Svobodné noviny na internetu

http://www.ustrcr.cz/cs/audio-archiv-projevy-rudolfa-berana-1938-39
Projevy Rudolfa Berana z let 1938-1939

Projev předsedy vlády Rudolfa Berana z 3. prosince 1938 s programovým prohlášením:
» záznam (17:57 min)
Úryvky projevu Rudolfa Berana na první manifestační schůzi moravské Mladé národní jednoty, která se konala 29. ledna 1939 v sále „sokolského Stadia“ v Brně:
» záznam (26:26 min)

Projevy zveřejněné v novinách

Ministerský předseda Rudolf Beran: Provedeme revisi státního občanství od roku 1918. Cizí měli nadmíru práv v našem státě. – V zahraniční politice nebudeme se starat o to, co se děje v Habeši a v Číně. – Poměr k sousedům poctivý a obezřetný. Pondělní Večer, číslo 25, Praha, 30. ledna 1939, strana 1. (JPG 705 kB)
Řeč předsedy vlády v Brně. Dokončení se strany 1. Pondělní Večer, číslo 25, Praha, 30. ledna 1939, strana 2. (JPG 775 kB)
Naše nové pevnosti: jednota myslí a srdcí. Velký politický projev předsedy vlády R. Berana v Brně. – Zvítězíme jen pevnou vírou a tvrdou prací. Lidové noviny, roč. 47, čís. 53, pondělí 30. ledna 1939 ráno, strana 1. (JPG 789 kB)
Dokončení projevu předsedy vlády R. Berana v Brně. Manifestace mladých. První schůze Mladé národní jednoty na Moravě. Lidové noviny, roč. 47, čís. 53, pondělí 30. ledna 1939 ráno, strana 2. (JPG 854 kB)
Velký projev předsedy vlády Rudolfa Berana. Pro věčný národ a svobodnou republiku! Po všech ztrátách, utrpeních a poníženích jsme zachovali své zdravé jádro. – Proto druh k druhu, paže k paži, jedna víra, jedna vůle, jedno odhodlání pracovat pro zdravý vývoj státu! – Bratrská láska a upřímné sjednocení myslí a srdcí vykonají zázraky! – Musíme spoléhat jen na sebe! (Dokončení na 2. straně). Lidový deník, ročník XXVI., číslo 26, Praha, úterý 31. ledna 1939 ráno, strana 1. (JPG 705 kB)
Z brněnského projevu předsedy vlády Berana. Dokončení z 1. strany. Lidový deník, ročník XXVI., číslo 26, Praha, úterý 31. ledna 1939 ráno, strana 2. (JPG 780 kB)

http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad0901/011-020.pdf
„Rudolfe, hlavu vzhůru…“
Osudný 15. březen 1939 a premiér Rudolf Beran
JAROSLAV ROKOSKÝ
Kdokoli má moc, musí se zodpovídat. V období druhé republiky měl ve svých
rukou největší politickou moc Rudolf Beran. Od 1. prosince 1938 byl
premiérem a stál v čele větší ze dvou politických stran. Bylo však těžké
„vládnout“ ve zbytkovém státě. Představa, že republika bude „malá,
ale naše“, se ukázala být pouhou iluzí. Příchod nacistů byl šok. Jak si Beran
počínal v kritický den okupace? Učinil vše, co bylo v lidských silách? Je
univerzálním viníkem, na kterého lze svést 15. březen 1939? .....

http://www.ustrcr.cz/cs/audio-archiv-zivotopisy
http://www.ustrcr.cz/cs/audio-archiv-zivotopisy#beran
Rudolf Beran (1887–1954)
Rudolf BeranNarodil se 28. 12. 1887 v jihočeských Pracejovicích v rodině drobného zemědělce a hostinského. Absolvoval hospodářskou školu ve Strakonicích a již od mládí se angažoval v selském hnutí. Od r. 1905 pracoval v Praze v Ústřední jednotě českých hospodářských společenstev, o rok později se stal zaměstnancem sekretariátu agrární strany a vykonával funkci organizačního vedoucího a tajemníka Svazu agrárního dorostu. Podílel se na organizaci agrárního hnutí v jihočeském regionu a zároveň hospodařil na rodinném statku. Po vzniku Československa byl jmenován ústředním politickým tajemníkem agrární strany a stal se blízkým spolupracovníkem Antonína Švehly. Z titulu svých funkcí zásadní měrou přispěl k vytvoření funkčního stranického aparátu agrární strany a jejích společenských organizací. V letech 1918–1939 zasedal v poslanecké sněmovně Národního shromáždění. Po odchodu A. Švehly z politiky fakticky řídil činnost strany, po Švehlově smrti vykonával nejprve funkci místopředsedy a v r. 1935 byl zvolen předsedou agrární strany. Jako stoupenec protihradního křídla se v prosinci 1935 snažil neúspěšně prosadit do funkce prezidenta republiky profesora Bohumila Němce. Počátkem r. 1938 navrhoval přizvat do československé vlády zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina, čímž si zejména u levicové části politického spektra vysloužil nálepku vlastizrádce. Po mnichovské dohodě se stal jedním z hlavních představitelů politického života tzv. druhé republiky – jako předseda Strany národní jednoty, která integrovala dosavadní pravicová politická seskupení, byl 1. 12. 1938 jmenován ministerským předsedou. Programové prohlášení svého kabinetu prezentoval veřejnosti v rozhlasovém projevu 3. 12. 1938. Po okupaci zbytku Česko-Slovenska byl 16. 3. 1939 jmenován předsedou první vlády protektorátu Čechy a Morava. V této funkci skončil 25. dubna 1939 a poté se stáhl do ústraní. Finančně přispěl na organizaci protinacistického odboje, v důsledku čehož byl v květnu 1941 zatčen a o rok později odsouzen v Berlíně k 10 letům vězení. Od roku 1943 byl internován v Praze a posléze v rodných Pracejovicích. Několik dní po osvobození americkou armádou byl zatčen československými bezpečnostními orgány a v r. 1947 odsouzen Národním soudem k trestu 20 let těžkého žaláře. Zemřel 28. 2. 1954 ve věznici Leopoldo

