Předvolební postřehy I. – PhDr. Rostislav Janošík
Kdyby nepadla Nečasova vláda…
… nebyly by ani předčasné volby. V polistopadovém období nejsou sice první, avšak něčím unikátní přece jen jsou. Poslanecká sněmovna dospěla k poznání, že pokračovat v této politické frašce opravdu netřeba, protože se už nic zachránit nedá, a raději přijala usnesení o svém rozpuštění.
Rozpustit a vypustit – nabízí se jaksi samo sebou. Tak jednoduché to však není, protože skoro polovina bývalých poslanců se nám nabízí na kandidátních listinách znovu. Už nikoli jako exposlanci, nýbrž jako úplní političtí nováčci – s uvedením původních profesí. Dodejme k této nové politické „praxi“, že mnozí z bývalých poslanců či ministrů by se ve své profesi, od níž utekli k lépe placenému džobu, už jen těžko uplatnili, natož uživili. Zvykli si totiž na snadno vydělané peníze z kapes daňových poplatníků.
Vraťme se však k titulku tohoto zamyšlení. Čím to vlastně všechno začalo, co předcházelo a k čemu to nakonec vedlo?
Sotva jsme se v červnu letošního roku vzpamatovali ze zatím posledních záplav, zasáhla nás povodňová vlna ještě ničivější: aféra Jany Nagyové, dotýkající se přímo premiéra „pravicové“ vlády Petra Nečase. Tento největší polistopadový politický skandál lze jen stěží označit za „bramboračku“ či „červenou knihovnu“.
Od samého začátku bylo zřejmé, že výsledkem odstartované vládní krize nemůže být nic jiného než demise premiéra, a tudíž celé vlády „rozpočtové odpovědnosti“, která nás přivedla až k dvoubilionovému dluhu. Po tak velkém skandálu se zdálo, že ODS musí v politice nadobro skončit. Propad volebních preferencí na 8 % (nejnověji na 6,5 %) je navzory pokusu o záchranu v nadcházejících volbách předzvěstí blížícího se konce. Žádné billboardy s nápisem „Volte pravici“ to zachránit nemohou. Ani ty s M. Němcovou coby „premiérkou“… Přežije-li ODS svou klinickou smrt, bude napříště oscilovat kolem pětiprocentní hranice potřebné pro vstup do Poslanecké sněmovny – a později stejně skončí.
ODS se od svého posledního kongresu, na němž P. Nečas uhájil svou pozici ve straně, snaží o záchranu. Aféra s J. Nagyovou (dnes Nečasovou) se stala tím posledním hřebíkem do rakve jak P. Nečase, tak i samotné ODS. Tato někdejší „pravicová“ strana, z jejíž pravicovosti už pranic nezbylo, je politicky mrtvá. Pokusy o její „resuscitaci“ jsou naivní a hloupé. Nabízí se jediné racionální řešení: ODS rozpustit a založit stranu novou. Ideová a personální vyprázdněnost, která tuto stranu v posledních letech provází, však může být tou největší překážkou, aby byl tento pokus úspěšný.
Největší chybou ODS bylo, že se osoba P. Nečase (nikoli osobnost, protože tou nikdy nebyl) dostala do jejího vedení. ODS měla v celých dvacetiletých dějinách osobnost (s mnoha chybami) jedinou – Václava Klause. Všichni ostatní funkcionáři, kteří se střídali ve vedení strany jako apoštolové na Staroměstském orloji, byli a jsou jen pouhé politické figurky, některé nevýslovně trapné.
P. Nečas si svou funkci v ODS doslova „vyseděl“, a to proto, že patřil k délesloužícím funkcionářům strany. Byl to člověk nezajímavý, kromě vysokého vzrůstu, bez charizmatu. Jeho politický pád lidi spíše pobavil svou bulvárností. Mákokdo ho upřímně politoval a skoro nikomu nebude chybět. Byl totiž jedním z mála politických donkichotů, kteří v ODS zůstávali jen proto, že si mysleli, že by právě oni mohli tuto kmotrovskou stranu změnit v něco lepšího. Nečas byl však na tuto změnu slabý a vývoj nakonec „semlel“ jeho samotného. Ukázalo se, že byl pouhým „hrobařem“ ODS, nikoli jejím zachráncem, jak se po celé své funkční období tvářil.
