Svobodné noviny na internetu

Před sedmdesáti lety, 31. 7. 1942, v den liturgického svátku sv. Ignáce z Loyoly, na den přesně 3 roky po likvidaci čs. branné moci, se ve Velkém Přítočně u Kladna narodil PhDr. Josef Dolejší. Ten den Němci převáželi vynikajícího českého vlastence, faráře Františka Bernarda Vaňka, z Terezína do Dachau a v Praze se s velkým úspěchem promítala premiéra Fričova Valentýna Dobrotivého. Málokdo tušil, že po skončení válečných absurdit brzy nadejde období neméně zběsilé, které krutě zasáhne do života celé Josefovy rodiny, zejména pak jeho staršího bratra Miroslava). Nebylo to jednoduché období pro dospívání, a jak už je to zařízeno, čím těžší podmínky, tím těžší životní zkoušky, jež jen málo lidí dokáže se ctí ustát. Z těch, kteří obstojí, se pak, dokáží-li zároveň přežít, rekrutují ti nejlepší z nás. Jedním z těch vzácných lidí je bezpochyby i dnešní oslavenec.

Rád bych zde při příležitosti tak významného jubilea alespoň stručně nastínil dílo tohoto impozantního muže, které za sebou po cestě zanechává tak jaksi mimochodem, bez červených koberečků a velkých fanfár, jež by si svými schopnostmi, vědomostmi, inteligencí i charismatem dokázal snadno vydobýt. Škemrání o pocty však náleží jiným, mysliteli přísluší studium (celoživotní), práce (nezištná) a hledání moudrosti (opravdové).

Dr. Dolejší vystudoval metalurgii a posléze filozofii na FF UK v Praze. Celý život se věnuje pedagogické práci (od r. 1989 ve vedoucích pozicích), historickým vědám a samozřejmě publikační činnosti. Jeho záběr má neskutečnou šíři – prof. Dolejší si je zcela vědom, že vše souvisí se vším a skutečně hluboké poznání musí být vždy komplexní.

V knižní tvorbě najdeme díla s vojenskou tématikou, např. Marines (1999), Pod císařským praporem (2003; spolu s Ing. J. Fučíkem, PhDr. P. Havlem, PhDr. J. Pernesem, RNDr. J. Koláčným ad.), či Husité (2009; spolu s L. Křížkem).

Významná jsou též díla místopisná, kromě Kladenska a zejména Přítočna jako takového (Velké Přítočno 1306–2006 či Duch místa: Průsečíky času z r. 1997) jej zaujalo např. Náchodsko (Krajinou putující hvězdy; 2001), tedy krajiny velmi kulturní, člověkem exploatované, plné příběhů, s půvabem ne zrovna prvoplánovým, zato hlubším, náročnějším na odhalení. Vedle faktografické znalosti a tvrdých dat klade J. D. důraz především na vnímání a chápání bazálních existenčních vztahů a nadčasových principů, které rád zachycuje, zejména tam, kde nejsou snadno patrné, což v jeho díle vytváří mocný jednotící prvek. Příznačný je tak i jeho zájem o disciplíny, které se soustředí na hledání esence: alchymii, hermetismus či symboliku v nejširším slova smyslu (Alchymistické zahrady Čech, 2002; Skryté symboly pražských zahrad, 2003); slabost má mj. i pro magický realismus.

Nelze nezmínit také knihy s církevní tématikou Duch smaragdového kříže (2003) o řádu sv. Lazara a Rytíři a dámy papežských řádů (2007) se zaměřením na české nositele. Byť jde o jasnou literaturu faktu, znovu je typický myšlenkový přesah s důrazem na podstatu věcí.

