Mimozemské civilizace a Marcel Grün – Miroslav Müller
V úvaze „2. 7. – Mezinárodní den UFO a absolutní pravda o UFO“ z 28. 5. 2011 jsem zmínil celoživotní dílo veleváženého Marcela Grüna, který je dlouholetým ředitelem pražského planetária s hvězdárnou. Odborníkem, který komentuje desítky filmových dokumentů, nejen České televize, kde často vystupuje. Je prvotřídním expertem na kosmické otázky a v základní otázce života ve vesmíru a o UFO a ufonech, ET – mimozemšťanech. Také vede kosmickou kancelář. Už MUDr. Ludvík Souček popsal, jak taková skutečná kosmická kancelář vypadá v postavě pana redaktora Zajíčka, jak ufon (z Arkturu) řídí kancelář na popírání existence ufonů. V Praze!
Marcel Grün, kolega MUDr. Ludvíka Součka, záhadolog, který dělá ihned v záhadách jasno s inženýrskou jasnou logikou, napsal jeden ze zásadních, stěžejních děl o ufonech a UFO. V jeho práci „Mýtus nebo skutečnost – Mimozemské civilizace, vydané komunistickým nakladatelstvím Socialistické akademie ČSSR (jejíž budova stála, plná filmujících a fotografujících estébáků, naproti velvyslanectví USA v Praze) v roce 1987.
Je fantastické, že jedním dechem ufony popírá a jejich pozorovatele posílá do blázince, avšak druhým dechem předkládá dotazník, aby jemu a druhému velkému „Američanovi“ a znalci kosmonautiky, Ing. Karlu Pacnerovi, posílali informace a vyplnili předložený dotazník. Učinil jsem tak i já a předkládám výsledek. Tedy neustálé upozornění na výsledek. Zde znova, a to na 3 publikace. Dvě jednoznačné: „Analýzu 17. 11. 1989“ Miroslava Dolejšího a knihu „Mimozemšťané za vládou USA“ M. W. Coopera z 23. 5. 1989, která popisuje přesně to, co Miroslav Dolejší, ale přidává rovinu ufonů a co zde dělají.
A originál vyjádření Marcela Grüna, jak ufoni nejsou, a pokud jste je viděli či se setkali s jejich dílem (jako ufoni, ET, mimozemšťané za vládou USA…a podobně či pozorování řádění Mojžíšova komanda po výsadku z UFO před asi 3 500 lety na hoře v poušti, jak dokládá Bible), máte inženýrům (lidských duší!) Pacnerovi a Grünovi napsat. Tedy: fakta na stůl a hezké čtení…
28. 6. 2011
Miroslav Müller
Přílohy:
Marcel GRÜN
HOSTÉ NA PLANETĚ ZEMI
Kdysi bohové - dnes Ufoni
Jeden z nejrozšířenějších mýtů o mimozemských civilizacích se týká návštěv mimozemšťanů na planetě Zemi. Kořeny jeho vzniku jsou na jedné straně v přání lidí konkretizovat úvahy o možném životě ve vesmíru, který by byl rozvinutější než náš a byl by tedy schopen překonat současné krizové stavy pozemské civilizace, na druhé straně ve využívání nevědecky postavených otázek či záměrně zkreslených odpovědí na původ jevů nebo problémů, které jsme dosud nedovedli plně objasnit. Pokud tato problematika nepřerůstá rámec vědeckofantastických románů, je to zcela v pořádku. Číst o kosmických návštěvnících je často příjemně vzrušující a někdy i inspirativní. Avšak horší je, když se přání považuje za skutečnost, a ta se podle něho přikrášluje.
Vyznavači mýtu moderního věku se dělí do dvou skupin. Ta první vzývá kosmické bohy Ericha von Dänikena, ta druhá hlásá pověsti o přítomnosti obyvatel jiných světů na naší planetě v současné epoše. Kdysi lidé věřili na strašidla, čarodějnice létající na koštěti; před sto lety bylo v módě špiritistické vyvolávání duchů. A dnes, v době nástupu vědeckotechnické revoluce? Musíme se smířit s rozkvětem jevu, který bychom mohli nazvat pseudovědou. Do vědy pronikají masy lidí a ne všichni jsou vyzbrojeni potřebnými znalostmi nebo alespoň potřebnými metodami myšlení. Vědecky znějící slova se stala módou ...
