Čas listopadový – František Růžička
Je konec léta, tráva divně voní. Minulo zlaté září, odkládáme růženec říjnový a listí se k zemi snáší. Přišel čas listopadový. Se dnem prvním oslava svátku Všech svatých, který vychází z historické události vysvěcení Panteonu v Římě roku 609.
Den druhý je Památkou všech zemřelých, lidově označovaný jako „Dušičky“. Od nejstarších dob projevovali lidé úctu a vděčnost svým předkům, na které v těchto dnech vzpomínají, přicházejí k jejich hrobům, kladou květiny, zapalují světýlka. Dokonce i „nevěřící“, všichni s vědomím, že každý z nás jednou z tohoto světa musí odejít. Výroční vzpomínka s veřejnou slavností se objevila po roce 998 ve francouzském klášteře. Od 14. století svátek zdomácněl i v Římě, od roku 1915, kdy ve Velké válce zahynulo mnoho lidí, byl ustanoven pro celou církev a kněží mohli toho dne sloužit tři mše… Podle lidové víry vystupují v podvečer Dušiček duše zemřelých z očistce, aby si alespoň jednou v roce odpočinuly od útrpných muk.
Připomeňme, že toho dne se také vzpomíná památka Matouše Kramera, člena Tovaryšstva Ježíšova. Narodil se v Českém Krumlově a zemřel roku 1642 v bitvě u Breitenfeldu. Zastřelil ho kníže Sasko-Lauenburský, když Kamer zpovídal umírajícího vojáka.
Nevím, zda v české krajině existuje obec nebo osada, kde by se nenacházela kaplička či Boží muka. V těch větších, kde jsou kostely nebo malé venkovské kostelíky, se zpravidla nachází i hřbitov. Na mnohých z nich i hřbitovní kaple, kde se právě v tento den konají vzpomínkové bohoslužby. Církev sice neumí říci, kde se právě nacházejí ti, kteří nás již předešli na věčnost, přesto je neseme ve svých srdcích a prosíme za jejich klidné odpočinutí a vzkříšení k věčnému životu. Neboť jako Ježíš umřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním.
Při svém putování jihočeskou krajinou jsem se zastavil na hřbitově v městečku Mirovice, kde odpočívá mnoho mých známých, rodiče a starší předci. Původní hřbitov kolem kostela sv. Klimenta byl zrušen roku 1784. Nový katolický hřbitov byl založen v roce 1771 v době hladomoru, od té doby byl třikrát rozšiřován. Nutno doplnit, že hřbitov židovský byl založen v 16. století, poslední pohřeb se tam konal v roce 1953. Pohřební krypta pod bývalým presbytářem farního kostela byla zřízena roku 1556 (pány Loubských z Lub) a pohřbívalo se v ní do roku 1784. Dle provedeného průzkumu (1960) je zde evidováno 73 pohřbů s jedinečně zachovalými ostatky zemřelých.
Dnes již znovu používaná hřbitovní kaple je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně (přestože je v průčelí osazena sochou sv. Klimenta, patrona zdejšího kostela). Je pozdně barokní, vystavěná při prvním rozšiřování kostela roku 1819. Poslední generální oprava byla provedena v letech 1991-1992, nadpis nad vchodem byl odkryt a obnoven až v posledních letech. Původní vybavení (menza, obraz Nejsvětějšího Srdce Páně v oleji na plátně) se zde nacházelo ještě v počátku osmdesátých let. Poté za ním zůstal jen vítr a pláč.
Právě na tomto hřbitově a kapli se uskutečnila odpolední bohoslužba pod vedením místního administrátora farnosti (z Březnice) a přizvaného pana faráře Církve československé husitské (s překvapením pro přítomné obou společenství). S radostí jsem si zase zaklinkal na umíráček, který měl donedávna utržené lano a pořádně zarezlé zavěšení ve vížce. Zcela jistě to nebyla náhoda, že slova obou kněží v toto odpoledne doprovázela velikonoční píseň oslavující radostné Vzkříšení. Závěrem následovala modlitba „3x Zdrávas“ a asperges - pokropení hřbitovního areálu.
František Růžička, České Budějovice
Část věřících před hřbitovní kaplí
Vzpomínková bohoslužba v kapli
Pohled na část hřbitova
Průčelí kaple a obnovený nápis
