Svobodné noviny na internetu

Jsou osobnosti, které není nutné nijak zvlášť představovat. Patří k nim i náš ministr zahraničních věcí z období druhé světové války a krátce po ní a syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka – Jan MASARYK.

Třebaže pocházel ze slavné rodiny, jeho životní cesta nebyla přímočará a „umetená“, jak by se leckdo mohl domnívat, nýbrž naopak. Začátek i konec Masarykova života zůstal neodmyslitelně svázán s Prahou, městem, kudy kráčely dějiny a kde se rozhodovalo o všech důležitých událostech novodobé české historie. Nejen sepětí s Prahou, nýbrž i otevřenost, lidskost a lidovost v tom dobrém slova smyslu učinily z Jana Masaryka jednu z nejpopulárnějších osobností v naší zemi.

Jan Masaryk se narodil dne 14. září 1886 na Královských Vinohradech v Praze jako třetí dítě profesora pražské univerzity Tomáše Garriguea Masaryka a jeho americké manželky Charlotty Garriguové-Masarykové. V letech 1897-1906 studoval na malostranské reálce a na akademickém gymnáziu v Praze. Poté osm let strávil v USA (1906-1913), kde zpočátku navštěvoval obchodní školu v Bridgeportu (ve státě Connecticut) a později pracoval jako technický úředník a dělník v Craneových železárnách. Zpátky do Čech se vrátil těsně před vypuknutím první světové války. Po mobilizaci byl nucen narukovat do rakousko-uherské armády a až do roku 1918 sloužil jako kadet a posléze důstojník u vozatajstva v Haliči, v Uhrách i v severní Itálii. Přitěžovala mu skutečnost, že jeho otec, T. G. Masaryk, v téže době vedl ze zahraničí odboj proti Rakousku.

Když válka skončila a došlo k ustavení Československé republiky, v níž T. G. Masaryk zaujal funkci prezidenta, dostalo se i jeho synu Janovi odpovídající úlohy v tehdejší společnosti. Ve svých 33 letech se vydal na dráhu diplomata. Zpočátku (1919-20) zastával úřad chargé d’affaires ve Washingtonu (USA), v letech 1920-1924 byl legačním radou na ministerstvu zahraničí v Praze a od roku 1925 až do Mnichova (1938) československým vyslancem ve Velké Británii. Zejména během svého působení na britských ostrovech vystupoval velmi kriticky vůči politice appeasementu, kterou prováděly některé státy demokratické Evropy ve vztahu k vůdci německých nacistů A. Hitlerovi.

Mnichovská konference (29.-30. 9. 1938) rozhodla nejen o osudu tehdejšího Československa, ale i o dalším působení J. Masaryka. Bezprostředně po Mnichovu rezignoval na svůj úřad. Od ledna do dubna 1939 pak pobýval na přednáškovém turné v USA. Do Anglie se vrátil na podzim 1939 a stal se nejbližším spolupracovníkem bývalého čs. prezidenta Dr. E. Beneše v exilu. Od té doby nepřetržitě až do konce druhé světové války patřil k čelným představitelům čs. zahraničního odboje na Západě. Poté, kdy byl Čs. národní výbor v Londýně uznán jako legální vláda ČSR ze strany SSSR (a později i Velké Británie), byl J. Masaryk od 21. 7. 1940 pověřen v čs. exilové vládě funkcí ministra zahraničních věcí (1940-1945) a později i náměstka předsedy vlády (1942-1945), kterou vykonával lidovec Mons. J. Šrámek. Masaryk byl v letech 1944-45 pověřen rovněž řízením exilového ministerstva národní obrany. Po celou dobu války promlouval z londýnského exilu prostřednictvím čs. vysílání rozhlasové stanice BBC k Čechům žijícím v okupované vlasti.

Ve funkci ministra zahraničí zůstal J. Masaryk až do své tragické smrti (10. 3. 1948), a to jak v obou vládách sociálního demokrata Z. Fierlingera (1945-46), tak i ve vládě vedené komunistou K. Gottwaldem. Za války i po ní patřil k těm čs. politikům, kterým bylo jasné, jakým směrem se bude obnovené Československo ubírat. Nová zahraničně politická orientace poválečné ČSR se ostatně odvíjela od aktivit, jejichž součástí J. Masaryk byl již od počátku zahraničního protinacistického odboje. Již dne 18. 7. 1941 totiž podepsal první čs.-sovětskou smlouvu, na základě níž došlo k vybudování naší vojenské jednotky na území SSSR.  

Třebaže byl s ohledem na příbuzenský vztah k bývalému prezidentu Osvoboditeli i vzhledem k přátelství s E. Benešem považován za bytostného demokrata a odpůrce všech totalit, po osvobození ČSR v r. 1945 se Masarykův manévrovací prostor povážlivě zúžil. Dne 26. 6. 1945 jako ministr zahraničí podepsal v San Francisku za ČSR Chartu OSN a podílel se i na formulaci Mezinárodního paktu o lidských právech. V roce 1946 pak vedl čs. delegaci na Pařížské mírové konferenci a stal se prvním předsedou Světové federace sdružení pro Spojené národy.