„Současná věda nemá přímé důkazy o tom, že představitelé jiných civilizací někdy navštívili Zemi. Ale četné legendy a pohádky možná uchovávají v zašifrované podobě vzpomínky na hosty z vesmíru," - to jsou slova Ericha von Dänikena. Sama o sobě by mohla být přijatelná, kdyby mimozemskými civilizacemi jejich autor nenahrazoval vlastně všechno lidské úsilí dlouholetého vývoje, kdyby své vlastní neznalosti nepředkládal čtenářům jako neznalosti vědy a dogmaticky nevyužíval všech možností k prosazení své utkvělé představy: za vším pozitivním na této planetě jsou zástupy hostů z vesmíru, kteří tu kdysi byli.
Perly nebo perličky?
Nemá smysl přít se s názory Dänikena a podobných autorů „kus po kuse", protože mnohé jsou chybné již svou základní stavbou a velmi často objasňují problémy, které ve skutečnosti neexistují. Jak si ukážeme, jsou zkreslující často již svým metodickým přístupem. Přesto si povšimněme některých Dänikenových myšlenkových skvostů…
Däniken velmi rád cituje bibli, konkrétně Starý zákon, aby pomocí starověkých textů dokázal přítomnost mimozemských bytostí v dávnověké historii Země. Andělé, kteří vykázali Adama a Evu z ráje, byli prý cizí astronauti. Vidění sv. Ezechiela, líčící čtyři cherubíny, je považováno za popis kosmonautů. „Podle dnešních představ a zkušeností víme, že Ezechiel asi viděl spirálovitý válec, jaký Američani používají k pohybu v pouštích nebo močálovitých územích," tvrdí kategoricky Däniken. Obdobně zachází s celou biblí - zánik Sodomy a Gomory byl jaderný výbuch přebytečného paliva (?), které kosmičtí dobrodinci nechtěli brát s sebou zpět ke hvězdám, archa úmluvy byla návodem k postavení vysílačky a další podobné nesmysly. Tvůrce těchto nápadů je mistrem ve využívání nepřesnosti překladů, ve zjednodušování a zobecňování za únosnou mez, či jindy naopak v doslovném výkladu toho, co již dávno i církevní znalci bible vysvětlují jako obraz dobových představ různých sekt věřících.
Často je nám předkládáno k věření, že velké stavby minulých věků nemohly být dílem našich „primitivních předků". Ve Vzpomínkách na budoucnost se píše: „Velká pyramida je zjevným dokladem nikdy nepochopitelné techniky. Žádný současný architekt by Cheopsovu pyramidu nedokázal postavit, byť mu byly k dispozici technické prostředky celého světa." Vzápětí po tomto nadneseném konstatování jsou kladeny sugestivní otázky: když to tedy nemohli být dávní Egypťané (všimněte si, že už tvrzení uvedené v úvodu má být samo o sobě důkazem), musely to být mimozemské civilizace (jiná možnost u Dänikena není)!
A hned je po ruce řada dokonale „prokázaných" skutečností. Rozměry pyramidy (ale proč jen té jediné, když je jich mnohem více?) vhodným způsobem upravené (například výška vynásobená miliardou) poskytují zašifrované poselství kosmických bohů: lidé, tady máte průměrnou vzdálenost vaší planety od Slunce. Pokud budeme podle této metody postupovat i v jiných případech, dojdeme k závěru, že například i Rouenská katedrála je výtvorem mimozemšťanů - snad pokročilejších, protože pochází ze 13. století. Její výška (148 m) krát miliarda nás dovede k ještě přesnějšímu určení vzdálenosti Země-Slunce. Každý z čtenářů si může za domácí cvičení zkusit najít podobná magická čísla a zjistí, že téměř cokoliv má svůj původ u bytostí, které nás kdysi navštěvovaly…
Däniken nebere v úvahu, že pyramida byla svým tvarem logicky nejstabilnější možnou stavbou větších rozměrů, a podivuje se nad tím, že pyramidy nacházíme na různých místech světa: všude byli učiteli místních primitivů chytří mimozemšťané. Nezajímá ho ani skutečnost, že máme doklady o způsobu stavby pyramid a přesunu těžkých nákladů, které nade vši pochybnost ukazují, že i v předtechnickém věku naši předkové „uměli". Pokud by byla stavba dílem mimozemšťanů, pokulhává sám její smysl - proč by hosté nenaučili své mladší kosmické bratry něčemu užitečnějšímu?