http://rozhledy2010.blogspot.cz/2010/01/rudolf-beran-mucednik-ktery-ceka-na.html
1. ledna 2010
Rudolf Beran, mučedník, který čeká na rehabilitaci.

Po skončení druhé světové války český venkov očekával, že bude obnovena Agrární strana a budou vyznamenáni její členové, kteří se zúčastnili protinacistického odboje.

Především se očekávalo, že budou oceněny zásluhy bývalého předsedy Agrární strany Rudolfa Berana, hlavně to, že se obětoval, stejně jako Hácha, a v době, kdy z okleštěného Československa jiní politici prchali před zodpovědností za hranice, se postavil do čela vlády a že i za okupace se zapojil do odboje, však byl ve středu 7.května 1941 v Praze zatčen a v Berlíně potrestán desetiletým nacistickým žalářem a pokutou 1 mil. korun. Pokutu jeho rodina zaplatila, když si většinu peněz musela vypůjčit.

Prošel 12 nacistických věznic. Z nacistického vězení byl kvůli nemoci, po výslechu u K.H.Franka, před vánocemi 1944 propuštěn do domácího vězení a zbytek nacistické okupace strávil na svém statku v Miloňovicích. Poválečné svobody si užíval jen krátce. 14. května 1945 do Beranova statku vtrhla Revoluční garda a Rudolfa Berana odvlekla znovu do vězení. Hned na to do Beranova statku vjel osobně komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš. Nechal svolat celou vesnici a začal rozdělovat společný majetek manželů Beranových. Nebylo to úplně zadarmo, podmínkou byl podpis členské přihlášky do KSČ. ....
http://www.ivysehrad.cz/userfiles/file/ukazky/3445d7be.pdf
Rudolf Beran a jeho doba
0. 0. 0

kalous

Přítomné posluchače přivítal 1. náměstek ředitele ústavu PhDr. Jan Kalous, Ph. D. (první zleva),

filip

potom se ujal slova odpovědný redaktor Filip Outrata. Upozornil posluchače na to, že se v knize dočtou o zcela nových detailech První, Druhé a Třetí republiky a také o neznámých souvislostech v době vládnutí agrární strany.

Ve svém hlavním povídání se dr. Rokoský hlavně věnoval skutečnosti, jak málo je agrární strana zmapována, jak malou pozornost ji věnují čeští historikové, a přitom se jednalo o nejsilnější politickou stranu První i Druhé republiky. Na životě Rudolfa Berana, předsedy strany po A. Švehlovi, ukázal i vývoj agrární strany a s tím i vývoj celé společnosti. Diskuse trvala více jak hodinu a otázky byly více než zajímavé:

Proč se dobře vzpomíná na První republiku a přitom agrární strana, která v té době vládla, oblíbená mezi lidmi není?

Jaký byl předseda agrární strany Antonín Švehla a jaká byla jeho role za 1. republiky?

Jak proběhla prezidentská volba v roce 1935, kdy byl volen E. Beneš?

Jaký byl vztah agrární strany k Mnichovu?

Jaký vztah měla agrární strana k zahraniční politice?

Využití archivů agrární strany a archivů Rudolfa Berana gestapem i komunisty.

Jaký byl Rudolf Beran jako člověk a politik?

Dva prology Rudolfa Berana.

http://www.ivysehrad.cz/historie-a-literatura-faktu/moderni-dejiny/1870-2/rudolf-beran-a-jeho-doba

Kdo zasel to ďáblovo semínko české volební bezradnosti…?
Publikováno 10/30/2013 Všechna slova, která roníme každý den na téma zběsilé doby, v níž se třiadvacet roků po tzv. sametové revoluci nacházíme, má jeden jediný základ – Václav Havel byl v roce 1989 zvolen prezidentem sty procenty hlasů komunistů Husákovského Federálního shromáždění ČSSR. Takto začalo Havlovo stmelování společnosti. Tečka.