Expremiér P. Nečas je odstrašujícím příkladem člověka, který se nedopatřením dostal až do nejvyšších pater politiky. Něco podobného se před časem přihodilo i M. Vlčkovi (ČSSD), který prý znovu kandiduje v těchto volbách do PS. Tento bývalý traktorita se stal (světe, div se!) dokonce předsedou Poslanecké sněmovny. Je to skoro jako v dobách nejhlubší totality, kdy se z uklízeček přes noc stávaly ředitelky čehokoliv. Myslel jsem si, samozřejmě naivně, že jsme s tou naší demokracií mnohem dál, ale nejsme…
Pád Nečasovy vlády byl sice neodvratný, ale může se v konečném důsledku stát i koncem celé polistopadové éry – s jejími postkomunistickými garniturami i podivným způsobem vládnutí. Svobodu sice máme, ale demokracii prvorepublikového typu se nám obnovit nepodařilo. Máme pouhou demokraturu, v níž nám vládne oligarchie tvořená vrcholnými funkcionáři některých stran. Co by tomu asi říkal T. G. Masaryk, zakladatel našeho novodobého státu?
Aféra J. Nagyové a P. Nečase posunula naši politiku směrem k bulváru. Je to jako dobře zrežírovaná tragikomedie, jejíž obětí jsou nejen oba protagonisté, ale vlastně celá společnost. Politika už není jen „špinavá“, stává se skutečnou žumpou, jejíž obsah přetéká přes okraj. Nestačí si už jen zacpat nos. Je třeba s tím něco radikálního udělat, aby byla zjednána náprava. Tu by měly přinést nadcházející volby.
Naše „třída politiků“, kterou údajně místopředsedkyně ODS a bývalá předsedkyně PS M. Němcová (jeden z mála vrcholných představitelů státu bez vysokoškolského vzdělání!) označila za „volenou elitu“, se již dlouho mylně domnívá, že zákony schvalují zákonodárci (ona „elita“), ale ty platí pouze pro prostý lid, nikoli pro ně – elitáře. Poslední události kolem J. Nagyové a P. Nečase je vyrušily z jejich klidu. Nervozita, kdo skončí pod „gilotinou“ jako další, je očividná. Může to být kdokoli z nich…
Ještě jedna poznámka, týkající se událostí těsně před vypuknutím zmíněné aféry. Zdá se, že onen obří skandál, který měl za následek pád celé vlády, se připravoval za kouřovou clonou mediálního humbuku kolem jmenování „katolické buzny“ M. C. Putny vysokoškolským profesorem, jakož i nejrůznějších vyjádření podivného kněze-“soudruha“ T. Halíka. Aféra byla „spuštěna“ bezprostředně po návštěvě P. Nečase v Rusku. Těch „náhod“ v případě této cesty bylo přespříliš: prasklé přední sklo v letadle či dopravní nehoda vládního auta. Na jednu zahraniční cestu toho bylo až moc. V politice se „náhody“ téměř nevyskytují. Vždy je to vztyčený prst, který varuje. Nečas, zdá se, toto varování podcenil, a proto přišel trest – aféra s J. Nagyovou a jeho politický pád.
A jaké poučení (nikoli z krizového vývoje) z této aféry vyplývá? Občané-voliči by si měli dobře zapamatovat, jak se kdo v jejím průběhu choval, a takové kandidáty nevolit. Mám na mysli ty občany, kteří používají hlavu k přemýšlení, nikoli k pouhému nošení čepice či klobouku.