„Podivuhodnou kulturu na Velikonočních ostrovech musely vytvořit mimozemské civilizace." Jde celkem o 621 sochu různých velikostí (jen některé mají zmiňované maxirozměry), na které podle Dänikena nemohl stačit lidský důvtip a pracovitost. Vědecké studie a zkoušky v terénu prokazují, že vytesání jedné sochy může trvat deseti mužům asi rok.
Až do nedávna poukazovali Dänikenovi stoupenci na legendu, podle níž sochy samy kráčely, a přisuzovali tento „zázrak" mimozemšťanům. Tento argument vyvrátil v roce 1985 ing. Pavel Pavel ze Strakonic, který se zúčastnil expedice Thora Heyerdahla na Velikonoční ostrovy a přímo na místě předvedl, že pouhých devět domorodců může se sochou snadno manipulovat: socha se vztyčí, lany se uvede do rytmického kývavého pohybu a pozorovateli se zdá, že socha kymácivě jde. „Jako když stěhujete těžkou skříň," říká s úsměvem ing. Pavel.
Pokud sochy vznikly v jediném období asi 70 let - což nemusí být zcela přesné - stačilo asi 130 mužů stavět ročně kolem 10 soch. Odborníci odhadují, že tehdy na ostrovech žilo asi 3 000 lidí; tedy dost jak na výrobu soch, tak na dopravu z lomů na stanoviště. Mimochodem: „klobouky", které mají některé sochy na hlavě, nejsou samozřejmě zobrazením kosmických přílb, nýbrž nejspíše symbolicky znázorňují tehdy obvyklý mužský účes.
Pravdu nemá Däniken ani tehdy, když tvrdí, že baalbecká terasa je „obrovská plošina z kamenných desek, určená pro starty raket dávných kosmonautů". Nejen, že zkresluje skutečnou hmotnost kamenných bloků (udává 2 000 tun místo 700 tun), ale nechce vědět o tom, že existují například autentické reliéfy z Egypta, zobrazující dopravu nákladu o hmotnosti snad až 900 tun někdy kolem roku 1250 př. n. 1. Především však zapomíná, že ani naše soudobá kosmická technika - jakkoliv nedokonalá proti mezihvězdným výpravám - nepotřebuje podobné monstrózní stavby.
Podle Dänikena a Součka se v indickém Dillí zachoval podivný sloup z nerezavějící oceli (láht), jehož složení je prý záhadou. Odborníci na metalurgii však jednoznačně prokázali, z čeho sloup je (z hrud železa) i jaká byla technika jeho výroby (tedy z hrud železa vyrobených přímou redukcí při nízké teplotě; na některých místech povrchu jsou stopy nárazů kladiv). A to vše již dávno před tím, než vyšlo první vydání Vzpomínek na budoucnost.