Předčasné volby nás stály několik miliard, výsledkem je ostuda, pravice skomírá, socialistická levice s ostudou balancuje nad propastí a voliči přemlouvali bábu, aby volila už zase změnu. Místo „véčkařů“ tak máme ANO, ovšem skoro s dvojnásobným počtem hlasů. Jen komunisté bez emocí dosáhli svého rekordu. Zatímco bývalý komunista a senátor Štětina a expremiér Topolánek ještě nedávno vyzývali ke zrušení KSČM, její členové naopak vzkazovali exprezidentu Havlovi: “Děkujeme, že jste nám dal v devětaosmdesátém ještě jednu šanci”. Dík byl na místě; v červenci 2011 se totiž KSČM dostala na druhé místo s ODS. Vox populi, vox dei. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Po předčasných volbách 2013 je sice třetí, ale má nejvyšší počet hlasů od studené sametové sprchy; skoro patnáct procent, resp. 33 křesel.
Podívejme se na vývoj této šlamastyky. Dne 28. prosince 1989 se stal lidem neskonale milovaný komunista Alexander Dubček místo prezidentem Československa předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra, který počátkem roku 1990 vyhrožoval komunistické Sněmovně, že pokud nedají svůj hlas Havlovi, udá je za spolupráci s StB…
Můžeme za to „děkovat“ Václavu Havlovi, co se milostivě hájil, že když národ jinak nedá, tak on tím prezidentem tedy bude, ale jen na jedno volební období, protože jinak chce být jen dramatikem. A ejhle, už to napsal pan Mňačko: „Ako chutí moc…“ Chutnala mu tři volební prezidentská období, v nichž jsme se dozvěděli, že naše země nevzkvétá a má blbou náladu. Dodnes se nikomu z komunistických pohlavárů nic nestalo, blbá nálada však trvá dál. Charta 77 byla z velké části tvořena bývalými komunisty, kteří byli v KSČ celá padesátá léta a v roce 1968 se „omylem“ dali na „nesprávnou stranu“. Byli sice po „okupaci“ odstaveni a čekali na svoji příležitost do roku 1989. Dočkali se…

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.

Voliči jsou dnes bezradní; dinosauři jim nevoní, jdou po změně, ale jako slepí, hluší, nechápaví.

Díky za pravdivou českou knihu... a je třeba ještě připomenout tragédii lidí oddaných dr. Eduardu Benešovi, který se sám choval velmi nelidsky k mnoha lidem. Neboť všichni neměli "plán - AEROPLÁN" či dneska moderní "UFO".
Nežertuji.
Takto jako Benešovci se chovali také sociální demokraté i další "demokraté" a KOMUNISTÉ! Co dělat, když z Německa jde řev nacistů a z bolševického Ruska politika lsti a klamu a vane dech smrti holocaustu mrazem, otrockou prací či provazem nebo kulkou vykladačů díla Marxe a Lenina? A stanete se předním politikem a pak i premiérem v nevhodnou dobu DĚJIN?

Uložme si do paměti pár slov z WIKIPEDIE: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Beran :

...Ve své straně patřil mezi odpůrce politiky Hradu a v roce 1935 se neúspěšně snažil zabránit volbě Eduarda Beneše československým prezidentem a spolu se stranami takzvaného Prosincového bloku prosadit kandidáta pravicového.
Po přijetí Mnichovského diktátu se stal v obtížné situaci druhé republiky Rudolf Beran jedním z nejvýznamnějších představitelů země. Výrazně se angažoval při vzniku Strany národní jednoty, která sjednotila všechny české nelevicové strany a část národních socialistů, podílel se na výběru a následné volbě Emila Háchy za prezidenta republiky a především byl od 1. prosince 1938 předsedou česko-slovenské vlády.
Po okupaci země zůstal ještě krátký čas v čele vlády, ale již na konci dubna 1939 by vystřídán Aloisem Eliášem (který byl později popraven). V té době odešel do ústraní na svůj statek v Pracejovicích, o jehož hospodářství se i během své aktivní politické kariéry vždy staral. Během té doby udržoval kontakty s představiteli českého odboje a odboj i finančně podporoval. V červnu 1941 byl Beran zatčen Gestapem a v dubnu 1942 v Berlíně odsouzen k 10 letům vězení a finančnímu trestu za napomáhání k velezradě. V prosinci 1943 byl však z vězení propuštěn a zbytek války strávil v domácím vězení
Po skončení druhé světové války byl 19. května 1945 zatčen a 21. dubna 1947 v zmanipulovaném politickém procesu odsouzen ke dvaceti letům vězení a propadnutí veškerého jmění za údajnou protinárodní činnost. Zemřel v roce 1954 ve věznici Leopoldov.