Svobodné noviny na internetu

Katedrální chrám českobudějovické diecéze - dříve děkanský - má přebohatou historii. Vždyť vznikl současně s městem ve druhé polovině 13. století, nejstarší zmínka pochází z roku 1297. Pozdně goticky byl přestavěn v letech 1518-1535, přestavba po požáru dokončena r. 1649. Další opravy pak následovaly v letech 1857-58 a roku 1912. Ke konsekraci došlo 22. 12. 1912. Mnozí pamětníci si dobře pamatují na přestavbu po návratu biskupa dr. Josefa Hloucha v letech 1969–71, kdy došlo k úpravě liturgického prostoru v duchu Druhého vatikánského koncilu.

V sobotu 11. června 2011 se po večerní bohoslužbě katedrála pro veřejnost uzavřela z důvodu celkové rekonstrukce. Projekt dostal název: Turistické, kulturní a společenské zázemí v areálu katedrály sv. Mikuláše a děkanství v Českých Budějovicích s předpokládaným termínem ukončení v květnu 2013. A čas se naplnil - je sobota 1. června 2013 a katedrála se v plné kráse znovu otevírá pro veřejnost a konání bohoslužeb. Součástí rekonstrukce byla výměna celé elektrické instalace včetně osvětlení, položení nové mramorové podlahy, pod ní rozvod topení, oprava štukatérského zdobení, malba se zlacením, zcela nový mobiliář. Samozřejmě veškeré stavební práce související s demontáží a také výzkumem podzemních krypt za účasti mnoha odborníků. Předem nepředpokládanou akcí se stalo i zajištění stropu a klenby, kde byla zjištěna 22 metrů dlouhá prasklina.  

Interiér katedrály se změnil téměř k nepoznání. Je daleko barevnější, novým liturgickým těžištěm je kruhový obětní stůl z mramoru, v pozadí za úrovní nových kanovnických lavic také nová biskupská katedra. Bílá místa v presbytáři, která vyvolala řadu otazníků, ještě čekají na dokončení. Restaurátoři při své mravenčí práci objevili dva poklady. Neznámou fresku sv. Mikuláše a archeologové v podzemí skrytou hrobku s kosterními pozůstatky. Přiznám se, že jsem měl vážnější obavy o své zdraví, když se právě proboural vchod do podzemí a nikdo nevěděl, co se do ovzduší rozptýlí. Proto také všichni pracovali s ochrannými rouškami.

Nejméně půl hodiny před ohlášeným začátkem slavnosti v 10.00 hodin se před katedrálou vytvářel dav zvědavých věřících. Za melodického vyzvánění všech zvonů se dveře konečně otevřely a každý si hledal to nejlepší místečko, aby co nejlépe viděl. V pontifikálním průvodu pak do presbytáře prošel průvod ministrantů, kněží, kanovníků, jáhnů a snad všech našich biskupů. Na závěr českobudějovický biskup Jiří Paďour a pomocný biskup Pavel Posád. Přítomni byli i zástupci z Lince, Pasova a Vídně. V první řadě mezi věřícími seděl na invalidním vozíku i dřívější pan děkan, kanovník František Lála, se kterým se mnozí přišli srdečně pozdravit.

Po uvítání všech přítomných věřících a hostů děkanem farnosti sv. Mikuláše a katedrální kapituly, kanovníkem dr. Z. Marešem byl přečten i pozdravný dopis od nuncia s apoštolským požehnáním a odkazem na Rok víry s připravovanou oslavou výročí 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. Otec biskup po žehnání vody posvětil ambon jako místo, odkud bude zaznívat Boží slovo. V tuto chvíli to bylo čtení kněze Ezdráše o velebení Boha. Následoval žalm „Do domu hospodinova půjdeme s radostí“ a druhé čtení z l. listu Petra. „Vždyť jste okusili, že Pán je dobrý! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný. I vy buďte živými kameny…“

Českobudějovický biskup mons. Jiří Paďour, OFMCap. ve své promluvě zavzpomínal, jak jej po příchodu do Budějovic uchvátilo prostorné náměstí a v katedrále vzácný kříž s ukřižovaným Kristem. Připomněl pak podivuhodný tok dějin od krále Přemysla Otakara II.,  přes svatou Anežku, Zlatou bulu sicilskou, sv. Františka a Petra Voka z Rožmberka k založení Trnové (dnes Zlaté) Koruny. Uvedl spojitost na Závišův kříž s vloženým úlomkem dřeva Kříže Kristova, vzniku katedrály v roce 1785, opravy v roce 1912 a pokoncilní za biskupa J. Hloucha. S tím pak i slova proroka Jeremiáše o obnově chrámu v Jeruzalémě. Vzpomněl vlastní návštěvu u Zdi nářku, Abrahámovu oběť Izáka a navázal s postupně chátrajícím tělem člověka, které se v popel promění. K tomu je potřeba neustálé obnovy, nové existence víry, zejména v dnešním světě, kde křesťané jsou nejpočetnějším pronásledovaným obyvatelstvem. Proto je třeba neustále vzhlížet ke Kristu jako živému kameni, neboť: „Až bude Syn člověk vyvýšen, vše bude přitahovat k sobě.“ Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Cesta bez Krista, je cesta nikam. Desatero stále platí. – Nebát se milovat Boha, věrně a statečně. Máme stále zač děkovat.

V další části slavnosti byl posvěcen oltář, menza potřena světícím olejem a do útrob uložena kazeta s ostatkem sv. Jana Neumanna, prachatického rodáka. Obřad svěcení byl ukončen posvěcením biskupské katedry a následovalo slavení mše svaté, jejíž závěr zastihlo polední vyzvánění zvonů z Černé věže. Prostor katedrály zdaleka neutichl, kamery nadále natáčely, mikrofony zaznamenávaly odpovědi na množství vznášených dotazů, fotospouště cvakaly a ti, kteří ještě zůstali, si prohlíželi každý koutek znovu otevřené katedrály sv. Mikuláše. Chvála Kristu a P. Marii, jejíž socha ozdobila pohled do křestní kaple.

František Růžička, České Budějovice

Popisky k fotografiím:

1. Před znovuotevřením.

2. Biskup J. Paďour při promluvě od nového ambonu.

3. Ze svěcení oltáře (pomazání olejem).

4. Slavení mše svaté.

5. Pohled na varhany.

6. Celkový pohled do lodi katedrály.