Rok co rok – František Růžička
Marně budeme diskutovat o tom, jak ten čas neúprosně letí. Ono je to totiž už více než dvě desítky let od „památného“ listopadu. Stejně marně asi budeme planě diskutovat o tom, co se za tu dobu přihodilo. Hlavně však o tom, co se nepřihodilo, ač se přihodit mělo.
Tehdy jsem ještě unavený po návratu z Říma při příležitosti kanonizace Anežky České (ještě byla socialistická totalita), ale i plný dojmů současně, byl na Žižkově náměstí (dnes Přemysla Otakara II.) v jihočeské metropoli v centru dění (tzv. „U Samsona“) hned při prvním shromáždění (21. 11. 1989), kdy se četlo prohlášení kardinála Františka Tomáška (aniž bych jen tehdy tušil, jaká nová totalita vchází na prkna politické sametové scény). Od té doby jsem na tento okamžik – nejprve jako dík s euforií a nadějí, později už jako truchlivou pietu – nikdy nezapomněl. Rok co rok jsem přicházel a zapaloval svoji svíčku. Přítomných postupně ubývalo. Jednou (asi 10. výročí) si s vlastním potleskem a dosud zaslepenými přisluhovači zavzpomínala vládnoucí ODS, jednou zneužila osobu významného bojovníka za práva a nápravu křivd JUDr. Anděla dělnická rychlokvaška Dr. Elvíra (!) a jednou se odkonalo panoptikum jakési privátní akce s loutkami před zraky placeného nomenklaturního fotoreportéra. V posledním desetiletí jsem tu stepoval už zcela osamocený. Taková je realita. Bohužel.
V sobotu 17. 11. letošního roku se cosi změnilo. Bylo totiž po krajských a senátních volbách s výsledky, které v rámci celé ČR spustily bouřlivou diskusi. Republika po Senátu začala rudě zářit i na komunální (krajské) úrovni. V Jihočesku se ujala vlády ČSSD spolu s KSČ. A právě jmenování komunistické zástupkyně Vítězslavy Baborové jako radní pro školství a kulturu vyvolalo bouřlivý protest studentů Třeboňského gymnázia, ke kterému se později připojili i studenti středních škol z Písku, Soběslavi, Českých Budějovic i PF Jihočeské univerzity. U Samsona se v odpoledních hodinách sešlo téměř dva tisíce účastníků. Netvrdím však, že šlo jen o protestující, což dokládat např. transparent: „Není lepší volit než demonstrovat?“ Kriticky však musím uvést okolnost, že o protestu studentů jen málokdo v metropoli věděl. Ani já, takže při snaze dostat se k mikrofonu, mi bylo sděleno, že už není dostatek času. To samé jsem slyšel před léty, když jsem přesvědčoval, že je třeba vzít do ruky nejprve hůl, napravit spáchané křivdy a teprve potom hlásat demokracii. Ale věcně k průběhu letošního studentského protestu.
Nápisy na transparentech byly různorodé. „Rudí bratři, vraťte se do svých rezervací! Chceme se učit pravdu! Nejsme malé děti!“ Na provizorním pódiu se vystřídala řada sympatizantů: filmový kritik Jan Rejžek, údajně studující v Třeboni, dokumentaristka Olga Sommerová a další. Hlavní organizátor z třeboňského gymnázia si posteskl, že čekal větší podporu občanů. O tom již ale byla zmínka. Nutno neradostně podotknout, že studentská rebelie se ve své podstatě vedla proti samotné demokracii, neboť se jednalo o uspořádání na základě demokratických, byť ryze partajních voleb. V diskusních kroužcích to i zajiskřilo: „Když vidím tyhle děti, ráda bych věděla, jestli jim páni učitelé řeknou, že až dostudují, nebudou mít práci. Kdo nemá v dnešní době bohatého papínka, neuspěje…“
Jedno z hesel jsem si nechal až na toto místo: „Zachovejme odkaz roku 1989!“ A zároveň ho spojil s vystoupením známého novináře Jana Urbana, předního aktéra Občanského fóra. Po své zdravici se studentům omluvil za to, že „MY JSME TO NEZVLÁDLI… Teď je to na vás, abyste pokračovali…“ Poté další původní studentští vůdci a mluvčí z roku 1989, Martin Ehrlich a Radek Běhoun, symbolicky předali štafetu se zvoláním: „Už je to tady“, které doprovodilo cinkání klíčů. Smutná to vzpomínka z pohledu úrovně současné společnosti a zejména vládnutí v uplynulých dvou desetiletích. Už ne jedna „ústavní“ vedoucí strana, ale mnoho mocně zlodějsky se deroucích partají k porcování státního rozpočtu.