***
Prezident M. Zeman: obdivovaný i nenáviděný
Politickou dráhu našeho nejznámějšího prognostika sleduji od samého začátku – od proslulého článku v Technické magazínu v roce 1989. Po V. Havlovi a V. Klausovi je M. Zeman třetí autentickou osobností, která je neodmyslitelně spjata s politickými změnami před 24 lety.
Nikoli náhodou se stal prezidentem republiky, byť je mnohými lidmi vnímán jako člověk kontroverzní. Žádná „šedá myš“, která nikomu nevadí, ale člověk, jenž dokáže polarizovat společnost: někteří ho až nekriticky obdivují, kdežto jiní ho naopak nenávidí. Někteří až za hrob…
Třebaže jsem začátkem letošního roku podpořil M. Zemana svým hlasem v přímé prezidentské volbě, jsem k některým jeho politickým krokům značně kritický. Zeman je člověk s konzistentními postoji, jak to dokládají i jeho současné názory, které vyjádřil během své návštěvy Izraele. Jeho podpora židovského státu je dlouhá léta všeobecně známa, stejně jako jeho kritický vztah k muslimům, Koránu či terorismu. Se Zemanovým stanoviskem, že s teroristy se nevyjednává, nýbrž bojuje, lze jen jen souhlasit.
Zeman působí na některé politiky a novináře, k nimž se vždy choval s nesmlouvavou otevřenosti až despektem kvůli jejich nevzdělanosti, jako červený hadr na býka. Proto stačí sebemenší maličkost, aby „vystartovali“. Záminkou se může stát cokoli, jakýkoli čin nebo výrok.
Z doby počínající prezidentské kampaně pochází například Zemanův billboard, na němž se tento prezidentský kandidát přihlašoval k těm, kteří se angažovali v tzv. obrodném procesu roku 1968. Dvouleté členství v reformní KSČ dodnes různí kritikové otloukají M. Zemanovi o hlavu.
Proto jen málokoho mohl překvapit nedávný Zemanův výrok na adresu představitelů tzv. Pražského jara 1968. Ten doslova nadzvedl ze židlí řadu „osmašedesátníků“, tedy těch, kteří byli po srpnu 1968 vyškrtnuti nebo vyloučeni z KSČ. Zeman prohlásil, že to byli právě vedoucí představitelé reformní KSČ, kteří své původní názory zradili a stali se prvními „normalizátory“.
Jako historik, zabývající se našimi dějinami po r. 1945, musím Zemanovo stanovisko potvrdit. Bylo to skutečně tak. Řeč ovšem nebyla a není o těch statisících vyloučených a vyškrtnutých „osmašedesátníků“, kteří z velké části skončili v dělnických profesích, ale o tzv. mužích Ledna 1968: A. Dubčekovi, L. Svobodovi a O. Černíkovi. Ti v srpnu 1969 rukou společnou a nerozdílnou podepsali a v tehdejším Federálním shromáždění ČSSR nechali odhlasovat tzv. zákonné opatření, týkající se protestních akcí občanů u příležitosti 1. výročí srpnové okupace. Ano, to byla skutečná zrada reformních ideálů z Ledna 1968!
Je to jen malá ukázka angažovanosti současného prezidenta, který je kritickým pozorovatelem dění kolem sebe. Daleko větší dosah než takováto prohlášení mají ovšem Zemanovy návštěvy jednotlivých regionů naší vlasti. I v tomto směru jsou však rozdíly. Zatímco na Moravě je Zeman přijímán pozitivně a s veškerou úctou, která hlavě státu náleží, v Čechách je tomu jinak. Snad tu ještě působí doznívající schwarzenberská prezidentská kampaň. Vrcholem je pak odmítnutí Zemanovy návštěvy v jednom kolínském podniku. Přesto, že je M. Zeman rodákem z Kolína.
