Rozhovor s Janem Malouškem - Bc. Jan Kopal
„Je to na naší generaci, abychom zachránili po předcích zděděný stát“, říká předseda o. s. Národní myšlenka
Ing. Jan Maloušek:
• narozen 1978 v Praze na Novém Městě;
• 1996 maturita na gymnáziu;
• 2002 – promoce na ČVUT, fakulta architektury;
• krátce studoval politologii na FF UK;
• od roku 2005 vlastní architektonický ateliér;
• 2006 – zvolen předsedou o. s. Národní myšlenka;
• trvale žijící v Praze.
• Jste předsedou o. s. Národní myšlenka. Mohl byste nám jej ve stručnosti představit?
Občanské sdružení vzniklo především coby zázemí pro vydávání stejnojmenného časopisu a vedení síťových stránek Národní myšlenky. Zaštiťuje redakční, organizační a vydavatelskou činnost užšího okruhu lidí, kteří si vytkli za cíl hájit národní stát a tradiční hodnoty navzdory dnešní době. Zároveň jsme měli (a stále máme) ambici zprostředkovávat výměnu názorů mezi různými národoveckými proudy. Vzhledem k tomu, že nejsme politickou stranou, nemáme jednoznačný program, ale spíše mantinely, mezi nimiž se pohybujeme, a z tohoto prostoru vybíráme a předkládáme podnětné a zajímavé názory čtenářům a spolupracovníkům k zamyšlení či další diskusi. Například jsme se od počátků naší činnosti ostře vymezovali proti tzv. Integraci českých zemí do „evropských struktur“ - a tento náš názor pramenil z velmi rozdílných zdrojů. Například z obhajoby národní neodvislosti, hospodářských ohledů, tradice, svébytnosti, odporu k ideologickému pozadí evropské integrace … Důvody to byly rozumové i citové.
• Jeho vzniku předcházel stejnojmenný časopis. Jaká je historie jeho vydávání?
Prvé číslo nové Národní myšlenky vyšlo na samém počátku roku 1994. (Stejnojmenný časopis existoval za tzv. První a druhé československé republiky a vydával jej okruh mladých Národních demokratů sdružených okolo Vlastimila Klímy a Ladislava Rašína.) Několik let po té vycházel časopis coby občasník; zásluhou našeho šéfredaktora Milana Špinky se z něj stal čtvrtletník a z celé řady časopisů pohybujících se na hranici mezi oficiálními periodiky a samizdatem, vzniklých v devadesátých létech minulého století, se dost možná jako jediný udržel doposavad. V současné době naše revue prochází nutnou reorganizací, její výsledek uvidí čtenáři příští rok.
• Proč právě Národní myšlenka a jak se stavíte k odkazu prvorepublikového časopisu vydávaného Vlastimilem Klímou a Ladislavem Rašínem?
Jistě nám může vážený čtenář vytknout nedostatek původnosti. Avšak my jsme sáhli po „starém“ názvu záměrně – byla to manifestace návaznosti na předválečné národovectví, jehož významný směr tehdejší Národní myšlenka představovala. Kontinuita a tradice jsou v životě národa velmi důležité veličiny. Navíc Ladislav Rašín byl nesvolaným Národním shromážděním nebývalou jednotou českých politických stran předurčen k postu předsedy vlády během zářijové krize v roce 1938. Národní myšlenka byla sice revuí z části provázanou s jednou politickou stranou (Nejprve s Čs. národní demokracií, posléze s Národním sjednocením), ale zároveň tvořila jistý střed mezi katolicko-reakčními proudy na jedné a obecněji protihradními (protimasarykovskými) směry na druhé straně. Všechny tyto proudy nás v půli devadesátých let jistě ovlivňovaly, ovšem právě Národní myšlenka (i svým názvem, který je sám o sobě programem) nejvíce.
Samozřejmě se dnes často vyjadřujeme ke zcela odlišným problémům, než řešili naši duchovní předchůdci. Jenže základ myšlenek trvá – národ jako duchovní veličina vyrůstá ze vztahu k zemi a dějinám. Národ nejlépe žije ve svém národním státu, což se ostatně dnes ukazuje mnohem jasněji než před patnácti léty.