„Vzdělaní Mayové vytvořili nadmíru rozvinutou kulturu. Znali délku oběhu Venuše kolem Slunce s 585 dny. Zanechali nám i časové kalkulace až do 64 miliónů let. Rovnici oběhu Venuše může pochopitelně snadno vyřešit elektronický počítač - lze však velmi těžko pochopit, že pochází od obyvatelů džungle, …“ soudí nejen Däniken, ale i jeho český překladatel a komentátor Ludvík Souček. Mayové skutečně používali tři kalendářní systémy (což ovšem lze těžko považovat za pokrok, spíše nedokonalost): sluneční haab o 365 dnech, měsíční tzolkin o 260 dnech a kalendář o 585 (nebo 584) dnech. Také Souček poznamenává, že je roven oběhu Venuše kolem Slunce - každý žák znalý Keplerových zákonů však snadno odhalí, že to je mylné tvrzení: Venuše musí oběhnout kolem Slunce za kratší dobu než Země a ne naopak! 584 dnů je ve skutečnosti průměrná hodnota periodicity Venuše při pozorování ze Země; ostatně to píše o stránku dál i Souček sám. Skutečný oběh Venuše kolem Slunce trvá 225 dní. Na této školácké chybě je založena celá slavná hypotéza: „Kalendář o 584 dnech, který by byl naprosto logický u Venušanů (H), avšak poněkud výstřední pro pozemskou chronologii, vedl k nespočetným více či méně chytrým úvahám o možnosti vesmírné návštěvy" (Zkráceně podle Nebeské detektivky, senzace a záhady L. Součka, Albatros 1971). Podobně málo přesvědčivé je tvrzení Dänikena, že egyptský kalendář podle Síria svědčí pro návštěvu z hvězd.
Nezbývá než podotknout, že ke zjištění Venušina kalendáře není vůbec zapotřebí elektronika, nýbrž stačí systematická pozorování pouhým okem.
Obdobně je tomu s výkladem mayského reliéfu z hrobky v mexické Palenque. Odborníkům je již dávno z kontextu znalostí o indiánské kultuře té doby jasné, o jaký druh vyobrazení šlo. Däniken zkresluje reliéf plošným překreslením a hledá ve všech ozdobách podobu současné kosmické lodi, radiotechniky apod. Když vysvětluje pověsti o Quetzalcoatlovi, domnívá se, že báje popisující odplutí svrhnutého toltézského knížete ve směru východu Jitřenky popisuje kosmonauta, který po splnění úkolů usedá do kosmické lodi a odlétá na Venuši!
Vůbec rád vidí v dobových kresbách zobrazování kosmonautů a kosmických lodí podle nejnovějšího soudobého modelu - rozuměj čtenáři modelu šedesátých let. Raketoplán neznal, a tedy ho nemohl „najít" mezi starými obrázky a reliéfy. Zato kresba tanečníka v rituální masce na skále v Tasili musí být zcela určitě kosmonautem…
Podivné obrazce na peruánské planině Nazca jsou podle Dänikena přistávací dráhy mimozemšťanů. Nehledě na skutečnost, že podkladový materiál je nevhodný už jen pro chůzi, natož pro kosmickou techniku (příliš měkký), a že ani dnešní nedokonalé rakety nepotřebují podobné pomůcky, podařilo se prokázat, že linie představují směry východu a západu Slunce v různých ročních dobách. Což opět není dílo cizích bytostí, nýbrž jakási jihoamerická obdoba známé evropské observatoře z doby kamenné ve Stonehenge.
Symbol zobrazený na skále v Pisco musel být podle Dänikena navigační pomůckou, protože je dobře viditelný z letadla. My máme techniku letů do vesmíru jistě mnohem méně dokonalou než hosté z hvězd, avšak něco podobného nepotřebujeme. Etnograf a cestovatel dr. Václav Šolc poznamenal před časem: „Pan Däniken je podvodník, který však velmi chytře uměl pracovat s polopravdami. Slavný trojzubec v zálivu Pisco je obraz kaktusu, a nikoliv znamení pro mimozemské civilizace. Rozjezdová dráha pro návštěvníky z jiných planet je s největší pravděpodobností obrovský kalendář. Je totiž vidět nejen z letadla, ale rovněž i z okolních svahů. Takových kreseb najdete v Andách spousty. Jde většinou o kresby lidí, kaktusů a zvířat."
Příběh map Piriho Reise je ukázkou Dänikenova mistrovství v mixování cizích myšlenek a jejich interpretací. Na mapách je přímo zapsáno, kdy byly nakresleny (počátkem 16. století) a podle jakých podkladů (čtyř různých map portugalských moře- plavců a Kryštofa Kolumba). Senzační podrobnosti ani přesný obrys ledové Antarktidy na mapě vůbec nejsou: jižní země je označena jako pusté území, kde je prý velmi horko. Ani kosmická loď s nejmodernější technikou nemůže „vidět za roh" - a tak z výšky geostacionární umělé družice nad Alexandrií (tj. z výšky téměř 38 000 km) nelze pozorovat oblast pólu.