Větší politickou „facku“ si lze jen těžko představit, ale po „pistolkovém atentátu“ na V. Klause je u nás možné opravdu cokoliv. Úpadek politické kultury je tragický. Dvacetileté působení bulváru, který se na nás valí ze všech stran, přináší své ovoce. Lví podíl stran bývalé vládní koalice na tomto stavu je očividný a průkazný.
Navzdory politickým turbulencím je osoba prezidenta M. Zemana jedinou politickou stálicí v situaci, v níž se nacházíme: nemáme ani dolní komoru parlamentu, ani vládu vzešlou z vůle parlamentu. Je to zatím nejhorší zatěžkávací zkouška, jakou za 24 let polistopadového režimu zažíváme.
Z toho logicky plyne, že situace je krajně nebezpečná a že s jejím řešením nemáme historickou zkušenost. Toho se snaží, jako vždy v mezních situacích, zneužívat různí političtí dobrodruzi. Pokoušejí se destabilizovat naši politickou scénu a vyvolávají nejrůznější pseudokauzy, aby se zachránili před jistou porážkou. Pro vidinu své záchrany jsou ochotni obětovat cokoliv. Hanba jim! Zaslouží si nejen, aby je nikdo nevolil, ale především opovržení všech slušných občanů tohoto státu.
(Pokračování)
14. 10. 2013
PhDr. Rostislav Janošík
Komentáře
Přehled komentářů
Byl už na Zemi ještě někdo před lidstvem?
Publikováno 10/30/2013
Alespoň podle dávných legend, které se dochovaly od starověkých národů. Tyto kultury byly oproti nám historicky daleko blíž vzniku naší civilizace. Věděli snad něco víc o tom, co se dělo na naší planetě před námi? Když se podíváme na mytologii starých civilizací, tak zjišťujeme, že tato věc je nějakým způsobem obsažena v mytologických pověstech mnoha prastarých kultur. Vzhledem k tomu, že je považujeme oproti nám za méně vyspělé, měli bychom se také divit, jak se tato věc dostala do vzpomínek tolika rozmanitých národů. Vždyť se tyto kultury nalézají po celé planetě. Ale co budu chodit okolo horké kaše, skočím do toho rovnýma nohama.
I n d o v é
Podle starých Indů nyní žijeme ve věku Kalijuga. Také se jí říká Temný věk, protože se vyznačuje především lpěním na majetku a neustálými boji.
Předtím zde byl věk Dváparajuga. Podle starých legend během něho docházelo ke změnám mocenských poměrů mezi bohy a démony.
A ještě předtím do byla Trétajuga. A nejdřív Krtajuga nebo li Zlatý věk, věk dokonalosti. Údajně v něm vládla vysoká duchovnost a dlouhověkost. (zdroj 1)
H o p i o v é
Obdobné dělení věků se též dochovalo v legendách indiánů Hopi v Arizoně. Ti tvrdí, že my nyní žijeme v jakém si čtvrtém věku. A až ten skončí, mají přijít další věky a celkem jich má být prý až devět. Je to jen náhoda, že dva různé národy z různých koutů světa mají tak podobné legendy? (zdroj 2)
M a y o v é
Podle mayské knihy Popol Vuh nejdřív bůh stvoří hory, souš, rostliny, stromy a zvířata a pak došlo člověka. První lidé jsou vyrobeni z hlíny, jenomže tento pokus ztroskotá. Na podruhé sáhne stvořitel ke dřevě, jenomže tito lidé nemají duši a tak je spláchne ze světa velikou povodní. Až další pokus se povede a vzniká současné lidstvo. (zdroj 3)
Vizionář Michael Tellinger – Od Sumerů k novým energiím a nové společnost....