Bezpočet odborných materiálů byl publikován rovněž časopisecky v mnoha periodikách a sbornících. Namátkou: Castellologica Bohemica (zaměřeno především na historická opevnění), Zpravodaj Klubu vojenské historie, Střelecká revue, Vivat Hussar, Genealogické a heraldické informace, Listy z Unhošťska, Kladenské noviny, LOGOS ad., z elektronických odborných periodik lze zmínit mj. web Militaria.cz či stránky Spolku evropských bojových umění. Rozsah témat je opět obrovský: od chladných zbraní přes střelné, od husitství po církevní řády, od genealogie místní šlechty po esoterní otázky, od japonských samurajů po kozáky (postupně narůstající dílo o kozácích v našich zemích je skutečně jedinečné)…

Kromě odborných statí je pan doktor autorem mnoha článků sociálně–kritických, satirických i prognostických, bystře reflektujících místní i globální dění. Publikovány byly mj. nezávislými periodiky, jako jsou Svobodné noviny, Svědomí, Národní listy, Náchodský nečas aj. Kromě výjimečné znalosti geopolitických souvislostí, mocenských vztahů, skrytých hybatelů a samozřejmě brilantní analyticko–syntetické schopnosti se zde jako autor vyznačuje břitkým humorem, sžíravou ironií a – v kontrastu s nesmírně milým osobním vystupováním, vlídností a gentlemanstvím – taktéž místy až odzbrojující nekorektností („…vyzývavý prekopulační jekot luxusních matrací našich ‚selfmademanů‘…“).

Roky byl J. D. členem Arms and Armour Society v Londýně a spolupracovníkem Musée International des Hussards v Tarbes. Dlouho předsedal sekci chladných zbraní Klubu vojenské historie. Je významným členem sekce japonského meče Česko–japonské společnosti v Praze (zde si dovolím malou citaci z osobní korespondence: „…Jde mi na sedmdesátku a i když si občas cvičím katy z iaidó, už to není jako ve dvaceti…“ – co dodat?) a 1. zástupcem atamana Všekozáckého svazu Českých zemí a Slovenska. Každou chvíli přednáší o všech možných historických, ale i jiných tématech, výčet míst je nad možnosti tohoto článku. Spolupracuje na každoroční dobročinné akci Kladenská veverka svých přáte, manželů Povondrových (Přemysl Povondra je známý výtvarník), která si klade za cíl podporovat mladé umělce. A takto by se dalo pokračovat dál a dál…

Zajímavou kapitolou je také působení Dr. Dolejšího v maltézském řádu. Po r. 1989 byli spolu s prof. Hugem Rokytou a Jaromírem svobodným pánem Hrubým z Gelenj řádovou vládou v Římě pověřeni, jako Rada Českého velkopřevorství, náročnou reorganizací celé instituce a přípravou návštěvy papeže Jana Pavla II. V letech 1989 až 1992 J. D. působil jako sekretář Českého velkopřevorství téhož řádu v Praze. Již v roce 1987 se stal držitelem záslužného kříže Pro Merito Melitense Suverénního rytířského řádu maltézského.

A ač to při tom všem vypadá neuvěřitelně, J. D. svědomitě pečuje o odkaz svého bratra (což by sám o sobě byl pro mnoho jiných úkol vpravdě nadlidský), napsal o něm několik prací, předmluvu k jeho fenomenální analýze atp.

S hlubokým respektem se skláním před životem a dílem tohoto velkého člověka a ze srdce mu přeji, aby si i nadále zachoval svou jedinečnou nezlomnost, chuť do života a samozřejmě skvělou fyzickou i duševní kondici!

Všechno nejlepší do dalších plných let, pane Dolejší!

 
S díky

Martin Jílek

Na závěr bych si dovolil uvést několik citací našeho jubilanta:

„Uprostřed lidové poutě se v rytmu moderních tanců otáčí ve středu kolotoče Kašpárek, který má z jedné strany tvář bílou, z druhé rudou. Lidé na něho volají různými jmény, ale je to stále jeden a týž filuta.“

„Hrdinů je u nás mnoho, hrdinský čin však žádný!“

„To, že jste byli málo aktivní v čase „velké loupeže“, nikoho nezajímá, stejně jako fakt, že nemáte na to krást ve velkém i v malém – je to vada vašeho charakteru, neboť starozákonní Hospodin vám dostatečně nepožehnal.“

„Nebojím se Arabů, nebojím se muslimů. Bojím se lidské blbosti, nevzdělanosti, manipulovatelnosti, buranství, pologramotnosti a povýšenosti tupců. Zvedá se mi z toho žaludek. Jsem však odhodlán to spolu s vámi přežít.“

Foto: Projev při příležitosti 1. sjezdu Všekozáckého svazu