• Vaše organizace má také kvalitní web, který se v poslední době představil s razantní novou koncepcí. Čím se snažíte jeho čtenáře zaujmout?
O podobě našich síťových stránek vedeme v současné době živou diskusi. Cílem, kterému se snad jednou přiblížíme, by měla být nabídka kvalitních politických komentářů k událostem se středním časovým dopadem a dále přehledy zajímavých akcí z nám názorově spřízněných kruhů. Plus, samozřejmě, nabídka produktů naší vydavatelské činnosti, vedle časopisu vydáváme Knihovnu Národní myšlenky a sborníky textů.
• Jak se Vám podařilo udržet internetovou diskusi na úrovni a zbavit se stupidních a primitivních „diskutérů“?
Domnívám se, že toto se nám příliš nepodařilo a proto diskuse v podstatě zemřela na úbytě. Samozřejmě, dalším důvodem je i vysoký nárůst stránek s politickými komentáři v posledním desítiletí. Když jsme s našimi stránkami v roce 1999 začínali, byli jsme v českých zemích mezi národovci jedni z prvých. Je proto logické, že tehdy byly diskuse živější i podnětnější. Nynější široká nabídka a obecný přístup k síti tyto diskuse rozmělňují, nehledě ke skutečnosti, že – zdá se – internetové komentáře dost často přitahují pisatele, kteří si potřebují vylít špínu ze své duše a srdce.
• V dnešní době je vše spojené s adjektivem „národní“ zatracováno a haněno. Co proti tomu chce dělat Vaše sdružení?
Především se za slovo „národní“ nestydíme, naopak je hrdě máme na pomyslném štítu! Nesmíme posuzovat svět pohledem pražských pokrokových kavárenských povalečů, salonních socialistů a novinářů. Jsem přesvědčen, že většina Čechů v našich zemích se považuje zcela samozřejmě za příslušníky našeho národa. To arci neznamená, že nejsou Evropany či lidmi. Avšak upřímně – je lidství bez duchovního, řekněme křesťanského, světonázoru nějaká hodnota? Zvláště v dnešní materialistické demoliberální ideologii? Národ je více – národ je sounáležitost, vzájemnost. Je vyvrcholením a spojením samostatných jednotek – rodin a obcí.
• Co říkáte tezi, že národní státy postupně odumírají?
Říkám: přání otcem myšlenky. Odumírají jen některé národy a na jejich místo přicházejí jiné, mladší, plné síly. To se nám samozřejmě nemusí líbit, ale je to zřejmě řád dějin, jakýsi přírodní zákon. Jako stárnou a umírají jednotlivci, vymírají rody. Umírají i věkovité stromy, občas i některé druhy, krajiny se časem mohou změnit v pouště – ale lesy stále jsou.
• Který současný politický směr je Vám sympatický a čím?
Proč současný? Politické směry se podle mého názoru valně nemění od Velké francouzské revoluce. K změně nastane čas, až přijde podobná katarse. Veliká celospolečenská změna. Je možné, že se jí blížíme, ale zatím nenastala. Posledních dvě stě let probíhá jen postupný vývoj, byť s mnohými závažnými zvraty. Osobně se považuji za reakcionáře. Je mi velmi blízké pojetí státu švýcarského, britského, islandského. Ovšem, zdůrazňuji, my Češi máme vlastní (a dobré) tradice vládnutí i samosprávy, sahající hluboko do minulosti a nuceně opuštěné po r. 1939. Zároveň podtrhuji, že rozhodně nemluvím za celou Národní myšlenku. Jak jsem zmínil při jiné příležitosti, nejsme strana a nemáme jednotný program.
• Jak se díváte na Kaplického návrh Národní knihovny na Letné?