A z t é k o v é
Podle aztécké mytologie prvotní bohové mezi sebou soupeřili, což postupně vedlo ke zničení čtyř po sobě jdoucích věků. První věk je označen jako „jaguár“. V tomto věku vládl bůh Tezcatlipoca a věk skončil tak, že svět byl zničen jaguáry. Druhý věk je označen jako „vítr“. V něm vládl Quetzalcoatl a i tento věk byl zničen obrovským hurikánem. Následoval třetí věk označován jako „déšť“. V něm vládl Tlaloc a ten byl ukončen sesláním ohnivého deště. Čtvrtý věk se nazýval „voda“. Vládla při něm bohyně Chalchiuhtlicue a jak jste možná vytušili, tento věk byl zničen potopou. A po něm nastal pátý věk „pohyb“, věk ve kterém žijeme my. (zdroj 4)
Ř e k o v é
Podle Báje o Deukalionovi se tu před současným lidstvem nalézaly ještě dvě předešlé. Zeus se rozhodl, že obě lidstva vyhubí. Poprvé to bylo na samém počátku vlády olympských bohů. A to protože lidé byly slabí a nerozumní. A podruhé naopak, že byly mocní a rozumní a přestaly uctívat své bohy. A tak seslal na zemi potopu, kterou přežil jen jeho syn Deukalion a jeho žena Pyrrha, a to tak, že vyrobili loď. A když devět dní a devět nocí bez ustání pršelo, tak to zahubilo všechno živé. Myslím si že podobnost s biblickou archou Neomovou nebude nijak náhodná. Po opadnutí vody nechal Zeus opět osídlit Zemi lidmi, a to tak, že tento pár házel za sebe kameny. Z těch, které hodil Deukalion vznikli muži, a z těch, které hodila Pyrrha zase ženy. (zdroj 5)
atd: více http://svobodnenoviny.eu/byl-uz-na-zemi-jeste-nekdo-pred-lidstvem/
diskuze k úletům Miloše Zemana, zde chválenému: Není možné, aby si politici dělali z lidí legraci
(Muller, 30. 10. 2013 17:02)
Osobní sympatie a antipatie, volba srdcem je hezká věc. Prostě "voličská puberta". Naopak chladnokrevná "rozumová vypočítavost" je opak. Našel jsem výborná slova, jak chladnokrevný kalkul hodnotí profesionální myslitel: in - http://cervenobili.cz/12737/carl-schmitt-rimsky-katolicismus-a-politicka-forma/ v textu Carl Schmitt: Římský katolicismus a politická forma Přidal: Lavr | publikováno: 30. 10. 2013 . . . "Schmitt, hledaje paralely mezi světským a církevním uspořádáním, nachází jednotící prvek, od kterého by se měla samotná existence, hierarchie a funkce státu odvozovat – princip complexio oppositorum (jednoty protikladů), za kterým stojí jednotící duchovní idea. Tím také zřetelně kritizuje ta státní zřízení, která jsou založena pouze na hospodářském axiomu. Měl jednoznačně na mysli kapitalistickou parlamentní demokracii a socialismus sovětského typu – nakonec jak sám Schmitt napsal: „Velký podnikatel nemá jiný ideál než Lenin, totiž ‚elektrifikovanou zemi‘. Oba se vlastně přou pouze o správnou metodu elektrifikace.“ ....
a ještě má slova patří k úvaze pana dr. Koblihy a jeho výzvě: "K RÝSOVACÍM PRKNŮM! - myšleno co dál, nejsouce vzdělanec, jen laik....
více k "Probuzení k čemu?" – Euring. Dr. Bohumil Kobliha
17. 10. 2013 http://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2013/probuzeni-k-cemu------euring.-dr.-bohumil-kobliha.html
a
realita chválení pana M. Zemana:
Zrádci ven, skandovali lidé v Brně na náměstí Svobody na podporu Sobotky 30. října 2013 16:33, aktualizováno 16:56 Zdroj: http://brno.idnes.cz/demonstrace-za-sobotku-na-namesti-v-brne-fdt-/brno-zpravy.aspx?c=A131030_162053_brno-zpravy_ekr
V Brně se sešli příznivci Bohuslava Sobotky, aby ho podpořili ve vnitrostranickém boji proti prvnímu místopředsedovi strany Michalu Haškovi. K morovému sloupu na náměstí Svobody dorazilo odhadem kolem pěti set lidí. Sobotka jim poděkoval za podporu. Po půl paté se účastníci shromáždění vydali hledat, kde zasedá městský výbor ČSSD, jehož šéfem je Roman Onderka. .... Ozývaly se výzvy k odchodu nejen hejtmana Michala Haška, ale i jeho spolustraníků Jeronýma Tejce, Zdeňka Škromacha a brněnského primátora Romana Onderky.
