Kdo zradikalizoval muslimy? – Euring. Dr. Bohumil Kobliha
Hlavní nástroj a zbraň dnešních politiků je převracení faktů, „zapomínání“ na historické skutečnosti i otevřená lež. Využívají naši „krátkou paměť“, která je přetížena návalem nových a novějších událostí („Information overload).
V přítomnosti máme odsoudit barbarské zabíjení přívrženci Islámského státu a současně vítat humanitární bombardování NATO a US koalice. Pěstují v nás „ovčany“. Nezákonné stínání hlav několika novinářům (zpravodajcům?) nás má pobouřit, přepad Iráku US-GB (2003) a jejich bombardování, při které zahynulo snad čtvrt milionu Iráčanů, máme zapomenout.
Po schůzce a domluvě britského premiéra Tony Blaira s US prezidentem G. W. Bushem 8. září 2002 v Camp David očernili Irák. Byli jsme pak z nejvyšších míst informováni, že Saddám Husajn se chystá na Západ a může nás napadnout během 45 minut raketami s bombou (dle premiéra Blaira). Zde připomeňme, že britské veřejné šetření o důvodech vstupu GB do války a o vlivu USA na Blaira bylo ukončeno před třemi lety a dosud nebylo zveřejněno. Dle mého kritického úsudku „zdržení“ je záměrné, protože by museli přiznat, že napadení Iráku bylo válečným zločinem a všichni ti, kteří ho připravovali, by museli jít na lavici obžalovaných – a to přece nelze…
Skutečným důvodem útoku na Irák bylo, že Saddám Husajn, pracující pro CIA 40 let (dle American Free Press z 29. dubna 2003, str. 4, článek Saddam´s 40 Years with CIA), odmítl dále poslušnost a „jeho“ nafta byla hlavním zájmem Západu. Irák produkoval v roce 1990 3,5 milionů barelů nafty denně! V anglických The Times z 8. dubna 2003 na str. 10 zahraniční editorka Bronwen Maddox v článku Matka bitev bude ta o černé zlato (Mother od Battles will be that for black gold) nezastírá skutečnosti, naopak upozorňuje na podstatu útoku.
A tak pro přípravu prvního útoku na Irák byla poprvé vyzkoušena letadla bez pilota (Drone) a hned nato, 23. 3. 2003, vzlétly americké řízené rakety typu Tomahawk JSSAM, bombardéry B-52 Stratofortress a další. „Ovčané“ zúčastněných států ani nehlesli, zastrašeni vytrubovaným Saddámovým možným „napadením“. Samozřejmě že spolupracovník CIA Saddám Husajn možný útok přátel nebral vážně, a tak ztráty Ameriky a GB byly minimální, zatímco jejich bombardování podlehlo shora zmíněných snad 250 000 občanů Iráku.
Padouch Saddám byl dopaden, a aby nedělal dále problémy a výlohy, briskně oběšen. Vášnivě popsáno na prvních třech stranách The Sunday Times z 31. prosince 2006. Rozsudek podepsal premiér Nouri al-Maliky. Ač věrný sluha USA, byl dnes sám zase už odstaven, poněvadž nezmohl úděl.
Někdo má paměť proto, aby zapomínal, ale když přijde zcela nevinně o rodinu, příbuzné, přátele a spoluvěřící, těžko to může z mozku vymazat. To udělali a dělají muslimové v „barbarských“ jednotkách Islámského státu. Div se, kdo chceš.
Já pamatuji, že ani nejhlouběji věřící křesťan nezaplakal nad pádem násilníků nad Evropou, kteří zapříčinili Druhou světovou válku. Nikdo nelitoval konce Hitlera a celého jeho štábu „politiků“, maršálů a generálů.
Je perverzní a zločinné vyvolávat další války o naftu. Je zvrácené utěšovat hrdiny medailí, když se jim sestřička smrt vyhne jen za ztrátu okončetiny. Zažil jsem utrpení krásného chlapa – vojáka s perfektní protézou.
Londýn, 14. 10. 2014
Euring. Dr. Bohumil Kobliha