Předně mi vadí, že navrhovaná budova nevypadá jako sídlo celostátní veledůležité instituce, ale jako cirkusové šapitó. Na rozdíl od Američanů či Rusů však nemáme takovou tradici a proto opravdu nepotřebujeme „Národní cirk“. Je to snad cílem (možná nevědomým) mnohých dnešních pokrokářů a intelektuálů – poplivat a zhanobit za každou cenu jakoukoli tradici. Pohání je bezpochyby sklon k revolučnosti, jim vlastní. Ohledně kastrace architektury je však otázka ještě obecnější a složitější – ovšem to je na samostatný rozhovor.
• Účastnil jste se také výběrového řízení na pomník atentátníkům na Heydricha. Co Vás k tomu vedlo a co Váš návrh představoval?
Po dlouhé době jsem se s kolegy účastnil soutěže – ideové zadání nás oslovovalo. Postavit pomník vojenské odbojové akci je rozhodně dobrá myšlenka. Náš návrh představoval současnou formou ztvárněný velmi tradiční vojenský pomník – vítězný sloup. Předobrazem našeho návrhu byl Trajánův sloup v Římě, na Foru Romanu.
• Jak se Vám líbí vítězný návrh?
Původní návrh vyhrál bezpochyby právem. Komise však do něj autorům podle mne naprosto nevhodným způsobem zasáhla.
• Která kniha se právě nachází na Vašem nočním stolku?
„Kříž nad Evropou“ R. I. Malého a autorský přepis „Intimní schránky Sabriny B.“ Emila Hakla.
• Jak mladá generace vnímá „osmičkové“ a „devítkové“ roky v kontextu dějinných traumat?
Nemohu mluvit za generaci, nehledě k tomu, že už snad nejsem úplný holobrádek.
• Co jako příslušník generace Husákových dětí vnímáte jako vyjádření Vaší mladé generace?
Těžká otázka. Zkusím odpovědět oklikou. Generace našich rodičů prohrála rok 1989. Nyní je to na naší generaci, abychom zachránili po předcích zděděný stát, aby ti, kdož přijdou po nás, měli co přejmout do své správy.
• Čím se lišíte od dnešních „Havlových“ dětí?
Za posledních dvacet let skutečně vyrostla velmi odlišná generace, ale myslím, že člověk stále zůstává člověkem, má své zdravé jádro, bez ohledu na ideologické vymývání mozků. Naše generace však ještě běžně zná rodinné obědy a večeře u společného stolu, čte knihy, pije pivo a kouří cigarety. Podstatná část jí má podle mého názoru také pocit zodpovědnosti. Na druhou stranu již „za nás“ započalo odnárodňování a byl narušen citový vztah k rodné zemi. Zdůrazňuji opět, že se ale nesmíme na českou společnost dívat pohledem pražských intelektuálů. Myslím, že většina nadcházející generace se vrátí k „normálnímu“ způsobu života, dostane-li příležitost a pomohou-li jí svým tlakem okolnosti. Nehledě ke skutečnosti, že v menších městech a na venkově zůstává odlišné prostředí, byť z něj nemalá část lidí odchází.
• Kdo nejvíce ovlivnil Vaše hodnotové a životní postoje?
Rodina, výchova, ilegální junácký oddíl, škola, rozum, povaha, tradice, novinářská žumpa. Nevím přesně, v jakém pořadí, to je opravdu těžko stanovit. A v neposlední řadě i všichni moji přátelé a kamarádi.
• Jaké ediční počiny chystá Národní myšlenka do budoucna?
Zabýváme se dějinami i současností, nechte se překvapit.
• Co byste naším čtenářům chtěl na závěr vzkázat?
Ať vytrvají, doba je sice zlá, ale český národ přečkal horší doby, než je reálný eurosocialismus a vlády plutokratů. Je především na nás všech, jak bude. Důležité jsou i zdánlivé drobnosti – mluvit pěkně česky, dobře vychovávat děti, starat se o rodinný majetek, pomáhat obci i sousedům. Nenechat se unavit, vymýt si mozek propagandou. Nevzdávat se, neskládat zbraně a ruce v klín.
• Děkuji za rozhovor.
Rozmlouval: Bc. Jan Kopal