"Tenhle zápas se netýká jen sociální demokracie. Jde o to, jaké poměry budou vládnout v naší zemi, zda v politice bude mít své místo čestnost a slušnost. Není možné, aby si politici dělali z lidí legraci a mysleli si, že jim lidé odevzdají hlasy ve volbách a pak už je to jedno," řekl davu Sobotka. .... a Boží mlýny:
Zeman si poranil koleno, strávil dvě hodiny v Motole 30. října 2013 10:16, aktualizováno 11:56
Prezident Zeman navštívil Fakultní nemocnici v Motole, ne ale coby státník - na vině bylo jeho koleno. Po dvou hodinách byl prezident propuštěn a podle slov jeho mluvčí odjel do Lán. K úrazu prezident přišel zřejmě při noční cestě na toaletu, uvedl šéf lékařského konzilia Holcát. ....
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/zeman-si-poranil-koleno-0sp-/domaci.aspx?c=A131030_095854_domaci_vez
Chlap by zrádce z ČSSD vymetl.
(streit.blog.iDNES.cz, 30. 10. 2013 18:09)
Chlap by zrádce z ČSSD vymetl. Sobotka na to nemá. Naštěstí
Být Sobotkou, pučisty bych dorazil. Ti si svou podlostí obrátili proti sobě veřejnost natolik, že nikdy už nebude mít takovou příležitost zbavit se ve straně oponentů kariéristického založení, kteří jej chtěli zaříznout už dávno.
Nedivil bych se, kdyby Hašek a spol. si nižší výsledek své strany dokonce přáli, aby po volbách měli na Sobotku hůl. Nakonec zjevnou vnitřní opozicí k volebnímu propadu také přispěli. Sobotka se snažil tvářit, že se nic neděje. Ale největší šrám si před volbami odnesl, když byl zpacifikován, aby podpořil proti svým původním zásadním prohlášením Rusnokovu vládu.
Možná jsem staromódní, ale jsem toho názoru, že pokud je chlapské slovo následováno „taktickým ústupem“, tak chlap natrvalo ztrácí kredit. A tak ani teď nevěřím, že by se Sobotka dokázal řídit mou radou a haškovce vypráskal ze strany.
Včera jsem četl jeho rozhovor v Právu, kde místo rozhodného stanoviska blábolil cosi o obnovení jednoty ve straně. To chce budovat jednotu se svými nepřáteli, navíc takto zákeřnými? To označení vůbec není přehnané, protože tito lidé, až se zapomene na jejich podraz, klidně vrazí Sobotkovi kudlu do zad znovu a definitivně. Měl by chápat, že hraje kdo s koho. Takový Zeman si své zrádce pamatuje už deset let a dotáhl to s touto výbavou až na prezidenta.
Sobotka naštěstí takový není. Proč naštěstí? Protože jak jsem psal předminule, slabý Sobotka – dobrý Sobotka. Jinak nám opravdu hrozilo levicové cunami. Stav ČSSD způsobil, že levicový volič částečně dezertoval k Babišovi. Obdobně to platí pro pravicového voliče, který dezertoval hlavně od ODS.
...
Dušan Streit dnes 30.10. 2013 10:53
Když už jsme naši republiku důkladně zkurvili, tak bychom....
