironiemi, podbarvená nápaditými kostýmy zcela jistě v nikom nenechaly pochybnosti o profesionalitě českobudějovického souboru. Nenásilné přerušení ještě před koncem představení měl na svědomí – jako tradičně – ředitel Jiří Šesták s poděkováním všem, kdož divadlu pomáhají a především návštěvníkům: vždyť právě pro ně se hraje. Na jeho pokyn byl naservírován přípitek i těm, kteří v předních řadách měli to štěstí.
Tak ať nejen je, ale i všechny ostatní – včetně čtenářů SN – zdraví a štěstí neopouští po celý další rok. A nezapomínejme, že peníze jsou vždy – a pro divadlo i dále budou – až na prvním místě. Běžné vstupné na toto představení v průběhu roku (250 Kč) si přibalilo silvestrovskou přirážku: na 330 Kč (jasně, na ten přípitek). Ředitel, neředitel, senátor, nesenátor, klausmatika platí i tady.
4. 1. 2014
František Růžička, České Budějovice
Děkování a přání ředitele divadla Jiřího Šestáka
S radostí do roku 2014