V poválečném Československu se J. Masaryk snažil naplňovat svou vizi mírové spolupráce mezi státy Východu a Západu. Koncepce „mostu“, spojujícího demokratický Západ a totalitní Východ, vzala brzy zasvé. Situace začala být našemu ministru zahraničí jasná v okamžiku, kdy se ve dnech 9.-12. 7. 1947 zúčastnil jednání čs. delegace v Moskvě, na němž bylo rozhodnuto o odvolání účasti ČSR na Marshallově plánu pomoci poválečné Evropě. (Podobně dopadlo i Polsko.) Po návratu do vlasti pronesl J. Masaryk památnou větu: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek.“ Nelze pochybovat o tom, že se Stalinovi jeho slova donesla a že na ně nezapomněl. Masaryk si ostatně o sovětském diktátorovi iluze nedělal a snad i tušil, co ho v příštích měsících čeká.

Výše uvedenými slovy vyslovil J. Masaryk i své obavy o další osud vlasti. Stalinovým plánům na ovládnutí Evropy totiž stála v cestě jak československá demokracie, tak i demokrat J. Masaryk. Již krátce po návratu z Moskvy byly dny demokratické ČSR sečteny. Po katastrofálním suchu došlo ke zhoršení vnitropolitické situace. V únoru 1948 následovala vládní krize, kterou komunisté využili k uchopení politické moci. V kritických únorových dnech roku 1948 zaujal rezignovaný Masaryk nejednoznačný postoj, když se nepřipojil k demisi demokratických ministrů. To si komunisté vyložili jako souhlas s jejich násilným převzetím moci. Masarykovo pokračování ve funkci ministra zahraničí v rekonstruované Gottwaldově vládě „obnovené Národní fronty“ (= dosazení prokomunistických kolaborantů do vedení nekomunistických stran a jejich kooptování do vlády) bylo již jen smutným epilogem za životem politika, který chtěl vždy „zůstat s lidem“.

Když bylo v ranních hodinách dne 10. března 1948 nalezeno mrtvé tělo J. Masaryka na nádvoří Černínského paláce, sídla čs. ministerstva zahraničních věcí, nikdo ještě nedokázal dohlédnout, kam až povede diktát Moskvy vůči čs. komunistům i občanům ČSR. Vždyť řada čelných představitelů KSČ, nedobrovolně „kultivovaných“ demokratickým systémem Masarykovy tzv. první republiky, upřímně plakala nad Masarykovou rakví během státního pohřbu, který mu byl vystrojen. Teprve po abdikaci E. Beneše a po jeho smrti v září 1948 se vše zlomilo – nepochybně pod tlakem z Moskvy.

Je proto zcela logické, že někteří historikové nevěří tomu, že Masaryk spáchal sebevraždu nebo že jeho smrt byla nešťastnou náhodou. Spatřují naopak za nečekaným odchodem čs. ministra zahraničí, který chtěl údajně znovu emigrovat na Západ, prodlouženou ruku J. V. Stalina, totiž agenty NKVD. Odpověď na otázku, kdo stál za Masarykovou smrtí, se nachází v dosud nepřístupných dokumentech sovětské tajné služby a komunistické strany SSSR. Budeme mít někdy možnost do nich nahlédnout?

28. 9. 2011

PhDr. Rostislav Janošík

* * *

Z myšlenek Jana Masaryka

• Pravda vítězí, ale dá to fušku.

• Volnost je velká věc a příjemné je bydlet ve volné zemi.

• Demokracie je rovnost a to znamená, že každý musí taky akceptovat stejná pravidla hry. A nejenom to. Ony také metody politického boje mohou být všelijaké, ale musí zůstat v rámci nejzákladnější slušnosti.

• Člověk může věřit buď na násilí, nebo na ideu.

• Lidi jsou blázni. Aspoň většina lidí. Dělají věci, které vůbec nechtějí dělat, a nedělají, na co mají chuť.

• Praotec Čech, dej mu pánbůh věčnou slávu, byl vůl. Tolik pěkných míst na světě – a on pak se musel zastavit zrovna tam, kde se zastavil, a posadil nás mezi Němce a Rusy. Vůl.

• Církve mi moc připomínají politické partaje. Každá hlásá, že je samospasitelná.

• Demokracie, to je záležitost výchovy.

• Člověče, mysli trochu na druhé. Nemysli si, že jenom ty jsi důležitý. Na každém záleží zrovna tolik, jako na tobě.

• Ideální demokracie, to je hledání společného jmenovatele všech názorů.

Fotogalerii naleznete na této adrese: http://www.i-sn.cz/fotoalbum/jan-masaryk--125-vyroci-narozeni-/