(Prvnizpravy.cz, 29. 10. 2013 15:57)
Podivným způsobem podpořil předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg návrh pražských radních za svoji stranu na legalizaci prostituce jako podnikání. Jeho bonmot ale není moc vtipný, když víme, že Karel Schwarzenberg podporuje přestavbu pražského kostela sv. Archanděla Michaela na nevěstinec.
Pražské zastupitelstvo na návrh radních z TOP 09 poslalo do Poslanecké sněmovny návrh zákona o legalizaci prostituce. Když ParlamentniListy.cz zjišťovaly reakce politiků na tento sporný návrh zákona, vyjádřil se Karel Schwarzenberg dosti expresivním způsobem:
„Když už jsme naši republiku důkladně zkurvili, tak bychom do toho měli aspoň zavést pravidla. Zavírat oči a neřešit očividný problém, není řešení,“ uvedl Schwarzenberg.
Nevím, zda tím “zkurvením” republiky nemyslel své vlastní politické aktivity a nebo zda měl na mysli jen kvetoucí prostituci jako takovou. Jeho slova jsou ale více než pokrytecká, protože se Karel Schwarzenberg tváří, jakoby mu “zkurvení” republiky vadilo, ač se na něm ve skutečnosti výrazně podílí.
Schwarzenberg totiž dlouhodobě kryje aktivity rakouského podnikatele Jerri Nowikovského, který v kostele sv. Archanděla Michaela v Praze na Starém Městě provozuje už nyní erotické služby a do budoucna by rád podnik ještě více rozšířil tímto směrem. Za tím účelem také usiluje u pražského magistrátu o získání stavebního povolení.
O sexuálních službách, které se skandálně nabízejí na půdě církevně, kulturně a historicky významné památky, už redakce Prvnizpravy.cz psala několikrát.
Karel Schwarzenberg, třebaže je o zoufalém stavu kostela už roky informován, na záchranu tohoto chrámu nic nepodnikl. Když se ho před několika týdny Prvnizpravy.cz ptaly, jak se ke kauze staví, odpověděl vyhýbavě. Ba co hůř, z jeho odpovědi bylo možné číst, že za Nowikovským stojí.
http://abbartos.wordpress.com/2013/09/03/pamatnik-soa-ano-kostel-ne/
Vláda Babiše, Kalouska a Němcové, nebo vláda sociální demokracie?
(Mgr. Jiří Dienstbier, 24. 10. 2013 19:19)
Vláda Babiše, Kalouska a Němcové, nebo vláda sociální demokracie?
24.10.2013 Vážené voličky a voliči, občané České republiky, a zvláště Vy, kteří stále ještě váháte, zda volit ČSSD! Do předčasných voleb zbývá pouhých pár hodin. Nedovolte, aby se opakovala situace z roku 2010, kdy sice Česká strana sociálně demokratická zvítězila, ale k moci se nakonec znovu dostala pravicová vláda.
Mgr. Jiří Dienstbier - Místopředseda ČSSD, člen Senátorského klubu
Stínový ministr spravedlnosti
Právě v tuto chvíli stojí za to si znovu připomenout, že při posledních volbách v roce 2010 se objevily nové strany - Věci veřejné pana Víta Bárty a TOP 09 pana Miroslava Kalouska, které voličům slibovaly, že jejich vlády jakoby mávnutím kouzelného proutku vyřeší všechny problémy naší země. Svorně ostře mobilizovaly proti tradičním politickým stranám, tzv. dinosaurům, které jsou údajně na vymření.
Všichni víme, jak to dopadlo. VV a TOP 09 následně vytvořily s ODS vládu, která svou nekompetentností a zkorumpovaností způsobila naší zemi obrovské hmotné i morální škody. Vládu, která narušila základní funkce státu, jeho schopnost asistovat při řešení hospodářské krize, pomáhat nezaměstnaným najít práci, podporovat rodiny s dětmi, chránit důchodce a všechny potřebné před chudobou, zajišťovat dostupné a kvalitní zdravotnictví a školství, zastavit všude bující korupci a rozkrádání veřejného majetku. Vládu, která prohloubila při všech škrtech zadlužení státu o téměř bilión korun. Jak se to mohlo stát?