Jonathan Swift popsal v satirickém románu o cestách Gulliverových, že Mars má dva měsíčky. Bylo to 150 let před jejich objevením! Byl snad v kontaktu s mimozemšťany, nebo měl k dispozici neznámé pozůstatky mimozemské kultury? Již mnozí učenci před ním vycházeli z toho, že když u Země je jeden Měsíc, u Jupiteru čtyři, tak u Marsu bude dvojice přirozených družic tak, aby vyplnila počet v předpokládané geometrické řadě (v té době ještě kvetly ideje o harmonii čísel). Swift správně usoudil, že když tyto měsíce do té doby ještě nikdo neobjevil, budou malé a blízko své mateřské planety. Keplerovy zákony znal - cituje je a za jejich pomoci odhadl docela dobře oběžné doby měsíčků.
Däniken se také drží představy, že oba měsíce, Phobos i Deimos, musejí být umělého původu. Opírá se při tom o výklad Josifa S. Šklovského, který byl kdysi předložen jako námět k zamyšlení nad možnostmi nebeské mechaniky. Z přesných pozemních pozorování se podařilo zjistit, že Phobos nemůže být dutý, a Mariner 9 vyslal fotografie, na nichž je Phobos vidět jako obrovská skála - těleso podobné planetce.
Ne vždy si však můžeme pro vysvětlení zaletět. Častěji zůstáváme z principiálních důvodů odkázáni jen na popisy jevů - a toho lze snadno zneužít.
***
Návod, jak pozorovat UFO
Vše, co by podle odborníků měla ideální zpráva o pozorování
UFO obsahovat, shrnul v roce 1984 v Mladé Frontě známý publicista Karel Pacner do následujících bodů:
1. Přesný čas, datum a popis místa pozorování. Je užitečné si po návratu domů překontrolovat chod svých hodinek podle signálu (telefon, rozhlas apod.).
2. Směr letu - nejlépe podle světových stran nebo alespoň podle blízkých obcí a kopců.
3. Výšku nad obzorem ve stupních (0° je obzor, 90° nadhlavník) nebo alespoň hrubý odhad. Pokud jsou vidět hvězdy, je výhodné zakreslit zhruba dráhu mezi nimi.
4. Jasnost objektu - nejlépe srovnáním s hvězdami, Měsícem nebo alespoň se světly pouličního osvětlení.
5. Úhlové rozměry objektu ve stupních; stejnou užitečnost má i srovnání „velké jako šířka dlaně natažené ruky" apod.
6. Podrobný popis jevu, pokud možno neovlivněný pozdějšími diskusemi, nebo dokonce četbou o UFO.
Hlavním pravidlem musí být: nic si nevymýšlet ani nedomýšlet. Protože u nás neexistuje žádné středisko pro studium UFO, můžete svá pozorování poslat do redakce Mladé Fronty nebo k rukám autora této publikace, Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy. Nečekejte však, že na každou zprávu dostanete obratem odpověď, i když uvedete zpáteční adresu; mnohdy trvá měsíce, než lze zjistit, o jaký objekt šlo.
A nenechte se odradit výrokem spisovatele Arthura C. Clarka: „Jev létajících talířů nám nic neříká o inteligenci někde ve vesmíru, ale zato dokazuje, jak je vzácná na Zemi."
Komentáře
Přehled komentářů
Spíše se snažte vyložit Vy FAKTA NA STUL když chcete dokázat,že někdo nemá pravdu a neplácat jen dlouhé články o ničem. To je Vám podobné, Vám takzvaně - študovaným, shrnout všechno se stolu co se vám nehodí. 40let jsem porovnával bibli i z hebrejštiny a došel jsem k jiným závěrům než Vy. Připomínáte mi dnešní mladé 25leté kteří vše umí ,jenom oni mají pravdu a dozví se všechno z Blesku.Toto jsou oblasti kde se člověk snadno splete.
Panu Mullerovi a Grunovi
(Josef, 2. 6. 2012 23:44)