Tradičně o události přinesl zprávu Českobudějovický deník v pondělním vydání. Stejně v tradiční formě rétoriky dřívější komunistické Jihočeské pravdy. Pohrobci (soudruha Košťála, soudružek Bosákové, Pirnosové, Nouzové a dalších, zejména poddajného a vláčného šéfredaktora V. Majera), byť velice mladí a vystudovaní v „době nové“, nezůstali nic dlužni servilnímu podání a loajální oddanosti době pokleslých mravů. Takže vyzdvižena byla vysoká postava čerstvě zvoleného senátora Jiřího Šestáka (ředitel divadla závislý na penězích, jinak zcela nezávislý). Záhadně a nejspíše záměrně zůstala nepovšimnuta též vysoká, ale politicky vyhublá postava zdejšího primátora, v jehož přízni (Občané pro ČBu, přeběhlíci z ODS) se vyšvihl i nový lord senátor. A zejména vzpomínání Jana Hejpetra (původně OF), který pro tisk uvedl: „Jestliže se teď vracíme ke komunismu, je to tragédie. To jsme tu v roce 1989 stáli zbytečně. Myslím, že by to chtělo změnu celého politického systému. Na co jsou nám politické strany? Akorát stojí velké peníze a lidé v nich hledí jen na vlastní prospěch, a ne na blaho národa. Zavedl bych přímou demokracii na všech úrovních a profesionální vládu…“
Už snad není pamětníkem ani co dodat. Jeho rozvětvený rodinný klan (pod vedením OF Dr. Vlach, Dr. Pospíšil) totiž tehdy hýbal zdejší politickou scénou a on sám pak utajeně zakotvil v BIS. Takže jsme už zase u odkazu vůdce revoluce: „Nejsme jako oni.“ Zlí jazykové tvrdí, že v mnohém ještě horší. Proto ten debakl při posledních volbách. Je mi líto, že celý život patřím mezi ty, kdož nezapomínají. Proto jsem také nezapomněl (na rozdíl od ČBu deníku) na paní Hajnou, předsedkyni zdejší pobočky KPV, která ve svém vystoupení důrazně varovala před novým nástupem komunistů k moci. Vzdávám tímto čest jejímu vězněnému manželovi, jehož si s ostatními připomínáme při každoročním pietním aktu „Jáchymovské peklo“.
Domnívám se, že výsledky těchto voleb nelze přejít jen uvedením několika postřehů z místa konání. Především je třeba říci, že jakási pomyslná (nebo úmyslná, pane Havle???) karanténa komunistům skončila. Otazník. Bezesporu tomu napomohl šéf ČSSD B. Sobotka, který vyzval národ, aby se nebál volit komunisty. Bravo! Už se viděl, jak si podřezává žílu na ruce k pokrevnímu sbratření.
Uvádí-li statistika, že k volbám nepřišlo 4368 tis. voličů, je to bezesporu alarmující. Byl to rozhodně klíč ke konečnému výsledku. A nelze se mu pak ani divit. Dominantní strany (ODS, ČSSD i TOP 09) podstatně tratily, lidovci zůstali na svých, ale vítězným komunistům stačilo mobilizovat v krajích svou věrnou voličskou základnu. Z pohledu celostátního získali o 68 křesel více než při volbách minulých.