V roce 2010 si mnozí voliči příslib velké změny hlásané novými stranami neověřili pečlivějším přemýšlením o proveditelnosti jejich předvolebních slibů a schopnostech lídrů, kteří stáli v jejich čele. Očekávání velké změny se volbou těchto stran nenaplnilo.
Takže ti, kteří je v roce 2010 volili, dnes jen rozmnožují řady zklamaných nevoličů, kteří ztratili zbytky víry, že lze volbami něčeho pozitivního dosáhnout. U jiných naopak hluboká frustrace jen posílila nutkání experimentovat s dalšími a dalšími politickými novotvary, letos ještě dovedněji marketingově našminkovanými do masek politických mesiášů.
Podobně jako Věci veřejné v roce 2010 stává se letos mezi novými politickými subjekty štikou hnutí ANO. Jeho reprezentantem je čelný byznysmen, který hlásá, že stát je třeba řídit jako firmu. Každý, kdo je zaměstnancem nějaké firmy, měl by konfrontovat tuto představu se svými osobními zkušenostmi.
http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/vlada-babise-kalouska-a-nemcove-nebo-vlada-socialni-demokracie/
Jak poznat pravého politika?
(Glosa Dominika Duky, 21. 10. 2013 19:23)
Jak poznat pravého politika?
V předvolebním čase zaznívají úderná prohlášení, vábivá hesla a sliby. K volebnímu boji patří pochopitelně i negativní vyjádření o tom, co vše je v sázce, co vše je ohroženo. Není divu, že často uslyšíme i slova o ohrožení demokracie a svobody, zvítězí-li ta či ona strana.
Rád bych obrátil vaši pozornost k úvaze, kdo nebo co ohrožuje naši svobodu, ve které už dvě desetiletí žijeme. Domnívám se, že naši svobodu neohrožuje ani tak politika jako spíše ekonomika.
Nemá cenu si namlouvat, že z politiky vymizely ideály, že politiku už málokdo chápe jako službu společnosti a druhým lidem. Bojím se, že je to tím, že politici a strany jsou často jen převodními pákami ekonomických zájmů různých skupin, které prostřednictvím politiků hlídají svůj ekonomický profit.
Touto infekcí se můžou nakazit všechny strany zleva doprava v politickém spektru. V uvažování o tom, jak se zachovat v nadcházejících volbách, bych dal přednost těm, kdo prosazují a žijí pozitivními ideály. To jsou ti, kdo brání nesvobodě tlakem ekonomických nástrojů.
Našel jsem na Facebooku od neznámého autora řadu výroků k dnešku. Myslím, že některé rozhodně stojí za přemýšlení a třeba pomohou v našem směřování k podstatným věcem. Dovolím si tedy pár nápadů ocitovat.
Máme velké domy, ale malé rodiny. Vykonali jsme sice let až na Měsíc, ale vlastní sousedy neznáme. Máme mnoho vědomostí, ale málo skutečné moudrosti. Prožíváme řadu milostných románků, ale žádnou skutečnou lásku. Žijeme uprostřed množství lidí, ale je kolem nás málo lidskosti. Nosíme drahé hodinky, ale stejně nemáme na nic čas.
Jestli objevíme politika, který chce podporovat rodiny, sbližovat lidi, myslet na odstrčené a potřebné lidi na okraji společnosti, bude klást důraz spíš na člověka než na lidstvo, pak jsme našli toho pravého.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Glosa Dominika Duky . Pořad se vysílá jako součást Křesťanského týdeníku na Radiožurnálu každou sobotu v 9:15.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/dominik-duka.php?itemid=21274
VŠECHNO TU UŽ BYLO! - svobodnenoviny.eu
(Michael Tellinger, 30. 10. 2013 18:25)