Svobodné noviny na internetu

Dvacátého druhého prosince jsem vyrazil do pražské prodejny technického zázraku moderní doby. Prodávají tam jedinečná elektrokola. Je to tam bezva – jako v elektrickém nebi. Řady zázraků moderní techniky. Zdánlivě obyčejná kola, často na první pohled nezvyklých tvarů. Mně se například v létě líbila přibližná kopie motokola Laurin-Klement.

Ovšem to, co se mi líbilo, nebyl žádný Laurin-Klement z dob, kdy se knihkupec v Mladé Boleslavi rozhodl sdružit se s kolegou a vyrábět velocipedy. Jenže u velocipedů se musí šlapat a jede to dost pomalu, zejména do kopce. Napadlo tedy nějakou hlavu šikovnou přidělat k tomu motor. Přistoupili k tomu i Laurin a Klement v Boleslavi. Začala c. k. výroba motokol, později motorek. Ty už uvezou jednoho či dva lidi, ale na jezdce prší… Lépe je člověku ve větší společnosti a tehdy, když má střechu nad hlavou. Když si veze na cestách střechu nad sebou nebo řídí řidič, je na světě krásně. Dodnes. Takhle vznikla první auta. I c. k. firma Laurin-Klement šla touto cestou. A jak to dopadlo?

Jak šel čas, firma Laurin-Klement v c. k. Rakousku dosáhla významných technických a obchodních úspěchů. Jejich kola, motorky i auta se dobře prodávala. Pak třeskly výstřely v Sarajevu a osiřely děti Františka Ferdinanda d’Este z benešovského Konopiště. Těm v Sarajevu zabili 28. 6. 1914 rodiče. Začalo tak vraždění ve velkém, bourání států a doba revolucí. Jedna z nich vynesla nahoru Adolfa Hitlera, který byl malíř i technik. I když zde hlupáci skandovali hlučně „Nedáme republiku čalouníku…!“, nakonec ji dali. Pak přišel Mnichov 1938 a v březnu 1939 „čalouník“ už okupoval pomnichovské „okousané“ zbytky Československa bez pohraničí.

„Čalouník“, dávno tomu v té době, namaloval moderní auto na papír. A jak je nakreslil, tak to šlo do výroby. Tak vznikl výborný, takřka nesmrtelný „Brouk“, tedy Volkswagen.

Vyráběl se donedávna v původní Hitlerově podobě – podle jeho kresby. I nynější variace jsou stále onen typický Volkswagen-Brouk. Továrna Volkswagen, ač vyráběla různé typy vozů a vozidel, se ztotožňuje právě s úspěchem Brouka. Havlovy sny o Evropě a Dienstbierovo snění o Evropě přinesly jedině rozbití Československa a realizaci Pithartových dvojdomků s Pithartovým snem, zajištěným arciekonomem a nynějším prezidentem ČR, který připravil i předávací privatizaci někdejší továrny Laurin-Klement, po vzniku ČSR tlačené krizí do převzetí podnikem Škoda v Plzni, právě dědici „čalouníka“, který nikdy čalouníkem nebyl! Byl malířem, architektem i průmyslovým výtvarníkem…

Ano, Adolf Hitler byl oním výtvarníkem, jehož Volkswagen nyní vyrábí někdejší československá auta Škoda (dříve Laurin-Klement). Podobně je tomu s elektrovehikly všeho druhu. Ve „slavné“ ČR se jich vyrábí minimum. Co za něco stojí, to se vyrábí v Číně. Tedy: na Taiwanu, tak i v komunistické Číně. Něco pak v Americe, tedy v USA, a v Anglii či ve Španělsku. Hodně dobré elektrovehikly se vyrábějí ve Francii a zejména v Německu!

První pořádné elektrické letadlo (je to také „elektrovehikl“), které udělalo 24hodinový let na výdrž, postavil tým okolo vnuka profesora Pickarda ve Švýcarsku. Pickardův vnuk letadlo na baterky a s elektromotory navrhl, postavil a vyzkoušel. Úspěšně. Lithiové baterky či akumulátory nabíjejí sluneční panely…

Nyní jsou už v provozu elektrická letadla, auta, motorky, skútry a kola i různé elektrokoloběžky či „dvoukolky“, které drží rovnováhu. Česká název neznám.

Pořídil jsem si také elektrické kolo na počátku července 2011, nabíjel, jezdil a jezdil. A připravoval onu slíbenou reportáž o elektromobilitě. Mám už 10 kg dokumentů a prospektů, včetně vyhrožování EONu z úředních kruhů jejich slavného ředitelství, že jakmile se v EONu objevím, mají volat Policii ČR i městskou – v dojemné dohodě s radnicí Českých Budějovic.

Copak jsem tam provedl? Ale pouhou maličkost. Chtěl jsem jen to, co je na papíře! Co je psáno, to je dáno! Chtěl jsem splnit to, co nechali napsat a vytisknout na krásné křídové prospekty jako podporu elektromobility v ČR. Tento německý kolos, vlastnící i řadu elektráren a část tuzemských přenosových soustav, transformačních stanic a domovních přípojek a běhající jako o život s kasičkou na placení za odebranou elektřinu v patách s biřici (policií a exekutory a soudci se soudní stráží), slibuje podporu elektromobility. Když si jej zvolíte za dodavatele, máte u něj elektrický skútr, a to za korunu. Proč to nevzít?

Ale když to chcete, tak to neplatí pro lidi – jen pro firmy. Když jste „firma“, tak to také neplatí. Když chcete nabít elektrokolo v Českých Budějovicích, nabídnou vám nabití v jediném stojanu EONu – v Brně. Ať žije sranda! A když chcete proud v EONu v Českých Budějovicích, tak volají policii. Proč? Protože to patrně položí elektrickou síť v Evropě a asi pak už dojde k výpadku „blackout“… To je realita, ne blábol, jako ten o čalouníku, který čalouníkem nebyl!

Nabíjet jsem potřeboval, neboť kapacita baterie klesala a klesá den ode dne. Už jsem ji reklamoval. Baterie (či akumulátor) se vrátila z Německa do Prahy s tím, že je vše už OK. Nabito, naformátováno, změněn software… Ano, počítače kralují! Jenže: ono to chcípá a chcípá před očima. Samý funus! Dostal jsem za úkol od firmy Ekolo vytvořit tabulku ujetých kilometrů, nabíjení a spotřeby. Tak ji tvořím i pro tuto štědrovečerní reportáž. Mám nabito a jedu s dary. Dojel jsem do Pr… (bude doplněno po ukončení nadílky 24. 12. naší truchlící veřejnosti).

24. 12. 2011

Miroslav Müller