Mnohé tradičně zavedené sdělovací prostředky přinesly mnoho komentářů i rozborů. Jenže o ty se řadový (běžný, venkovský) občan příliš nezajímá. Pro něj je rozhodující, za kolik nakupuje, jakou má možnost výdělku, jak se jedná na úřadech, jaké jsou služby (zejména dopravy). Prostě, jak se stát o něj stará. Přitom nejde o žádnou lacinou socialistickou proklamaci: „Kdo nepracuje, ať nejí.“ či „Bez práce nejsou koláče.“ Říká-li ministr financí, že vše bylo proflákáno a prožráno, je třeba jej upozornit: „Ne MY, ale VY!!!“ Je otázkou, zda „odpadlíci“, následně vytvářející nová malá volební uskupení, jsou schopni dát jednotnou platformu k řízení státu či komunální úrovně. Právě jihočeská metropole, kde v posledních volbách po mediální masáži zvítězilo volební uskupení „Občané pro ČBu“ je názornou ukázkou. Staronový primátor Mgr. J. Thoma už byl poctěn trestním oznámením. Brání se, jak může, ale aktivně angažovaný občan dobře ví, a může to mnohými písemnostmi doložit, že je to pouhý představitel moci úřední i politické. Občana smete jedním nebo desítkami dopisů s odpověďmi. Planými - bez vyřešení podstaty věci. Pak se nedivme, že voličům se k urnám vůbec nechce. Nemají už na to nervy. A mají čím dál výše ke žlabu. Je žalostné předkládat statistické údaje, že v porovnání „se světem“ je u nás všechno ještě moc laciné. Jenže: nikdo k tomu už nepřikládá přehledy o mzdách nebo důchodech!
Nemohu se na závěr nezmínit o dohlížiteli nad konáním státu. Je to BIS – Bezpečnostní informační služba (zmínka viz výše). Je snad jen placeným (a velice dobře) orgánem s možností špehovat spoluobčany, odposlouchávat jejich hovory a vydávat veřejné roční zprávy s informacemi, nad kterými zůstává rozum stát, a to nikoliv pro zjištěné pojmy: manipulování veřejných zakázek, ovlivňování parlamentu lobujícími agenty, vzrůst organizovaného zločinu s vlivem na státní správu a politiku? Rok co rok se to opakuje. Postrádám, že neuvede, proč vláda nekoná a nezjedná nápravu a proč orgány v trestním řízení, zejména pak dáma Policie ČR, nic takového nevyšetřuje. Sdělovací prostředky oznámí, chvíli se vede polemika, pak nastane ticho – a věc se zamete pod koberec. Má pak mít občan vůbec chuť jít k volbám? Co se tím změní? Že přijdou další „hraboši“, kteří ještě nemají plné strožoky a konta v zahraničí nebo firmy na Kajmanských ostrovech? V tom případě se můžeme domnívat, že právě BIS si netroufá na nejmocnější osoby v této zemi, že tunelování nejrůznějších bossů kryje a uvádí jen takové informace, které nikomu neuškodí. Jsou-li Spojené státy ještě naším vzorem, snad by bylo dobré poučit se z praktik FBI. Připouští si občan informaci o tom, že v ČR zkrachovalo kolem třiceti bank a další byly zachraňovány státem vyváděním dluhů do státní konsolidační agentury? Daňové poplatníky to stálo asi tři sta (300) miliard korun. Pane Sobotko, i vaše ČSSD se na tom mocně podílela! Včetně „výprodeje“ neperspektivního zlata. Teď však halasně brojíte proti „církevním restitucím“ (jak zavádějící výraz), které jste za 23 let i s těmi dalšími resty nedokázali spravedlivě vyřešit (např. náhrady podle transformačního zákona).
Ostatně – nad čím lkát??? Už vůdce sametové revoluce byl přece dobrovolně (demokraticky) zvolen komunistickým parlamentem, a coby prezident jmenoval v duchu demokratických pravidel vládnutí předsedou vlády národního porozumění také komunistu! No a konec konců – copak těch bývalých, nejsou plné ostatní partaje? Že by jen pouhá „kontinuita vládnutí“??
(Některé údaje použity z veřejných zdrojů.)
František Růžička, České Budějovice
