Svobodné noviny na internetu

Motto:

„Studenti a mladší kolegové často nechápou, že idealizovat první republiku je blbost. Sociální jistoty tehdy vůbec neexistovaly. Takže situace byla drastická, hlavní potíže způsobila hospodářská krize.“

Jaroslav Med

Listuji pěticí knih docenta Jaroslava Meda, které mi autor sám podepsal. Jedná se o následující knihy: „Viktor Dyk“ (monografie s ukázkami z tvorby, 1988); „Spisovatelé ve stínu“ (soubor studií, 1995, 2. rozšíř. vyd. 2004); „Od skepse k naději“ (2006); „Texty mého života“ (rozhovor s A. Palánem a J. Paulasem, 2007) a „Literární život ve stínu Mnichova“

Pročítám věnování v knize o Dykovi a stojí tam lakonické a pro Jaroslava Meda typické povzdechnutí: „Bože, to už je dávno!“ Zřejmě fascinován touto představou Jaroslav Med k věnování ani nedopíše podpis. Budu si ho muset nechat příležitostně doplnit. To v životopisném rozhovoru stojí nadšené: „Je prima, že jste si to přečetl!“ A pro mne nejhezčí věnovaní je knize poslední „Literární život ve stínu Mnichova“, kde je napsáno: „Milému panu J. Kopalovi s radostí, že jsme se poznali upřímně Váš Jaroslav Med.“ A to už jsem i já myšlenkami v pracovně, nebo lépe řečeno svatyni Jaroslava Meda, popíjím čaj a přikusuji bábovku vlastní výroby a zbožně (jak jinak!) naslouchám tomuto muži s výrazem oscilujícím mezi pohádkovým dědečkem a postavou známou z obrázků malíře Adolfa Borna. Inu, literární historik v plné kráse. Laskavé oči, podmanivý hlas a veskrze lidová mluva, která vás nenechá na pochybách, že naproti vám sedí člověk s renesančním vzděláním i rozhledem. Ale dost osobních postřehů…

Jaroslav Med se narodil 19. dubna 1932 v Havlíčkově Brodě v katolické, středostavovské rodině. Jeho otec byl obchodním jednatelem. Na Vysočině vychodil obecnou školu a obchodní akademii. Rok pracoval jako skladník ve stavebnictví. V letech 1952-1957 vystudoval češtinu a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Diplomovou práci věnuje tématu: „S. K. Neumann a česká knižní kultura“. Je ovlivněn přátelstvím s básníkem Bohuslavem Reynkem, který na něj zapůsobil svým katolictvím a přinesl mu hluboký existenciální prožitek víry v Boha. Věnuje se učitelské profesi na různých odborných školách v Praze (1958-1980). Souběžně byl v letech 1966-1971 externím vědeckým aspirantem v ÚČL, ale kandidátskou práci může úspěšně obhájit až v roce 1991. Vyučuje také externě dějiny české a světové literatury na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem a spolupracuje s ÚČSL. Od roku 1980 je vědeckým pracovníkem tohoto ústavu a od roku 1990 přednáší také na Katolické teologické fakultě UK.

Publicistice se věnuje od roku 1957. Přispívá do Mladé fronty, Rovnosti, brněnské mutace deníku Práce, Archu, Dokořánu, Slávie a dalších převážně odborných časopisů. Spolupracuje s rozhlasem, pro který připravil řadu literárních pásem. V současnosti je pravidelným přispěvatelem Katolického týdeníku. Jako literární historik svůj zájem soustředil na problematiku moderní české literatury od konce 19. století (dekadence, symbolismus, katolická moderna aj.). Přinesl první syntetický portrét novodobého romantika Viktora Dyka a vysledoval jeho politický a umělecký vývoj. Za pozornost stojí i fakt, že se mu tak podařilo prostřednictvím melantrišské knižní řady s názvem „Odkazy pokrokových osobností naší minulosti“. V posledních letech se zaměřil na literaturu a kulturu tzv. druhé republiky. Svými edicemi přispěl k aktualizaci tvorby Jiřího Karáska, Viktora Dyka, Jana Zahradníčka a Bohuslava Reynka. Vystupuje také na různých specializovaných konferencích a přednáškách. Manželkou a životní oporou mu byla dlouholetá televizní pracovnice Milena Medová (1934–1997, roz. Svobodová), přáteli trefně nazývaná Včela.

V těchto dnech přichází nakladatelství Portál s poctou věnovanou Jaroslavu Medovi k jeho osmdesátinám, která nese příznačný název „Stařec a med“. V knize se sešli autoři z různých stran: spisovatelé a básníci, literární vědci a historikové, teologové a kněží, výtvarníci a nakladatelé, ba i dva jeho osobní lékaři. Ti všichni tvoří společenství kolem literárního historika a kritika, spisovatele i básníka, ale především krásného člověka, starce Jaroslava Meda, který svou uhrančivou osobností a espritem spojuje jako zlatavou lepkavou tekutinou, která je skryta v jeho jméně. Lze si jen přát, aby se ještě dlouho nenaplnila oslavencova slova, že „Hospodin už cinká klíči!“.

Mgr. Bc. Jan Kopal